(Tento článek se objevil v The Youths Instructor 13.10.1898)

Je velmi důležité, aby každý člověk nadaný soudností mohl porozumět svému vztahu k Bohu. V našich školách není příliš pečlivě studováno dílo spasení. Mnozí studenti nemají reálnou koncepci o tom, co znamená plán spasení. Boží slovo je závazné v náš prospěch. Ten, který je citově pohnut našimi slabostmi nás vybízí: „Pojďte ke mně všichni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám. Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem svým. Jho mé zajisté jest rozkošné, a břímě mé lehké." (Mt 11,28-30)

Studenti, jen tehdy jste v bezpečí, když v dokonalé pokoře poslušnosti se spojíte s Kristem. Jho je lehké, neboť Kristus nese celou tíhu. Když pozvednete břemeno kříže, zaskví se ve světle, a kříž je pro vás příslibem věčného života. Je výsadou každého ochotně uposlechnout Krista a na každém kroku provolávat: „Dobrotivost Jeho zvelebila mne." (2.Sam. 22,36). Chceme-li jít cestou směřující k nebi, ^{1SM 243} musíme mít Slovo Boží jako svou učebnici. V inspirovaných slovech musíme číst naučení pro každý den.

Apoštol Pavel říká: „Budiž tedy táž mysl při vás, kteráž i při Kristu Ježíši byla. Kterýž jsa ve způsobu Božím, nepoložil sobě toho za kořist rovný býti Bohu, ale samého sebe zmařil, způsob služebníka přijav, podobný jsa lidem učiněn. A ve způsobu nalezen byv jako člověk, ponížil se, poslušný byv až do smrti, a to smrti kříže. Protož i Bůh povýšil ho nade vše, a dal Jemu jméno, kteréž jest nad každé jméno, aby ve jménu Ježíše každé koleno klekalo." (F 2,5-10)

Lidskému myšlení je zcela nepochopitelné ponížení člověka, osobnosti Krista Ježíše; ale o Jeho Božství a Jeho existenci před stvořením světa nikdy nesmí pochybovat ti, kteří uvěřili Slovu Božímu. Apoštol Pavel hovoří o našem Prostředníkovi, o jednorozeném Synu Božím, který jako oslavený, měl Boží podobu, byl velitelem všech nebeských zástupů a když změnil své Božství za lidství, přijal i způsob služebníka. Izaiáš prohlašuje: „Dítě narodilo se nám, syn dán jest nám, i bude knížectví na rameni Jeho, a nazváno bude jméno jeho: Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje. K rozmnožování pak toho knížectví a pokoje, jemuž nebude konce, sedne na stolici Davidově, a na království jeho, až je v řád uvede, a utvrdí v soudu a ve spravedlnosti, od tohoto času až na věky." (Iz 9,6-7)

Kristus svým svolením stát se člověkem projevil pokoru, která vzbudila úžas nebeských bytostí. Samotný projev souhlasu sát se člověkem, nestal by se ponížením, ani skutkem k vyvýšení Kristovy preexistence. Naše poznání si musí uvědomit, že Kristus odložil své královské roucho, svoji královskou korunu, své nejvyšší velení a oděl své Božství lidstvím, aby se mohl setkat s člověkem tam, kde je a přinesl lidské rodině mravní sílu stát se syny a dcerami Božími. ^{1SM 244} Aby člověka spasil, stal se Kristus poslušným až k smrti, dokonce smrti na kříži.

Lidství Syna Božího je pro nás vším. Je zlatým řetězem, který poutá naše duše ke Kristu a skrze Krista k Bohu. O tom přemýšlejme. Kristus byl skutečným člověkem. Podal důkaz své pokory tím, že se stal člověkem. Byl v těle Bohem. Přiblížíme-li se k tomuto námětu, dobře si povšimněme slov, která pronesl Kristus Mojžíšovi v hořícím keři: „Sezuj obuv svou z noh svých; nebo místo, na kterémž ty stojíš, země svatá jest." (Ex 3,5) Přistupme k poznávání Krista v pokoře učedníka a se srdcem kajícím. Studium vtělení Krista je úrodné pole, které vyplatí tomu, kdo hledá do hloubky skrytou pravdu.

Písma jsou našim průvodcem

Bible je našim průvodcem na bezpečné stezce vedoucí k věčnému životu. Bůh inspiroval člověka k napsání pravdy a toho, co by nám ukazovalo pravdu. Pravda totiž přitahuje člověka k sobě a člověk po přijetí pravdy obdrží duchovní a mravní sílu, a je zařazen mezi nejvzdělanější. Myšlení všech, kteří učiní Slovo Boží předmětem svého studia se rozšíří. Daleko více toto studium rozvíjí chápání a schopnosti člověka než jiná studia. Spojuje myšlení s jasnými a povznášejícími zásadami pravdy. Uvádí nás do spojení s veškerou předanou nebeskou moudrostí, poznáním a porozuměním.

Jestliže takový člověk sdílí otřepané výroky neinspirovaných lidí, kteří svými spisy zaplavují jejich myšlení, zakrňuje a snižuje se. Nedochází ke spojení s hlubokými, jasnými principy věčné pravdy. Myšlení se nevědomky přizpůsobí chápání těch věcí, které k nim náleží a v uvažování o těchto věcech se oslabuje porozumění a síly se zmenšují.

Bůh si přeje, abychom hledali v Písmech, v prameni poznání ^{1SM 245} převyšujícím všechno lidské vědění. Přeje si, aby člověk sahal hluboko do hlubin pravdy a dosáhl cenného pokladu, který obsahují. Příliš často lidské teorie a vědění zaujaly místo biblického poznání. Člověk se zabývá přepracováváním Božských zásad. Snaží se činit rozdíly mezi knihami Bible. Svými výmysly používá Písmo k potvrzení lži.

Zrovna to, co člověk potřebuje

Bůh neučinil přijetí evangelia závislé na lidském zdůvodnění. Evangelium je přizpůsobeno jako duchovní potrava k uspokojo-vání lidských duchovních tužeb. V každém případě je tím, co člověk potřebuje. Mnozí považují za nezbytné, aby studenti ve školách studovali mnohé autory, kteří z velké míry nepoznali velké myšlenky Bible. Sami učitelé si potřebují vzít Knihu všech knih a učit se z Písma svatého, že evangelium má moc dokázat svůj původ na skromné a kající mysli.

Evangelium je mocí Boží a moudrostí Boží. Kristův charakter na zemi zjevil Božství. Evangelium, poselství o Kristu, se má studovat jako Jeho lidský odkaz na všech výchovných zařízeních, dokud učitelé, děti i mládež v jediné pravdě o živém Bohu nepoznají smysl své víry, lásky a úcty. Slovo svaté má být ve vážnosti a máme se mu podrobit. Evangelia, obsahující záznam Kristova života, Jeho díla, Jeho učení, Jeho oběti a Jeho konečného vítězství, stávají se zdrojem naší síly. Musíme se podrobit výsadám školáckého života v tomto světě, abychom se mohli stát způsobilými pro věčný život. Vysokou úroveň získáme na vysoké škole, kde pod vedením Božím naše studium bude pokračovat po nekonečné věky věčnosti.