Počasí bylo po dobu 25-tidenní cesty většinou dobré. V Honolulu se parník na 19 hodin zastavil a byly to skutečně potěšující chvíle. Několik sester uvítalo tuto cestující skupinu, ukázaly jim krásy kraje a připravily pohoštění. Mezitím se společně seznámili a ještě toho večera sestra Whiteová mluvila k velkému shromáždění v sále křesťanského společenství mládeže.

V den svých 64. narozenin, v den příjezdu parníku do Samoa, E. G. Whiteová napsala:

„Když se dívám zpět na uplynulý rok, jsem plná vděčnosti Bohu za jeho stálou uchovávající péči a dobrotu. Žijeme v nebezpečné době, a proto musí být všechny naše síly posvěceny Bohu. Měli bychom následovat Krista v jeho pokoře, sebezapírání a utrpení. Ježíši dlužíme všechno. Já se znovu odevzdávám do jeho služby, abych ho před lidem vyvýšila a zvěstovala jeho nedostižnou lásku.“

3. prosince byli přivítáni na Novém Zélandu. Všichni byli pozváni do domu bratra Harea. V průběhu oběda si vyprávěli mnohé zážitky z první návštěvy bratra Haskella. Odpoledne si prohlédli město a jeho krásné okolí a téhož večera mluvila sestra Whiteová o Ježíšově lásce zvědavým posluchačům v první modlitebně adventistů s. d., vybudované jižně od rovníku.

Následujícího rána zase vypluli a v 7 hodin ráno dopluli do přístavu v Sydney. Bratr Danniels a jeho manželka je čekali v loděnicích. Strávili tam týden a sestra Whiteová měla v sydneyském sboru dvakrát kázání.

16. prosince dopluli do Melbourne, kde ji přivítal br. Tenney a jeho spolupracovníci z nakladatelství. V očekávání příchodu sestry Whiteové uvolnil bratr Tenney svůj nový dům a trval na tom, aby se tam ona a její spolupracovníci ubytovali.