Pán od nás očekává mnohem víc, než jsme Mu dali v nesobecké službě lidem všech tříd v jižních státech Ameriky. Toto pole leží těsně před námi a pro Mistra máme zde vykonat veliké dílo. Toto dílo musíme vykonat nyní, zatímco andělé nepřestávají zadržovat čtyři větry. Nemůžeme ztrácet čas.

Pán dlouho čekal na lidi, skrze něž by pracoval. Jak dlouho ještě bude muset čekat na muže a ženy, až odpoví na výzvu: "Jdi dnes na mou vinici"? Poslové milosti jsou potřební nejen na několika místech Jihu, nýbrž v celém poli. Bohatí i chudí volají po světle.

Mužové a ženy by se měli sami nabídnout nést pravdu na cesty a mezi ploty tohoto pole. Tisíce se mohli odevzdat do Boží služby. On by je přijal a působil skrze ně a učinil je posly pokoje a naděje.

Pracovníci potkají mnohé, kteří zatvrdí svá srdce před přesvědčováním Ducha Božího; potkají však také mnohé, ^{7T 221} kteří hladoví po chlebě života a kteří přijímajíc poselství, půjdou rozsévat símě pravdy.

Když Pán vložil na Mojžíše dílo vedení dítek Izraele z Egypta, ujistil ho: "Však budu s tebou." "Tvář má předcházeti vás bude, a dámť odpočinutí." Ex 3, 12; 33,14. Totéž ujištění je dáno těm, kteří jdou do díla Božího v jižním poli.

Moji bratři a sestry, mějte obecenství s Bohem, aby jste byli naplněni Jeho Duchem a pak jděte vpřed a dělte se s jinými o milost, kterou jste přijali. Příklad Spasitele by vás měl inspirovat, aby jste vynaložili opravdové sebeobětavé úsilí pro blaho jiných. On přišel na tento svět jako neúnavný služebník lidské bídy. Láska k ztracenému pokolení projevovala se ve všem co řekl a učinil. Přioděl své božství lidskou přirozeností, aby mohl přijít mezi lidi jako jeden z nich - jako ten, který se dělí s jejich bídou a žalem. Jak pracovitým životem žil ! Den co den Jej bylo možno vidět vcházet do skromných příbytků trpících a zarmoucených a nadějí povzbuzovat unavené a zarmoucené ujišťovat o pokoji. Takové dílo žádá i dnes od svého lidu. Pokorný, slitování plný, něžný a soucitný, chodil, dobře čině, pozdvihuje zemdlené a posiluje zarmoucené. Žádný, kdo přišel k Němu, neodešel bez toho, aby mu nebylo pomoženo. Všem přinesl naději a radost. Kamkoli šel, přinášel požehnání.

Musíme se pokořit před Bohem, neboť tak málo členů Jeho církve vynakládá úsilí, které žádným způsobem nelze srovnat s úsilím, které od nich požaduje Pán. Příležitosti, které nám dal, zaslíbení, která nám svěřil, přednosti, k nimž nás povolal, měly by nás povzbudit k mnohem ^{7T 222} větší horlivosti a odevzdanosti. Každý nový člen v církvi měl by být novým zvěstovatelem plánu vykoupení. Každá schopnost Božího lidu by měla být zasvěcena přivádění mnohých synů a dcer k Němu. V naší službě nemá být žádná lhostejnost, žádné sobectví. Každý odklon od sebezapírání, každé polevení v opravdovém úsilí znamená právě tolik síly věnované nepříteli.

Výzva pro barevný lid

Prohlášení, které osvobodilo otroky Jižných států, otevřelo dveře, jimiž by křesťanští pracovníci měli vstoupit a zvěstovat Boží lásku. V tomto poli byly převzácné drahokamy, které Boží pracovníci měli hledat jako skrytý poklad. Avšak i když tento lid byl osvobozen z politického otroctví, přece mnozí z nich žijí dosud v otrocké nevědomosti a hříchu. Mnozí z nich jsou strašně ponížení. Což pak není žádného varovného poselství, které by je zasáhlo? Kdyby ti, kterým Bůh dal veliké světlo a mnoho předností vykonali to, co On od nich požaduje, dnes by zde byly památníky po celém jižním poli - sbory, sanatoria a školy. Mužové a ženy všech tříd byli by pozváni k hostině evangelia.

Pán je zarmoucen bídou v jižním poli. Kristus plakal při pohledu na tuto bídu. Andělé ztišili hudbu svých harf, když hleděli na tento zbídačený lid v důsledku minulého otroctví, že si neumí pomoci. A přece ti, v jejichž ruce Bůh vložil pochodeň pravdy zapálenou ze živého oltáře, si neuvědomili, že jim je svěřeno dílo, přinesení světla do tohoto hříchem zatemněného pole. Jsou zde ti, kteří se odvrátili od díla zachraňování ponížených a degradovaných, a odmítly pomoc ^{7T 223} bezmocným. Kristovi služebníci by měli započít okamžitě vykupovat svoji nedbalost, aby temná skvrna z jejich záznamu mohla být vymazána.

Současný stav jižního pole zneuctívá Vykupitele. Povede nás to k víře, že pověření, které Kristus dal svým učedníkům, když jim přikázal zvěstovat evangelium všem národům, nemůže být plněno? - Ne, ne! Kristus má moc k splnění svého rozkazu. On může provést své dílo. Na poušti, vyzbrojen zbraní "Psánoť jest", utkal se a přemohl nejsilnější pokušení, s nímž nepřítel mohl přijít. On zkusil moc Slova. Je to Boží lid, který zklamal, že Jeho Slovo nepůsobí tak mocně na srdce jak by mělo, ukazujíc přítomný stav světa. Je to však proto, že lidé se rozhodli neposlouchat; ne proto, že svět má méně v moci.

Volání barevného lidu

Zarmouceně hleděl Pán na tu nejubožejší podívanou - barevný lid v otroctví. On chce, abychom ve své práci pro ně pamatovali na jejich prozřetelnostní vysvobození z otroctví, na jejich lidskou příbuznost s námi ve stvoření a vykoupení, a na jejich právo na požehnání svobody.

Před nějakým časem jsem se v nočním vidění viděla ve shromáždění, v němž se diskutovalo o práci v jižním poli. Jistá společnost inteligentního barevného lidu kladla otázku: Cožpak Bůh nemá žádné poselství pro barevný lid Jihu? Nejsou také předmětem spasení? Cožpak Nová smlouva nepočítá s nimi? Má-li Pán brzy přijít, cožpak není čas, aby něco bylo učiněno pro jižní pole? ^{7T 224}

Bylo řečeno: "Nepochybujeme o potřebě misijního díla v cizích zemích. Pochybujeme však o právu těch, kteří tvrdí, že mají přítomnou pravdu a chodí kolem miliónů lidí ve své vlastní zemi, z nichž mnozí jsou tak nevědomí, jako pohané. Proč je tak málo vykonáno pro barevný lid Jihu, z něhož mnozí žijí v nevědomosti a ponížení a potřebují být poučeni o tom, že Kristus je jejich Stvořitelem a Vykupitelem? Jak mohou uvěřit v Toho, o němž neslyšeli? Jak uslyší bez kazatele? A jak může někdo kázat, nebude-li poslán?

Celou tuto záležitost předkládáme těm, kteří vyznávají, že věří v pravdu pro tuto dobu. Co děláte pro neosvícený, barevný lid? Proč si hlouběji neuvědomujete potřebu jižního pole? Nespočívá snad na kazatelích evangelia zodpovědnost za ně, že neplánují jak tento lid poučit? Cožpak Spasitelův příkaz o tom nemluví? Je správné, aby vyznávající křesťané se libovolně stranili této práce, a přenechávali celé břímě několika málo jedincům? Což v celém vašem plánu lékařsko-misijní služby a misijního díla pro zahraničí, vám Bůh nedal žádné poselství pro nás?"

Pak povstal Ten, který má všelikou moc, a vyzval všechny, aby dali pozor na poučení, které dal ohledně díla na Jihu. Řekl: "Mnohem více evangelizační práce by se mělo konat na Jihu. Sto pracovníků by mělo být tam, kde je nyní pouze jeden.

Kéž lid Boží procitne. Domníváte se snad, že Pán požehná ty, kteří si neuvědomili žádnou odpovědnost, za toto dílo, a kteří dovolují, aby cesta vpřed byla zahrazena?" ^{7T 225}

Když odezněla tato slova, projevilo se hluboké dojetí. Někteří se rozhodli pro misijní práci, zatímco ostatní seděli tiše, zdánlivě neprojevujíc žádný zájem o tento předmět.

Pak bylo slyšet slova "Jih je nejneslibnější pole; avšak jak změněné by to bylo proti dnešnímu stavu, kdyby po osvobození barevného lidu z otroctví se našli mužové a ženy, kteří by pracovali, jak by křesťané měli pracovat a poučovali je, jak se mají sami o sebe starat!"

Stav barevného lidu na jihu není o nic více znechucující než byl stav světa, když Kristus opustil nebesa, aby mu přišel na pomoc. On viděl, že lidstvo je v ponížení, neštěstí a hříchu. On věděl, že lidé jsou zbaveni své důstojnosti, a že si libují v nejodpornějším zločinu. Andělé žasli, že se Kristus rozhodl pro dílo, které jim vypadalo beznadějné. Žasli na tím, že Bůh mohl strpět tak hříšné lidstvo. Neviděli žádný důvod pro lásku. Avšak: "Bůh tak miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný." J 3, 16.

Kristus přišel na tuto zemi s poselstvím milosti a odpuštění. Položil základ náboženství, jímž židé i pohané, černí i bílí, svobodní i v službu podrobení, tvoří bratrské obecenství a před Bohem si jsou rovní. Spasitel chová bezmeznou lásku ke každému člověku. U každého vidí možnost duchovního rozvoje. Božskou silou a nadějí pozdravuje ty, za které obětoval svůj život. V Jeho síle mohou žít životem bohatým na dobré skutky, naplněni mocí Ducha. ^{7T 226}

Evangelium pro chudé

Chudoba lidu, k němuž jsme posláni, nám nemá bránit abychom v jejich zájmu nepracovali. Kristus přišel na tuto zem žít a pracovat mezi chudé a trpící. Jim věnoval nejvíc své pozornosti. A dnes prostřednictvím svých dítek navštěvuje chudé a nuzné, a zmirňuje utrpení.

Odstraňte utrpení a bídu a nebudete mít možnost porozumět milosrdenství a lásce Boží, ani možnost poznat milosrdného a soucitného nebeského Otce. Evangelium nikdy nemá aspekt větší lásky, než když je přineseno do nejnuznějších a nejpotřebnějších oblastí. Právě tehdy Jeho světlo svítí nejjasněji a nejsilněji. Pravda Slova Božího vstupuje do příbytku zemědělce, paprsky Slunce spravedlnosti osvěcují chatrč chudáka, přinášejí radost nemocnému a trpícímu. Andělé Boží jsou přítomni a prostá víra činí kůrku chleba a pohár vody hostinou. Hříchy odpouštějící Spasitel vítá chudé a nevědomé a dává jim jíst chléb, který sestupuje z nebe. Pijí z vody života. Ti, kteří byli znenáviděni a opuštěni jsou skrze víru a odpuštění pozvednuti k důstojenství synů a dcer Božích. Pozvednuti nad svět, zasedají v nebeských síních s Kristem. Nemusí mít žádný pozemský poklad, našli však perlu veliké hodnoty.

Co je možné učinit?

Jak nejlépe splnit účel v tomto těžkém poli? To je problém, který je před námi. Dlouhé roky nedbalosti ^{7T 227} učinily to mnohem těžší, než by tomu bylo jinak. Překážky se nahromadily.

Ve zdravotně misijním odvětví mohl být učiněn velký pokrok. Mohla být zřízena sanatoria. Mohly být zvěstovány zásady zdravotní reformy. Nyní se musíme pustit do tohoto díla. Nesmíme ho poskvrnit ani stopou sobectví. Musí být vykonáno se vší věrností, vytrvalostí a odevzdaností, která otevře dveře jimiž může vejít pravda a zůstat tam.

Na Jihu je mnohé, co by mohli vykonat laičtí členové církve, lidé s menším vzděláním. Existují mužové, ženy i děti, kteří se musí naučit číst. Tyto ubohé duše hladoví po známosti Boží.

Náš lid na Jihu nesmí čekat na výmluvné kazatele, talentované muže; musí se chopit díla, které Pán položil před ně a vykonat co jen mohou. On přijme a bude působit prostřednictvím pokorných, opravdových mužů a žen i kdyby nebyli výmluvní nebo vysoce vzdělaní. Moji bratři a sestry, vymyslete moudré pracovní plány a jděte vpřed, doufajíce v Hospodina. Nedomnívejte se, že jste dostatečně schopní a prozíraví. Začněte a setrvejte v pokoře. Buďte živým svědectvím pravdy, ať je Slovo Boží vaším rádcem. Pravda se pak bude mocně šířit a duše budou obráceny.

Rodiny zachovávající sobotu by se měly odstěhovat na Jih a žít podle pravdy před těmi, kteří ji neznají. Tyto rodiny mohou být pomocí jedna druhé. Ať však dbají na to, aby nečinili nic, co by jim bránilo na jejich cestě. Ať konají křesťanskou pomocnou práci, sytí hladové a šatí nahé. Toto bude mít mnohem silnější ^{7T 228} vliv pro dobro než přednesené kázání. Potřebné jsou soucitné skutky jakož i soucitná slova. Kristus uváděl své poselství skutky lásky a dobročinnosti. Tito pracovníci by měli jít dům od domu, pomáhat, kde je zapotřebí pomoci a kde se příležitost naskytne, vyprávět o kříži. Kristus má být jejich tématem. Nemusejí se zabývat naučnými tématy; ať mluví o práci a oběti Kristově. Nechť vyvyšují Jeho spravedlnost a ve svém životě zjevují Jeho čistotu.

Pravý misionář musí být vyzbrojen Kristovým myšlením. Jeho srdce musí být naplněno láskou podobnou Kristově, musí být věrný a pevný v zásadách.

Na mnoha místech měly by být zřízeny školy a ti kteří mají něhu a soucit, kteří jako Spasitel jsou dojati pohledem na bídu a utrpení, měli by poučovat staré i mladé. Slovo Boží by mělo být zvěstováno takovým způsobem, aby mu všichni rozuměli. Povzbuďte žactvo, aby studovali lekce o Kristu. Toto víc obohatí jejich myšlení a posílí rozumové schopnosti, než jakékoli jiné studium. Nic nedá schopnostem takovou sílu, jako styk s Božím Slovem.

Bavlníkové pole nemá být jediným prostředkem, jímž si barevný lid může získávat živobytí. Má být poučen jak obdělávat půdu, jak pěstovat různé obilniny, jak sázet a pečovat o sady. Namáhavé úsilí musí být vynaloženo pro rozvoj schopností. Takto se v nich probudí mínění, že mají cenu u Boha, jelikož jsou Jeho vlastnictvím.

Mezi barevným lidem se najdou takoví, jejichž rozumové schopnosti byly příliš dlouho otupovány, než aby je bylo možno pohotově použít. Mohou však být vyučováni, jak poznat Boha. Jasné paprsky Slunce spravedlnosti mohou osvítit temnotu jejich duše. ^{7T 229} Přednostně jsou povoláni k věčnému životu. Vštěpujte v jejich mysl povznášející, ušlechtilé myšlenky. Žijte před nimi životem, který ukáže jasný rozdíl mezi hříchem a čistotou, světlem a temnotou. Ať ve vašem životě čtou, co znamená být křesťanem. Řetěz, který byl puštěn od trůnu Božího je dostatečně dlouhý, aby zasáhl do nejnižších hlubin, Kristus má moc pozvednout i toho nejhříšnějšího z hlubiny ponížení, a uznat ho za Boží dítko a Kristova spoludědice v nesmrtelném dědictví.

Mnozí jsou naprosto znechuceni. Jelikož byli opovržení a přehlížení, zaujali lhostejný postoj k životu. Pohlíží se na ně jako na neschopné rozumět anebo přijmout evangelium Kristovo. A přece div Boží milosti je může změnit. Pod působením Ducha Svatého zmizí i otupělost, která jejich duchovní stav dělá téměř beznadějný. Těžce chápavá, zatemněná mysl bude probuzena. Otrok hříchu bude osvobozen. Duchovní život bude oživen a posilněn. Zločinnost vymizí a nevědomost bude přemožena. Vírou skrze lásku dělající bude srdce očištěno a mysl bude osvícena.

Mezi barevným lidem jsou jiní, s bystřejším chápáním a jasnou myslí. Mnozí z barevných jsou bohatí ve víře a důvěře. Bůh mezi nimi vidí převzácné drahokamy, které jednoho dne budou jasně zářit.

Barevný lid si zaslouží více z rukou bělochů, než dosud obdržel. Jsou tisíce, jejichž duševní síly lze vzdělat a povznést. Patřičným úsilím mnozí, na něž se hledělo jako na beznadějné, se stanou vychovateli svého lidu. Skrze Boží milost se rasa, kterou nepřítel po celé generace utlačoval, povznese k důstojnosti Bohem dané lidstvu. ^{7T 230}

°°°°

Pán touží po tom, aby pouště Jihu, kde vyhlídky vypadají tak odpudivě, vypadaly jako Boží zahrada. Kéž se náš lid probudí a napraví minulost. Těžce na nás doléhá závazek díla mezi barevným lidem. Nevynasnažíme se napravit, pokud je to v naších silách nespravedlnost, která byla v minulosti spáchána na tomto lidu? Nerozhojní se počet misionářů pro jižní pole? Neuslyšíme o mnohých dobrovolnících, kteří jsou hotovi vstoupit do těchto polí, aby vyváděli duše z temnoty a nevědomosti k předivnému světlu, v němž se sami těšíme? Bůh vylije svého Ducha na ty, kteří odpovídají na Jeho výzvu. V Kristově síle mohou konat dílo, které naplní nebesa radostí.

°°°°

„Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já, já ptáti se budu po ovcích svých a shledávati je… a vytrhnu je ze všech míst, kamž v den oblaku a mrákoty rozptýleny byly… Já pásti budu stádo své, a já způsobím to, že odpočívati budou, praví Panovník Hospodin. Zahynulé hledati budu, zaplašenou zase přivedu, a polámanou uvíži, a nemocné posílím… a učině s nimi smlouvu pokoje… K tomu obdařím je i okolí pahrbku svého požehnáním; a sesílati budu déšť časem svým; dešťové požehnání budou bývati… I zvědí, že já Hospodin Bůh jejich jsem s nimi... Vy pak ovce mé, ovce pastvy mé, jste vy lidé, a já Bůh váš praví Panovník Hospodin.“ Ez 34, 11-31. (231)