^{MH 451} Měli bychom lépe rozumět tomu, oč jde ve velkém sporu mezi dobrem a zlem, do něhož jsme zapojeni. Měli bychom plněji chápat hodnotu pravd Božího slova a vnímat nebezpečí, které se skrývá v tom, že připustíme, aby velký podvodník odvrátil naši mysl od tohoto učení.

Nekonečná cena oběti vyžadovaná za naše vykoupení prozrazuje, že hřích je strašným zlem. Hřích uvádí ve zmatek celý lidský organizmus, narušuje mysl a kazí představivost. Zhoršuje duševní schopnosti. Pokušení, která přicházejí zvenčí, pak nalézají odezvu v srdci a člověk nepozorovatelně směruje ke zlu.

Jak úplná byla oběť za nás, tak úplné má být naše obnovení z poskvrn hříchu. Boží zákon neomlouvá žádný hříšný čin. Jeho odsouzení nemůže uniknout žádná nepravost. Etika evangelia uznává jen dokonalost Boží povahy. Kristův život byl dokonalým naplněním každého ustanovení zákona. Kristus řekl: „Zachovávám přikázání svého Otce.“ (J 15,10) ^{MH 452} Kristův život je pro nás příkladem poslušnosti a služby. „Je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí.“ (Fp 2,13) Jsme však vyzýváni: „Uvádějte ve skutek své spasení.“ (Fp 2,12)

Dílo, které vyžaduje naše přemýšlení

Zlo nelze napravit lidským úsilím. Změny v chování nemůžeme dosáhnout chabou, občasnou snahou. Vytváření povahy není dílo jednoho dne nebo jednoho roku, ale celého života. Celý život je bojem o vítězství nad sebou samým, o svatost a o nebe. Bez stálého úsilí a snahy nemůžeme dosáhnout pokroku v duchovním životě a obdržet korunu vítěze.

Nejpádnějším důkazem toho, že člověk upadl do hříchu, je skutečnost, že je třeba vynaložit velké úsilí, abychom se vrátili k harmonickému životu. Cestu zpátky můžeme zdolat jen těžkým zápasem, krok za krokem, hodinu za hodinou. V jediném okamžiku se můžeme ukvapeným, neuváženým činem octnout v moci zla. Aby člověk zlomil pouta hříchu a žil v souladu s Bohem, k tomu je však zapotřebí víc než pouhého okamžiku. Je poměrně snadné vytyčit si cíl a zahájit práci, avšak dosažení cíle si vyžádá hodně námahy, času, vytrvalosti, trpělivosti a obětí.

Nemůžeme si dovolit jednat impulzivně. Nesmíme se ani na okamžik přestat ovládat. Doráží na nás bezpočet pokušení, kterým musíme pevně odolávat. Jinak budeme poraženi. Kdybychom dospěli ke konci života a své dílo nedokončili, byla by to pro nás věčná ztráta.

Život apoštola Pavla byl stálým bojem se sebou samým. Napsal: „Den ze dne hledím smrti do tváře.“ (1 K 15,31) Jeho chtění a touhy se každý den dostávaly do konfliktu s povinností a s Boží vůlí. ^{MH 453} Nepodléhal však přirozeným sklonům, ale činil Boží vůli.

Na sklonku svého života plného bojů, když se díval zpět na své zápasy a vítězství, mohl říct: „Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval. Nyní je pro mne připraven vavřín spravedlnosti, který mi dá v onen den Pán, ten spravedlivý soudce.“ (2 Tm 4,7.8)

Život křesťana je boj a pochod vpřed. V této bitvě není odpočinku. Úsilí je nutno vynakládat nepřetržitě a vytrvale. Jen neustálou snahou získáme a udržíme vítězství nad satanovými pokušeními. K přijetí křesťanské bezúhonnosti je nutno vynaložit nezdolnou energii. Setrvat v bezúhonnosti můžeme jen tehdy, půjdeme-li rozhodně a soustředěně za svým cílem.

Do nebe nevstoupí nikdo, kdo nevynaloží opravdové, vytrvalé úsilí. Všichni musí v tomto boji zápasit za sebe. Nikdo jiný nemůže za nás naši bitvu vybojovat. Za výsledek boje jsme odpovědni každý sám. Ani Noe, Job a Daniel nemohli předat synovi nebo dceři svou spravedlnost.

Věda, kterou si musíme osvojit

Křesťanství je věda, kterou si musíme osvojit. Je to věda, která je hlubší, širší a vyšší než všechny ostatní vědy, tak jako nebe převyšuje zemi. Rozum se musí podřídit kázni, výchově a výcviku, protože službu pro Boha musíme konat způsoby, které nejsou v souladu s vrozenými sklony. Dědičné a vypěstované sklony k zlému musí být překonány. Často musíme odložit svou dosavadní výchovu a vzdělání, abychom se mohli stát studenty v Kristově škole. Naše srdce musí být vychováno, abychom byli pevní v Bohu. ^{MH 454} Potřebujeme si vytvořit takové návyky v myšlení, které nám umožní odolat pokušení. Musíme se naučit vzhlížet vzhůru. Musíme pochopit, jaký význam pro náš každodenní život mají zásady Božího slova, zásady, které jsou vysoké jako nebe a které sahají do věčnosti. Každý čin, každé slovo a každá myšlenka má být ve shodě s těmito zásadami. Všechno musí být uvedeno do souladu s Kristem a musí se mu podřídit.

Vzácné dary Ducha svatého se nerozvinou v jediném okamžiku. Odvaha, síla, pokora, víra a neochvějná důvěra ve spásnou Boží moc uzrají jen mnohaletými zkušenostmi. Čistým úsilím a pevným dodržováním správných zásad mají Boží děti vtisknout pečeť svému životu.

Není času nazbyt

Nemáme času nazbyt. Nevíme, jak brzy může skončit náš život. Zde na zemi žijeme jen krátce. I kdybychom žili sebedéle, nevíme, kdy šíp smrti zasáhne naše srdce. Nevíme, za jak dlouho můžeme být povoláni odejít ze světa a vzdát se všech časných zájmů. Před námi se rozprostírá věčnost. Opona se brzy zvedne. Zakrátko bude pro každého, kdo žije na tomto světě, platit výzva:

"Kdo křivdí, ať křivdí dál, ... a kdo je spravedlivý, ať zůstane spravedlivý, kdo je svatý, ať setrvá ve svatosti." (Zj 22,11)

Jsme na to připraveni? Známe se s Bohem, Vládcem nebes a Zákonodárcem, a s Ježíšem Kristem, kterého poslal na svět jako svého představitele? Až skončí naše životní dílo, budeme moci jako Kristus, náš vzor, říct:

„Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil... Zjevil jsem tvé jméno“ (J 17,4-6)?

Boží andělé se nás snaží odvést od soustředění se na sebe a od pozemských věcí. Nenechme je pracovat zbytečně.

^{MH 455} Mysl, která se zaměstnává nepěknými myšlenkami, se musí změnit. „Připravte se ve své mysli, buďte střízliví a celou svou naději upněte k milosti, která k vám přichází ve zjevení Ježíše Krista. Jako poslušné děti nedejte se opanovat žádostmi, které vás ovládaly předtím, v době vaší nevědomosti, ale jako je svatý ten, který vás povolal, buďte i vy svatí v celém způsobu života. Vždyť je psáno: `Svatí buďte, neboť já jsem svatý.“ (1 Pt 1,13-16)

Musíme soustřeďovat své myšlenky na Boha. Musíme vynakládat vážné úsilí, abychom překonali zlé sklony přirozeného srdce. Naše úsilí, sebezapření a vytrvalost musí být úměrné nekonečné hodnotě cíle, který sledujeme. Jedině když zvítězíme, jako zvítězil Kristus, obdržíme korunu života.

Potřeba sebezapření

Velké nebezpečí pro člověka je v sebeklamu, že člověk může být soběstačný. Tím se odděluje od Boha, zdroje své síly. Nejsou-li naše přirozené sklony usměrňovány svatým Božím Duchem, mají v sobě zárodek smrti. Nepěstujeme-li živé spojení s Bohem, nemůžeme odolat neblahým účinkům poživačnosti, sebelásky a pokušení k hříchu.

Abychom mohli přijmout pomoc od Krista, musíme si uvědomit svou potřebu. Musíme mít správné poznání o sobě. Kristus může spasit jen toho, kdo si uvědomuje, že je hříšník. Jen když poznáme svou naprostou bezmocnost a zřekneme se veškeré sebedůvěry, budeme se moci opřít o Boží moc.

Svého já je nutno se vzdát nejen na začátku křesťanského života, ale i při každém dalším kroku směrem k nebi. Všechny naše dobré skutky závisejí na síle, která je mimo nás. Proto potřebujeme být ve stálém spojení s Bohem, opravdově vyznávat svůj hřích a pokořovat se před Bohem. ^{MH 456} Kolem nás číhá nebezpečí a bezpečni jsme jen tehdy, pociťujeme-li svou slabost a upínáme-li se svou vírou k svému mocnému Vykupiteli.

Kristus - zdroj pravého poznání

Musíme se odvracet od tisíce věcí, které chtějí upoutat naši pozornost - mnohé z nich totiž pohlcují čas a vyvolávají zvědavost, ale nikam nevedou. Nejvyšší zájmy vyžadují bedlivou pozornost a energii, která je však často věnována poměrně nevýznamným věcem.

Přijetí nových teorií neznamená samo o sobě znovuoživení duchovních sil. Ani znalost faktů a teorií, které mohou mít svůj význam, nemá valnou cenu, není-li spojena s praktickým využitím. Potřebujeme cítit, že jsme zodpovědní za to, zda dáme svému nitru potravu, která ho nasytí a povzbudí duchovní život.

"Věnuj pozornost moudrosti, nakloň své srdce k rozumnosti, ... hledej ji jako stříbro,
pátrej po ní jako po skrytých pokladech... Tehdy pochopíš, co je bázeň před Hospodinem, a dojdeš k poznání Boha...
Tehdy porozumíš spravedlnosti, právu a přímosti, všemu, co zanechává dobré stopy.
Neboť moudrost vejde do tvého srdce a poznání oblaží tvou duši.
Tvou stráží stane se důvtip, rozumnost tě bude chránit. "
(Př 2,2-/1)
Moudrost "stromem života je těm, kdo se jí chopí,
blaze těm, kdo se jí drží. " (Př 3, l8)

Otázka, kterou bychom měli studovat, zní: "Jaká je pravda, kterou máme vyznávat, milovat, ctít a poslouchat?" Ti, kdo se bezmezně oddávají vědě, jsou ve svém úsilí najít Boha poráženi a trpí nezdary. Je třeba, aby si v této době položili otázku: "Jaká je to pravda, která nás přivede k spasení?"

^{MH 457} Nejdůležitější je otázka: "Co si myslíte o Kristu? Přijímáte ho za svého osobního Spasitele?" Všem, kteří ho přijímají, dává sílu, aby se stali Božími syny.

Kristus zjevoval svým učedníkům Boha způsobem, který v jejich srdcích vykonal zvláštní dílo. Něco takového chce vytvořit i v našich srdcích. Mnozí lidé se příliš zabývali teorií, takže zapomněli na živou sílu Spasitelova příkladu. Zapomněli na Krista jako na pokorného člověka, který nemyslí na sebe. Potřebují se dívat na Ježíše. Každý den si potřebujeme znovu uvědomit jeho přítomnost. Je třeba, abychom opravdověji následovali jeho příkladu sebezapření a sebeobětování.

Potřebujeme prožívat to, co prožíval Pavel. O své zkušenosti napsal: "Jsem ukřižován spolu s Kristem, nežiji už já, žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne." (Ga 2,20)

Poznání Boha a Ježíše Krista, které se projeví v povaze, je nad všechno ostatní, co je oceňováno na zemi i v nebi. Je to vůbec nejvyšší vzdělání. Je to klíč, který otevírá brány nebeského města. Bůh si přeje, aby toto poznání měli všichni, kdo v něho věří.