(Tento článek se objevil v The Review and Herald 28.1.1909)

Minulou noc jsem se probudila ze spánku a moji mysl tížila velká starost. Mám bratřím a sestrám vyřídit poselství, varovné poselství i poučení o práci některých, kteří obhajují mylné teorie k přijetí Ducha Svatého a jeho působení prostřednictvím lidí.

Byla jsem poučena, že fanatismus podobný tomu, s nimž jsem se stkala v době po roce 1844 se mezi nás vloudí opět na sklonku dnů poselství a že s tímto zlem se musíme vypořádat stejně tak rozhodně, jako tehdy.

Stojíme na prahu velkých a slavných okamžiků. Proroctví se naplňují. Zvláštní události historicky památné a zaznamenané v nebeských knihách, budou podle prohlášení krátce předcházet velký den Boží. Všechno je ve světě nestálé, v neuspořádaném stavu. Národy jsou rozhněvány a konají se velké přípravy na válku, národ osnuje spiknutí proti národu a království proti království. Velký den Páně se velmi blíží. Ačkoliv národy shromažďují vojsko k válce ^{1SM 222} a krveprolití, stále platí příkaz andělům, aby drželi větry, dokud služebníci Boží neobdrží znamení na svá čela.

Svět nyní skutkem dokonává důsledky přestoupení zákona Božího. Když Ježíš dokončil dílo stvoření, odpočinul sedmého dne, požehnal den svého odpočinku a oddělil ho jako den, který člověk má zasvětit Jeho památce. Ale dnes svět jako celek zanedbává a neváží si zákona Božího. Jiný den byl ustanoven na místo dne Božího odpočinku. Lidstvo své zvyky a svou vůli nastavilo proti jasnému učení Slova Božího a svět se ponořil do odboje a hříchu.

Dílo vzdoru proti zákonu Božímu, má své počátky v nebesích s Luciferem - cherubem. Satan se odhodlal být prvním v nebeské radě a být rovný Bohu. On započal dílo vzpoury se svými anděly a hledal, jak mezi nimi rozšířit ducha nespokojenosti. A použil tak klamný způsob, že mnoho z andělů bylo získáno do jeho poddanosti, i když jeho záměry byly plně známy. Dokonce věrní andělé nemohli plně posoudit jeho charakter, ani kam svou činností směřuje. Když se satanovi podařilo získat na svoji stranu mnohé anděly, vznesl svůj požadavek k Bohu a poukazoval, že je to přání andělů, aby on zaujal dosavadní místo Kristovo.

Zlo neustávalo, dokud duch nespokojenosti nedozrál do aktivní vzpoury. V nebi došlo k válce a satan byl svržen se všemi, kteří s ním sympatizovali. Satan bojoval o prvenství v nebi, boj však prohrál. Bůh mu již nemohl nadále důvěřovat a ponechat mu důstojnost a autoritu a těmi, s nimiž chtěl ovládnout nebe, byli svrženi na zem.

Od té doby satan se svým společným vojskem se veřejně prohlásili za nepřátele Boží ve světě a stále bojují proti pravdě a spravedlnosti. Satan stále předkládá lidem, jako dříve andělům, svá falešná spodobnění Krista a Boha aby na svoji stranu získal svět. A tak ^{1SM 223} se křesťanské církve zjevně přitiskly k prvému velkému odpadlíkovi.

Satan se vydává za kníže pozemského království a s tímto záměrem také pokoušel Krista v posledním ze třech pokušení na poušti. Řekl Spasiteli“ - „všecko tobě dám" - ve vztahu k pozem-skému království, které satan ukázal Ježíši - „všecko tobě dám."

Kristus na nebesích věděl, že nadejde čas, kdy bude muset čelit moci satana a přemáhat ji, má-li lidské pokolení být vůbec zachráněno z jeho nadvlády. A když nadešel čas, Syn Boží odložil svou královskou korunu i šat, své Božství oděl lidstvím, sestoupil na zem, aby se knížeti postavil na odpor a zvítězil nad ním. Stal se obhájcem člověka před Otcem. Spasitel prožil svůj život na zemi tak, jak jej musí prožít každý lidský smrtelník a přijal jeho protivenství, soužení, starosti a pokušení. Jako nemluvně z Betléma, stal se jedním z lidského pokolení, žil nevinným životem od jeslí, až ke kříži. Dokázal, že člověk si může přízeň Boží kajícným životem a vírou v Něho získat. Přinesl člověku spásnou milost a odpuštění hříchu, když se člověk navrátí ke své věrnosti a nedopouští se dalších poklesků.

Kristus v lidské slabosti se měl setkat s pokoušením toho, který vlastní moc vyššího původu, než jakou Bůh udělil rodině andělů. Ale Kristovo lidství bylo spojeno s Božstvím a v této síle mohl snášet všechna pokušení, která satan mohl vznést proti Němu a přesto zachoval svoji duši nedotčenou hříchem. Sílu k překonání může dát každému synovi a dceři Adama, kteří vírou chtějí přijmout spravedlivé vlastnosti Jeho povahy.

Tak velice Bůh miloval svět, že dal světu svého jednorozeného Syna, aby každý kdo Ho přijme, měl sílu žít Jeho spravedlivým a nevinným životem. Kristus dokázal, že i pro člověka je možné vírou se spolehnout na moc Boží. Ukázal, že hříšník lítostí a zbožnou vírou ve spravedlnost Kristovou může dojít ke smíření s Bohem a stane se ^{1SM 224} účastníkem Božské přirozenosti a překoná mravní zkaženost, kterou působí ve světě hříšná žádostivost.

Dnes nabízí satan stejná pokušení, jako nabízel Kristu a pokusí se za království světa získat náhradou naše spojenectví. Ale naproti tomu, kdo vzhlíží k Ježíši jako k původci a dokonavateli svoji víry, nemají satanovy svody moc. Nemůže svést ke hříchu toho, kdo vírou přijme ctnosti Toho, který byl stejně pokoušen jako my, ale bez hříchu.

„Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v Něho, nezahynul, ale měl život věčný." (Jan 3,16) Ten, kdo lituje svých hříchů, a přijímá dar života Syna Božího, nemůže být poražen. Odevzdá-li se vírou Božské přirozenosti, stane se dítkem Božím. Modlí se a věří. Když je pokoušen i zkoušen, dožaduje se pomoci, neboť Kristus zemřel, aby zvítězil a obdržel Jeho milost. Toto musí každý hříšník pochopit. Musí svého hříchu litovat, musí věřit v moc Kristovu a přijmout sílu k záchraně a uchránění před hříchem. Jak máme být vděční za dar Kristova příkladu.

Nesnažte se obcházet kříž

Může být spousta lidských důkladných teorií i domněnek, ale ti, kdo by chtěli nakonec uniknout přemožiteli, musí být pokorní aby mohli být závislí na Božské moci. Uchopíme-li se takto moci nekonečna a přijdeme ke Kristu se slovy: „Nepřináším ve svých rukách nic hodnotného, jen své životní úsilí jít ve Tvých šlépějích", pak Božské mocnosti mohou spolupracovat, aby posvětily a očistily náš život.

Nesnažte se utíkat před svým utrpením. Zlé přemáhejme jedině prostřednictvím utrpení a smrti Ježíše. Utrpením a životními těžkostmi mohou Božské mocnosti pokračovat v působení na vaše životy, aby jejich výsledkem při nás byla láska, pokoj a dobrota Kristova.

Studiem Slova se denně dokončuje v lidském srdci velké dílo. Je třeba pochopit prostotu pravé víry. To přinese svůj užitek a odplatu. Nezůstaňme stát, ale jděme stále kupředu v duchovním ^{1SM 225} porozumění. Učiňme vzácné Slovo radou člověka. V každé životní situaci buďme opatrní a jděme dál, co nejtěsněji po boku Kristově. Žádejme, prosme o Ducha i milost Kristovu a budeme naplněni láskou Ježíše, která očisťuje duši.

Měli bychom jasně porozumět Božským požadavkům, které Bůh vyžaduje od svého lidu. Nikdo by neměl zanedbávat pochopení zákona, který je vyjádřením Boží povahy. Pokud jde o Boží lid, slova napsaná prstem Božím na kamenné desky dokonale zjevují Boží vůli a nikoho nenechávají na pochybách. Bůh vymezil zákony svého království a učinil je známými, aby později byly zjeveny lidem všech národů i jazyků, jako základy Jeho vlády. Učiníme správně, když si prostudujeme tyto zákony, jak jsou zaznamenány v Ex 20 a 31,12-18.

Až zasedne soud, knihy budou otevřeny a každý člověk bude souzen podle toho, co je napsáno v knihách, pak tyto kamenné desky, až do toho dne skryté, budou ukázány světu jako měřítko spravedlnosti a nevinnosti. Pak mužové a ženy poznají, že podmínkou jejich spásy byla poslušnost neměnného Božího zákona. Nikdo nebude muset hledat výmluvu pro svůj hřích. Podle spravedlivých zásad tohoto zákona, lidé přijmou rozsudek, život nebo smrt.