Když jsem byla 5. května 1855 v Battle Creeku ve státě Michigan, viděla jsem, že se zde jeví velký nedostatek víry v Boha jak u služebníků Božích, tak i v církvi. Příliš lehce se stávali malomyslnými, příliš snadno pochybovali o Bohu, příliš ochotně uvěřili, že jejich úděl je příliš tvrdý a že je Bůh opustil. Viděla jsem, že tento stav je hrozný. Bůh je přece tak miloval, že vydal za ně svého milovaného Syna na smrt a celá nebesa mají účast na jejich spasení. A po všem tom, co bylo již pro ně učiněno, je jim příliš zatěžko uvěřit a důvěřovat tak laskavému a dobrotivému Otci. On pravil, že jim ochotněji dá Ducha svatého, budou-li o něho žádat než dají rodiče dobré dary svým dětem. Viděla jsem, že služebníci Boží i sama církev příliš snadno ztrácí odvahu. Když žádají svého nebeského Otce o věci, o kterých se domnívají, že jich potřebují a ihned neobdrží, kolísá jejich víra, jejich odvaha klesá a počínají reptat. Jak jsem viděla, to se Bohu nelíbí.

Každému svatému, který přichází k Bohu s upřímným srdcem a vysílá k Němu u víře své pokorné prosby, dostane se na jeho modlitby odpovědi. Vaše víra nesmí opouštět zaslíbení Božích, nevidíte neb necítíte-li okamžitou odpověď na své prosby. Nebojte se důvěřovat Bohu. Spoléhejte na Jeho jisté zaslíbení: "Žádejte a bude vám dáno." Bůh je příliš moudrým, aby se mýlil a příliš dobrotivým, aby upíral jakoukoliv dobrou věc svým svatým, kteří jsou spravedliví. Člověk je chybující a ačkoliv jeho prosby jsou vysílány ze srdce upřímného, nežádá si vždy věcí, které jsou pro něho dobré, nebo které oslavují Boha. Když tomu tak je, náš moudrý a dobrý Otec slyší naše modlitby ^{1T 121} a odpovídá někdy okamžitě. Dává nám však věci, které jsou pro naše dobro a pro Jeho slávu. Bůh nám dává své požehnání, kdybychom mohli nahlédnout do Jeho plánů, viděli bychom jasně, že dobře ví, co je pro nás nejlepší, a že naše modlitby jsou vyslýchány. Není nám dáváno nic neprospěšného, ale požehnání, kterého nám je zapotřebí místo něčeho, zač prosíme a co by pro nás nebylo dobré, ale jen k naší škodě.

Viděla jsem, že nepociťujeme-li okamžitou odpověď na naše modlitby, máme se pevně držet víry, nedovolit, aby se do ní vloudila nedůvěra, poněvadž by nás to odlučovalo od Boha. Kolísá-li naše víra, nemůžeme od Něho ničeho obdržet. Naše spolehnutí na Boha má být pevné, a když požehnání nejvíce potřebujeme, snese se na nás jako prška deště.

Prosí-li služebníci Boží za Jeho Ducha a požehnání, přijde někdy okamžitě, ale vždy nebývá uděleno. V takovém případě neklesejte na mysli. Přidržujte se zaslíbení, že přijde. Důvěřujte plně v Boha a často přijde toto požehnání, když je nejvíce potřebujete a pomoc od Boha obdržíte zcela neočekávaně, hlásáte-li pravdu nevěřícím a bude vám dáno, že budete promlouvat jasně a přesvědčivě.

Bylo mi vysvětleno, že tomu tak je, jako když děti žádají požehnání od svých tělesných rodičů, kteří je milují. Žádají něco o čem rodiče vědí, že by jim uškodilo, dávají jim tedy to, co je pro ně dobré a zdravé místo toho, čeho si děti přejí. Viděla jsem, že každá prosba, která je vysílána z upřímného srdce, je Bohem slyšena a je na ní odpovězeno a ten kdo ji vysílá, obdrží požehnání, když je nejvíce potřebuje, a že často ještě převyšuje vaše očekávání. Ani jediná prosba spravedlivého, svatého není ztracena, je-li vysílána u víře ze srdce upřímného.