Hospodin mně zjevil mnohé věci a přikázal mi, abych je slovem i pérem Jeho lidu zvěstovala. Skrze tato poselství Ducha svatého jsou lidu Božímu dána svatá naučení o jejich povinnostech k Bohu a spolubratřím.

Do našich sborů se vetřela cizí věc. Mužové, kteří byli postaveni na odpovědná místa, aby byli svým spolupracovníkům moudrými pomocníky, domnívají se, že jsou ve sborech ustanoveni jako králové a vladaři, aby mohli říci jednomu bratru: učiň to a druhému: učiň ono, jinému opět: jistě, že budeš tak a tak pracovat. Na některých místech bylo pracovníkům řečeno, že jim konference zadrží mzdu, neuposlechnou-li rozkazů těchto mužů na odpovědných místech.

Je správné a dobré, když se pracovníci spolu radí jako bratři, ale ten, kdo usiluje o to, aby sváděl své spolupracovníky k vyhledávání jeho osobní rady o podrobnostech svého díla a aby se od něho učili svým povinnostem, ve velice nebezpečném postavení a potřebuje se sám učit, jaké odpovědností jeho úřad ve skutečnosti v sobě zahrnuje. Bůh nikomu nepřikázal, aby ovládal svědomí svého spolupracovníka. Není moudré vložit tolik odpovědnosti na jednoho učedníka, aby měl pocit, že je nucen být diktátorem.

Stále nebezpečí

Po léta se domnívali muži na odpovědných místech, že mohou vládnout nad vlastnictvím Páně a připravit tak členy sborů o hluboké porozumění pro potřeby vedení Božího a o ocenění svých předností a radit se s Bohem o svých povinnostech. Takové počínání musí být změněno, musí nastat náprava. Muži, nemající pravou víru, oné moudrosti, která přichází shůry, neměli by být povolání k úřadům, kde jejich vliv pro členy sboru tolik znamená.

Ve svých dřívějších zkušenostech z poselství byla jsem povolána, abych se postavila proti tomuto zlu. Za mého působení v Evropě a Austrálii a nedávno na stanovém shromáždění v San José v r. 1905, opět jsem musela přinést svědectví výstrahy proti tomu, že duše byly sváděny, aby hledaly moudrost u lidí, místo u Boha, který je naší moudrostí, posvěcením i spravedlností. A nyní mně bylo opět dáno totéž poselství rozhodněji a určitěji, jelikož Duch Boží byl více zarmoucen.

Vznešená přednost

Bůh jest učitelem svého lidu. Všichni, kdož svá srdce před ním pokoří, budou od Něho učeni. „Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá i budeť dána jemu”. Jak. 1,5. Pán si přeje, aby každý člen sboru opravdově prosil o moudrost, aby mohl poznat, co Pán od něho požaduje. Je předností každého věřícího, aby nabyl osobní zkušenosti a naučil se přinášet Bohu své starosti a trampoty. Psáno jest: „Přibližte se k Bohu a přiblížiť se k vám”. Jak. 4,8.

Skrze svého služebníka Izaiáše volá Bůh ke své církvi, aby si vážila své vznešené přednosti, že může pro sebe mít moudrost Nekonečného, „na Horu vysokou, vystup sobě Sione, zvěstovati věcí potěšných, povyš mocně hlasu svého, Jeruzaléme, zvěstovateli vůči potěšných, povyš, aniž se boj: Rci městům Judským: Aj, Bůh váš. Aj, Panovník Hospodin proti silnému přijde a rámě Jeho panovati bude nad ním, aj, mzda jeho s ním a dílo jeho před ním. Jako pastýř stádo pásti bude, do náručí svého shromáždí jehňátka a v klíně svém je ponese, březí pak poznenáhlu povede.

Kdo změřil hrstí svou vody a nebesa pídí rozměřil? A kdo změřil měrou prach země a zvážil na váze hory a pahrbky na závaží? Kdo vystihl Ducha Hospodinova a rádcem jeho byl, že by mu oznámil? S kým se radil, že by mu přidal srozumění a naučil jej stezce soudu a vyučil jej umění a cestu všelijaké rozumnosti jemu v známost uvedl? Aj, národové jako krůpě od okova a jako prášek na válkách se počítají, ostrovy jako nejmenší věc zachvacuje. Ani Libán nepostačil by k zanícení ohně a živočichové jeho k zápalné oběti. Všichni národové jsou jako nic před ním, za nic a za marnost pokládají se u Něho”. Iz. 40,9-17.

Zdaliž nevíš, zdaž jsi neslýchal, že Bůh věčný Hospodin, kterýž stvořil končiny země, neustává, ani zemdlívá a že vystižena býti nemůže moudrost jeho? On dává ustalému sílu a tomu, ješto žádné síly nemá, moci hojně udílí. Ustává a umdlévá mládež a mládenci těžce klesají, ale ti, jenž očekávají na Hospodina, nabývají nové síly. Vznášejí se peřím jako orlice, běží, avšak neumdlévají, chodí a neustávají”. Iz. 40, 28-31.

U Izaiáše 31-45. Kapitole, zjevuje Bůh zřetelně svůj úmysl studovat s modlitbou. Bůh zde poučuje svůj lid, aby neodvracel se od Jeho moudrostí a nehledal ji u smrtelných lidí. Prohlašuje: Pamatujž na to, Jákobe a Izraeli, protože jsi ty služebník můj. Já jsem tě zformoval, služebník můj jsi, Izraeli, nebudeš u mne v zapomenutí. Zahladím jako hustý (mrak) oblak přestoupení tvá a jako mrákotu hříchy tvé, navratiž se ke mně, nebo jsem tě vykoupil. Prozpěvujte nebesa, nebo Hospodin to učinil, zvučte nížiny země, zvučně prozpěvujte hory, les i všeliké dříví v něm, nebo vykoupil Hospodin Jákoba a v Izraeli sebe oslavil”. Iz. 44,21-23.

„Oznamte a přiveďte i jiné a nechať spolu v radu vejdou a ukáží, kdo to od starodávna předpověděl a hned zdávna oznámil? Zdali ne já Hospodin? Neboť není žádného jiného Boha kromě mne. Obraťtež zřetel ke mně, abyste spaseny byly všechny končiny země, nebo já jsem Bůh silný a není žádného více. Skrze sebe přisahl jsem, vyšlo z úst mých slovo spravedlnosti kteréž nepůjde zpět: Že se mně skláněti bude všeliké koleno a přisahati každý jazyk, říkaje: Toliko v Hospodinu mám všelijakou spravedlnost a sílu a až k samému přijde, ale zahanbeni budou všichni, kteříž se koli zlobí proti němu. V Hospodinu ospravedlněni budou a chlubiti se všechno símě Izraelovo”. Iz. 45,21-25.

Každé jho má být zlomeno

Píši tak podrobně, jelikož mně bylo ukázáno, že jsou kazatelé i lid vždy více sváděni, aby důvěřovali smrtelným lidem, a těla kladli za své rámě. Předsedům konferencí a mužům v odpovědných úřadech, přináším toto poselství: Roztrhněte svazky a pouta, jenž byla vložena na lid Boží, vám pravím slova: „Roztrhněte všeliké jho”. Neustanete-li, aby byl člověk podrobován člověku, nebudete-li pokorní ve svých srdcích a nebudete-li se učit cestám Páně jako malé děti, odloučí vás Pán od svého lidu a od svého díla. Musíme spolu zacházet jako bratři, jako spolupracovníci, jako mužové a ženy, kteří s námi hledají světlo a pochopení cesty Páně a kteří horlivě dbají Jeho slávy.

Bůh prohlašuje: „V lidu svém chci být oslaven”, ale sebedůvěřivé vedení lidí končilo odstraněním Boha a přijetím lidských výmyslů. Budete-li v tom i nadále setrvávat, vaše víra brzy uhasne. Bůh pozoruje všude počínání svého lidu, který žádá, aby nastala změna. Nepřeje si, aby byl jeho lid formován podle lidských představ, nýbrž podle podoby Boží. Důrazně vás žádám, abyste bádali v Písmě, jak jste dosud nikdy nebádali, abyste poznali cestu a vůli Boží. Kéž by se každé duši dostalo poselství a kéž by odložila vše nesprávné!

Pavlova zkušenost

Dobře bychom učinili, kdybychom bedlivě uvažovali o první a druhé epištole 1.Korintským, ve kterých apoštol prohlašuje: „Myť pak kážeme Krista ukřižovaného, Židům zajisté pohoršení a Řekům bláznovství, ale povolaným i Židům i Řekům, Krista, Boží moc a Boží moudrost. Nebo to bláznovství Boží jest moudřejší, nežli lidé, a mdloba Boží jest silnější, než lidé. Vidíte zajisté povolání své, bratři, že nemnozí moudří podle těla, nemnozí mocní, nemnozí urození. Ale což bláznivého jest u světa, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré a to, což jest u světa mdlé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné. A neurozené u světa a za nic položené, vyvolil Bůh, anobrž, které nejsou, aby ty věci, kteréž jsou, zahladil, proto, aby se nechlubilo před obličejem jeho žádné tělo. Vy pak jste u něho v Kristu Ježíši, kterýž učiněn jest nám moudrost od Boha, i spravedlnost i posvěcení i vykoupení, aby, jakož jest napsáno: „Kdo se chlubí, v Pánu se chlub”. 1.Kor. 1,23-31. Lidská bytost, která by chtěla být moudrostí druhým, shledává, že sama bude zkrácena.

„A byl jsem já u vás v mdlobě a v bázni i v strachu mnohém. A řeč má a kázání mé nebylo v slibných lidské moudrosti řečech, ale v dokázání Ducha a moci, aby víra vaše nebyla na moudrosti lidské založena, ale na moci Boží. Moudrost pak mluvíme mezi dokonalými, ale moudrost ne tohoto světa, ani knížat světa tohoto, kteráž hynou. Ale mluvíme tu moudrost Boží v tajemství skrytou, kterouž Bůh předuložil před věky k slávě naší. Již žádný z knížat světa tohoto nepoznal. Nebo kdyby byli poznali, nebyli by Pána slávy ukřižovali”. 1.Kor. 2,3-8.

Poučení Duchem

V dalších slovech uvádí apoštol Pavel další zdroj moudrosti pro věřící: „Nám pak Bůh zjevil skrze Ducha svého. Nebo Duch zpytuje všecky věci, i hlubokosti Božské. Nebo kdo z lidí ví, co jest v člověku, jedině duch člověka, kterýž jest v něm? Takť i Božích věcí nezná žádný, jedině Duch Boží... O nichž i mluvíme ne těmi slovy, jimž lidská moudrost učí, ale kterýmž vyučuje Duch svatý, duchovním to, což duchovního jest, přivlastňujíce”. 1.Kor. 2,10,11,13.

Tato slova znamenají velice mnoho pro duši, která se pokouší o běh podle evangelia. „Tělesný člověk nechápe těch věcí, kteréž jsou Ducha Božího, nebo jsou jemu bláznovstvím, aniž jich může poznat, protože ony duchovně mají rozsuzovány býti. Duchovní pak rozsuzuje všecko, sám pak od žádného nebývá souzen. Nebo kdo pozná mysl toho Pána, kterýž jej vyučovati bude? My pak mysl Kristovu máme”. 1.Kor. 2,14-16.

Čtěte také třetí kapitolu tohoto listu, uvažujte a modlete se za tato slova: Naše víra a zkušenost jako lidu, potřebuje být zmocněna Duchem svatým. Nemělo by být používáno žádné vládnoucí mocí, jež by nutila poslouchat předpisů lidí smrtelných. Přestaňtež doufati v člověka, jehož dýchání v chřípích jeho jest”, Iz. 2,22. Praví Pán. Obracíme-li svou mysl k lidské moudrosti, klademe mezi Boha a člověka clonu tak, že ztrácíme se zřetele Toho, který je neviditelný.

Ve svých osobních zkušenostech bychom měli být určeni od Boha. Hledáme-li jej upřímným srdcem a vyznáme-li Mu všechny chyby svého charakteru, zaslíbil, že přijme všechny, kteří k Němu přijdou v pokorné důvěře. Ten, kdo se podrobí požadavkům Božím, bude se těšit stále přítomnosti Kristově a tato společnost mu bude velmi drahá. Setrváváním v moudrosti unikne zkaženosti světských žádostí. Každým dnem se bude učit předkládat své poklesky Tomu, který zaslíbil, že bude stálou pomocí v každé nouzi.

Toto poselství je promlouváno k našim sborům na všech místech. Vnikající falešná zkušenost způsobuje v díle, že jsou lidské nástroje vyvyšovány a někteří svádějí důvěřovat lidskému úsudku a poslouchat lidským míněním, aby se něco takového zakořenilo a vzrostlo v řadách Adventistů s.d. Naše prosby musí mířit výše, než k omylnému člověku - totiž k Bohu. Bůh není omezen ani na místo, ani na osobu. Pohlíží s nebe na syny lidské. Vidí jejich zmatky a zná okolnosti všech zkušeností jejich života. Ví, jak má být zacházeno s lidským srdcem a nepotřebuje, aby člověk řídil působení Jeho Ducha.

„A totoť jest to smělé doufání, které máme k Němu, že zač bychom koli prosili podle vůle Jeho, slyší nás. Že pak víme, že nás slyší, prosil-li bychom zač, podle toho víme, že máme prosby naplněné, kteréž jsme předkládali Jemu”. 1.Jan 5,14-15. Andělům, vykonávající Jeho vůli, přikázal, aby vycházeli vstříc prosbám tichým na zemi a aby stáli po boku Jeho služebníkům radou i pokynem. Nebeští nástrojové se ustavičně snaží věrným dítkám Božím předat milost, sílu i radu, aby mohli vykonávat svůj podíl v předávání světla světu. Předivná oběť Kristova umožnila každému člověku vykonat zvláštní dílo. Přijme-li pracovník moudrost z jedině pravého zdroje, bude čistým potrubím světla a požehnání, neboť obdrží schopnost ke službě v hojném proudu milosti a světla od trůnu Božího.