Z posledních sedmi měsíců jsme byli doma jen asi čtyři týdny. Na svých cestách jsme zasedali u mnoha různých stolů, od Iowy až po Maine. Někteří z těch, které jsme navštívili, žili dle nejlepšího světla, jehož se jim dostalo. Jiní opět, kteří měli tutéž možnost naučit se žít zdravě a dobře, učinili sotva první kroky v reformě. Řeknou vám, že nedovedou vařit novým způsobem. Ale nemají omluvy pro svůj způsob vaření, neboť v díle "Jak žít" je mnoho výborných předpisů a toto dílo je lehce dostupné. Neříkám, že je učení v této knize dokonalé. Brzy vám budu moci předložit malou knížku, která bude v mnohém ohledu více odpovídat mému duchu. Ale "Jak žít?" vyučuje vaření, které téměř zdaleka předčí vše a s čím se cestující často setká, dokonce i mezi některými Adventisty s. d. ^{1T 681}

Mnozí nemají v této věci pocit povinnosti, proto se asi nepokoušejí správně připravovat pokrm. To může být konáno snadno, prostě a zdravě, bez používání slaniny, másla nebo masitých pokrmů. Zručnost se musí spojit s jednoduchostí. Aby to byly ženy sto, musí číst a potom trpělivě provádět čtené v praxi. Mnohé raději trpí, než by si s tím dělaly starosti. Takovým říkám: Je na čase, abyste vyburcovaly své spící síly a vše si pročetly a naučily se, jak vařit prostě a přece tak, že budete předkládat tu nejchutnější a nejzdravější stravu.

I když je nesprávné vařit pouze pro ukájení chutě, neměl by nikdo zastávat názor, že je ochuzená strava správná. Mnozí jsou zeslabeni a vysíleni nemocí a potřebují výživnou, hojnou a dobře upravenou stravu. Často shledáváme, že je Grahamův chléb těžký, kyselý a jen z části propečený. To je z nedostatečného zájmu o učení a provádění důležité povinnosti kuchařky. Často shledáváme, že jsou sušenky nebo měkké koláče vysušené a ne upečené, a taktéž i jiné pečivo. A tu vám kuchařky říkají, že se dobře vyznají ve starém způsobu vaření, ale mají-li říci pravdu, jejich rodina nemá ráda grahamky, že by zemřeli, kdyby jim tak vařily.

Řekla jsem si, že se tomu nedivím. Je to váš způsob připravování pokrmů, který je činí tak nechutnými. Jíst takové jídlo jistě přivodí porušené zažívání. Tyto ubohé kuchařky a ti, kteří musí jíst jejich pokrmy, vám zcela vážně řeknou, že jim zdravotní vaření nesvědčí. Žaludek nemá síly přeměnit chudý, těžký, kyselý chléb na dobrý chléb. Ale tento špatný chléb přemění zdravý žaludek v žaludek nemocný. Ti, kteří jedí takovou stravu, poznají, že se jim počíná nedostávat sil. Není zde nějaká příčina? Některé tyto osoby si říkají zdravotní reformátoři, ale vůbec jimi nejsou. Nevědí, jak vařit. Připravují koláče, grahamky, brambory, ale jde to stále dokola, téměř bez změny a ústrojí nedozná posilnění. ^{1T 682} Mají za to, že je to promarněný čas, věnují-li se získání důkladných zkušeností v přípravě zdravého a chutného pokrmu. Někteří jednají tak, jako by to, co snědí, bylo ztraceno, a vše, cokoli naházejí do žaludku, aby ho naplnili, co se jim zdá stejně dobré jako strava připravená s tolikou péči. Je důležité, aby nám to, co jíme, chutnalo. Není-li tomu tak a my jíme pouze mechanicky jako stroj, nezískáme správnou výživu a výstavbu těla, jak kdybychom jedli s chutí, čím plníme žaludek. Skládáme se z toho, co jíme. Abychom vytvořili dobrou jakost krve, musíme přijímat správný druh potravy, která je připravována správným způsobem.

Je náboženskou povinností všech, kteří vaří, aby se naučili, jak připravovat na různý způsob zdravé pokrmy, aby mohly být s potěšením pojídány. Matky by měly učit své dítky vařit. Které odvětví výchovy může být pro mladou dívku tak důležité, jako právě toto? Jídlo má co dělat se životem. Nedostatečné, ochuzené, špatně připravené jídlo neustále kazí krev tím, že oslabuje krev tvořící ústrojí. Je velmi důležité, aby se na kuchařské umění pohlíželo jako na nejdůležitější odvětví výchovy. Máme jen velmi málo dobrých kuchařek. Mladé dámy mají za to, že stát se kuchařkou, znamená snížit se k otrocké službě. Tak tomu však není. Nepohlížejí na to ze správného stanoviska. Umění zdravotně připravovat pokrmy, zvláště chléb, není podřadnou vědou.

V mnoha rodinách se setkáváme s poruchami trávení, jejichž častá příčina bývá špatný chléb. Paní domu rozhodne, že se nesmí vyhodit a tak jej musí rodina jíst. Má se takto používat špatného chleba? Dáte jej do žaludku, aby byl přeměněn v krev? Má žaludek takovou sílu, aby přeměnil kyselý chléb ve sladký? Těžký chléb v lehký a plesnivý v čerstvý?

Matky zanedbávají toto odvětví výchovy svých dcer. Přijímají břímě pečování, starostí a dřiny a téměř se upracují, zatím co je dceři dovoleno, aby chodila na návštěvy, aby háčkovala nebo se věnovala vlastním zálibám. ^{1T 683} To je pochybená láska, pochybena laskavost. Matka tak škodí svému dítku a činí tak často po celý svůj život. Ve věku, kde by dítko mělo být schopno nést některá životní břemena, kráčí životem nezatíženo, vyhýbá se odpovědnosti, zatímco matka klesá pod břemenem starostí, jako vůz pod těžkými snopy. Dcera nemá snad ani v úmyslu být nelaskavá, ale je lhostejná a nedbalá, jinak by si povšimla znaveného pohledu a výrazu bolesti na tváři matčině a hleděla by vykonat svůj díl, aby nesla těžší část břemene, aby ulehčila matce, která musí být zbavená starostí, nemá-li onemocnět nebo dokonce klesnout mrtvá.

Proč jen chtějí matky být tak slepé ve výchově svých dcer? Byla jsem zarmoucená, když jsem navštívila některé rodiny a viděla jsem matku nést těžká břemena, zatímco dcera dávající najevo bujné veselí a mající výborné zdraví a sílu, vůbec nejevila starosti, ani nenesla žádné břemeno. Když se sejde veliká společnost a rodiny jsou jí zatíženy, viděla jsem matku klesající pod tíhou břemen, kdy všechno pečování je složeno na ní a dcery sedí v družné zábavě se svými mladými přáteli a nerušeně se veselí. To se mně zdá tak špatné, že nemohu nepromluvit k bezmyšlenkovitému mládí a nevyzvat je, aby se chopili práce. Ulehčete své unavené matce, doveďte jí do pokoje, usaďte ji pohodlně a přimějte ji, aby odpočívala a mohla se těšit se společnosti svých přátel.

Ale nejsou to dcery, které mají být v této věci kárány. Matka se zde dopouští chyby. Neučila trpělivě svou dceru, jak má vařit. Ví, že postrádá znalosti vaření a že proto nemá ona úlevu v práci. Musí dbát všeho, co vyžaduje péči, přemýšlení a pozornost. Mladé dívky by měly být důkladně a pečlivě vyučovány vaření. ^{1T 684} Cokoli jim život přinese, je toto vědomost, které mohou prakticky využít. Je to odvětví výchovy, které má nejpřímější vliv na lidský život, zvláště na život těch, kteří nám jsou nejdražší. Mnohá žena a matka, která neměla správnou výchovu a postrádá zručnost ve vaření, předkládá denně své rodině špatně upravená jídla, která ustavičně a jistě ničí zažívací ústrojí, tvoří špatnou krev a často vyvolávají akutní záněty a způsobují předčasnou smrt. Mnozí se připravili do hrobu pojídáním těžkého, kyselého chleba. Bylo mně na příklad vyprávěno o služebném děvčeti, které upeklo dávku kyselého, těžkého chleby, aby se ho zbavila a vše skryla, hodila to páru velmi vykrmených vepřů. Příštího rána nalezl hospodář svou prasnici mrtvou a když zkoumal žlab, nalezl kusy onoho těžkého chleba. Vyptával se a dívka se přiznala, co udělala. Neměla ani zdání o účinku takového chleba na prasnici. Když těžký, kyselý chléb je sto zabít vepře, který zhltne i chřestýše a téměř každou odpornou věc, jaký účinek bude asi mít na ono jemné ústrojí, na lidský žaludek?

Je náboženskou povinností každé křesťanské dívky a ženy naučit se jednou péci dobrý, lehký chléb z nepřesáté pšeničné mouky. Matky by měly vzít své dcery s sebou do kuchyně již v jejich mládí a učit je kuchařskému umění. Matka nemůže očekávat, že její dcery pochopí tajemství vedení domácnosti beze vší výchovy. Měla by je trpělivě a laskavě poučovat a udělat jim práci co nejpříjemnější veselým, radostným obličejem a povzbudivými slovy uznání. Když udělají chybu jednou, dvakrát i třikrát, nekárejte je! Malomyslnost již koná své dílo a svádí je, aby řekly: Nemá to cenu, neumím to. Zde není doba pro kárání. Vůle slábne. Potřebuje povzbuzení, veselá, radostná slova, asi jako: ^{1T 685} "To nevadí, žes udělala chybu. Vždyť jsi jen učněm a musíš čekat, že uděláš nějakou chybu. Zkus to znovu. Dávej pozor na to co děláš. Buď velmi pečlivá a uvidíš, že budeš mít jistě úspěch."

Mnohé matky si neuvědomují důležitost tohoto odvětví vědění a raději udělají všechno samy, než by podstoupily nesnáze a potíže s vyučováním svých dítek a než by snášely jejich chyby a přehmaty v době učení. A když jejich dcery mají v učení nezdar, posílají je pryč se slovy: "To nemá smysl, stejně neumíš to nebo ono udělat. Vyrušuješ a mateš mne, více než mi pomáháš."

Tak je odmítána první snaha učednic a první nezdar tak ochladí jejich zájem a horlivost v učení, že se obávají jiné zkoušky a raději navrhují, že budou šít, plést, uklízet a vše jiné než vařit. Zde se matka dopustila velké chyby. Měla je trpělivě učit, aby mohly získat praxí zkušenosti, které by odstranily nešikovnost a odpomohly nezručným pohybům nezkušeného pracovníka. Zde chci připojit výňatek ze Svědectví č. 10, uveřejněného v roce 1864:

"Děti, které byly hýčkány a obsluhovány, stále toto očekávají a když se jejich očekávání nesplní, jsou zklamané a malomyslné. Tento sklon bude možno pozorovat v celém jejich životě. Budou ubohé zůstaveny bez pomoci, budou se opírat o druhé, hledat pomoc, budou očekávat od druhých, aby je šetřili a jim nadržovali a ustupovali. Pociťují jako křivdu, když je jim odporováno, i když již byli dosáhli věku dospělosti muže nebo ženy. A tak se plahočí tímto světem, jsou stěží schopni nést vlastní tíhu, často reptají a rozčilují se proto, poněvadž nejsou s ničím spokojeni.

V omylu se nacházející rodiče dávají dětem lekce, které jim přinesou jen zkázu a sami si tak sázejí trny pro vlastní nohy. Domnívají se, že si získají jejich lásku, když plní všechna přání svých dětí a dovolují jim sledovat vlastní zájmy. ^{1T 686} Jaký to omyl! Děti, kterým bylo tak poshovíváno, vyrůstají neusměrňovány ve svých tužbách, neustupují od svých náklonností, jsou sobecké, náročné, panovačné a kletbou samy sobě a všem kolem sebe. Ve velké míře drží rodiče ve svých rukou budoucí štěstí svých dítek. Na nich spočívá důležité dílo vytváření charakteru těchto dětí. Naučení, kterých se jim dostane v dětství půjdou s nimi celým jejich životem. Rodiče zasévají setbu, která vzroste a ponese ovoce, buď dobré nebo zlé. Mohou vyzbrojit své syny a dcery buď pro štěstí nebo bídu.

Děti by měly již od útlého mládí být učeny, aby byly užitečné, ary pomáhaly druhým. Mnoho dcer tohoto věku může bez výčitek svědomí vidět vlastní matku vykonávat těžkou práci, vařit, prát a žehlit, zatímco samy sedí v pokoji a čtou romány, pletou, háčkují nebo vyšívají. Jejich srdce jsou necitelná jako kámen. Ale kde má toto zlo svůj původ? Kdo je zde obvykle nejvíce hoden pokárání? Ubozí zklamáni rodiče. Přehlížejí budoucí dobro svých dítek a ve svém mylném zbožňování nechají je lenošit nebo dělat, co má jen malou cenu, co nevyžaduje cviku mysli nebo svalů a pak omlouvají své lenivé a necitelné dcery, že jsou slabé. Co je učinilo tak slabými? V mnoha případech je to špatné vedení rodičů. Správný domácí výcvik by napravil tělo i ducha. Ale děti jsou o to připravovány nesprávnými náhledy, až si počínají práci ošklivit. Práce je nepříjemná a neodpovídá jejich představě vznešenosti. Zdá se jim nehodné dámy a dokonce i sprosté mýt nádobí, žehlit nebo stát u necek. Je to moderní nauka poskytovaná dětem v tomto nešťastném století.

Boží lid se musí řídit vyššími zásadami než světáci, kteří se snaží zaměřit celý svůj způsob jednání dle módy. Bohabojní rodiče by měli školit své dítky ^{1T 687} pro užitečný život. Připravovat je, aby nosily již v mládí břemena. Byly-li vaše děti práci nezvyklé, snadno se unaví. Budou si stěžovat na bolesti ve slabinách v ramenou a na unavené údy. A vy budete v nebezpečí, že ze soucitu raději uděláte práci sami, než byste je nechali trochu trpět. Uložte dětem nejprve velmi lehká břemena, potom je každým dnem o něco stupňujte tak dlouho, až budou moci vykonat bez únavy pořádný kus práce. Nečinnost je největší příčinou bolestí ve slabinách a ramenou mezi dětmi.

Matky by měly brát své dcery s sebou do kuchyně a trpělivě je vychovávat. Jejich tělesná konstrukce se takovou prací zlepší. Svaly se jim napnou a zesílí a jejich myšlení bude na konci dne zdravější a povznešenější. Budou snad unavené, ale jak je sladký odpočinek po řádně vykonaném kusu práce. Spánek, sladký obnovitel přírody, dodává nové síly znavenému tělu a připravuje je pro povinnosti příštího dne. Nedávejte dětem na srozuměnou, že na tom nezáleží, pracují-li či nepracují. Učte je, že jejich pomoc potřebujete, že jejich čas má svou cenu a že závisíte na jejich práci."