^{7T 283} Složitá otázka prostředků znepokojila mnohé. Satan znovu a znovu svými svůdnými plány stál v cestě pokroku díla. Církev nechtěla být závislá na Bohu, nýbrž povolujíc pokušení nepřítele, usilovala o uskutečnění plánů, které si vyžádaly prostředky daleko přesahující její příjem. Mnoho peněz se investovalo do mála míst. Misijní pole tím byla zbavena pomoci, kterou měla obdržet. V budování díla ve svém poli sledovali lidé sobecké plány, odčerpávali prostředky z Boží pokladny, zapomínaje na to, že všechen příjem patří Pánu, a na ostatní úseky Jeho vinice je také třeba pamatovat. Z důvodů, s nimiž by se nechtěli setkat na soudu, zavírali své oči k potřebám svých spolupracovníků. Tímto způsobem nejnuznější pole byla ponechána bez opracování. Unáhleným budováním velikých staveb bez propočtu vydání, bez uvážení kolik vybudování takové pevnosti vynese, se lidé zadlužili, znechutili a dílo uvedli do zmatku. Cesta pokroku v nových polích byla zahrazena.

Některých se zmocnila pošetilost a vedla je k činům, které pohltily prostředky, aniž by taková instituce později přinášela nějaké ovoce. Kdyby tyto peníze byly použity podle Boží vůle, pracovníci by byli povzbuzeni a připraveni k vykonání díla, které musí být vykonáno před příchodem Páně. Nesprávné použití prostředků ukazuje potřebu Božího varování, že Jeho dílo nesmí být svazováno lidskými plány, že musí být konáno takovým způsobem, který posílí Jeho dílo. ^{7T 284}

Tím, že se lidé řídili svými nesprávnými plány, dílo zadlužili. Toto se nesmí opakovat. Ti, kteří jsou v čele díla, mají jednat opatrně a dílo Boží nezadlužovat. Nikdo nesmí jednat lhostejně, nepromyšleně, neinformovaně v domnění, že všechno bude v pořádku.

Nenáležité přepínání a zájem o dílo na jednom místě ničím nepřispívá k pokroku díla jako celku. Když je kladen nátlak na vztyčení budov na jednom místě, berte v úvahu i jiná místa, která zrovna tak nutně potřebují prostředky pro vybudování potřebných staveb. Čas je krátký a když budovy musí být vystavěny, ať se to děje s náležitým ohledem na všechny části Boží vinice. Ten, kdo má na starosti budování, měl by být člověkem zdravého, posvěceného úsudku a ne takový, který v touze po tom, aby odvedl krásné stavitelské dílo, uvedl dílo do zmatku nákladným vydáním.

Bůh není původcem zmatku, nýbrž pořádku a pokroku. Ti, kteří usilují o pokrok Jeho království, měli by spěchat pomalu a budovat rozumně. Nikdo by neměl uspěchaně dělat přehmaty v domnění, že prostředky musí být investovány na okázalost. Takto praví Pán:„Prostředky nesmí být takto vynakládány, neboť je to na úkor duší.“

Výsledek sobeckého zacházení stojí před námi dnes jako výsledek moudrosti lidí, jejichž mysl a srdce potřebuje vedení Ducha Svatého. Pán má mnoho cest, jak zkusit a vyzkoušet ty, kteří tvrdí, že jsou křesťané. S neomylnou přesností ukazuje meze lidské moudrosti; ukazujíc těm, kteří se domnívali, že konali veliké dílo, aby prozkoumali minulost, že potřebují vidět jak se nenechali vést Duchem Svatým, nýbrž, že v mnohých věcech Boží radu odmítli. ^{7T 285} Kdyby se rozhodli pro toto sebezpytování na začátku svého díla, jak je Pán k tomu vedl, roky služby zneuctívající Boha, byly by se změnily v službu lásky. Každé srdce v každé domácnosti potřebuje dílo sebezkoumání, jinak někteří zjistí jako Saul, že jsou určeni k záhubě. Obzvláště se to vztahuje na lidi na zodpovědných místech. Pán říká: „Nebudu sloužit žádným sobeckým plánům.“ Každý potřebuje nyní hledat Pána. Boží lid nesnese zkoušku, nenastane-li mezi ním oživení a reformace. Do příbytků, které Pán připravuje pro spravedlivé, nepřipustí ani jedinou soběstačnou duši.

°°°°

Za žádných okolností by náš lid neměl v kterékoli zemi investovat všechny své prostředky do jediného velikého, nákladného, zdravotního ústavu. Shromažďování velikého množství lidí na jediném místě není tím nejlepším k dosažení nejlepších výsledků tělesné či duchovní obnovy. A kromě toho, zřizovat takovou instituci by znamenalo olupovat jiná obdělávaná místa, kde by měly být zřízeny zdravotní instituce. Někteří budou toužit opatřit si tolik prostředků, kolik jen možno, aby vystavěli velikou budovu; toto však není ten nejmoudřejší plán. Při plánování nějaké instituce na jednom místě měli bychom pamatovat na potřeby v jiných místech. Počínejme si šetrně, takže bude možné i lidem na jiných místech podobně pomoci.