(Vyšlo v Review and Herald, 4.1.1906)

Počátky Šalomounova odpadnutí od víry je možno sledovat na mnohých zdánlivě nepatrných odchylkách od správných zásad. Život s pohanskými ženami nebyl rozhodně jedinou příčinou jeho upadání. Mezi prvotními příčinami, které vedly Šalomouna k výstřednostem a tyranskému útlaku, byl jeho způsob, jakým rozvíjel a pěstoval svou chamtivost.

Za dnů starého Izraele, když Mojžíš vyprávěl lidu na úpatí Sinaje o Božím příkazu, „Udělajíť mi svatyni, abych bydlil uprostřed nich“ (Ex 25,8), odpověděli na něj Izraelci svými dary. „Přišli, každý muž, kteréhož ponuklo srdce jeho, a každý, v němž duch jeho byl dobrovolný“ (Ex 35,21). Stavba svatyně velké a nákladné přípravy. Bylo zapotřebí velkého množství nejvzácnějšího a nejdražšího materiálu, avšak Hospodin přijal pouze dobrovolné oběti. „Od každého člověka, kterýž by ji z srdce dobrovolně dal, přijměte takovou oběť mou“ (Ex 25,2), zněl Boží příkaz, který Mojžíš opakoval před shromážděním. Oddanost Bohu a duch oběti byly první nezbytnosti k přípravě domu, kde měl přebývat Nejvyšší.

Podobná výzva k obětavosti zazněla, když David přenechal Šalomounovi odpovědnost za postavení chrámu. David požádal přítomné shromáždění, které přineslo své štědré dary: „Ješto by co chtěl dobrovolně obětovati dnes Hospodinu?“ (1Pa 29,5). Na tuto výzvu měli myslet ti, kteří se nějak účastnili stavby chrámu.

Těm, které si Bůh vyvolil, aby postavili stánek na poušti, dal zvláštní rozum i moudrost. „Řekl Mojžíš synům Izraelským: Pohleďte, povolal ze jména Hospodin Bezeleele,.... z pokolení Judova. A naplnil ho duchem Božím, moudrostí, rozumností i uměním všelijakého řemesla.... Dal nadto v srdce jeho i to, aby učiti mohli on i Aholiab.... z pokolení Dan. Naplnil je moudrostí srdce, aby dělali všelijaké dílo tesařské a řemeslné, i vyšívání a vytkávané.... a aby dělali všelijaké dílo a vymýšleli vtipné věci“ (Ex 35,30-35). „Tedy dělal Bezeleel i všeliký muž vtipný, jimž dal Hospodin moudrost a rozumnost“ (Ex 36,1). Nebeští andělé spolupracovali s řemeslníky, které si Bůh vyvolil.

Potomci těchto mužů z velké části zdědili dovednost, která byla dána jejich předkům. V pokolení Judově a Danově byli muži, kteří byli pokládáni za obzvlášť „znalé“ jemnějších řemesel. Po nějakou dobu byli tito mužové pokorní a nesobečtí, ale postupně, téměř nepozorovatelně, ztráceli svou oporu v Bohu a Jeho pravdě. Protože byli dovednější než jiní, začali požadovat vyšší mzdy. V některých případech bylo jejich žádosti vyhověno, častěji však našli takoví žadatelé o vyšší mzdy zaměstnání u okolních národů. Místo vznešeného ducha obětavosti, který naplňoval srdce jejich proslulých předků, pěstovali ducha lakomství, aby uchvátili co nejvíc. Svou dovednost, jíž je obdařil Bůh, dali do služeb pohanských králů a zneuctili tak svého Stvořitele.

Povolání nevěřících řemeslníků na práce

U těchto odpadlíků hledal Šalomoun odborníka, aby řídil stavbu chrámu na hoře Moria. Král dostal podrobné výpisy, písemné zprávy o každé části posvátné stavby a měl důvěřovat Bohu a posvěceným pomocníkům, kteří dostali od Boha zvláštní dovednost k tomu, aby požadovanou práci přesně provedli. Šalomoun však propásl vhodnou příležitost prokázat svou důvěru v Boha. Poslal k tyrskému králi pro „muže umělého, kterýž by uměl dělati na zlatě, na stříbře, na mědi, na železe, i ze šarlatu a z červce, a ze postavce modrého, a kterýž by uměl řezati řezby s umělými, kteříž jsou u mne v Judstvu a v Jeruzalémě“ (2Pa 2,7).

Fénický král odpověděl tím, že „posílám teď muže moudrého umělého a opatrného,.... Syna jedné ženy ze dcer Dan, kterýž otce měl Tyrského“ (2Pa 2,13-14). Tento odborník Chiram byl po své matce potomkem Aholiabovým, jehož Bůh před staletími obdařil zvláštní moudrostí, aby vystavěl svatostánek. Takto byl do čela Šalomounových dělníků postaven neposvěcený člověk, který za svou neobyčejnou obratnost požadoval vysokou mzdu.

Cílem Chiranova úsilí nebylo prokázat nejvyšší službu Bohu. On sloužil Bohu tohoto světa - mamonu. Celou jeho bytost ovládlo sobectví, které se projevilo v jeho snaze po nejvyšší mzdě. Tyto nesprávné zásady začali pozvolna přijímat i jeho druhové. Jak s ním denně pracovali, začali srovnávat jeho mzdu se svou, začali ztrácet ze zřetele svatý charakter své práce a zaměstnávat se rozdílem mezi svými a jeho mzdou. Jejich duch sebezapření se ponenáhlu vytratil a jeho místo zaujal duch lakomství. Výsledkem bylo, že požadovali vyšší mzdy, a ty jim byly povoleny.

Tím, že tento chamtivec byl přijat do služeb, byly uvedeny do pohybu zhoubné vlivy, které pronikly do všech odvětví služby Hospodinu a rozšířily se po celém Šalomounově království. Vysoké mzdy, které mnozí požadovali a také dostali, jim poskytovaly příležitost k přepychu a výstřednostem. Důsledky těchto vlivů byly dalekosáhlé a v nich je možno nalézt jednu z hlavních příčin, proč odpadl od víry ten, jenž byl kdysi nejmoudřejším mezi smrtelníky. Král se nestal odpadlíkem sám. Výstřednost a zkaženost bylo možno pozorovat na každém kroku. Bohatí utiskovali a duch obětavosti ve službě Bohu se zcela vytratil.

Zde je nejdůležitější úkol pro Boží lid dneška - úkol, který se mnozí musí pomalu učit. Duch lakomství, snaha dosáhnout co nejvyššího postavení a co nejvyšší mzdy - jsou ve světě běžné. Dávný duch sebezapření a obětavosti je až příliš řídkým jevem. Je to však jediný duch, který může být pohnutkou jednání pro opravdového následovníka Ježíše. Náš božský Mistr nám dal příklad jak máme pracovat. A těm, který vyzval: „Pojďte za mnou a učiním vás rybáře lidí“ (Mt 4,19) nenabídl žádnou předem stanovenou částku jako odměnu za jejich služby. Měli s ním sdílet jeho sebezapření a oběť.

Ti, kdo tvrdí, že následují nejvyššího Dělníka a kteří se dají do Jeho služeb jako Boží pomocníci, musí vložit do svého díla přesnost a dovednost, ohleduplnost a moudrost, kterou Bůh dokonalosti požadoval při stavbě pozemského stánku. A teď - stejně jako v oné době a jako za dnů Kristova působení na zemi - by se měla oddanost Bohu a duch oběti pokládat za přední podmínku platné služby. Božím přáním je, aby Jeho dílo neneslo ani nejmenší známku sobectví.

Zkušenost v dějinách adventistů sedmého dne

Velká pozornost by se měla věnovat duchu, který proniká do našich ústavních nařízení. Tato zařízení vznikla z obětavosti a byla vybudována ze štědrých darů Božího lidu a nesobecké práce jeho služebníků. Všechno, co souvisí se službou v těchto zařízeních, by mělo nést znamení nebes. Smysl pro posvátnost Božích ústavních zařízení by se měl podporovat a pěstovat. Pracovníci mají pokořit své srdce před Pánem a uznávat Jeho suverenitu. Všichni mají žít ve shodě se zásadami sebezapření. Jestliže se obětavý pracovník, který má pevnou a horoucí víru, nesobecky snaží podporovat zájmy ústavu, kde pracuje, dostane se mu vzácné zkušenosti a on bude moci říci: „Hospodin jest na místě tomto.“ Pocítí, že se mu dostává největší výsady v tom, že je může v ústavu pro Pána sloužit svou schopností a neúnavnou bdělostí.

Když zakladatelé a pracovníci našich ústavů začali zkoumat trojandělské poselství, byli vedení vznešenými a nesobeckými pohnutkami. Za svou obtížnou práci nedostali víc než nuznou mzdu, jež sotva stačila na skromné živobytí. Jejich srdce však byla pokřtěna službou lásky. Odměnou jejich upřímné oddanosti bylo jejich těsné společenství a duchem nejvyššího Dělníka. Oni hospodařili co nejšetrněji, aby co nejvíc jiných pracovníků mohlo vztyčit korouhev pravdy na nových místech.

Časem však nastala změna a obětavost se už tak neprojevovala. V některých našich ústavech se nepřiměřeně zvětšily platy některých pracovníků. Ti, kteří tyto platy dostávali, že si zaslouží větší obnos než jiní, protože mají větší nadání. Ale kdo jim dal jejich schopnosti? Zvýšené platy nesly s sebou stálý růst chamtivosti, což je modlářství, a stálý pokles duchovnosti. Zavládla velká špatnost a Bůh byl zneuctěn. Mysl mnohých, kteří byli svědky této honby za stále vyššími mzdami, byla zachvácena pochybností a nevírou. Podivné zásady zachvátily jako zlý kvas téměř všechny věřící. Mnozí ustali v sebezapírání a nebylo málo těch, kteří odmítali dávat své desátky a oběti.

Bůh ve své prozíravosti žádal nápravu svého posvátného díla, která měla začít v srdci a působit navenek. Ti, kteří si krátkozrace dál vysoko oceňovali své služby, byli propuštěni. Jiní přijali poselství, které dostali, obrátili se celým srdcem k Bohu a naučili se svou chamtivost ošklivit. Dobrovolným snížením svých platů se snažili dát lidu co nejlepší příklad. Uvědomili si, že jedině úplná proměna mysli a srdce je uchrání od toho, aby nepodlehli satanovým mistrovsky vymýšleným pokušením.

Svár nesmí ohrozit dílo církve

Boží dílo je i při svém obrovském rozsahu jedno jediné a ve všech jeho odvětvích by měly vládnout tytéž zásady a měl by se projevovat týž duch. Toto dílo musí nést pečeť misionářské práce. Každé jeho odvětví má vztah ke všem částem evangelijní práce a duch, který řídí jedno odvětví, bude zřejmý na celém poli. Jestliže část pracovníků dostává vysoké mzdy, budou jiní v jiných odvětvích díla také žádat vyšší mzdy a duch obětavosti se bude postupně vytrácet. Jiné instituce a sdružení budou zachváceny týmž duchem a Pán jim odejme svou přízeň, protože nemůže nikdy souhlasit se sobectvím. Svárem by bylo nakonec naše dílo zničeno, neboť zárukou jeho pokračování je stálá oběť.

Bůh bude zkoušet věrnost každé duše, jež byla vykoupena velkou Kristovou obětí. Kvůli nám se Kristus stal chudým, aby jsme skrze Jeho chudobu dostali věčné bohatství. Všechny naše schopnosti a náš rozum nám půjčil Pán v té důvěře, že je využijeme pro Něj. Je naší výsadou, že se podílíme s Kristem na Jeho oběti.