(Tento článek se objevil ve Special Testimonies, Series B. No.2. pages 51-59, publikováno v 1904.)

Pán vloží novou, životní sílu do svého díla, aby lidé uposlechli příkazu, a veřejně potvrdili hlásanou pravdu. Ten, který prohlásil, že Jeho pravda bude zářit na věky, vyhlásí tuto pravdu skrze své věrné posly a ti dají trubkám spolehlivý tón. Pravda bude kritizována, vysmívána, zesměšňována, ale čím přísněji bude zkoušena, tím více bude zářit.

Jako lid stojíme pevně na zásadách věčné pravdy, která se osvědčila ve zkouškách i těžkostech. Máme se přidržovat pevných pilířů naší víry. Základní pravdy, které nám Bůh zjevil, jsou naším jediným pravým základem. Učinily nás tím, čím jsme. Bůh a Pán času nezmenší jejich hodnotu. Nepřítel stále usiluje, aby s pilíři pravdy pohnul ze stálého místa a to místo nahradil podvrženými teoriemi. Všude, kde je to možné, chce vnášet a uskutečňovat svůj podvodný záměr. Ale Bůh dá povstat lidem s jasným vnímáním, kteří dají těmto pravdám v plánu Božím jejich jasné místo.

Byla jsem nebeským poslem upozorněna, že některá zdůvodnění v knize Živý chrám jsou nejasná a z těchto důvodů budou ^{1SM 202} uvádět na scestí myšlení těch, kteří nejsou dosud pevně utvrzeni v základních zásadách přítomné pravdy. V knize se uvádí, že ostatní lze považovat za bezcenné v porovnání s osobností Boha a tím kde přebývá. Nikdo na této zemi nemá právo hloubat o této otázce. Čím více se bude mluvit o těchto bláhových fantastických teoriích, tím méně bude člověk znát pravdu o Bohu a o pravdě, která posvěcuje duši.

Mnozí za mnou přicházejí a žádají mě o vysvětlení tvrzení uvedených v Živém chrámu. Odpovídám: „Jsou nevysvětlitelné". Vyjádřené myšlenky nedávají pravé poznání Boha. V celé knize jsou uváděny výňatky z Bible. Tyto biblické citáty jsou uvedeny v takové souvislosti, že se jeví jako pravda. Mylné teorie jsou předkládány tak líbivým způsobem, že při sebemenší neopatrnosti mohou být mnozí svedeni.

Nepotřebujeme mysticismus, který je v této knize. Ti, co se zabývají těmito filozofickými úvahami, brzy se najdou v postavení, v němž je nepřítel bude provázet a odvádět od Boha. Bylo mi ukázáno, že pisatel této knihy je na mylné cestě. Ztratil svůj postřeh k rozeznání své pravdy od pravdy Boží pro tuto dobu. Neuvědomuje si, kterým směrem vykročil a jde. Cesta pravdy je oddělená od cesty omylů, ale obě cesty se mohou zdát jako jedna jen těm myslím, které se nedají vést Duchem svatým a které proto nedokáží rychle rozlišit rozdíl mezi pravdou a omylem.

Pohled na blížící se nebezpečí

V době, kdy kniha Živý chrám byla vydána, se mi v noci zjevovaly obrazy, které ukazovaly na blížící se nebezpečí. Dostala jsem pokyn k napsání toho, co mi Bůh zjevil k základním pravidlům naší víry. Byl mi zaslán výtisk knihy Živý chrám, ale zůstal v mé knihovně nečten. Ze světla poznání mě daného Pánem jsem poznala, že některé myšlenky obhajované v knize nemůže Bůh potvrdit, že by byly osidlem, kterou nepřítel nachystal pro poslední dny. Myslela ^{1SM 203} jsem, že to bude lidmi, především našimi lékaři postřehnuto a že nebude nutné, abych k tomu cokoliv řekla.

Naopak, vzrostl mezi bratřími zájem o myšlenky této knihy, s oblibou je mezi sebou šířili a prohlašovali: „obsahuje podobné myšlenky jaké učila sestra White". Toto zjištění mě přímo zasáhlo do srdce. Cítila jsem se zaskočená a sklíčená, neboť jsem věděla, že toto připodobnění není pravdivé.

Nakonec mi můj syn řekl: „Maminko, měla by sis přečíst alespoň nějaké části knihy a poznáš, zda jsou v souladu se světlem, které ti dal Bůh". Posadil se vedle mě a společně jsme přečetli předmluvu, většinu první kapitoly a také úryvky z dalších kapitol. Při čtení jsem poznávala ty myšlenky, proti kterým jsem bojovala v předchozí době své veřejné činnosti. Když jsem poprvé opustila stát Maine, ubírala jsem se přes Vermont a Massachusetts, abych nesla svědectví právě proti těmto myšlenkám. Živý chrám obsahuje právě Alfa těchto teorií. Vím, že Omega bude následovat za krátko. Nahánělo mi to strach o náš lid. Viděla jsem, že musím varovat naše bratry a sestry, aby se nepouštěli do sporů o přítomnosti osobnosti Boží. Uvedené údaje v Živém chrámu jsou v tomto bodě nesprávné. Doložené Písmo, které je použito na potvrzení nauky, je mylně vysvětlováno.

Jsem nucena popřít tvrzení, že učení v Živém chrámu může být podepřeno údaji z mých spisů. V této knize mohou být výrazy a myšlenky, které jsou v souladu s mými spisy. A v mých spisech mohou být statě, které jsou vytrženy ze spojitosti a vyloženy podle volného uvážení pisatele knihy Živý chrám a mohou způsobit zdání souladu s učením této knihy. Mohou vytvářet zdánlivou podporu tvrzení, že myšlenky v Živém chrámu jsou v souladu s mými spisy. Bůh mi ukázal, že by tyto nebezpečné myšlenky mohly velmi ublížit Božímu dílu i lidem.

Někteří umí postřehnout výsledek obhajovaných argumentů, ^{1SM 204} které někteří nyní obhajují. Ale Pán pozvedl oponu a ukázal mi závěr, který by následoval. Sledováním spiritistické teorie o osobnosti Boží až k logickým závěrům by mělo být celé křesťanské uspořádání. Za bezcenné budou mít někteří zjevení Kristova příchodu z nebe dané Janovi a Jeho lidu. Učí, že události před nimiž stojíme nejsou v podstatě důležité, aby jim byla kladena zvláštní pozornost. Jako neúčinnou staví pravdu nebeského původu a zbavují lid Boží jejich dřívějšího poznání ze zkušeností a nahrazují to falešnou vědou.

V nočním vidění jsem viděla zřetelně, že na tyto myšlenky mnozí nahlíželi jako na základní pravdy a že je stavěli na přední místo pro tuto dobu. Viděla jsem základ, podepřený pevným zdravým dřevem - pravdami Božího slova. Někteří vysoce odpovědní v lékařském poslání ukazovali autorovi knihy, aby uvolnil dřevo, podpírající základ. Pak jsem slyšela hlas: „Kde jsou strážci, kteří měli stát na hradbách Sionu? Zaspali? Tento základ byl postaven Svrchovaným Vládcem a obstojí v bouři i vichřici. Dovolíme pisateli předkládat nauky, které popírají předchozí poznání lidu Božího? Nadešel čas rozhodných činů."

Nepřítel duší usiloval přinést domněnku, aby mezi Adventisty sedmého dne byla přijata velká reformace a tato reformace by spočívala v kladení zásad, které by nebyly pilíři naší víry, ale zabývaly se procesem reorganizace. Kdyby tyto informace byly přijaty, jaký by byl výsledek? Základní pravdy, které Bůh ve své moudrosti dal ostatkům církve, by byly odloženy. Naše náboženství by se změnilo. Základní pravidla, které podpíraly dílo padesát let, by byly vysvětleny jako omyl. Vznikla by nová organizace. Byly by psány nové knihy. Nastoupil by určitý systém rozumové filosofie. Zakladatelé tohoto systému by pronikali do různých míst a konali by obdivuhodné dílo. Sobota by byla znevážena a podobně i Bůh, který ji ^{1SM 205} ustanovil. Před tímto novým hnutím by nic neobstálo. Vůdcové by učili, že ctnost je lepší než zločin, ale po vyloučení Boha by začali spoléhat pouze na lidskou sílu, která je bez Boha bezcenná. Jejich základ by spočíval na písku a celou tuto stavbu by svrhla bouře a vichřice.

Kdo má moc, aby zahájil takové hnutí? Máme Bibli. Máme zkušenost, potvrzenou obdivuhodným působením Ducha Svatého. Máme pravdu, která nepřipouští žádné kompromisy. Neměli bychom odmítnout vše, co nesouhlasí s touto pravdou?

Váhala jsem a odkládala odeslání toho, k čemu mě pudil Duch Páně, totiž abych napsala. Nechtěla jsem být dohnána k tomu, abych poukázala na tyto filozofie z vlivu uvádějícího lid na scestí. Ale v prozřetelnosti Boží muselo dojít ke střetnutí s těmito vzniklými omyly.

Ledovec! „Střetni se s ním"

Krátce před tím, než jsem odeslala svědectví týkající se úsilí nepřítele podkopat základy naší víry šířením svůdných teorií, četla jsem příběh o lodi, která v mlze pluje proti ledovci. Několik nocí jsem spala velice málo. Připadala jsem si jako vůz, který je zatížený snopy. Jednou v noci mi byla ukázána zvláštní scéna. Nějaká loď byla na vodě v husté mlze. Náhle bylo slyšet výkřik: „Před námi je ledovec. Šlo o gigantický ledovec, který vyčníval strmě nad lodí. Velitelský hlas zvolal: „Střetněme se!"Nikdo neváhal ani na okamžik. Nadešel čas a okamžik rozhodnutí. Lodní Důstojník zapnul na plnou páru a muž u kormidla nařídil loď přímo do ledovce. S velikým rachotem narazila loď do ledovce. Byl to strašný náraz, ledovec se rozlomil na několik kusů, které s rachotem hromu padaly na palubu. Cestující byli velmi otřeseni srážkou, ale nikdo nepřišel o život. Loď byla poškozena, ale dala se opravit. Odrazila se zpět a po celé délce ^{1SM 206} se zachvěla jako živé stvoření. Pak se vydala na další cestu.

Poznala jsem smysl tohoto podání. Dostala jsem příkaz. Zaslechla jsem slova, podobná hlasu našeho kapitána, „Střetneme se!" Poznala jsem, co bylo mou povinností a nemohla jsem ztrácet ani okamžik. Nadešel čas pro rozhodný čin. Bez dalších průtahů jsem musela uposlechnout příkaz: „Střetněme se!"

Té noci jsem vstala v jednu hodinu a psala tak rychle, co mi ruka stačila. Několik dalších dnů jsem pracovala od časného rána do pozdní noci a připravovala pro náš lid poučení mě daná k omylům, které se mezi nás vloudily.

Doufala jsem, že dojde k důkladné reformaci a že setrváme na zásadách, za něž jsme bojovali v dřívější době a které byly dosvědčeny mocí Ducha svatého.

Pevné základy naší víry

Mnozí naši lidé si neuvědomují, jak pevně byly položeny základy naší víry. Můj manžel, starší Joseph Bates, otec Pierce, (Takto je zde vzpomínáno na vedoucí bratry, patřící mezi průkopníky. „Otec Pierce" byl Stephen Pierce, který v počáteční době sloužil v kazatelské a administrativní práci. „Otec Andrews" byl Edward Andrews, otec J.N.Andrewse - Vydavatelé.) starší (Hiram) Edson a další vážení, vznešení a opravdoví byli mezi těmi, kteří po r. 1844 hledali pravdu jako skrytý poklad. Scházela jsem se s nimi a vážně jsme studovali a modlili se. Často jsme zůstávali pospolu do pozdní noci a někdy jsme strávili i celou noc v prosbách o světlo a při zkoumání Slova. Tito bratři se opětovně scházeli ke studiu Písma, aby pochopili jeho význam a byli připraveni mocně ho zvěstovat. Když při studiu přišli k bodu, kde řekli: „Dále jsme bezradní, Duch svatý sestoupil na mne. Dostala jsem vidění a jasně mi byly ^{1SM 207} vysvětleny studované texty a poučení, jak si máme úspěšně počínat a učit. Takto jsme dostali světlo, které nám pomáhalo rozumět textům ohledně Krista, jeho poslání a jeho kněžské služby. Byla mi objasněna linie pravdy, sahající od tehdejší přítomnosti až do chvíle, kdy vejdeme do Božího města, a já jsem odevzdala jiným poučení, které mi dal Pán.

Po celou tuto dobu jsem úvahám bratří nerozuměla. Moje mysl byla jakoby uzavřena a nemohla jsem pochopit význam Písem, která jsme studovali. To bylo jednou z mých největších životních starostí. V tomto stavu mysli jsem zůstávala až do doby, než nám byly jasné všechny základní body naší víry v souladu se Slovem Božím. Bratři věděli, že kdyby nebylo vidění, neporozuměla bych těmto věcem a dané zjevení přijali jako přímé světlo z nebe.

Po další dva až tři roky jsem zůstala i nadále uzavřená pro pochopení Písma. V době misijního působení jsem s manželem navštívila Otce Andrewse (viz poznámka na straně 206), který trpěl zánětlivým revmatismem. Modlili jsme se za něho. Položila jsem své ruce na jeho hlavu a řekla: „Otče Andrewsi, Pán Ježíš tě uzdraví celého." Byl ihned uzdraven. Vstal, chodil po místnosti, velebil Boha a říkal: „Nic podobného jsem ještě nezažil. Andělé Boží jsou v této místnosti." Byla zjevena sláva Boží. Světlo jakoby prozařovalo celý dům a ruka anděla se položila na mou hlavu. Od té doby až po dnešek chápu Slovo Boží.

Jaký je to vliv, který chce svést lidi v tomto údobí naší historie, aby působil úskočně a svou činností aby dopomohl ke zbourání základů naší víry - těch základů, které byly položeny na samém počátku studia Slova Božího na modlitbách a zjevení? Na těchto základech jsme stavěli v uplynulých padesáti letech. Divíte se tomu, když vidím počátky díla, které by odstranilo některý z pilířů naší víry, že ^{1SM 208} musím k tomu něco dodat? Musím uposlechnout příkazu: „Střetni se!" ...

Musím nést varovné poselství, které mi Bůh uložil, abych je nesla a pak ponechala výsledek na vůli Páně. Musím nyní věci ukazovat v těchto souvislostech, v nichž se nacházejí. Lid Boží nesmí být oloupen.

Jsme lidem, který se drží Božích přikázání. Za posledních padesát let, každá fáze bludu, která byla vložena na nás, zastřela naše mysli k učení Slova, zvláště pokud se týká Kristovy služby v nebeské svatyni, v nebeském poselství pro tyto poslední dny, jak jsou dány anděly ve 14.kapitole Zjevení. Různá poselství pobízela Adventisty sedmého dne, aby trvali na pravdě v níž došli bod za bodem při studiu na modlitbách a osvědčení zázračným působením moci Páně. Směrovky na cestě, které z nás udělaly to co jsme, jsou zachovány a zůstanou zachovány, jak Bůh oznámil ve svém Slově a potvrdil svým Duchem. Vyzývají nás, abychom se pevně uchopili víry a setrvali při základních principech víry, které mají svůj základ v nepopiratelné autoritě.

- Special Testimonies, Series B, No.2, 49-50.