Ve vidění, daného 25. prosince 1865 viděla jsem, že je zdravotní reforma velkým podnikáním, těsně spjatým s přítomnou pravdou a že by adventisté s. d. měli mít domov pro nemocné, kde by mohli být léčeni ze svých nemocí a zároveň poučeni, jak o sebe pečovat a učit se také, aby předcházeli chorobám. Viděla jsem, že by náš lid neměl zůstat lhostejným k této věci a nechat bohaté mezi námi navštěvovat populární vodoléčebné ústavy naši země, aby získali zdraví, kde nalézají spíše odpor než sympatie pro svoji víru. Ti, kteří jsou postiženi nějakou nemocí, netrpí pouze nedostatkem tělesné, ale též duchovní a mravní síly a nemocní, svědomití světitelé soboty nemohou obdržet tolik užitku a předností, když mají pocit, že musí být neustále na stráži ze strachu, aby nevydávali v nebezpečí svojí víru a nezneuctili své vyznání, tak jako v ústavě, jehož lékaři a vedoucí souhlasí s pravdou spojenou s poselstvím třetího anděla.

Když naleznou osoby, které mnoho nemocí trpěly, ulehčení rozumným léčením, sestávajícím z koupelí, zdravé životosprávy, správnou dobou odpočinku a cvičení a užitečným působením čistého vzduchu, docházejí často k závěru, že ti, kteří je úspěšně léčili, mají též pravdu ve své víře nebo aspoň, že nemohou být daleko od pravdy. Tím, že je náš lid ponechán, aby navštěvoval tyto ústavy, jejichž lékaři jsou ve víře zkaženi, nacházejí se v nebezpečí, že budou svedeni. ^{1T 554} Ústav v ---, jak jsem viděla /v r.1865/ byl nejlepším ve Spojených Státech. V léčbě nemocných vykonali velké a dobré dílo. Ale nabádají své pacienty do tance, hry v karty a doporučují návštěvu divadel a podobných míst světských radovánek, které jsou v přímém rozporu s učením Kristovým a Jeho apoštolů.

Ti, kteří jsou ve spojení se Zdravotním ústavem, nyní umístěným v Battle Creeku, měli by vědět, že jsou zapojeni do důležitého a vznešeného díla. A v žádném případě by si neměli brát za vzor lékaře v ústavě v ---, v náboženství a zábavách. Viděla jsem však, že zde nastává nebezpečí napodobování jich v mnoha věcech, a ztráta zřetele vznešeného charakteru tohoto velkého díla. A kdyby ti, kdo jsou zapojeni do toho podnikání, přestali pohlížet na své dílo z vysokého náboženského hlediska a kdyby ustoupili ze vznešených zásad přítomné pravdy, aby napodobovali v teorii i praxi ty, kteří se nacházejí v čele ústavů, kde jsou nemocní léčení jen proto, aby znovu nabyli tělesného zdraví, nespočívalo by zvláštní Boží požehnání na našich ústavech více než na těch, kde jsou učeny a prováděny zkažené teorie.

Viděla jsem, že velmi rozšířené dílo by nemohlo být v krátké době vykonáno, tak jako by nebylo snadné nalézt lékaře, které by Bůh schválil a kteří by spolu pracovali v souladu nezištně a horlivě pro dobro trpícího lidstva. Mělo by vždy v první řadě být pomýšleno na to, aby velký cíl, kterého má být tímto způsobem dosaženo, nebyl pouze zdraví, ale dokonalost a duch svatosti, jehož nemůže být dosaženo s nemocným tělem a duchem. Toho cíle nemůže být dosaženo, bude-li se pracovat pouze z pohledu světáků. Bůh si povolá muže a dá jim způsobilost k zapojení se do díla, ne pouze jako lékařům těla, ale též hříchem chorých duší, jako duchovním otcům mladých a nezkušených.

Bylo mně ukázáno, že postoj dr. B. k zábavám byl špatný ^{1T 555} a jeho náhled na tělesná cvičení není docela správný. Zábavy, které doporučuje, brzdí v mnoha případech vyléčení. Zavrhl ve vysoké míře tělesnou práci pro nemocné a toto jeho učení jim přineslo velikou škodu. Taková duševní cvičení jako hra v karty, šachy a dáma rozrušují a zatěžují mozek a brání uzdravení, zatím co lehká a příjemná tělesná práce zabere čas, napraví oběh, ulehčí mozku a posílí jej a bude znamenat pro zdraví rozhodný zisk. Ale vezměte nemocnému všechno toto zaměstnání a stane se neklidný a svojí chorou obrazotvorností bude pohlížet na svůj případ jako na horší než ve skutečnosti je a to vede k duševní slabosti.

Po léta mně bylo čas od času ukazováno, že nemocní mají být poučeni, že je špatné zanechat vší tělesné práce proto, aby se znovu získalo zdraví. Kdo to dělá, uspí svoji vůli, krev bude lenivě probíhat jeho ústrojím a bude stále nečistější. Nachází -li se nemocný v nebezpečí, že si bude představovat svůj případ horší než ve skutečnosti je, ponese u něho lenivost a lhostejnost ty nejnešťastnější následky. Dobře řízená práce přesvědčuje nemocného, že není tak zcela neužitečný ve světě, že je alespoň nějak užitečný. To mu dá zadostiučinění, odvahu, to mu propůjčí životní sílu, což nemohou nikdy dát marnivé duševní zábavy.

Náhled, že ti, kteří špatně užívali svých tělesných i duševních sil, nebo kteří se zhroutili na těle nebo na duchu, musí zanechat vší činnosti, aby znovu nabyli zdraví, je velkým omylem. Ve velmi málo případech může být krátké údobí naprostého odpočinku nutným, ale tyto případy jsou velmi řídké. V nejvíce případech by byla změna příliš veliká. Ti, kteří se zhroutili z intensivní duševní práce, by měli odpočinout od vyčerpávajících myšlenek, ale měli by být poučeni, že je špatné, ba dokonce nebezpečné pro ně používat svých duševních sil tak, aby měli svůj stav za horší než ve skutečnosti je. ^{1T 556} Stávají se tím nervosnější a působí velké starosti a obtíže těm, kteří o ně pečují. V tomto stavu je jejich uzdravení ovšem pochybné.

Ti, kteří se zhroutili tělesnou námahou, musí méně pracovat a to práci lehčí a příjemnější. Ale odepřít jim všechnu práci a všechen cvik by v mnoha případech zapříčinilo jejich záhubu. Jejich vůle jde ruku v ruce s prací jejich rukou a ti, kteří jsou zvyklí pracovat, by měli pocit, že jsou pouhými stroji, které jsou řízeny lékaři a ošetřovateli a jejich obrazotvornost by ochuravěla. Nečinnost je největší kletbou, která by mohla takové nemocné postihnout. Jejich síly jsou tak uspané, že je pro ně nemožným odolávat nemoci a slabosti, což musí dělat, mají-li znovu nabýt zdraví.

Dr. E. se dopustil veliké chyby, pokud se týká cvičení a zábav, a ještě větší v učení náboženské zkušenosti a náboženského vzrušení. Náboženství Bible neškodí tělu ani duchu. Povznášející vliv Božího Ducha je nejlepším posílením pro nemocného. Celá nebesa jsou jedno zdraví a čím plněji jsou pociťovány nebeské vlivy, tím jistější je uzdravení věřícího nemocného. Vliv takových názorů, které jsou podporovány Dr. E., postihly nás v jisté míře jako lid. Sobotu zachovávající zdravotní reformátoři musí být toho všeho prosti. Každá pravá a skutečná reformace musí nás přivést blíže k Bohu, těsněji nás přimknout k Ježíšovi a zvětšiti naši známost duchovních věcí a prohloubit v nás svatost křesťanské zkušenosti.

Je pravdou, že jsou nevyrovnané povahy, ukládající si půsty, kterým Písmo neučí a modlitby a odříkání si odpočinku a spánku, čehož Bůh nikdy nepožadoval. Takovým jejich dobrovolný způsob spravedlností neprospěje a nepomůže. Mají farizejské náboženství, které není z Krista, ale z nich samých. Věří, že budou spasení pro své dobré skutky, marně doufají, ^{1T 557} že získají nebesa svými záslužnými skutky místo, aby spoléhali, jak by měl každý hříšník, na zásluhy ukřižovaného, zmrtvýchvstalého a vyvýšeného Spasitele. U takových je téměř jisté, že neonemocní. Ale Kristus a pravá zbožnost znamenají zdraví a sílu pro duši.

Nechte nemocné něco pracovat, místo abyste zaměstnávali jejich ducha nějakou prostou hrou, která je snižuje ve vlastní úctě a přivádí je k domnění, že jsou neužiteční. Udržujte moc vůle bdělou, neboť probuzená a správně vedená vůle silně uklidňuje nervy. Nemocní jsou mnohem šťastnější, jsou-li zaměstnáni, a jejich uzdravení je snadněji dosažitelné.

Viděla jsem, že největší kletbou, která kdy spočinula na mém muži a sestře F., byly instrukce, které dostali v ---, setrvávat v nečinnosti, aby dosáhli zdraví. Oba měli chorobné představy a jejich nečinnost byla důsledkem myšlenek a cítění, že by bylo zdraví i životu nebezpečné, provádět tělesné cviky, zvláště když se tím unavovali. Když bylo tělo a jeho ústrojí tak zřídka uvedeno v pohyb, ztratilo brzy svoji pružnost a sílu, takže když cvičili, byly jejich klouby nepoddajné a svaly slabé. A každý pohyb vyžadoval velkou námahu a působil samozřejmě též bolest. Ale právě tato únava by byla pro ně požehnáním, kdyby byli nedbali toho, co cítili ani nepříjemné příznaky, ale vytrvale odolávali svému sklonu k nečinnosti.

Viděla jsem, že by bylo mnohem lépe pro sestru F., kdyby byla zůstala u vlastní rodiny a nesla odpovědnost tam na ní spočívající. To by bylo probudilo k životu její dřímající energii. Byla mně ukázáno, že rozdělení v této drahé rodině, zatím co byla v ---, mělo nepříznivý vliv na výchovu a výcvik jejich dětí. Pro své vlastní dobro, měly se tyto děti naučit odpovědnosti za domácí práce a měli poznat, že některá životní břemena spočívají na nich. Matka, zabývající se výchovou a výcvikem svých dětí, je zaměstnána právě tím, co Bůh pro ni určil a proto také milosrdně vyslyšel prosby, pronášené za její pozdravení. ^{1T 558} Měla se sice vystříhat namáhavé práce, ale měla přede vším se vyvarovat nečinnosti.

Když mně bylo dáno vidění v Rochesteru, N. Y., viděla jsem, že by bylo mnohem lepší pro tyto rodiče a děti, kdyby tvořili rodinu sami pro sebe. Každé dítě by mělo vykonávat svoji část práce v rodině a takto získat cennou výchovu, jaké není možno obdržet žádným jiným způsobem. Život v ---, nebo jakémkoli jiném místě, kde je člověk obklopen ošetřovateli a pomocníky, je největší možnou škodou pro matku a děti. Ježíš pozval s. F., aby nalezla v Něm pokoj, aby byla její mysl zdravě naladěna setrváváním u nebeských věcí a aby se upřímně snažila přivést své malé stádce Pánu do výchovy, poučování a napomínání. Tak může být nejlépe nápomocná svému manželu, zbavovat ho pomyšlení, že musí být předmětem tolika jeho pozornosti, péče a soucitu.

Co se týče uspořádání Zdravotního ústavu v Battle Creeku, bylo mně ukázáno, jak jsem dříve prohlásila, že bychom měli mít takový ústav, malý v jeho počátcích a obezřetně zvětšovaný, tak jak budou moci být zajištění dobří lékaři a pomocníci a zaopatřeny prostředky a jak budou vyžadovat potřeby nemocných, a vše má být vedeno přesně ve shodě se zásadami a pokorným duchem poselství třetího anděla. A když jsem viděla spěšně vymáhané velké rozpočty vedoucích díla, byla jsem zděšena a v mnoha soukromých rozhovorech a i v dopisech jsem varovala tyto bratry, aby postupovali opatrně. Mám k tomu důvody, protože bez zvláštního Božího požehnání existuje mnoho cest, kterými by tento podnik mohl být alespoň na čas pozdržován a brzděn, což by uškodilo ústavu a bylo pohaněním Boží věci. Kdyby se lékaři nedostavili pro nemoc, smrt nebo z jiných příčin a nemohli tak zaujmout svá místa, bylo by dílo zdrženo, dokud by jiní nebyli povoláni. Nebo kdyby se nedostávalo prostředků, když by byly rozestavěny rozsáhlejší budovy, práce by ustala, kapitál by poklesl a všeobecná malomyslnost by se zmocnila všech zájemců. ^{1T 559} Také by mohlo dojít k nedostatku nemocných ve stávajících místnostech, následkem toho nedostatek prostředků na běžná vydání. Bude-li v každém oddělení všemožně usilováno, bude -li postupováno správně, spravedlivě a s Božím požehnáním, bude mít náš ústav slavný úspěch, ale jediné selhání v kterémkoli směru přinese dříve nebo později velikou škodu. Nesmí také být zapomenuto, že z mnoha zdravotních ústavů, zřízených během posledních 25 let ve Spojených Státech jen několik málo se v přítomné době jakž takž udržuje.

Veřejně jsem apelovala na naše bratry, aby byl u nás zřízen takový ústav a mluvila jsem nejvzletnějšími slovy o Dr. F. jako o muži, který obdržel v prozřetelnosti Boží zkušenost, aby mohl hrát svoji roli jako lékař. To jsem řekla v autoritě, kterou mně Bůh ukázal. Bude-li toho zapotřebí, budu bez váhání opakovat vše, co jsem řekla. Nemám touhu, abych vzala zpět jedinou větu, kterou jsem napsala neb pronesla. Je to Boží dílo a musí v něm být pokračováno pevnou, avšak opatrnou rukou.

Zdravotní reforma je úzce spjata s dílem třetího poselství, avšak není to poselství. Naši kazatelé mají kázat zdravotní reformu, avšak nemají z ní dělat vedoucí téma místo poselství. Její místo je mezi oněmi předměty, které urychlují přípravné dílo událostí, které nám jsou poselstvím oznámeny. Mezi těmito pak je vynikající. Máme se s horlivostí chápat každé reformy, ale máme se vystříhat toho, abychom nevzbuzovali dojem, že jsme vrtkaví a rozmarní a že podléháme fanatismu. Náš lid by měl dodat prostředky, abychom dostali potřebám našeho vzrůstajícího ústavu zdraví, jak toho jsou schopni, aniž by dávali méně na ostatní potřeby Boží věci. Dopřejme mezi námi vzrůstu zdravotní reformě a ústavu zdraví tak jak vyrůstalo jiné hodnotné podnikání, berme v úvahu své slabé síly v minulosti a svoji větší schopnost udělat více v krátké době nyní. Ať Zdravotní ústav vzrůstá tak jako jiné záležitosti mezi námi vyrůstaly, ^{1T 560} tak rychle jak jen bezpečně mohou a neochromují tím jiné odvětví velkého díla, která mají v této době stejnou nebo i větší důležitost. Bylo by špatné, kdyby bratr vložil větší část svého majetku, ať ho již má více nebo méně, do ústavu, takže by mu nebylo možno konat tolik v jiných směrech, jak by za jiných okolností mohl. A právě tak špatným by bylo pro něho, kdyby nedělal nic. I když apelujeme na náš lid, aby vložil své prostředky do ústavu, musí zde být také jistá opatrnost, aby nebyla loupena druhá odvětví díla. Zvláště velkodušný chudý by měl být varován. Někteří slabí chuďasové se svými rodinami, bez vlastního domova a příliš chudí, aby mohli sami jít do ústavu dát se léčit, vložili do ústavu od pětiny až po třetinu všeho co měli. Toto je špatné. Někteří bratři a sestry mají několik podílů, kde by neměli mít ani jeden a měli by na krátký čas pomáhat v ústavě a jejich výlohy by jim měly být zcela nebo částečně hrazeny z fondu charity. Nevidím v tom moudrost, aby se dělaly velké výpočty do budoucna a nechali se trpět ti, kteří nyní potřebují pomoci. Bratři, nejednejte rychleji, než jak vám jasná prozřetelnost otevírá dveře.

Zdravotní reforma je odvětví zvláštního Božího díla ve prospěch Jeho lidu. Viděla jsem v jednom našem ústavě, že by bylo největším nebezpečím, kdyby jeho vedoucí odešli od ducha přítomné pravdy a od prostoty, která má vždy vyznačovat Kristovy učedníky. Byla mně dána výstraha před snížením úrovně pravdy jakýmkoliv způsobem v takovém ústavu, aby se pomohlo cítění nevěřících a zajistila jejich přízeň. Přijímání nevěřících do našich ústavů má velký cíl a účel, totiž přimět je k přijetí pravdy. Bude-li úroveň snížena, budou mít dojem, že má pravda jen malý význam a budou odcházet ve stavu méně přístupném než kdykoli jindy.

Ale největším zlem takového způsobu jednání ^{1T 561} by byl jeho vliv na chudé, nešťastné a zdrcené nemocné, což by zapůsobilo na Boží věc všeobecně. Byli učeni, aby věřili modlitbě víry, a mnozí z nich jsou na duchu sklíčeni, poněvadž modlitba není nyní již plně vyslýchána. Viděla jsem, že důvod, proč Bůh již plně nevyslýchá modlitby svých služebníků za naše nemocné, je ten, že by tím nemohl být oslaven, když oni přestupují zdravotní zákony. A viděla jsem také, že si přeje, aby zdravotní reforma a ústav připravoval cestu, aby byly modlitby víry plně vyslýchány. Víra a dobré skutky mají jít ruku v ruce, aby pomáhaly nešťastným trpícím mezi námi a aby je učinily schopnými oslavovat Boha zde a být spasenými při Kristově příchodu. Bůh zapověděl, aby byli tito nemocní zklamáni a zarmucováni shledáním, že vedoucí ústavu pracují pouze ze světského hlediska, místo, aby připojovali k zdravotnímu ošetření požehnání a dobrotu léčením otců a matek v Izraeli.

Ať nikomu nenapadne, že by Zdravotní ústav pro ně místem, kde by byli pozvedáni modlitbou víry. Je to místo, kde mohou nalézt ulehčení v nemoci, léčením a správnou životosprávou a naučit se, jak zamezit nemocem. Ale je-li kde na zemi příhodnější místo, kde by konejšivá a soucitná modlitba měla být obětována oddanými a věřícími muži a ženami, je to právě takový ústav. Ošetřovatelé nemocných by se měli ve svém důležitém díle pevně opírat o Boha, aby jim udělil své požehnání pro získání prostředků, které milostivě opatřil, a na které nás jako lid ve svém milosrdenství upozornil, tj. na čistý vzduch, čistotu, zdravou životosprávu, správný čas pro práci a odpočinek a používání vody. Neměli by mít sobecké zájmy mimo toto důležité a vznešené dílo. Správné pečování o tělesné i duchovní zájmy o trpící Boží lid, mající v nich téměř neomezenou důvěru a obětující velké částky, aby o ně bylo pečováno, bude vyžadovat jejich celou, nedělenou pozornost. ^{1T 562} I když nemá tolik moudrosti nebo zručnosti nebude dílo nedokonalé, když vykonají co je v jejich silách.

Nechť se mají na pozoru ti, kterým jsou svěřeny tělesné a též ve velké míře i duševní zájmy trpícího Božího lidu, aby světskou moudrostí, nebo pro osobní zájem nebo přání být zapojeni do velkého a populárního díla, neuvalili v tomto odvětví Boží věci na sebe Boží hněv. Neměli by být závislými pouze na vlastní dovednosti. Spočine-li na ústavě požehnání místo Božího hněvu, budou andělé pomáhat nemocným, ošetřovatelům i lékařům v díle znovunabytí zdraví, takže nakonec bude sláva vzdávána Bohu a nikoli slabým, krátkozrakým lidem. Kdyby pracovali tito lidé světskou moudrostí, kdyby se jejich srdce pozvedla a oni měli pocit, že mohou říci: "Moje síla a moc mých rukou toto vykonala“, nechal by je Bůh pracovat za velkých nevýhod podřazenosti ve vědění, zkušenosti a zručnosti, jiným ústavům. A tehdy by nemohli vykonat ani polovinu toho, co jiné ústavy.

Viděla jsem příznivý vliv venkovní práce na lidi slabých životních sil, špatného krevního oběhu, zvláště na ženy, které si tyto nedostatky přivodily prací v příliš uzavřených místnostech. Jejich krev se stala nečistou z nedostatku čerstvého vzduchu a pohybu. Místo zábav, která by zdržovala tyto osoby v domě, mělo by být dbáno o zábavy venku. Viděla jsem, že by měly být k ústavu připojeny rozsáhlé pozemky, zkrášlené květinami a osázené zeleninou a ovocem. Zde by mohli ti slabí nalézt práci, odpovídající jejich pohlaví a tělesné kondici a ve vhodných hodinách. Tyto pozemky by měly být svěřeny péči zkušeného zahradníka, který by vše vkusně a pořádně vedl.

Můj vztah k tomuto dílu vyžaduje, abych se vyjadřovala bez obalu. ^{1T 563} Mluvím otevřeně a volím tento prostředek, abych mohla mluvit ke všem zájemcům. Co bylo uveřejněno ve Svědectví č. ll. ohledně zdravotního ústavu, nemělo být uveřejněno, dokud jsem nemohla všechno vypsat, co jsem o tom věděla. Nemínila jsem ničeho říci o předmětu v č. ll. a poslala jsem celý rukopis, určený pro toto Svědectví z Ottavy Co., kde jsem tehdy pracovala, do úřadu v Battle Creek s přáním, aby vydali toto malé dílo, poněvadž je velmi zapotřebí a jakmile mně bude jen trochu možno, že napíši č. 12., ve kterém jsem chtěla otevřeně a plně mluvit o ústavu. Bratři v Battle Creek, kteří měli zvláštní zájem o ústav, věděli, že jsem viděla, aby náš lid přispěl ze svých prostředků ke zřízení takového ústavu. Proto mně napsali, že je mého vlivu, co se týká ústavu, bezprostředně zapotřebí, aby to podnítilo bratry a že uveřejnění č. ll bude pozdrženo, dokud nebudu moci psát.

To byla pro mě velká zkouška, poněvadž jsem věděla, že nemohu vše vypisovat, co jsem viděla, poněvadž jsem mluvila tehdy k lidu, šest až osmkrát v týdnu, chodila dům od domu a psala stovky stránek osobních svědectví a soukromých dopisů. Toto množství práce se zbytečnými břemeny a zkouškami na mně navalenými, činily mne neschopnou jakékoli jiné práce, mé zdraví bylo ubohé a mé duševní utrpení není možno popsat. Za těchto okolností jsem ustoupila úsudku druhých a napsala, co bylo vytištěno v č. ll. o ústavu zdraví, ale nemohla jsem podat vše, co jsem viděla. A to jsem udělala špatně. Musí mně být dovoleno, abych znala svoji povinnost lépe, než ji mohou druzí za mne znát, zvláště věci, které mně Bůh zjevil. Budu některými pokárána, že takto mluvím. Jiní opět mne budou kárat, že jsem nemluvila dříve. Projevovaný sklon seskupit záležitosti ústavu tak překotně, bylo jednou z nejtěžších zkoušek, jaké jsem kdy nesla. Kdyby všichni, kdo použili mého Svědectví, ^{1T 564} aby pohnuli bratřími, dali se sami stejně pohnout, byla bych spokojenější. Kdybych ještě déle odkládala prohlášení svých náhledů a pocitů, byla bych ještě více kárána oběma stranami, těmi, kteří si myslí, že jsem měla mluvit dříve a i těmi, kteří se mohou domýšlet, že jsem vůbec neměla varovat. Mluvila jsem svobodně a otevřeně pro dobro těch, kteří stojí v čele a pro dobro Boží věci a pro bratry i abych sebe ušetřila velkých zkoušek.