^{MH 439} Vrcholná taktika sil zla spočívá v tom, že ustavičně odvádí od Božího slova a upozorňuje na názory lidí. Usiluje o to, abychom neslyšeli Boží hlas, který říká: „To je ta cesta, jděte po ní.“ (Iz 30,21) Převrácenými výchovnými metodami se co nejusilovněji snaží zastřít světlo nebes.

Filozofické spekulace a vědecké bádání, které neuznává Boha, učiní z tisíců lidí pochybovače. V dnešních školách se pečlivě učí a objasňují závěry, k nimž dospěli vědci ve svém vědeckém bádání. Přitom se jasně vzbuzuje dojem, že mají-li vědci pravdu, Bible ji mít nemůže. Skepse je pro lidský rozum přitažlivá. Mladí lidé v ní spatřují svobodu, která okouzluje obrazotvornost. Jsou tím sváděni a satan triumfuje. Pěstuje každé semínko pochybnosti, které je zaseto do mladých srdcí. Způsobuje, aby rostlo a neslo plody. Brzy se sklízí bohatá úroda nevěry.

^{MH 440} Lidské srdce je náchylné ke zlu, a proto je tak nebezpečné zasévat pochybnosti do myslí mladých lidí. Oslabí-li se čímkoli víra v Boha, připraví se tím člověk o sílu odolávat pokušení. Zbaví se tím jediné opravdové ochrany před hříchem. Potřebujeme školy, kde by se mládež učila, že velikost spočívá v uctívání Boha tím, že zjevujeme Boží povahu v každodenním životě. Z Bible a z Božího díla se máme učit o Bohu, abychom svými životy mohli splnit jeho úmysl.

Nevěřící spisovatelé

Mnozí lidé si myslí, že k získání vzdělání je nutné číst knihy spisovatelů, kteří nevěří v Boha, protože jejich díla obsahují mnoho skvělých myšlenek. Kdo však byl původcem těchto skvostných myšlenek? Byl to Bůh, jedině Bůh. Bůh je zdrojem všeho světla. Proč se tedy máme prodírat hromadami omylů obsažených v dílech nevěřících autorů jen proto, abychom našli několik intelektuálních pravd, když máme k dispozici celou pravdu?

Jak se může stát, že lidé, kteří žijí v rozporu s Boží vládou, získají moudrost, kterou někdy projeví? Satan sám byl vychován v nebi a má poznání dobra i zla. Směšuje vzácné pravdy s neřestí a to mu dává možnost klamat. Když se satan připravil o šat nebeské krásy, máme ho přijímat jako anděla světla? Pokušitel má své pomocníky, vychované podle jeho metod, nadané jeho duchem a přizpůsobené jeho dílu. Máme s takovými spolupracovat? Máme přijímat díla jeho pomocníků jako důležitý požadavek vzdělání?

Kdyby čas a úsilí vynaložené na hledání skvělých myšlenek nevěřících byly věnovány studiu vzácného obsahu Božího slova, pak by se tisíce lidí, kteří dnes sedí ve tmě a ve stínu smrti, radovaly ve slávě Světla života.

Studium dějin a teologie*

^{MH 441} Mnozí lidé si myslí, že nezbytnou součástí přípravy na křesťanskou službu je rozsáhlá znalost historie a teologie. Domnívají se, že tato znalost jim pomůže při šíření evangelia. Pracné studium lidských názorů však spíše oslabí než zkvalitní jejich službu. Vidím-li knihovny plné objemných svazků historických a teologických věd, pomyslím si: Proč se utrácejí peníze za něco, co není skutečným chlebem? Šestá kapitola Janova evangelia nám řekne více, než můžeme najít v těchto dílech. Kristus říká: "Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit... Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z tohoto chleba, živ bude na věky." (J 6,35.51) „Kdo ve mne věří, má život věčný... Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život.“ (J 6,47.63)

(* Pisatelka se staví proti studiu dějin, které zapomíná na duchovní rozměr života a Boží působení v dějinách. Je třeba si uvědomit, že na začátku 20. století, kdy byla napsána tato kniha, se na teologických školách pěstovala liberální teologie, která popírala působení nadpřirozena a chtěla vše vysvětlit jen na základě racionálního přístupu. Proti tomuto myšlenkovému proudu se staví i pisatelka. - Poznámka překladatele.)

Existuje studium dějin, které se nemá zamítat. Dějiny Božího lidu byly jedním ze studijních předmětů v prorockých školách. V záznamech o tom, jak Bůh jednal s národy, je zachyceno Hospodinovo působení. I dnes máme uvažovat o tom, jak Bůh ovlivňuje chod světových dějin. Máme vidět, jak se v dějinách naplnila proroctví, máme studovat působení Prozřetelnosti ve velkých reformačních hnutích a máme poznávat situaci národů na cestě k poslednímu zápasu velkého sporu mezi dobrem a zlem.

^{MH 442} Takové studium poskytuje široké a ucelené pohledy na život. Pomůže nám pochopit něco z jeho vztahů a závislostí. Ukáže nám, jak obdivuhodně jsme navzájem spjati ve velkém bratrském společenství národů a jak útlak a ponížení jediného z nich znamená do velké míry ztrátu pro všechny.

Dějiny, které se obecně studují, se však zabývají jen tím, čeho dosáhl člověk, jeho vítězstvími v bitvách a jeho úspěchy v dobývání moci a velikosti. V líčení dějin se zapomíná na Boží působení. Málokdo se studiem dopracuje k poznání, jaký je Boží záměr při vzestupu a pádu národů.

Také teologie, jak se někdy studuje a přednáší, je do velké míry jen lidským spekulováním, které slouží pouze k tomu, aby se nerozvážně zatemňoval Boží úradek (Jb 42,3). Podnětem k hromadění mnohých knih není ani tak touha podnítit myšlení a rozvinout duševní schopnosti jako spíše okázalá snaha seznámit se s filozofy a teology a představit lidem křesťanství učenými slovy a názory. '

Ne všechny napsané knihy mohou člověka povzbudit k zbožnému životu. Veliký učitel řekl: "Učte se ode mne, vezměte na sebe mé jho, učte se mé mírnosti a pokoře." Intelektuální pýcha nepomůže v rozhovoru s těmi, kteří umírají nedostatkem chleba života. Studium spekulativních knih vám zastíní praktická naučení, kterým byste se měli učit od Krista. Výsledky takového studia lidi nenasytí. Z takového bádání, které je pro mysl únavné, vzejde jen velmi málo toho, co by mohlo někomu pomoci, aby se stal úspěšným pracovníkem pro záchranu lidí.

^{MH 443} Spasitel přišel, aby „přinesl chudým radostnou zvěst“ (L 4,18). Ve svém učení používal Kristus nejprostších slov a nejsrozumitelnějších symbolů. A říká se, že „zástup mu rád naslouchal“ (Mk 12,37). Je třeba, aby ti, kdo se v této době snaží konat Kristovo dílo, hlouběji pronikli do jeho učení.

Slova živého Boha jsou vrcholem veškeré výchovy. Ti, kdo slouží lidem, se potřebují sami sytit chlebem života. Ten jim dá duchovní sílu. Pak budou připraveni sloužit lidem všech společenských vrstev.

Klasická literatura

Na vysokých školách a univerzitách se tisíce mladých lidí věnují studiu řečtiny a latiny. Dávají tomu nejlepší léta svého života. Když se studenti vnoří do tohoto studia, je jejich mysl a povaha formována myšlenkami klasické literatury, jejíž čtení je všeobecně pokládáno za podstatnou součást studia těchto jazyků.

Ti, kdo se vyznají v klasické literatuře, tvrdí, že „řecké tragédie jsou plné krvesmilstva, vražd a lidských obětí, které se obětují poživačným a mstivým bohům“. Pro svět by bylo mnohem lepší, kdyby se obešel bez vzdělání vycházejícího z těchto pramenů. „Což může někdo chodit po žhavém uhlí a nepopálit si nohy?“ (Př 6,28) „Kdo dokáže, aby čisté vzešlo z nečistého? Vůbec nikdo.“ (Jb 14,4) Můžeme pak očekávat, že se v mladých lidech vyvine křesťanská povaha, je-li jejich vzdělání formováno učením těch, kdo se stavějí proti zásadám Božího zákona?

^{MH 444} Když pak studenti odmítají omezování, vrhají se do bezstarostných zábav, flámují a vedou nezřízený život, napodobují jen to, čemu se naučili při studiích. V některých povoláních je znalost řečtiny a latiny potřebná. Někteří musí studovat klasické jazyky. Tuto znalost, kterou potřebují k praktickému použití, však lze získat bez studia literatury, která je závadná a kazí morálku.

Mnozí vůbec nepotřebují umět latinsky nebo řecky. Studium mrtvých jazyků by mělo být podřízeno studiu těch předmětů, které učí, jak správně používat všech tělesných a rozumových schopností. Je pošetilé, věnují-li studenti svůj čas tomu, aby se naučili mrtvým jazykům nebo získali jiné knižní znalosti, a přitom zanedbávají osvojení si praktických dovedností potřebných k plnění životních povinností.

Co si studenti odnášejí do života, když opouštějí školu? Kam půjdou? Co budou dělat? Mají znalosti, které jim umožní učit druhé? Byli vychováni k tomu, aby se stali správnými otci a matkami? Mohou se jako moudří učitelé stát hlavami rodin? Jediné vzdělání hodné toho jména je vzdělání, které vede mladé muže a ženy k tomu, aby žili jako Kristus. Je to vzdělání, které jim dává schopnost nést odpovědnost života a zastávat místo v čele svých rodin. Takové vzdělání nelze nabýt studiem klasické literatury.

Zábavná literatura

Mnohé oblíbené knihy jsou dnes plné senzačních vymyšlených historek, které vychovávají mladé lidi k bezbožnosti a vedou je cestou zkázy. Malé děti se vyznají ve zločinech jako dospělí. Příběhy, které čtou, je povzbuzují ke zlu. Ve svých představách se ztotožňují s postavami, o kterých tyto příběhy vyprávějí, až se v nich zrodí touha zkusit, dokážou-li spáchat zločin a uniknout trestu.

Ve fantazii dětí a mladých lidí se scény živě vylíčené v příbězích, které se týkají budoucnosti, stávají skutečností. ^{MH 445} Jsou-li v publikaci předpovídány revoluce a popisovány všelijaké činy, které se vymykají zákonu a morálce, mnohým se zalíbí duch těchto líčení. Jsou vedeni k páchání zločinů možná ještě horších, než jsou zločiny popisované spisovateli. Takové vlivy demoralizují společnost. Takto se rozsévají semena nezákonností. Nelze se pak divit, že výsledkem je růst zločinnosti.

Romány a lehkovážné, vzrušující povídky jsou v nemenší míře pro čtenáře škodlivé. Spisovatel může přitom tvrdit, že svým dílem učí morálce. Může celé své dílo protkat náboženským cítěním. Často to však slouží jen k tomu, aby se tím zastřela prázdnota a bezcennost obsahu.

Svět je zaplaven lákavými knihami, které čtenáře klamou. Mladí lidé přijímají za pravdu to, co Bible označuje za lež. Jsou nakloněni svodům a mají rádi to, co znamená jejich zkázu.

Některá literární díla byla napsána proto, aby učila pravdě nebo odhalila nějaké velké zlo. Některé z těchto knih posloužily k dobru. Přesto však také způsobily nevýslovnou škodu. Obsahují totiž tvrzení a líčení, která podněcují obrazotvornost a vyvolávají řetěz myšlenek, které jsou nebezpečné zvláště pro mládež. Scény popisované v literatuře vždy znovu ožívají v jejich myšlenkách. Četba takových knih vede k tomu, že se mysl přestává zabývat užitečnými věcmi a není schopna duchovního rozjímání. Ztrácí se zájem o Bibli. Nebeským věcem se pak přikládá stále menší váha. Když mysl prodlévá u nemorálních scén, probouzejí se vášně a na konci je hřích.

I romány, které neobsahují žádné nemravnosti a kladou si za cíl učit dobrým zásadám, mohou být škodlivé. ^{MH 446} Vytvářejí totiž u čtenáře zvyk rychlého a povrchního čtení jen pro děj. Vedou proto ke ztrátě schopnosti myslet v souvislostech a soustředěně. Člověk ztrácí schopnost uvažovat o velkých problémech a povinnostech života a o jeho smyslu.

Jak roste záliba v pouhé zábavě, vytváří čtení zábavné literatury nechuť k plnění praktických životních povinností. Její vzrušující, omamující moc bývá nezřídka příčinou duševních i tělesných nemocí. Mnoho chudých, zanedbaných rodin, mnoho trvale těžce postižených lidí a mnoho duševně nemocných se dostalo do takové situace tím, že propadli zlozvyku četby románů.

Často se namítá, že má-li se mládež oprostit od bezcenné brakové literatury, měl by se jí nabídnout lepší druh beletrie. To je ovšem něco podobného jako pokoušet se vyléčit notorického alkoholika tím, že mu dáme místo whisky nebo brandy nápoj s nižším obsahem alkoholu, jako je víno, pivo nebo kvašený jablečný mošt. Pití těchto nápojů by postupně vyvolalo touhu po silnějších opojných nápojích. Jedinou jistou ochranou pro notorického opilce i pro toho, kdo se napije jen příležitostně, je naprostá abstinence. Pro milovníka románků platí totéž pravidlo. Přestat číst takový druh literatury je pro něj jedinou jistotou.

Mýty a pohádky

Ve výchově dětí a mládeže zaujímají nyní podstatné místo pohádky, legendy a vymyšlené příběhy. Knihy tohoto druhu se používají ve škole a nacházejí se v mnoha rodinách. Jak mohou křesťanští rodiče dovolit svým dětem, aby četly knihy plné lží? Ptají-li se děti na pravdivost příběhů, které jsou v tak velkém rozporu s tím, co je učí jejich rodiče, odpověď zní, že příběhy nejsou skutečné. To však neodstraní zlé následky, které má jejich četba. Myšlenky obsažené v těchto knihách zavádějí děti na scestí. Dávají jim falešný názor na život a probouzejí v nich touhu po neskutečnu.

^{MH 447} Časté čtení těchto knih v dnešní době je jedním ze lstivých satanových svodů. Satan usiluje o to, aby dospělé i mládež odvrátil od velkolepého úmyslu pěstovat správný charakter. Snaží se zasáhnout naše děti a mladé lidi klamy, jimiž plní svět a které kazí nitro. Odvrací jejich mysl od Božího slova, aby jim zabránil získat poznání pravd, které by byly jejich ochranou.

Knihy, které převracejí pravdu, by se nikdy neměly dostat do rukou dětí a mládeže. Nedopusťme, aby se našim dětem během výchovy dostávalo takových myšlenek, které by zasely hřích. Nebudou-li dospělí, kteří mají zralý úsudek, číst takové knihy, budou sami mnohem bezpečnější před hříchem a jejich příklad a vliv k dobrému mnohem úspěšněji uchrání mladé lidi před pokušením.

Máme dostatek hodnotných knih. Máme literaturu, která byla napsána z Božího popudu. Ti, kdo dychtí po poznání, se nepotřebují uchylovat k znečištěným pramenům. Pán říká:

„Nakloň své ucho a slyš slova moudrých, zaměř srdce k tomu, co jsem poznal... Abys na Hospodina spoléhal,
poučím tě dnes - ano, tebe. Zdali jsem ti již dříve nenapsal rady a poznání,
abych tě poučil o spolehlivé jistotě slov pravdy,
abys mohl pravdivě odpovědět tomu, kdo tě poslal.“ (Př 22,17-21 )
„Stanovil svědectví v Jákobovi, vydal zákon v Izraeli
^{MH 448} a přikázal našim otcům,
aby s tím seznamovali své syny. Budeme vyprávět budoucímu pokolení
o Hospodinových chvályhodných činech,
o mocných skutcích a divech, jež konal... Aby o tom vědělo budoucí pokolení, synové, kteří se zrodí.
Ti to budou dále vyprávět svým synům, aby složili důvěru v Boha.“
(Ž 78,5.4.6.7)
„Hospodinovo požehnání obohacuje a trápení s sebou nepřináší.“
(Př l0,22)

Kristovo učení

Kristus představil zásady pravdy v evangeliu. V jeho učení můžeme pít z čistých pramenů, které plynou z Božího trůnu. Kristus mohl sdělit lidem takové poznatky, které by převýšily veškeré dosavadní poznání a které by předčily všechny objevy. Mohl odhalovat tajemství za tajemstvím a mohl tímto mimořádným poznáním obohatit tvůrčí mysl všech dalších generací lidí až do konce času. Nevynechal však jedinou chvíli, aby neučil vědě o spasení. Využil svého času, svých schopností a svého života jen jako prostředků k záchraně lidí. Přišel, aby hledal a zachránil to, co bylo ztraceno, a nedal se odvrátit od svého úmyslu. Nedovolil, aby ho něco rozptylovalo.

Kristus předal jen takové poznání, které bylo možno zužitkovat. Poučení, které poskytoval lidem, se omezovala na potřeby jejich praktického života. Když k němu přicházeli lidé a kladli mu otázky z pouhé zvědavosti, neodpověděl jim. Všechny takové dotazy využil k pronesení vážných, slavnostních, životně důležitých naučení. Těm, kdo byli dychtiví trhat ze stromu poznání, nabídl ovoce ze stromu života. ^{MH 449} Lidé shledávali, že všechny cesty jsou uzavřeny - kromě cesty, která vede k Bohu. Všechny studnice byly uzavřeny - kromě studny věčného života.

Náš Spasitel nikoho nevybízel, aby chodil do rabínských škol jeho doby, a to proto, aby mysl lidí nebyla zatemňována stále opakovaným "Říká se" nebo "Bylo řečeno". Proč bychom tedy měli přijímat nejistá lidská slova jako vrchol poznání, když máme k dispozici vyšší moudrost, na kterou se dá spolehnout?

Poznání věčných hodnot a poznání lidských slabostí na mě hluboce zapůsobilo a ovlivnilo mou celoživotní práci. Neznám nic, pro co by měl být člověk vyvyšován nebo veleben. Nevidím důvod, proč bychom měli věřit názorům učenců a takzvaných velkých mužů a proč bychom měli tyto názory vyzdvihovat. Jak mohou mít lidé, kteří nejsou vedeni Bohem, správné názory na Boží plány a cesty? Bud vůbec popírají Boha, nebo nevěří v jeho existenci, nebo potlačují Boží moc svými vlastními teoriemi.

Rozhodněme se, že se necháme učit Tím, který stvořil nebe a zemi, Tím, který uspořádal hvězdy na obloze a určil slunci a měsíci jejich práci.

Pravé vzdělání

Je správné, mají-li mladí lidé pocit, že musí dosáhnout co nejvyššího rozvoje svých duševních sil. Neměli bychom omezovat vzdělání, jemuž Bůh nestanovil hranice. Naše vědomosti však nebudou k ničemu, jestliže je nepoužijeme k Boží cti a k dobru lidstva.

Není správné přecpávat mysl studiem, které vyžaduje značnou píli, a přitom nemá vyhlídku na využití v praktickém životě. Takové vzdělání je pro studenta ztrátou. ^{MH 450} Takové studium totiž ubírá zájem o učení, které je pro studenta užitečné a umožní mu plnit jeho povinnosti. Praktický výcvik je daleko cennější než sebevětší množství pouhých teoretických poznatků. Nestačí mít jen znalosti. Musíme mít schopnost použít je v pravý čas.

Čas, prostředky a studium, které tolik lidí vynakládá na poměrně neužitečné vzdělání, by měly být věnovány na získání znalostí, které z nich učiní praktické lidi, schopné nést životní odpovědnosti. Taková výchova má největší cenu.

Potřebujeme především poznání, které posílí mysl a nitro a které přispěje k tomu, že se staneme lepšími. Výchova srdce je mnohem důležitější než pouhé knižní vzdělání. Je dobré, dokonce nezbytné, mít znalosti o světě, ve kterém žijeme. Pustíme-li však ze zřetele věčnost, uděláme chybu, ze které se možná už nebudeme schopni dostat.

Student třeba věnuje všechny své síly k získání vědomostí. Nezná-li však Boha, nedbá-li na zákony, které vládnou jeho bytosti, zničí se. Špatnými návyky ztrácí schopnost správného sebehodnocení a umění ovládat se. Nemůže správně uvažovat o věcech, které se týkají nejhlubší podstaty jeho bytí. Nakládá bezstarostně a nerozumně se svou myslí i tělem. Nedbá na dodržování správných zásad, a proto nebude tolik užitečný na tomto světě a ztratí věčný život.

Kdyby mladí lidé pochopili, jak jsou slabí, hledali by svou sílu v Bohu. Budou-li hledat poučení u Boha, stanou se moudrými v jeho moudrosti a jejich život bude prospěšný pro svět. Oddají-li se však jen světským a spekulativním studiím a oddělili se tím od Boha, ztratí všechno, co obohacuje život.