EllenWhiteova.cz  (Na úvodní stránku) EllenWhiteova.cz


Lékař vychovatelem (MH 125 - 138)

Cesta ke zdraví


Rejstřík - na začátek na začátek

Lékař vychovatelem (MH 125 - 138)

MH 125 Pravý lékař je vychovatelem. Uvědomuje si svou odpovědnost nejen vůči nemocným, kteří jsou v jeho přímé péči, nýbrž také vůči společnosti, v níž žije. Je tu jako strážce tělesného i duchovního zdraví. Jeho snahou je nejen učit správným metodám, jak ošetřovat nemocné, ale také vést je ke správným návykům a šířit znalost správných zásad.

Potřeba vštěpování zdravotních zásad

Dnes je zapotřebí více než kdy jindy učit lidi zdravotním principům a zásadám. Navzdory vynikajícímu civilizačnímu pokroku v mnoha oblastech, který učinil život pohodlnějším a příjemnějším, navzdory pokroku v lékařství a v léčbě nemocí je úpadek fyzické zdatnosti a odolnosti děsivý. Tato skutečnost vyžaduje pozornost každého, komu leží na srdci blaho jeho bližních.

Naše vyumělkovaná civilizace s sebou přináší zla, která ničí dobré zásady. Návyky a móda jsou v rozporu s přírodou. Způsob, jakým lidé žijí, zábavy, jimž holdují, jim stále ubírají na tělesné i mentální síle a neúnosně zatěžují lidské pokolení. MH 126 Všude je vidět nestřídmost, zločin, nemoc a bídu.

Mnozí přestupují zákony zdraví proto, že je neznají. Takoví potřebují poučení. Většina lidí však dobře ví, co dělá. Těm je třeba vštípit, jak je důležité, aby se v životě řídili svou znalostí. Lékař má mnoho příležitostí k tomu, aby šířil znalost zdravotních zásad a aby ukázal, jak je důležité se jimi řídit. Vhodným poučením může učinit mnoho pro to, aby napravil zlo, které způsobuje nezměrnou škodu.

Užívání škodlivých léků

Návykem, který připravuje půdu pro vznik mnoha nemocí a pro další závažné problémy, je hojné používání škodlivých léků. Když přijde nemoc, mnoho lidí se nechce zabývat náročným hledáním příčin svého onemocnění. Starají se hlavně o to, jak se zbavit bolesti a nepříjemností. Uchylují se k "všelékům", o jejichž skutečných účincích skoro nic nevědí. Žádají lékaře o nějaký lék, který by odstranil následky jejich nesprávného jednání. Nepřemýšlejí však o tom, jak změnit své nezdravé návyky. Nedostaví-li se okamžitá úleva, zkoušejí jiný lék a pak další. A tak zlo pokračuje.

Je třeba, aby lidé pochopili, že medikamenty vlastně nemoc neléčí. Je pravda, že někdy léky přinesou úlevu. Zdá se, že se pacient díky nim uzdravuje. Je to proto, že příroda má dostatek vitální síly vyloučit škodlivé látky a zlepšit stav způsobený nemocí. Zdraví se obnoví i přesto, že bylo použito škodlivého léku. Ve většině případů však vedlejší účinky léků pouze změní formu onemocnění a způsobí, že se nemoc objeví někde jinde. Často se zdá, že účinek jedu je na čas překonán, avšak důsledky zůstávají v těle a způsobí velké škody někdy později.

Užíváním škodlivých léků si mnozí lidé způsobují celoživotní onemocnění a maří se mnoho životů, které mohly být zachráněny aplikací přírodních léčebných prostředků. MH 127 Jedy obsažené v mnoha takzvaných „všelécích“ vytvářejí návyky a závislost, které ničí tělesný i duševní život. Mnoho obecně používaných „všeléků“, dokonce i některé léky ordinované lékaři, přispívají k vytváření špatných návyků, jako jsou alkoholizmus a užívání opia a morfia. Alkoholizmus a drogy jsou strašnou kletbou společnosti.

Jediná naděje na zlepšení je ve výchově lidí, ve vštěpování správných zásad. Lékaři by měli učit lidi, že uzdravující síla není v lécích, nýbrž v přírodě. Nemoc je snaha přírody zbavit tělo stavu, který je výsledkem porušení zákonů zdraví. Při onemocnění se má zjistit příčina. Nezdravé poměry se musí změnit a zlozvyky'napravit. Tak se má přírodě pomáhat v jejím úsilí o vyloučení nečistot a obnovení harmonie v těle.

Přírodní léky

Čistý vzduch, sluneční svit, střídmost, odpočinek, pohyb, vhodná strava, používání vody a důvěra v Boží moc - to jsou pravé léky. Každý člověk by měl znát přírodní léčebné prostředky a měl by vědět, jak jich užívat. Je nezbytné poznat zásady používané v léčení nemocných a projít praktickým výcvikem, který umožní tuto znalost správně používat.

Užívání přírodních prostředků vyžaduje velkou péči a úsilí, které mnozí nejsou ochotni vynaložit. Přírodní proces léčení a uzdravování je postupný a netrpělivému člověku se zdá pomalý. Vzdát se holdování škodlivým návykům vyžaduje oběť. Nakonec se však ukáže, že není-li příroda ničím omezována, vykoná svou práci moudře a dobře. Ti, kdo vytrvají v poslušnosti přírodních zákonů, sklidí odměnu v podobě celkového zdraví.

MH 128 Péči o zdraví se všeobecně věnuje malá pozornost. Je daleko lepší nemoci předejít než vědět, jak ji léčit, když se dostaví. Je povinností každého, aby ve vlastním zájmu a v zájmu ostatních poznal zákony života a svědomitě se jimi řídil. Je třeba, aby se všichni důkladně seznámili s lidským tělem, které je nejpozoruhodnější ze všech organizmů. Všichni by měli pochopit funkce různých orgánů a jak jeden závisí na druhém, aby všechny zdravě fungovaly. Měli by studovat vliv mysli na tělo a vliv těla na mysl a poznat zákony, jimiž se řídí.

Příprava na životní problémy

Nikdy není dostatečně zdůrazňován fakt, že zdraví není věc náhody. Zdraví je výsledkem poslušnosti zákona. Uznávají to účastníci atletických závodů a různých sportovních soutěží. Sportovci se na ně připravují co nejsvědomitěji. Prodělávají důkladný výcvik a podrobují se přísné kázni. Každý tělesný návyk je pečlivě zvažován. Vědí totiž, že každé opomenutí, každý výstřelek a každá nedbalost, která oslabuje nebo ochromuje činnost některého orgánu nebo funkce těla, má za následek porážku.

Oč důležitější je dosáhnout úspěchu ve skutečném životě. Životní problémy nejsou malichernými šarvátkami. Život je vlastně boj, na jehož výsledku závisí věčnost. Musíme čelit neviditelným nepřátelům. Zlí andělé usilují o ovládnutí každé lidské bytosti. Vše, co poškozuje zdraví, nám nejen ubírá tělesnou sílu, ale oslabuje také duševní a duchovní schopnosti. Holdování jakémukoli nezdravému návyku omezuje naši schopnost rozlišovat mezi tím, co je správné a co nesprávné, a ztěžuje nám i naše úsilí odolávat zlu. Zvyšuje nebezpečí nezdaru a porážky.

MH 129 „Ti, kteří běží na závodní dráze, běží sice všichni, ale jen jeden dostane cenu.“ (1 K 9,24) V boji, jehož se účastníme, mohou zvítězit všichni, kdo se ukázněně řídí správnými zásadami. Lidé příliš často pokládají zachovávání těchto zásad v každodenním životě za nedůležité, za věc tak všední, že jí není potřeba věnovat pozornost. Vzhledem k tomu, co je v sázce, však nic z toho, co musíme činit, není malicherné. Každý skutek je tak závažný, že rozhoduje o tom, budeme-li v životě poraženi, nebo dosáhneme-li vítězství. Písmo nás vybízí: „Běžte tak, abyste je získali!“ (I K 9,24)

Nezkrocená touha našich prvních rodičů měla za následek ztrátu ráje. Střídmost ve všem má s naším návratem do ráje co činit víc, než si lidé uvědomují.

Apoštol Pavel poukazuje na sebezapření závodníků ve starověkých hrách v Řecku a píše: „Každý závodník se podrobuje všestranné kázni. Oni to podstupují pro pomíjitelný věnec, my však pro věnec nepomíjitelný. Já tedy běžím ne jako bez cíle; bojuji ne tak, jako bych dával rány do prázdna. Ranami nutím své tělo ke kázni, abych snad, když kážu jiným, sám neselhal.“ (1 K 9,25-27)

Základ reformy

Pokrok nápravy závisí na tom, jak jasně poznáme základní pravdu. Nebezpečí číhá na jedné straně v úzkoprsé filozofii a v přísné, chladné ortodoxii, na druhé straně však je velké nebezpečí i v lehkomyslném liberalizmu. Základem veškeré trvalé nápravy je Boží zákon. Musíme jasně a zřetelně ukazovat, že tento zákon je třeba poslouchat. Lidem je nutno předkládat Boží zásady, které jsou věčné a neúprosné jako Bůh sám.

Jedním z nejpolitováníhodnějších dopadů prvního přestoupení byla pro člověka ztráta schopnosti sebeovládání. Skutečný pokrok může nastat jedině za podmínky, že člověk tuto schopnost znovu získá.

Rozum a duševní schopnosti se rozvíjejí a utvářejí povahu pouze prostřednictvím těla. To je důvod, proč nepřítel člověka směruje svá pokušení k tomu, aby oslabil a ochromil naše tělesné síly. Dosáhne-li zde úspěchu, znamená to, že celá bytost se podřizuje zlu. Nejsou-li sklony naší tělesné přirozenosti ovládány vyšší mocí, vedou jistě ke zkáze a smrti.

MH 130 Tělo je nutno podřídit - mají mu vládnout vyšší síly bytosti. Vášně je třeba ovládat vůlí, která sama je pod Boží vládou. V našem životě má vládnout královská moc rozumu, posvěcená Boží milostí.

Do svědomí je třeba vštípit Boží požadavky. Muži i ženy si musí uvědomit, že jsou povinni ovládat se, že potřebují být čistí a že se musí osvobodit od všech zvrácených choutek a špatných návyků. Je třeba jim vštípit pravdu, že všechny jejich duševní i tělesné síly jsou Božím darem a že je mají uchovávat v nejlepším možném stavu pro jeho službu.

Ve starověkém obřadu, který symbolizoval evangelium, se na Boží oltář nesměla přinášet oběť s nějakou vadou. Oběť, která měla představovat Krista, musela být bez poskvrny. Tímto obrazem Boží slovo znázorňuje, čím mají být Boží děti - „obětí živou“, „slavnou“, „bez poskvrny,“ „Bohu milou“ (Ř 12,1; Ef 5,27).

Potřeba Boží pomoci

Bez Boží pomoci nemůže nastat skutečná náprava. Lidské zábrany jsou proti přirozeným i vypěstovaným sklonům jen jako násep z písku proti dravému proudu. Dokud se oživující silou v našem životě nestane život Kristův, nemůžeme odolat pokušení, které k nám přichází zevnitř i zvenčí.

Kristus přišel na tento svět a žil Božím zákonem, aby člověk mohl zcela zvítězit nad přirozenými sklony, které kazí nitro. Kristus, Lékař duše i těla, nám dává zvítězit nad dotírajícími žádostmi. MH 131 Poskytuje všechno potřebné, aby člověk získal dokonalou povahu.

Odevzdá-li se člověk Kristu, dostává se tím mysl pod vládu zákona. Tento zákon je však zákonem královským, který vyhlašuje svobodu všem zajatcům. Ztotožňuje-li se člověk s Kristem, stává se svobodným. Podřízení se Kristově vůli znamená návrat k dokonalému lidství.

Poslušnost Boha je vysvobození z otroctví hříchu, osvobození z moci vášní a žádostí. Člověk může zvítězit nad sebou, může být vítězem nad svými sklony, vítězem nad mocnostmi a silami a může vést vítězný boj „proti všemu, co ovládá tento věk tmy“, „proti nadzemským duchům zla“ (Ef 6,12).

Výchova v rodině

Nikde není tato rada potřebnější a nikde nepřinese větší dobro než v rodině. Rodiče stojí u samotného základu utváření povahy a návyků. Náprava musí začít tím, že se jim ukážou zásady Božího zákona, které přinesou tělesné i duševní zdraví. Ukazujte, že poslušnost Božího slova je naše jediná záchrana před zlem, které strhává svět do záhuby. Vysvětlujte, jakou odpovědnost mají rodiče nejen k sobě, ale i k svým dětem. Jsou pro své děti příkladem poslušnosti nebo přestoupení. Jejich příklad a poučení rozhodují o osudu jejich rodiny. Děti budou tím, co z nich udělají jejich rodiče.

Kdyby rodiče mohli vidět, jaký vliv má jejich jednání, kdyby si uvědomili, jak svým příkladem a poučením uchovávají a umocňují sílu hříchu nebo sílu spravedlnosti, určitě by se změnili. Mnozí z nich by se odvrátili od svých tradic a zvyklostí a přijali by Boží životní zásady.

Síla příkladu

MH 132 Lékař, který působí v rodinách, bdí u lůžka nemocných, zmírňuje jejich těžkosti a vrací zpět do života ty, kteří už byli na pokraji smrti. Dodává naději umírajícím a tím si získává jejich důvěru a náklonnost jako málokdo jiný. Ani služebníku evangelia se nedostává tak velkých možností a tak pronikavého vlivu.

Příklad lékaře, právě tak jako jeho naučení, by měly být kladnou silou na správné straně. Reforma vyžaduje muže a ženy, jejichž způsob života je příkladem sebeovládání. Zásady, kterým učíme, mají svou váhu tehdy, jestliže se jimi v životě řídíme. Světu je třeba ukázat, co může vykonat Boží milost v lidech při obnovování ztracené vlády nad sebou samými. MH 133Nic nepotřebuje svět tolik jako poznání spasitelné moci evangelia, jak se projevuje v životech těch, kteří odrážejí Kristův charakter.

Lékař přichází neustále do styku s lidmi, kteří potřebují pomoc a povzbuzení prostřednictvím správného příkladu. Mnozí z nich jsou po morální stránce slabí. Schází jim síla sebeovládání a snadno podléhají pokušení. Lékař může těmto lidem pomoci jen tehdy, když sám ve svém životě zjevuje sílu zásady, která mu umožňuje zvítězit nad každým škodlivým zvykem a nečistou žádostí. V jeho životě se musí projevovat působení Boží síly. Nedostává-li se mu toho, bude jeho vliv slabý, ať jeho slova znějí sebepádněji a sebepřesvědčivěji.

Mnozí lidé, kteří se v důsledku svých zlozvyků stali mravní troskou, vyhledávají lékařskou radu a péči. Jsou ztrápení, slabí, a zranění. Vidí svou pošetilost, cítí, že nemají sílu se vzchopit. Takoví lidé by kolem sebe neměli mít nic, co by v nich vyvolávalo myšlenky a pocity, které z nich udělaly to, čím jsou. Potřebují žít v atmosféře ušlechtilých a vznešených myšlenek. Jak hrozná je to nezodpovědnost, když ti, kteří jim mají být příkladem, jsou sami zotročeni týmiž zhoubnými zlozvyky, takže svým vlivem ještě posilují pokušení!

Lékař v boji s alkoholizmem

Do lékařovy péče se dostávají také mnozí, kteří si ničí tělesné i duševní síly užíváním tabáku nebo alkoholických nápojů. Lékař, který si je vědom své odpovědnosti, musí těmto pacientům ukázat příčinu jejich utrpení. Je-li však sám kuřákem nebo konzumentem alkoholických nápojů, jakou váhu budou mít jeho slova? Uvědomí-li si takový lékař, že sám holduje těmto zlozvykům, bude schopen jasně poukázat na zdroj utrpení v životě svého pacienta? Holduje-li sám těmto věcem, jak může přesvědčovat mladé o jejich škodlivých následcích?

MH 134 Jak může být lékař ve společnosti příkladem čistoty a sebeovládání, jak může účinně vést lidi ke střídmosti a zdrženlivosti, když sám holduje nějakému špatnému návyku? Jak může být vítán u lůžka nemocného a umírajícího, když už jeho dech, prosycený zápachem alkoholu nebo tabáku, je odpuzující?

Vzrušuje-li své nervy a zatemňuje-li svůj mozek užíváním narkotik, je možno mu důvěřovat jako schopnému lékaři? Za takových okolností nemůže pohotově stanovit diagnózu a provádět přesně zákroky.

Nedbá-li zákonů, které vládnou jeho organizmu, dává-li přednost sobeckému ukájení vášní místo duševnímu a tělesnému zdraví, neříká tím vlastně, že je nevhodný k tomu, aby mu byla svěřena odpovědnost za lidské životy?

Zklamání v práci

Ovšem i ten nejobratnější a nejsvědomitější lékař prožívá mnohá zklamání a porážky. Často ve své práci nedosahuje takových výsledků, jakých touží dosáhnout. Ačkoli navrací svým pacientům zdraví, nepřináší to pravý užitek ani jim, ani světu. Mnozí se uzdraví, jen aby se vrátili ke svým zlozvykům, které způsobily onemocnění. S touž chtivostí jako kdysi se znovu vrhají do víru nesmyslných vášní. Lékařova práce pro ně se zdá být zbytečně vynaloženým úsilím.

Kristus prožil totéž. Přesto však nepřestal usilovat o záchranu ani jediného trpícího člověka. Z deseti malomocných, kteří byli očištěni, ocenil tento dar jen jediný, navíc cizinec, Samařan. Kvůli tomuto jedinému člověku uzdravil Kristus deset lidí. Nesetká-li se lékař s větším úspěchem, než s jakým se setkával Spasitel, ať si vzpomene na Lékaře lékařů. O Kristu je psáno: „Neochabne, nezlomí se.“ (Iz 42,4) „Spatří světlo, nasytí se.“ (Iz 53,1 1 )

MH 135 I kdyby evangelium milosti přijal pouze jeden jediný člověk, Kristus by pro záchranu tohoto jediného člověka podstoupil život plný útrap a pokoření a potupnou smrt. Kdyby byla naším přičiněním pozvednuta a napravena jediná lidská bytost, aby pak zářila v Božím království, nebyl by to pro nás důvod k radosti?

Osobní potřeby a nebezpečí

Práce lékaře je náročná a vyčerpávající. Aby ji mohl vykonávat co nejúspěšněji, musí mít lékař dobrý tělesný stav a pevné zdraví. Člověk slabý nebo nemocný nemůže vydržet námahu, kterou s sebou nese lékařské povolání. Komu schází dokonalé sebeovládaní, nemůže dosáhnout způsobilosti zabývat se všemi druhy nemocí.

Lékař je často připravován o spánek, zanedbává dokonce i jídlo, je ve velké míře oloupen o možnost společenského vyžití i o účast na náboženských shromážděních, takže se zdá, jako by žil ve stálém ústraní. Utrpení, které má před očima, bezmocní umírající toužící po pomoci, styk se zkaženými, zpustlými lidmi, to všechno skličuje srdce a téměř zbavuje důvěry v lidi.

V boji s nemocí a se smrtí je nutno napnout všechny síly až do krajnosti. Toto strašné napětí důsledně zkouší povahu. Tehdy působí pokušení nejmocněji. Lékař potřebuje více než ostatní lidé v kterémkoli jiném povolání sílu sebeovládání, čistotu ducha a víru, která se opírá o nebe. V zájmu druhých i ve svém vlastním zájmu si nemůže dovolit nedbat zákona, jemuž podléhá tělo. Lehkomyslnost v tělesných návycích vede k lehkovážnosti v oblasti mravní.

Jediné bezpečí

Lékař je v bezpečí jedině tehdy, jestliže za všech okolností jedná podle zásady, posílené a zušlechtěné odhodlaností, kterou lze nalézt jen v Bohu. Má projevovat mravní dokonalost Boží povahy. Každý den, každou hodinu a každý okamžik má žít jako před očima neviditelného světa. Jako kdysi Mojžíš, tak i lékař musí být pevný, jako by „viděl toho, jenž je neviditelný“.

MH 136 Spravedlnost má své kořeny ve zbožnosti. Žádný člověk nemůže vést před svými bližními trvale čistý, plný život, pokud jeho život není skryt s Kristem v Bohu. Čím více je člověk ve styku s lidmi, tím těsněji musí být jeho srdce spojeno s nebem.

Čím naléhavější je práce lékaře a čím větší je jeho odpovědnost, tím víc potřebuje Boží pomoc. Při péči o časné záležitosti si musí najít čas na rozjímání o věčných hodnotách. Musí vzdorovat nabídkám světa, aby se neoddělil od Zdroje síly. Měl by se více než kdokoli jiný prostřednictvím modlitby a studia Písma svatého dostávat pod štít Boží ochrany. Měl by žít v ustavičném spojení s Bohem a ve vědomém souladu s principy pravdy, spravedlnosti a milosti. Tyto prožívané zásady zjevují přítomnost Božích vlastností v nitru člověka.

Nakolik člověk přijímá a poslouchá Boží slovo, natolik ho ovlivní svou mocí a poznamená každý jeho čin a každý rys jeho povahy. Očistí každou myšlenku a upraví každou touhu. Ti, kdo uvěří Božímu slovu, budou žít jako lidé a budou silní. Povznesou se nad všechny bezcenné věci a budou žít v atmosféře čistoty.

Žije-li člověk ve společenství s Bohem, pak jasný cíl, který sledovali Josef a Daniel ve zkaženém prostředí pohanských dvorů, způsobí, že i jeho život bude prožíván v opravdové čistotě. Roucho jeho povahy bude bez poskvrny. Kristovo světlo nebude v jeho životě ničím tlumeno. Kristus jako zářivá Jitřenka bude nad ním stále zářit v neměnné slávě.

Takový člověk bude přínosem pro společnost. Bude ochranou proti zlu, povzbuzením pro pokoušené a majákem pro ty, kdo v nesnázích a v bezradnosti hledají správnou cestu.

Rejstřík - na začátek na začátek

EllenWhiteova.cz - Zajímavé webové odkazy