Upozornění z let 1848 a 1851o tabáku, čaji a kávě

Ve vidění jsem poznala, že tabák je špinavá bylina a že je třeba se ho vzdát… Nevzdáme-li se ho, pak jeho uživatelé stihne Boží hněv a nemůže být poznamenán pečetí živého Boha.

- Letter 5, 1851. (James White v RH 8.11.1870.)

Důležité zásady, objasněné v roce 1854

Pak jsem mezi adventisty pozorovala nedostatek čistoty… poznala jsem, že Bůh sám očišťuje vyvolené. On chce mít lid čistý a svatý, aby v něm mohl mít zalíbení. Poznala jsem, že tabák musí být očištěn, jinak by Bůh prošel kolem, viděl nečistotu Izraele a nevyšel by s jejich zbraněmi do boje. V nelibosti by se od nich odvrátil, naši nepřátelé by nad námi triumfovali a my bychom byli zanecháni slabí, v zahanbení a nemilosti.

Poznala jsem, že Bůh neuzná neupravenou a nečistou osobu za křesťana. Hněval se na takové. Naše duše, tělo i duch mají být ve chvíli, kdy nás Ježíš představí Svému Otci bez poskvrny, a nemáme-li čisté tělo a nejsme-li bez hříchu, nemůžeme být Bohu představeni jako nevinní.

Poznala jsem, že domy svatých by měly být udržovány čisté a úhledné, beze vší špíny a nečistoty. Poznala jsem, že dům Boží byl nedbalostí rodičů a jejich dětí znesvěcován špínou a nečistotou. Poznala jsem, že tyto věci by se měl otevřeně vytknout, a kdyby u některých, kteří vyznávají pravdu nenastala v těchto věcech okamžitá náprava, měli by být z tábora vyloučeni…

Chuť k jídlu a správná potrava. - Potom jsem poznala, že chuť se nesmí zapírat, že strava by neměla být bohatá, a že co se utratí pro chuť, mělo by se dát do Boží pokladnice. Tam to bude svědčit a ti, kteří zapřeli sebe, si uloží odměnu v nebi. Poznala jsem, že Bůh očišťuje svůj lid.

Pýcha i modly musí jít stranou. Viděla jsem, že bohatá strava ničí tělesné zdraví, ničí tělesnou soustavu, ničí myšlení a utratí se a ní mnoho peněz.

Poznala jsem, že v ostatních Božího lidu jsou mnozí nemocní, a že si to sami zavinili tím, že povolovali své chuti. Jestliže si přejeme, abychom byli zdrávi, musíme zdraví, věnovat zvláštní péči, které nám dal Bůh, zapírat nadměrnou chuť, jíst méně jemné potravy, ale jíst hrubou potravu bez živočišných tuků. Když se pak posadíte k jídlu, můžete plným právem žádat pro ně Boží požehnání a můžete získávat sílu z hrubé, zdravé potravy. Bůh jistě potěšením milostivě požehná a ona bude příjemci k užitku.

Poznala jsem, že bychom se měli modlit jako Šalamoun: „Živ mne pokrmem podle potřeby mé“ (Př. 30,8) - a jak se modlíme, tak máme i jednat. Používejme prostou potravu, pro zdraví nepostradatelnou, bez živočišných tuků. Taková potrava bude pro nás vhodná.

Pro některé adventisty je břicho jejich bohem. Mrhají penězi, aby si opatřili hojnost potravy. Poznala jsem, že takoví - pokud vůbec budou spaseni - poznají, co je opravdová bída, jestliže nezkrotí své chutě, aby jedli jen k Boží slávě. Je jen málo těch, kteří jedí, aby oslavili Boha.

Jak mohou ti, kteří mají koláče a zákusky plněné tukem, žádat Boha, aby jim je požehnal a pak poctivě jíst k oslavě Boha? Máme přikázáno, abychom vše konali k Boží slávě. Musíme jíst i pít k Jeo slávě.

- MS 3, 1854.