^{6T 100} Je-li probuzen zájem v některém velkém nebo menším městě, měli bychom ho udržet. Místo důkladně opracovat, dokud skromná modlitebna nebude stát jako znamení, památník Boha soboty, světlo uprostřed mravní temnoty. Tyto památníky mají stát na mnoha místech jako svědkové pravdy. Bůh ve svém milosrdenství počítá s tím, že poslové evangelia půjdou do všech zemí, jazyků a národů, dokud prapor pravdy nebude vztyčen ve všech koutech obydleného světa.

°°°°

Kdekoliv vznikne nějaká skupinka věřících, měla by se postavit modlitebna. Pracovníci by neměli odcházet z místa, aniž by se o ni postarali.

Na mnoha místech zvěstované poselství lidé přijali, žijí však v tísnivé situaci, takže mohou vykonat jen málo pro to, aby si opatřili takové vymoženosti, které by charakterizovaly dílo. To častokrát brání jeho rozšíření. Když se lidé zajímají o pravdu, jsou osloveni kazateli jiných sborů a tato slova se zvučně odrážejí od členů církve. „Tato společnost nemá žádnou modlitebnu a vy nemáte žádné místo pro shromáždění. Jste malou společností, ubohou a nevzdělanou. V krátké době kazatelé odejdou, pak zájem poklesne. Pak se vzdáte všech těchto nových názorů, které jste přijali.”

Můžeme předpokládat, že to nebude mocným pokušením pro ty, kteří vidí důvody své víry a Duchem Božím jsou přesvědčeni o přítomné pravdě? Často je třeba opakovat, že z malého počátku mohou vyrůst veliké zájmy. Projevíme-li moudrost, posvěcený úsudek ^{6T 101} a rozumné vedení při budování království našeho Vykupitele, pak vykonáme vše, co je v naší moci, abychom ujistili lid o stálosti našeho díla. Skromné modlitebny budou postaveny tam, kde si noví členové mohou najít své bohoslužebné místo podle volby vlastního svědomí.

°°°°

Kdekoliv je to možné, ať jsou naše církevní budovy Pánu odevzdány bez dluhů. Členové nově založeného sboru by se měli vzchopit a budovat. Pod usměrněním kazatele vedeného radou svých spolupracovníků, by měli noví členové pracovat vlastníma rukama a říct si: „Potřebujeme shromažďovací místo a musíme ho mít.” Bůh vyzývá svůj lid, aby vynaložil ochotné, sjednocené úsilí v jeho díle. Ať je to uděláno a brzy budeme slyšet hlas díkůvzdání: „Vizte, co učinil Hospodin.”

Ovšem jsou případy, kdy si mladý sbor na sebe nemůže vzít celou tíhu budování modlitebny. V těchto případech ať jim pomohou bratři z jiných sborů. V některých případech může být lepší vypůjčit si nějaké peníze, než nebudovat. Má-li někdo peníze a dá-li co může a zapůjčí peníze, ať už bez úroků nebo při nízkém úroku, bude správné použít tyto prostředky, dokud nebudou zaplaceny. Opakuji však: „Je-li to možné, modlitebny by měly být posvěceny bez dluhů.”

V našich sborech bychom neměli pronajímat lavice. Bohatí nemají být upřednostňováni před chudými. Nedělejme žádné rozdíly. „Všichni vy bratří jste.”

Žádná z našich staveb by neměla usilovat o okázalost, neboť to nepomůže pokroku díla. Naše hospodaření by mělo svědčit o našich zásadách. ^{6T 102} Měli bychom použít vhodné pracovní metody. Všechno bychom měli konat pevné pro časnost i pro věčnost.

°°°°

Byl mi ukázán lehkovážný způsob, s jakým se některé sbory zadlužily a zůstávají zadluženy. Trvalý dluh v některých případech tíží Boží příbytek. Nutno platit stálé úroky. To není nutné a nemělo by to být. Věnujeme-li pro Mistra onu moudrost, takt a horlivost, kterou vyžaduje Pán, vše se změní. Dluhy přestanou. Bůh žádá oběti od těch, kteří je mohou přinést a dokonce i chudí členové mohou přispět svou skromnou hřivnou. Sebezapření uschopní všechny, aby něco vykonali. Staří i mladí, rodiče i děti mají projevit svou víru svými skutky. Nutnost každého vykonat svůj podíl, by měla být co nejdůkladněji vštípena členům církve. Ať každý vykoná, co může. Když je vůle k dílu, Bůh otevře cestu. On nechce, aby Jeho dílo bylo obtíženo dluhem.

Bůh vyzývá k sebeobětavosti. To přinese nejen finanční, ale i duchovní prosperitu. Sebezapírání a sebeobětování bude dělat divy v pokroku duchovního života církve.

°°°°

Bohu se nelíbí, aby naše sbory byly obtíženy dluhy. „Mé je stříbro a mé je zlato, praví Hospodin zástupů.” (Ag 2,9) Když je zlato a stříbro použito k sobeckým záměrům, k ukojení ctižádosti nebo pýchy či touhy po jakémkoliv sobeckém zájmu, Bůh je zneuctěn. Když Bohem vyvolený lid ozdobuje své příbytky a Boží prostředky investuje do vlastních zájmů, nechávajíc Jeho dílo živořit, nemůže být požehnán. ^{6T 103}

Stavíte-li Pána na první místo a rozhodnete se, aby Jeho dům již nebyl zneuctěn dluhem, Bůh vám požehná. Každý týden se snažte odložit něco pro tento účel. Něco mimo svých desátků. Mějte pro to zvláštní pokladničku. Vysvětlete svým dětem, že je to pokladnička sebezapírání, do níž odkládáte každou korunu a každý haléř, který není nutný na živobytí. Je to pro Boží dům, aby byl odstraněn zneuctívající dluh z místa bohoslužby. Při této oběti získá každý člen rodiny požehnání.

Bůh čte každou myšlenku. On zaznamenává každý čin. Pán požehná vše, co bude učiněno s upřímným záměrem pro pokrok Jeho díla. Dva haléře, pohár studené vody podané v soucitu a lásce, bude zde účinně působit a přinese odměnu budoucího života.

Zkušební otázkou každého křesťana, kterou si má položit sám sobě je: „Mám v hloubi své duše svrchovanou lásku ke Kristu? Miluji i Jeho příbytek? Miluji Jeho svatyni? Nebude Pán poctěn tím, budu-li především myslet na Jeho posvěcený dům? Je moje láska k Bohu a mému Vykupiteli dostatečně velká, aby mne vedla k sebezapírání? Dovedu říct, když jsem v pokušení povolit radovánkám a sobecké žádosti: „Ne, nic neutratím pro vlastní zájem, když Boží dům je zatížen dluhem?”

Náš Vykupitel žádá mnohem víc, než Mu dáváme. Vlastní já prosazuje svou touhu na první místo. Pán však žádá celé srdce a celou lásku. Nespokojí se s druhým místem. A neměl by Kristus mít naše první a nejvyšší místo? Neměl by vyžadovat projev naší úcty a věrnosti? Tyto věci tvoří základ našeho vnitřního života v rodinném kruhu i ve sboru. ^{6T 104} Jsou-li srdce, duše, síla, život cele podřízeny Bohu, je-li láska cele věnována Jemu, On pak ovládne celou naši službu. Jsme-li v souladu s Bohem, přemýšlíme především o Jeho cti a slávě. Nikdo není upřednostněn před Ním v našich darech a obětech. Máme smysl pro to, co znamená být spolupracovníkem s Kristem ve svatém díle.

Dům, kde se Bůh setkává se svým lidem, bude drahý a posvěcený každému z Jeho věrných dítek. Nezůstane zatížen dluhem. Připustit to by znamenalo popírat víru. Budete ochotni přinést velikou osobní oběť, jen abyste měli dům bez dluhů, kde se může stýkat Bůh se svým lidem a žehnat mu?

Každý dluh na každé modlitebně může být vyplacen, budou-li členové sboru moudře plánovat a vynaloží-li opravdové, horlivé úsilí zbavit se ho. Kdekoliv byl dluh vyplacen, ať se shromáždění sejde k díkuvzdání, což bude novým vysvěcením příbytku Jeho službě.

°°°°

Bůh zkouší víru svého lidu, aby vyzkoušel jeho charakter. Kdo je v tísni ochoten pro Něho přinést oběť, bývá poctěn účastí v Jeho díle. Ti, kdo nejsou ochotni praktikovat sebezapírání, aby mohli uskutečňovat Boží záměry, budou vyzkoušeni, aby jejich jednání bylo i lidem zjeveno tak, jak se jeví Tomu, jenž čte v srdcích.

°°°°

Když Pán vidí svůj lid, jak omezuje své zdánlivé potřeby a je sebezapíravý, ne v duchu reptavém a litujícím, jako když Lotova žena opouštěla Sodomu, ale v duchu radostném pro Krista, pak dílo půjde neochvějně vpřed.