(Dopis člověku, který došel k závěru, že církev adventistů sedmého dne se octla na nízké duchovní úrovni, kterou připodobňuje k Babylonu. - Sestavovatelé)

Drahý bratře M.
Dostala jsem tvůj dopis, když nadcházela sobota.... Radila bych ti, abys navštěvoval sobotní školu a neopouštěl tento kraj, odkud si ve své mysli dokonale neujasníš, co je pravda. Doufám upřímně, že bude náležitě pilný v tomto školním období a naučíš se všemu, co můžeš poznat o tomto poselství pravdy, kterou má svět poznat.

Pán ti nepředal poselství, abys nazýval adventisty sedmého dne Babylonem a abys vyzýval Boží lid, aby z něho vyšel. Důvody, které můžeš pro tuto věc předložit, nemohou mít u mne žádnou váhu, protože Pán mi dal zcela určité světlo, které takovému poselství odporuje.

Nepochybuji o tvoji upřímnosti a čestnosti. V různých obdobích jsem psávala dlouhé dopisy těm, kteří obviňovali církev adventistů sedmého dne, že je Babylonem a že se nezabývá pravdou. Ty se domníváš, že jednotlivci ovlivnili mé myšlení. Je-li tomu tak, nehodím se k tomu, abych byla pověřena Božím dílem. Toto mi připomnělo jiné případy, kdy jednotlivci tvrdili, že mají pro církev adventistů sedmého dne poselství podobného druhu a já jsem dostala příkaz: „Nevěř jim.“ „Neposílal jsem jich, ale sami běželi.“

Připomenutí některých případů

Když bratr K umíral (viz str.96 a také 1SM 176-184) zaplnil se jeho pokoj v nemocnici v Battle Creek lidmi, z nichž mnozí se předtím dali svést. Muž vypadal jakoby měl vnuknutí, ale světlo, které jsem dostala, říkalo: „Toto dílo není od Boha. Nevěřte tomu poselství.“ několik roků později přišel ke mně jistý muž, pan N z města Red Bluff v Kalifornii, aby odevzdal své poselství. Řekl, že slyšel silný hlas třetího anděla, který měl osvítit zemi svou slávou. Domníval se, že Bůh pominul vedoucí pracovníky a dal poselství jemu. Pokoušela jsem se ho přesvědčit, že se mýlí. Říkal, že adventisté sedmého dne jsou Babylonem a když jsme mu sdělili své důvody a vyložili mu, že se mýlí, pocítil, že na něj sestoupila velká síla a začal náramně křičet.... Měli jsme s ním těžkosti. Pomátl se na mysli a musel být umístěn v ústavu pro duševně choré.

Jistý Carmire (viz kap.9.) hájil a uveřejnil poselství o velikém křiku třetího anděla. Obviňoval církev podobně jako teď vy. Řekl, že její hlavní představitelé propadnou všichni pýše a do popředí se dostane jiná skupina pokorných lidí, kteří budou konat podivuhodné věci. Tento muž měl dcery, které tvrdily, že mívají vidění.

Tento podvod mi byl odhalen. Je to bystrý člověk slušného chování, skromný, plný horlivosti a opravdovosti a působí dojmem posvěcení a zbožnosti. Od Boha se mi však dostalo poučení: „Nevěř jim, já jsem je neposlal!“

Pan Garmire tvrdil, že věří svědectvím. Prohlašoval, že jsou pravdivá a užíval jich stejným způsobem, jakým jsi jich užíval ty, aby svým tvrzením dodal přesvědčivosti a zdání pravdy. Řekla jsem jim, že toto poselství není od Boha, ale že zde jsou svedeni ti, kteří nejsou bdělí. On se však nechtěl dát přesvědčit. Řekla jsem jim, že vidění jeho dcery Anny je předstírané, on však tvrdil, že tato vidění jsou jako vidění sestry Whiteové, že svědčí o stejných věcech. Tato dcera klamala rodinu a několik jiných lidí, kteří těmto falešným poselstvím věřili. Bylo mi zjeveno, že toto děvče není ctnostné, ale že je zkažené....

Měl-li kdy nějaký člověk, jehož jsem si vážila, vnuknutí, tento muž je určitě měl. Řekla jsem mu však jasně, že jeho vnuknutí pochází od satana, nikoliv od Boha a že Bůh ho žádným poselstvím nepověřil.

Protože dostal příkaz, aby toto poselství šířil celému světu, přesvědčil poctivého, svědomitého mladíka, že je jeho povinností ukrást inventář Review and Herald. Toto je politický zločin, který se trestá vězením, proto mladík z Battle Creeku utekl a neodvažoval se tam po určitou dobu vrátit. Tento fanatický učitel určil dobu skončení zkoušky, a poněvadž všechny předpovědi selhaly, mladík poznal, že byl sveden, doznal svůj hřích a je teď vzácným členem sboru v Battle Creek.

Za pouhé dva roky od této události vystoupil jiný člověk z Connecticutu, jménem O s poselstvím, které podle vzoru trojandělského poselství nazval „novým světlem“. Tento klam způsobil, že se celá tato inteligentní rodina oddělila od církve adventistů sedmého dne. Protože já jsem v --- vydala rozhodné svědectví proti tomuto takzvanému „novému světlu“, postavil se on proti mně, mému dílu, i proti svědectvím.

Pan O, otec dětí, přišel na konferenci a navštěvoval institut pro biblické kazatele v Battle Creek. Cítil se však nade vším povznesen a neshodoval se s duchem shromáždění. Odjel do svého domova a začal podněcovat malý sbor v ---. Kdybych v tom místě nebyla pracovala, byly by svým zavrhováním pravdy zničili celý sbor i postavení adventistů sedmého dne, zejména pak paní Whiteové.

V téže době přišla z Washingtonu D.C. paní P. tvrdila, že je posvěcena Bohem a že dostala moc uzdravovat. Tento duch zavedl mnohé na nesprávnou cestu. I oni obviňovali celou církev, že se mýlí a že Bůh si povolává lid, který bude činit zázraky. V Battle Creeku se začínala oddělovat velká skupina našich lidí. Duch Boží mě v noci vybídl, abych našemu lidu v Battle Creeku napsala.

Poselství Laodicejským

Bůh vyvádí svůj lid. On má lid vyvolený, církev na zemi, kterou ustanovil jako opatrovníka svého zákona. Svěřil jim posvátný úkol a věčnou pravdu, kterou mají dát světu a stále je káral a trestal. Poselství k Laodicejským lze užít pro adventisty sedmého dne, kterým se dostalo velkého světla, ale ve světle nechodili. Učinili krásné vyznání, nešli za svým Vůdcem a nebudou-li činit pokání, z Jeho úst budou vyvrženi. Poselství, které nazývá církev Adventistů sedmého dne Babylonem a volá Boží lid z něho ven, nepochází od žádného nebeského posla ani nějakého člověka inspirovaného Božím Duchem.

Pravý Svědek říká: „Radímť abys sobě koupil ode mne zlata ohněm zprubovaného, abys byl bohatý, a roucho bílé, abys oblečen byl, a neokazovala se hanba nahoty tvé. A očí svých pomaž kollyrium, aby viděl. Já kteréžkoli miluji, kárám a tresci; rozhorliž se tedy, a čiň pokání. Aj, stojímť u dveří, a tluku. Jestližeť by kdo uslyšel hlas můj, a otevřel dvéře, vejduť k němu, a budu s ním večeřeti, a on se mnou. Když zvítězí, dám jemu seděti s sebou na trůnu svém, jako i já zvítězil jsem, a sedím s Otcem svým na trůnu Jeho“ (Zj 3,18-212).

„Já kárám a trestám“

Jestliže jednotliví členové církve otevřou Ježíši dveře, On je připraven dát jim ta nejbohatší požehnání. On je ani jednou nenazývá Babylonem, ani je nevyzývá, aby z něho vyšli. Říká však: „Já kteréžkoli miluji, kárám a tresci“ (poselstvími výtky a varování) (Zj 3,19). Tyto výtky mi nejsou neznámé. Varovala jsem, protože Duch Páně mě k tomu nutil a pronášela jsem výtky, protože Pán mi taková slova dal. Nevyhýbala jsem se ani tomu, abych oznámila celou Boží radu, kterou jsem pro církev dostala.

Chci v Boží bázni i lásce říci, že vím, že Pán je plný lásky a milosrdenství, aby je navrátil k životu a odvrátil od jejich nesprávných cest. On má pro svou církev úkol, který má vykonat. Nemá být nazýván Babylonem, ale má být solí země, světlem světa. Její údové mají být živými posly, kteří hlásají živé poselství v těchto posledních dnech.

Babylon podle 18. Kapitoly Zjevení

„Potom pak viděl jsem anděla sestupujícího s nebe, majícího moc velikou, a země osvícena byla od slávy Jeho. I zkřikl silně hlasem velikým, řek: padadl Babylon ten veliký, a učiněn jest příbytkem ďáblů, a stráží každého ducha nečistého, a stříží všelikého ptactva nečistého a ohyzdného. Nebo z vína hněvu smilstva jeho pili všickni národové, a králové zemští smilnili s ním, a kupci zemští z zboží rozkoší jeho zbohatli. I slyšel jsem jiný hlas s nebe, řkoucí: Vyjděte z něho. Lidé můj, abyste neobcovali hříchům jeho, a abyste nepřijali z Jeho ran. Neboť dosáhli hříchové jeho až k nebi, a rozpomenul se Bůh na nepravosti jeho. Dejtež jemu, jakož i on dával vám, a dejte jemu dvénásob podlé skutků jeho; v koflík, kterýž naléval, nalíte jemu dvénásob. Jakž se mnoho chlubil a zbujněl byl, tak mnoho dejte jemu muk a pláče. Neboť v srdci svém praví: Sedím královna, a nejsemť vdovou, a pláče neuzřím. Protož v jeden den přijdou rány jeho, smrt a pláč i hlas, a ohněm spálen bude; nebo silný jest Pán, kterýž jej potupí“ (Zj 18,1-8).

Celá tato kapitola ukazuje, že Babylon, který padl, jsou sbory, které nepřijmou varovná poselství od Pána, která slyšela od prvního, druhého a třetího anděla. Tyto sbory odmítly pravdu a přijaly lež. Odmítly poselství pravdy. Viz 2Te 2,1-12. Poselství 18. Kapitoly Zjevení je prosté a jasné: „Nebo z vína hněvu smilstva jeho pili všichni národové, a králové zemští smilnili s ním, a kupci zemští z zboží rozkoší jeho zbohatli“ (verš 3). Nikdo, kdo čte tuto kapitolu, nemusí být na pochybách.

Jak by satan jásal, kdyby se rozhlašovalo, že jeho poselství patří těm, které Bůh vyvolil k tomu, aby odráželi jeho zákon. Vínem Babylona je vyvýšení nepravé a podvržené soboty nad sobotou, kterou Bůh požehnal a posvětil, aby jí člověk užíval. Stejně je tomu s nesmrtelností duše. Tato vzájemně si podobná kacířství a zavrhování pravdy učinily z církve Babylon. Králové, obchodníci, vládci a učitelé náboženství tvoří jednotu, která je v samém základě zkažená.

Církev nebude rozbita

Znovu říkám, že Pán neoznámil skrze žádného posla, že církev, která by zachovávala Boží přikázání,je Babylonem. Je pravda, že existuje koukol mezi pšenici, ale Kristus řekl, že pošle své anděly, aby napřed sebrali koukol a svázali jej do nopů ke spálení, ale pšenici by uskladnili do sýpky. Já vím, že Pán svou církev miluje. Nemá být rozvrácena ani rozbita na samostatné částečky. To se ani v nejmenším neshoduje s pravdou; neexistuje sebemenší důkaz, že taková věc nastane. Ti, kdo budou dbát tohoto falešného poselství a pokoušet se působit v tom smyslu na druhé, budou oklamání a nakonec vyhlazeni, protože přijali předložené podvody.

Někteří členové církve mají v sobě pýchu, jsou nadutí, tvrdošíjní, pochybovační, odmítají vzdát se svých názorů, třebaže je možno hromadit jeden důkaz za druhým o tom, že poselství k církvi Laodicejské se vztahuje na ně. Proto však církev nepřestane existovat. Nechť koukol i pšenice rostou spolu až do žní. Andělé sami potom oddělí jedno od druhého.

Varují církev adventistů sedmého dne, aby opatrně přijímala každý nový poznatek i to, kdo tvrdí, že se jim dostává velkého světla. Zdá se, že způsob jejich práce si zaslouží odsouzení a zavržení.

Milý bratře, chtěla bych ti říci, abys byl opatrný. Neudělejte už ani o krok víc na cestě, na níž jsi vstoupil. Choď ve světle „dokud světlo máte, ať vás tma nezachvátí“ (J 12,35).

Stěžuješ si, že v Battle Creeku s tebou jednali chladně. Šel jsi ale pokorně k těm, kteří jsou obdaření duchem a řekl jsi: „Chcete se mnou zkoumat Písmo? Budeme se za to modlit? Nemám v tom jasno, potřebuji světlo, neboť blud duši nikdy neposvětí.“ Diviš se, že po zkušenosti, jakou prošli, ti nechtěli tak důvěřovat, jak sis myslel? Cožpak Kristova slova nemají žádnou váhu? „Pilně se pak varujte falešných proroků, kteříž přicházejí k vám v rouše ovčím, ale vnitř jsou vlci hltaví“ (Mt 7,15). Bude přibývat lidi, kteří budou říkat: „Hle, tu je Mesiáš, tam je Mesiáš.“ Ať dbají věřící hlasu anděla, který řekl církvi: „Sjednoťte se.“ V jednotě je vaše síla. Milujte se jako bratři, buďte milosrdní, buďte dobrotiví. Bůh má církev a Kristus o ní řekl: „Brány pekelné nepřemohou jí“ (Mt 16,18). Poslové, které Pán posílá, nesou božská pověření. Cítím k tobě sympatie, ale snažně tě prosím, pojď ke světlu.

- Letter 16, 1893.

Ovoce postranního díla

Hlavní věcí je, aby všichni věděli, jaké ovzduší obklopuje jejich duši, nejsou-li spolčeni s nepřítelem spravedlnosti a nekonají-li nevědomě Jeho dílo, anebo zda jsou spojeni s Kristem a konají Jeho dílo ve snaze ještě ještě pevněji zakotvit v pravdě.

Satan by byl rád, kdyby se všichni bez výjimky stali jeho spojenci a oslabovalo vzájemnou důvěru bratří a zasévali nesvár mezi ty, kteří hlásají, že věří pravdě. On může nejúspěšněji provádět své záměry pomoci nepravých Kristových přátel, kteří nechodí s Kristem a nepůsobí v Jeho duchu. Ti, kteří se myslí i srdcem odvracejí od zvláštního Božího díla této doby, ti kteří s ním společně nepracují na upevňování duší ve víře a to tím, že je vedou, aby dbali jeho varovných slov, ti konají satanovo dílo.

Je to nanejvýš vážná záležitost, když někdo chodí od domu k domu a pod záminkou, že koná misionářské práce, zasévá nedůvěru a podezření. Obojí rychle vzklíčí a vzniká nedůvěra v Boží služebníky, kteří obdrželi Boží poselství, aby je nesli lidu. Když Bůh pak mluví skrze své služebníky, vzklíčí ze zaseté nedůvěry a podezřívání jen zloba. Slovo pak padá do srdcí, která nebudou slyšet, a také neodpoví. Nový přístup do lidského nitra se pak nepodaří získat žádné pozemské ani nebeské moci.

Kdo pak ponese odpovědnost za tyto lidí? Kdo vykoření zlobu, která jim zabránila přijmout Boží slovo? Nějaká dobrá sestra nebo bratr lehce zasadil zlé semeno, ale jak potom může takový člověk znovu obnovit takto ohroženou duši? Jazyk, kterého se mělo užít k Boží slávě aby pronášel slova naděje, víry a důvěry v Boží pracovníky, odvrátil duši od Ježíše Krista. Ti, kdo sami opovrhli Kristovými slovy a odmítli slyšet jeho hlas a obrátit se, nakazili mysl jiných kvasem zlých dohadů a řečí.

Nyní nastává čas, abychom se připravili na příchod Páně. Teď není kdy na pochybování a pomluvy, není čas konat ďáblovo dílo. Každý ať dává dobrý pozor, aby zaséváním semene nenávisti, žárlivosti nebo rozkolu nezneklidnil víru jiných, neboť Bůh slyší slova a nesoudí podle tvrzení, které je „ano“ a „ne“, ale podle ovoce, které vzniká z jednání. „Po ovocích jejich poznáte je“ (Mt 7,20). Podle toho jak bude zaseté semeno, taková bude i žeň.

- MS 32a, 1896.

Přesvědčivý důkaz provází poselství inspirované Bohem

Dá-li Pán některému člověku poselství, dá spolu s ním něco, podle čeho může jeho lid poznat, že poselství je Boží. Bůh nežádá od svého lidu, aby věřil každému, kdo k němu přichází s poselstvím.

Pán posílá svému lidu výstrahy ne proto, aby jej zničil, ale aby napravil jeho bludy....

Žijeme v nebezpečné době. Od světla, které dostávám, vím, že satan se snaží věřícím vnuknout něco, co je přiměje k tomu, aby si mysleli, že mají vykonat velkolepé dílo. Když však někomu poselství Bůh dá, takový člověk podává o tom svědectví se vší tichostí a pokorou, takže Bůh může skrze něho působit. Bůh žije a panuje a přeje si, abychom chodili před ním v pokoře. Nepřeje si, aby si tento pan N sám vymáhal své vystoupení před shromážděním....

My si nehodláme nechat rušit jedno shromáždění za druhým těmi, kteří tvrdí, že mají odevzdat poselství. Ten, kdo se sám tlačí na místo, na které ho nikdo nevolá, ten nekoná Boží dílo. My máme pracovat jako vojáci v armádě. Nemáme vystupovat z řady a začínat jednat na vlastní pěst.

- MS 30, 1901.