^{MH 349} Obnova a ozdravění lidstva začíná v rodině. Působení rodičů je základem všeho ostatního. Společnost se skládá z rodin. Rodiny jsou takové, jací jsou rodiče, zvláště otcové. Ze srdce "vychází život" (Př 4,23) a srdcem společnosti, církve a národa je domácnost. Blaho společnosti, úspěch církve a prosperita národa závisí na vlivu domova. Význam a příležitostí rodinného života se obrážejí v Ježíšově životě. Ten, který přišel z nebe, aby byl naším vzorem a učitelem, prožil třicet let jako člen rodiny v Nazaretu. O těchto letech se Bible zmiňuje jen velmi stručně. Pozornost lidí neupoutaly tehdy žádné mocné divy. Žádné dychtící zástupy nedoprovázely Ježíše, ani nenaslouchaly jeho slovům. Přesto však během těchto let plnil Ježíš své božské poslání. Žil jako jeden z nás. Podílel se na životě v domácnosti. Podřizoval se kázni, vykonával povinnosti a nesl břemena, spojená s životem v rodině. Pod ochranou a péčí skromného domova sdílel Ježíš zážitky našeho běžného života a "prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem" (L 2,52). "

^{MH 350} Během těchto let, kdy žil v ústraní, plynul Ježíšův život v lásce a službě. Jeho nesobeckost, trpělivost, vytrvalost, odvaha, věrnost, odolávání pokušení, neochvějný klid, tichost a radost byly neustálým povzbuzením pro druhé. Vytvářel doma čisté, vlídné ovzduší a jeho život působil ve společnosti jako kvas. Tehdy nevykonal žádný zázrak, přesto z něho vyzařovala síla. Byla to uzdravující životodárná moc lásky, která blahodárně působila na pokoušené, nemocné a zoufalé. Nevtíravým způsobem sloužil od svého raného dětství druhým, a proto mu mnozí tak rádi naslouchali, když zahájil svou veřejnou činnost.

Spasitelovo dětství a dospívání není pouze příkladem pro děti a mládež. ^{MH 351} Je poučením a povzbuzením také pro rodiče. Rodinný kruh a sousedské soužití jsou prvním polem působnosti pro ty, kdo chtějí pracovat pro povznesení svých bližních. Těm, kdo zakládají své rodiny a chtějí o ně pečovat, bylo svěřeno velmi důležité poslání. Žádné dílo, jímž byli lidé pověřeni, nemá větší a dalekosáhlejší důsledky než práce otců a matek.

O budoucnosti lidské společnosti budou rozhodovat dnešní děti a mladí lidé. Jaké budou tyto děti a jaká bude mládež, to závisí na rodině. Nedostatku správné výchovy v rodině lze přičítat do velké míry nemoci, bídu a zločinnost, které postihují lidstvo. Kdyby život v rodině byl čistý a správný, kdyby děti, které vycházejí z rodin, byly připraveny převzít odpovědnosti, které je v životě čekají, a čelit nebezpečím, s nimiž se v životě setkají, jak jinak by svět vypadal!

Různé organizace a ústavy vynakládají značné úsilí, mnoho času, peněz a práce na nápravu obětí zlozvyků. Ani tato snaha však nestačí k tomu, aby uspokojila nejnaléhavější potřebu. A výsledek je nepatrný. Jak málo lidí se změní natrvalo!

Mnoho lidí touží po lepším životě. Nemají však dost odvahy a rozhodnosti zlomit sílu svých návyků. Bojí se námahy, bojů a nutných obětí a žijí dál v bídě a zkáze. A tak i lidé se skvělými rozumovými schopnostmi, ctižádostiví a nadaní žijí v ponížení a jsou ztraceni pro tento život i pro život věčný, přestože mají takové vrozené vlastnosti a dosáhli takového vzdělání, že by mohli zastávat vysoká a odpovědná místa.

Ti, kdo reformují svůj život, velice namáhavě bojují se svými návyky, aby znovu získali lidskou důstojnost. ^{MH 352} Mnozí po celý svůj život sklízejí žeň zla, které zaseli, v podobě poškozené tělesné konstituce, oslabené vůle, snížených rozumových schopností a narušených citů. Čeho všeho mohli dosáhnout, kdyby se zlem bojovali od počátku!

Tento úkol spočívá ve velké míře na rodičích. Kdyby v boji s nestřídmostí a dalšími špatnostmi, které se jako rakovina zažírají do lidské společnosti, bylo věnováno více pozornosti výuce rodičů, jak mají vytvářet zvyky a povahu svých dětí, dosáhl by tento boj výsledků stokrát lepších. Je na rodičích, aby zlozvyk, který svou strašnou silou svádí ke zlu, změnili v návyk, který dá sílu ke konání dobra. Musí usměrňovat život svých dětí od samého začátku a řídit ho správným směrem.

Rodiče mají svým dětem dát základ pro zdravý a šťastný život. Mají je poslat do světa vybavené dostatečnou mravní odolností vůči pokušení a odvahou a silou k úspěšnému boji s životními problémy. Mají je inspirovat k tomu, aby si vytyčily cíl. Mají v nich rozvíjet schopnosti, které jim umožní prožít život, který bude ke cti Bohu a požehnáním pro svět. Mají je postavit na přímou cestu, která je sluncem i stínem povede k slavným nebeským výšinám.

Názorné vyučování

Poslání rodiny je velkolepé a netýká se jen jejích členů. Křesťanský domov má být učebnicí, která zobrazuje, jak významné jsou správné životní zásady. Takový příklad se stává silou, která ve světě působí k dobru. Vliv správné rodiny na srdce a životy lidí je mnohem účinnější než sebelepší kázání. Z takových rodin vycházejí mladí lidé, kteří prožívají to, čemu se doma naučili. Ušlechtilé zásady života se pak dostávají do dalších domácností a ve společnosti působí vlivem, který vede k jejímu povznesení.

Pohostinnost

Náš domov by se měl stát požehnáním pro mnoho lidí. Náš společenský život by neměl být diktován světskými zvyklostmi, ale měl by být ovládán Kristovým Duchem a učením jeho slova. ^{MH 353} Izraelité zvali na všechny své slavnosti chudé, cizince a levity, kteří byli pomocníky kněze ve svatostánku, náboženskými učiteli a misionáři. Ti všichni byli považováni za hosty. Bylo jim poskytováno pohostinství, kdykoli se konala nějaká společenská nebo náboženská slavnost, a bylo o ně postaráno v nemoci a v nouzi. Takové lidi bychom měli zvát do svých rodin. Jakou radost a povzbuzení znamená takové přijetí v rodině pro ošetřovatelku, učitele, ustaranou a přepracovanou maminku nebo nemocného a starého člověka, kteří jsou často bez domova a musí se potýkat s bídou a beznadějí.

Kristus říká: "Dáváš-li oběd nebo večeři, nezvi své přátele ani své bratry ani příbuzné a bohaté sousedy, poněvadž oni by tě také pozvali a tak by se ti dostalo odplaty. Ale dáváš-li hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé. ^{MH 354} Blaze tobě, neboť nemají, čím ti odplatit; ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých." (L 14,12-14)

Jsou hosté, jejichž pohoštění pro vás nebude znamenat velké zatížení. Nebudete pro ně muset vymýšlet nějaké pobavení nebo nákladné pohoštění. Nebudete se muset snažit o projevy okázalosti. Teplo přátelského přijetí, místo u vašeho stolu a přednost přijmout požehnání plynoucí z modlitební chvíle, to vše bude pro mnohé jako předchuť nebe.

Naše laskavost má přesahovat kruh naší rodiny. Těm, kdo otevřou svůj domov pro druhé, se otevřou nové vzácné příležitosti. Společenský vliv je pozoruhodná síla. Chceme-li, můžeme ho využít, jestliže pomáháme lidem kolem nás.

Naše domovy by měly být útočištěm pro mládež, která prožívá pokušení. Mnozí mladí lidé se ocitají na křižovatce cest. Každý vliv a každý dojem rozhoduje o volbě, která bude utvářet jejich úděl zde na zemi i po smrti. Mladé lidi láká zlo. Osvětlené zábavní podniky přitahují a zvou každého. Všude kolem nás jsou mladí lidé, kteří nemají domov. Mnozí sice domov mají, ale špatný. Nepomáhá jim a nepovznáší je. Taková mládež se pak žene do záhuby. Z loje ničí v blízkosti našich domovů.

Tito mladí lidé potřebují ruku, která by se k nim v lásce vztáhla. Laskavá, prostě řečená slova a drobné, neokázale projevené pozornosti zaženou mračna pokušení, která se stahují nad člověkem. Upřímný projev pravé lásky má moc otevřít dveře srdcí, která potřebují pocítit vůni křesťanských slov a prostý, něžný dotyk Kristovy lásky. Projevíme-li zájem o mladé lidi, pozveme-li je do svých rodin a zapůsobíme-li na ně svou vlídností a ochotou pomoci, mnozí rádi změní svou životní orientaci a půjdou správným směrem.

Životní příležitosti

^{MH 355} Náš život na zemi je krátký. Na tomto světě jsme jen jednou. Žijme proto co nejlépe. Dílo, které máme vykonat, nevyžaduje bohatství, společenské postavení ani velké schopnosti. Žádá si laskavého, obětavého ducha a pevný úmysl. I sebemenší lampa, v níž je stále udržován plamen, může být zdrojem světla pro mnoho dalších lamp. Může se zdát, že oblast našeho vlivu je nepatrná a naše schopnosti malé, že máme málo příležitostí, že málo dokážeme. Přesto máme podivuhodné příležitosti, jestliže dobře využijeme možnosti, které nám poskytuje náš vlastní domov. Otevřeme-li svá srdce a své domovy Božím životním zásadám, staneme se prostředníky, skrze něž bude proudit životodárná síla. Z našich domovů budou tryskat proudy zdraví, které přinášejí život, krásu a užitek tam, kde je dnes pusto a prázdno.