^{MH 111} Lékař by měl být ve službě uzdravování Kristovým spolupracovníkem. Spasitel pomáhal svou službou duši i tělu. Evangelium, jemuž učil, bylo poselstvím o duchovním životě a tělesném uzdravení. Vysvobození z hříchu a vyléčení nemocí bylo spolu spjato. Táž služba je svěřena křesťanskému lékaři. Má ve spolupráci s Kristem přinášet úlevu v tělesném i duchovním strádání svých bližních. Má být nemocnému poslem milosti a má přinášet lék pro nemocné tělo a pro hříchem nemocnou duši.

Opravdovou hlavou lékařského povolání je Kristus. Kristus, Lékař všech lékařů, stojí po boku každého bohabojného lékaře, který působí k zmírnění lidského utrpení. Lékař používá přírodních léků pro léčení tělesných neduhů a zároveň by měl odkazovat své pacienty na toho, který umí léčit nemoci duše i těla. To, v čem lékaři mohou jen pomoci, Kristus dokončí. Lékaři se snaží pomáhat přírodě v léčení. Léčitelem je sám Kristus. Lékař se snaží zachránit život. Kristus život dává.

Zdroj léčení

MH 112Svými zázraky zjevoval Spasitel moc, která stále pracuje ve prospěch člověka, udržuje ho a léčí. Přírodními silami Bůh působí dennodenně, každou hodinu, ba každou vteřinu, aby nás zachoval při životě, aby nás posílil a obnovil. Utrpí-li některá část těla nějakou újmu, začne okamžitě hojivý proces. Pro obnovu zdraví jsou do pohybu uvedeny přírodní činitelé. Moc, která se jejich prostřednictvím projevuje, je však mocí Boží. Všechna životodárná sílaje od Boha. MH 113Uzdraví-li se někdo z nemoci, uzdravil ho Bůh.

Nemoc, utrpení a smrt jsou dílem nepřátelské moci. Satan je zhoubce. Bůh je obnovitel.

Slova pronesená k Izraeli o těch, kdo znovu nabývají zdraví těla nebo duše, jsou pravdivá i dnes. „Já jsem Hospodin, já tě uzdravuji.“ (Ez 15,26)

Boží přání pro každého člověka je vyjádřeno ve slovech: „Modlím se za tebe, milovaný, aby se ti ve všem dobře dařilo a abys byl zdráv - tak jako se dobře daří tvé duši.“ (3 J 2)

Právě Bůh „ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje, vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním“ (Žalm 103,3.4).

Hřích příčinou onemocnění

Když Kristus léčil nemoci, upozornil mnohé z postižených: „Už nehřeš, aby tě nepotkalo něco horšího.“ (J 5,14) Tím dával na srozuměnou, že si nemoc přivodili sami, protože přestupovali Boží zákony, a že zdraví může být zachováno pouze poslušností.

Lékař by měl své pacienty vést k tomu, aby v procesu svého uzdravování spolupracovali s Bohem. Lékař si stále více uvědomuje skutečnost, že nemoc je následkem hříchu. Ví, že přírodní zákony mají právě tak jako přikázání Desatera božský původ a že zdraví je možno znovu získat nebo zachovat jedině tím, že tyto zákony posloucháme. Zná mnohé, kteří onemocněli následkem svého nesprávného jednání a kteří by se mohli uzdravit, kdyby dělali to, co by pro své uzdravení měli dělat. Mělo by se jim dostat poučení, že každý čin, který ničí tělesnou, duševní nebo duchovní sílu, je hříchem a že zdraví se má udržovat poslušností zákonů, které Bůh stanovil pro blaho všeho lidstva.

MH 114 Pozná-li lékař, že pacient trpí nemocí, kterou si přivodil nevhodnou stravou a pitím nebo jinými zlozvyky, a neřekne mu o tom, ublíží tím svému bližnímu. Opilci, zhýralci, lidé, kteří propadli prostopášnostem, ti všichni se obracejí na lékaře, aby jasně a zřetelně prohlásil, že utrpení je důsledek hříchu. Ti, kdo chápou zákony života, by měli opravdově usilovat o potírání příčin nemocí. Má-li lékař před očima ustavičný boj s bolestí, působí-li bez ustání k zmírnění utrpení, může ho to nevyburcovat z klidu? Počíná si snad laskavě a milosrdně, nenařídí-li jako lék na nemoc přísnou střídmost?

Boží zákon života

Musí nám být jasné, že cesta Božích přikázání je cestou života. Bůh ustanovil přírodní zákony. Ale jeho zákony nejsou nějakými svévolnými požadavky. Každé „ne“ ať v zákoně fyzikálním, nebo v zákoně mravním, obsahuje v sobě zaslíbení. Budeme-li ho poslušni, bude naše kroky provázet požehnání. Bůh nás nenutí, abychom jednali správně. Snaží se nás však zachránit před zlem á vést nás opět k dobrému.

Věnujme pozornost zákonům, které byly vštěpovány Izraeli. Bůh dal Izraelcům přesná naučení o životních návycích. Seznámil je se zákony, které se týkají jak tělesného, tak duchovního zdraví. A za podmínky, že jich budou poslušni, je ujistil: „Hospodin od tebe odvrátí každou nemoc.“ (Dt 7,15) „Upněte své srdce ke všem slovům, která vám dnes dosvědčuji.“ (Dt 32, 46) „Dají život těm, kteří je nalézají, a zdraví celému jejich tělu.“ (Př 4,22)

Bůh si přeje, abychom dosáhli té míry dokonalosti, jaká nám byla umožněna darem Krista. Vybízí nás, abychom se správně rozhodli, abychom se spojili s nebeskými prostředky a přijali zásady, které v nás obnoví Boží obraz. MH 115Ve svém psaném slově a ve velké knize přírody zjevuje Bůh principy života. Je na nás, abychom je poznali a řídili se jimi, abychom spolupracovali s Bohem při vracení zdraví tělu i duši.

Evangelium zdraví

Je třeba, aby lidé poznali, že požehnání, které plyne z poslušnosti, se mohou plně těšit jen tehdy, přijmou-li Kristovu milost. Kristova milost totiž dává člověku sílu k tomu, aby poslouchal Boží zákony. Právě tato milost mu umožňuje, aby zpřetrhal pouta zlozvyku. Je to jediná síla, která člověka může přivést na správnou cestu a udržet ho na ní.

Je-li evangelium přijato ve své ryzosti a síle, je lékem na nemoci, které vznikly z hříchu. Slunce spravedlnosti vychází „se zdravím na paprscích“ (Mal. 4,2). Nic z toho, co poskytuje tento svět, nemůže vyléčit zlomené srdce, ani nabídnout pokoj mysli, ani zaplašit starost, ani zapudit nemoc. Veškerý talent, veškerý génius, veškerý věhlas, všechno to nedokáže potěšit ustarané srdce, ani obnovit zmařený život. Jedinou nadějí člověka je život podle Boží vůle.

Kristova láska, která proniká do celé bytosti, je oživující silou. Každé živé části - mozku, srdci, nervům - přináší svým dotekem zdraví. Povzbuzuje nejlepší síly člověka k činnosti. Osvobozuje člověka od viny, zbavuje ho starosti a žalu, strachu a úzkosti, která deptá životní síly. S ní přichází klid a jistota. Vštěpuje do duše radost, kterou nedokáže pokazit nic na zemi, radost v Duchu svatém, radost, která dává zdraví a život.

Slova našeho Spasitele: „Pojďte ke mně ... a já vám dám odpočinout“ (Mt 11,28) jsou předpisem k léčbě tělesných, duševních a duchovních nemocí. Ačkoli si lidé způsobují utrpení sami svým nesprávným jednáním, pohlíží na ně Kristus se soucitem. V něm mohou najít pomoc. Kristus učiní velké věci pro ty, kdo v něho věří.

^{MH 116} Ačkoli hřích již po věky utužuje svou moc nad lidským rodem, ačkoli satan za použití klamu a výmyslů svým výkladem zastírá Boží slovo a způsobuje, že lidé pochybují o Boží dobrotě, přesto Otcovo milosrdenství a jeho láska nepřestávají plynout na zemi v bohatých proudech. Kdyby lidé otevřeli své nitro nebi a ocenili Boží dary, zaplavil by je příliv uzdravující moci.

Hodnota důkladné kvalifikace

Lékař, který touží být správným spolupracovníkem Krista, bude usilovat o to, aby se stal schopným ve svém povolání po všech stránkách. Bude pilně studovat, aby byl dobře odborně připraven pro své odpovědné poslání. Bude se neustále snažit dosáhnout vyšší úrovně, získat více vědomostí a nabýt větší obratnosti a pronikavého pohledu na život. Každý lékař by si měl uvědomit, že ten, kdo pracuje nedostatečně, způsobuje nejen škodu nemocným, nýbrž i újmu svým kolegům lékařům. Lékař, který se spokojuje s nízkou úrovní vědění a dovedností, nejen zlehčuje lékařské povolání, ale i zneucťuje Krista, Lékaře všech lékařů.

Ti, kdo shledají, že se pro povolání lékaře nehodí, by si měli zvolit nějakou jinou profesi. Lidé, kteří se hodí k tomu, aby pečovali o nemocné, avšak mají jen omezené vzdělání a nízkou zdravotní kvalifikaci, by udělali dobře, kdyby se chopili méně náročné činnosti a pracovali jako ošetřovatelé. Trpělivou službou pod dohledem zkušených lékařů se mohou stále učit. Budou-li využívat každou příležitost k získání znalostí, mohou časem nabýt plné kvalifikace pro povolání lékaře. Kéž by mladší lékaři „jako spolupracovníci (Lékaře lékařů) milosti Boží nepřijímali naprázdno“ a nedávali „v ničem příležitost k pohoršení, aby tato služba (nemocným) nebyla uvedena v potupu, ale ve všem se prokazovali jako služebníci Boží“ (2 K 6,1-4).

^{MH 117} Je Božím záměrem, abychom stále kráčeli vzhůru. Lékař, který plní pravé lékařské poslání, se ve svých znalostech a ve své obratnosti stále zdokonaluje. Nadaní křesťanští lékaři, kteří dosáhli nejvyšší profesionální schopnosti, by měli být vybráni a vyzváni, aby vstoupili do Boží služby tam, kde by mohli vychovávat a vzdělávat druhé k tomu, aby se stali lékaři-misionáři.

Lékař by měl pro sebe shromažďovat světlo Božího slova. Měl by ustavičně růst v milosti. Náboženství by pro něj nemělo být pouze jedním z mnoha vlivů, nýbrž vlivem, který stojí nad všemi ostatními vlivy. Měl by jednat z vysokých, vznešených pohnutek - z pohnutek, které jsou silné, protože vycházejí z toho, který položil svůj život, aby nám dal sílu k vítězství nad zlem.

Usiluje-li lékař věrně a pilně o to, aby se stal platným ve svém povolání, zasvětí-li se Kristově službě a udělá-li si čas na zkoumání vlastního srdce, naučí se, jak proniknout do tajemství svého svatého povolání. Může se vychovat k takové kázni, že všichni, s nimiž přijde do styku, poznají, jak výborného vzdělání a vědomostí nabude člověk, který je ve spojení s moudrým a mocným Bohem.

Bůh pomáhá lékaři

V žádném jiném povolání není úzké spojení s Kristem tak nezbytné jako v povolání lékaře. Ten, kdo chce správně vykonávat lékařské povinnosti, musí denně a každou hodinu žít křesťanským životem. V rukou lékaře je pacientův život. Jediná nedbalá diagnóza, jediný chybný předpis ve vážném případě nebo jediný neobratný pohyb ruky při operaci třeba jen o vlásek - a život může být navždy ztracen. Jak závažné pomyšlení! Jak je proto důležité, aby lékař byl vždy pod vlivem božského Lékaře!

Spasitel je ochoten pomoci každému, kdo se k němu obrací s prosbou o moudrost a bystrost myšlení. MH 118A kdo potřebuje moudrost a jasné myšlení více než lékař, na jehož rozhodnutích tolik záleží! Ten, kdo se snaží prodloužit život, by měl ve víře vzhlížet ke Kristu, aby řídil každý jeho krok. Spasitel mu dá citlivost a dovednost, jak jednat v těžkých situacích.

Těm, kdo pečují o nemocné, se naskýtají pozoruhodné příležitosti. Ve všem, co konají pro uzdravení nemocných, by pacienti měli poznat, že lékař se snaží pomoci jim spolupracovat s Bohem při překonávání nemoci. Lékař by je měl vést k tomu, aby pocítili, že na každém kroku, který učiní v souladu s Božími zákony, mohou očekávat pomoc od Boha.

Nemocní a trpící budou mít mnohem více důvěry k lékaři, o němž vědí, že miluje Boha a bojí se ho. Spoléhají na jeho slova. V přítomnosti a péči takového lékaře mají pocit bezpečí.

Křesťanský lékař, který zná Pána Ježíše, se těší výsadě, že ho může modlitbou pozvat do pokoje nemocného. Dříve než lékař zahájí závažnou operaci, měl by prosit o pomoc Velkého lékaře. Měl by trpícího ujistit, že Bůh ho může zkouškou bezpečně provést. On je v každé době tísně pevným útočištěm pro ty, kdo mu věří. Lékař, který tak nejedná, nemůže zachránit ty, které by jinak uzdravil. Kdyby pronesl slova, která by oživila víru v soucitného Spasitele, který rozumí každému úzkostnému povzdechu, a kdyby mu mohl v modlitbě předložit potřeby nemocného, mohla by být krize často snadněji překonána.

Jen ten, který umí číst v srdci, ví, s jakým chvěním a s jakým strachem dávají mnozí pacienti souhlas k operaci. Uvědomují si, v jakém jsou nebezpečí. I když třeba mají důvěru v lékařovu zručnost, vědí, že není neomylný. MH 119Vidí-li však lékaře skloněného na modlitbě, jak prosí Boha o pomoc, získají důvěru. Vděčnost a víra otevírají srdce Boží uzdravující moci, energie celé bytosti je oživena a životní síly vítězí.

Přítomnost Spasitele je zdrojem síly také pro lékaře. Pocit odpovědnosti a pomyšlení na to, co se může stát, často vyvolává jeho obavy. Nejistota a strach mohou zapříčinit chvění ruky. Důvěra, že božský Rádce je vedle něho, že ho vede a podpírá, mu však dodává klid a jistotu. Kristův dotek dává lékařově ruce pevnost, klid, jistotu a sílu.

Když je krize bezpečně zažehnána a je zřejmé, že léčba je úspěšná, ať lékař stráví několik okamžiků s pacientem na modlitbě. Ať vyjádří svou vděčnost za život, který byl zachráněn. Děkuje-li pacient lékaři, měl by lékař chválu a dík adresovat Bohu. Měl by pacientovi říct, že jeho život byl zachráněn, protože byl pod ochranou nebeského Lékaře.

Lékař, který si takto počíná, vede svého pacienta k Tomu, na němž závisí jeho život. Bůh může spasit všechny, kteří k němu přicházejí.

Služba člověku

Zdravotně-misijní činnost by se měla vyznačovat vroucí touhou po záchraně lidí. Lékaři je stejně jako kazateli evangelia projevena nejvyšší důvěra, jaká vůbec byla člověku svěřena. Ať si to uvědomuje nebo ne, je každému lékaři svěřována péče o nitro lidí.

Při svém styku s nemocí a smrtí ztrácejí lékaři příliš často ze zřetele slavné skutečnosti budoucího života. Ve svém vážném úsilí o odvrácení nebezpečí, které ohrožuje tělo, zapomínají na nebezpečí, které hrozí duši. Ten, jemuž pomáhají, možná už ztrácí svůj život. Přichází jeho poslední příležitosti. S tímto člověkem se lékař bude muset znovu setkat před Kristovým soudním trůnem.

^{MH 120} Často ztrácíme nejvzácnější požehnání, protože včas nepromluvíme. Není-li využita vhodná příležitost, je ztracena. U lůžka nemocného se nemá mluvit o náboženském přesvědčení nebo o sporných otázkách. Poukazujme trpícímu na Toho, který je ochoten spasit každého, kdo k němu přichází ve víře. Snažme se opravdově a s pochopením pomoci člověku, který se potácí mezi životem a smrtí.

Lékař, pro něhož je Kristus osobním Spasitelem, protože k němu sám vzhlíží, ví, jak jednat s ustrašenými, hříšnými a hříchem oslabenými lidmi, kteří se na něj obracejí s prosbou o pomoc. Umí odpovědět na otázku: „Co mám učinit, abych byl spasen?“ Může vyprávět o lásce Vykupitele. Může ze zkušenosti mluvit o síle k pokání a víře. MH 121Může prostými, opravdovými slovy v modlitbě Bohu předložit potřeby svého bližního. Může nemocného povzbudit, aby také prosil a přijal milosrdenství laskavého Spasitele. Když takto slouží u lůžka nemocného a snaží se slovy přinést pomoc a útěchu, působí Pán s ním a skrze něho. Upře-li se mysl trpícího ke Spasiteli, naplní jeho srdce Kristův pokoj. Duchovní zdraví, které se dostaví, zapůsobí jako Boží pomocná ruka a vrátí zdraví tělu.

Při ošetřování nemocného najde lékař často příležitost k tomu, aby prospěl jeho přátelům. Když přátelé bdí u lůžka trpícího a cítí, jak jsou bezmocní zabránit bolesti a úzkosti, jejich srdce se otvírají. Často sdělují lékaři svůj žal, který tají před druhými. A tu je příležitost odkázat tyto lidi k Tomu, který zve znavené a obtížené, aby k němu přišli. Často je možné pomodlit se za ně a s nimi a předložit jejich potřeby Lékaři všech nemocí, Utěšiteli všech starostí.

Boží zaslíbení

Lékař má vzácnou možnost upozorňovat své pacienty na zaslíbení Božího slova. Má vynášet z pokladnice věci nové a staré. Občas má promluvit slova útěchy a rady, po nichž pacienti touží. Lékař by měl mít v mysli zásobu svěžích myšlenek. Měl by proto pilně studovat Boží slovo, aby se důvěrně seznámil s jeho zaslíbeními. Měl by mluvit o případech, které Kristus uzdravil, o jeho něžnosti a lásce. Neměl by nikdy opomenout obracet mysl nemocných ke Kristu, Lékaři všech lékařů.

^{MH 122} Táž moc, kterou Kristus používal, když chodil mezi lidmi, je i v jeho slově. Svým slovem Ježíš léčil nemoci a vyháněl démony. Svým slovem utišil jezero a křísil mrtvé. Lidé viděli, že jeho slovo mocně působilo. Mluvil Boží slovo, když promlouval se všemi proroky a učiteli Starého zákona. Celá Bible zjevuje Krista.

Písmo svaté máme přijímat jako Boží slovo pro nás, a to nejen slovo psané, ale i mluvené. Když nemocní přicházeli ke Kristu, viděl v nich nejen ty, kdo žádají o pomoc, ale spatřoval v nich všechny, kdo k němu přijdou v budoucnu se stejnými potřebami a s touž vírou. Když řekl ochrnutému: „Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy“ (Mt 9,2), nebo když řekl ženě z Kafarnaum: „Dcero, tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji“ (L 8,48), řekl to i všem ostatním nemocným, hříchem obtíženým lidem, kteří budou vyhledávat jeho pomoc.

Tak je tomu se všemi zaslíbeními Božího slova. Bůh jimi promlouvá ke každému z nás. Mluví přímo k nám, jako bychom mohli naslouchat jeho hlasu. Právě v těchto zaslíbeních nám Kristus představuje svou milost a moc. Tato zaslíbení jsou listy z toho stromu, který má „léčivou moc pro všechny národy“ (Zj 22,2). Přijmeme-li Boží milost a moc a přivlastníme-li si jeho zaslíbení, budou silou pro naši povahu. Budou nás inspirovat a udržovat nás při životě. Nic nemá takovou uzdravující moc. Nic jiného nemůže dodat odvahu a víru, která dává vitalitu celé bytosti.

Tomu, kdo se chvěje strachem před smrtí, tomu, kdo je unaven břemenem utrpení a hříchu, by měl lékař, má-li k tomu příležitost, opakovat tato Spasitelova slova (vždyť všechna slova Písma svatého jsou jeho):

^{MH 123} „Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí. Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh, svatý Izraele, tvůj spasitel. ... Protože jsi v očích mých tak drahý, vzácný, protože jsem si tě zamiloval.“ (Iz 43,1-4)

„Já, já sám vymažu kvůli sobě tvoje nevěrnosti, na tvé hříchy nevzpomenu.“ (Iz 43,25) „Neboj se, já budu s tebou.“ (Iz 43,5)

„Jako se nad syny slitovává otec, slitovává se Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí. On ví, že jsme jen stvoření, pamatuje, že jsme prach.“ (Ž 103,13.14)

„Poznej však svou nepravost, že ses dopustil nevěry vůči Hospodinu, svému Bohu.“ (Jr 3,13) „Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.“ (1 J 1,9)

„Zaženu tvou nevěru jak mračno a jako oblak tvé hříchy. Navrať se ke mně, já tě vykoupím.“ (Iz 44,22)

„Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna. Budete-li povolní a poslechnete, budete požívat dobrých darů země.“ (Iz 1,18.19)

„Miloval jsem tě odvěkou láskou, proto jsem ti tak trpělivě prokazoval milosrdenství.“ (Jr 31,3) „Skryl jsem před tebou na okamžik svoji tvář, avšak ve věčném milosrdenství jsem se nad tebou slitoval.“ (Iz 54,8)

MH 124„Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí.“ (J 14,1) „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí.“ (J 14,27)

„Každý bude jako skrýše před větrem a úkryt před průtrží mračen, jak tekoucí vody ve vyprahlém kraji, jako stín mohutné skály v žíznivé zemi.“ (Iz 32,2)

„Utištění ubožáci hledají vodu, ale žádná není; jazyk jim žízní prahne. Já Hospodin jim odpovím, já, Bůh Izraele, je neopustím.“ (Iz 41,17)

„Toto praví Hospodin, který tě učinil: Já vyleji vody v místa zprahlá žízní, bystřiny na suchou zemi. Já vyleji svého ducha na tvé potomstvo.“ (Iz 44,2.3)

„Obraťte se ke mně a dojdete spásy, veškeré dálavy země.“ (Iz 45,22)

„On slabosti naše na sebe vzal a nemoci nesl.“ (Mt 8,17) „Byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni.“ (Iz 53,5)