20. listopadu 1857 bylo mi ukázáno tříbení lidu Božího. Někteří jedinci silné víry zápasili z úzkostlivým kvílením s Bohem. Jejich tváře byly bledé a vyznačovaly se hlubokou úzkostí, vyjadřující jejich vnitřní zápas. 1T 180 Pevnost a velká vážnost se jevily na jejich obličejích a velké kapky potu padaly s jejich čela. Tu a tam se jejich tváře osvítily a to při známce Božího uznání, ale opět se na nich uhostilo totéž vážné, opravdové úzkostlivé vzezření. (Viz Joel 2,15-17 Jak 4,7-10 Sof 2,1-3)

Padlí andělé se kolem nich nakupili, zahalujíce je svou temnotou, aby jim tak zabránili v pohledu na Ježíše, aby jejich zrak byl přitahován k temnotě, která je obklopovala tak, aby přestali důvěřovat Bohu a začali proti Němu reptat. Jejich jediné bezpečí bylo v pohledu obráceném vzhůru. Andělé Boží pečovali o Jeho lid a když ovzduší nakažené padlými anděly na ně doléhalo, rozprostírali nad nimi neustále své perutě, aby tak rozptýlili hustou temnotu.

Viděla jsem, že někteří nebrali na této úzkosti podílu v úpěnlivých prosbách. Zdáli se být lhostejní a bezstarostní. Nestavěli se na odpor temnotám je obklopujícím a tyto je zahalovaly jako černý mrak. ^{1T 181} Andělé Boží je opustili a viděla jsem je spěchat na pomoc druhým zápasícím vší svojí silou, aby se ubránili padlým andělům a snažícím se pomoci si sami vytrvalým voláním k Bohu. Andělé opustili ty, kteří se nesnažili sami sobě pomoci a ztratila jsem je z dohledu. Když modlící se pokračovali ve svém vážném kvílení, zazářil občas paprsek světla Ježíšova, osvětlil jejich tváře a dodal odvahy jejich srdcím.

Ptala jsem se na význam tohoto tříbení a bylo mi ukázáno, že je způsobeno přímým svědectvím Pravého Svědka k Laodicejským. Bude mít účinek na srdce příjemce a povede ho k vztyčení korouhve a k přijetí přímé pravdy. Někteří nesnesou toto přímé svědectví. Povstanou proti němu a to způsobí tříbení mezi lidem Božím.

Svědectví Pravého Svědka nebylo ani z poloviny dbáno. Slavnostní svědectví, na němž závisí osud církve, bylo jen málo uznáváno, ne-li úplně podceňováno. Toto svědectví musí vyvolat hlubokou kajícnost a všichni, kdo je opravdově přijímají, uposlechnou a budou očištěni.

Anděl pravil: "Slyš!" Brzy jsem uslyšela hlas, který zazníval jako množství hudebních nástrojů, všechny v dokonalém souzvuku, sladký a harmonický. Převyšoval jakoukoliv hudbu, kterou jsem kdy slyšela. Zdál se být plný milosrdenství, soucitu a nadšení, svaté radosti. Rozechvěl celou mou bytost. Anděl pravil: "Pohleď!" Moje pozornost byla potom obrácena na skupinu mocně prosívanou, kterou jsem již dříve viděla. Byli mi ukázáni ti, které jsem již dříve viděla plačící, modlící se v úzkosti ducha. Skupina strážných andělů kolem nich byla zdvojnásobena a byli oblečeni v brnění od hlavy až k patě. Pohybovali se v přesném pořádku, pevně jak pluk vojínů. ^{1T 182} Jejich tváře vyjadřovaly tuhý boj, který prodělali, úzkostlivý zápas, kterým prošli. Avšak jejich obličeje, jevící prudké vnitřní utrpení, zářily nyní světlem a slávou. Získali vítězství a to v nich vyvolalo nejhlubší vděčnost a svatou, posvěcenou radost.

Členů této skupiny ubývalo. Někteří byli prosáti a zanecháni na cestě. /Zj 3, 15-17/ Bezstarostní a lhostejní, kteří se nespojili s oslavujícími vítězství a spasení a kteří dost vytrvale a úzkostlivě neprosili, neobdrželi je a byli zanechání zpět v temnotách, ale jejich počet byl ihned zaplněn druhými, kteří se přidržovali pravdy. A vstoupili do řady. Padlí andělé se dosud kolem nich shlukovali, ale moci nad nimi již neměli. (Viz Ef 6,12 -18)

Slyšela jsem ty, kteří byli oblečení v brnění a šířili pravdu s velkou mocí. Mělo to účinek. Viděla jsem ty, kteří byli spoutáni, některé ženy svými manžely a některé děti svými rodiči. ^{1T 183} Ti upřímní, kteří byli zdržováni neb kterým bylo zabraňováno v slyšení pravdy, nyní se jí horlivě chápali. Všechen strach z příbuzných zmizel. Jedině Pravda pro ně existovala. Byla jim dražší a cennější než život. Hladověli a lačněli po pravdě. Tázala jsem se, co v nich způsobilo tak velkou změnu. Anděl odvětil: "Je to pozdní déšť, osvěžení od přítomnosti Pána, hlasité volání třetího anděla."

Velká moc byla při těchto vyvolených. Anděl pravil: "Pohleď!" Moje pozornost byla obrácena ku zlým či nevěřícím. Všichni byli v pohybu. Horlivost a moc lidu Božího je vyburcovala a rozlítila. Zmatek, zmatek byl všude. Viděla jsem opatření, učiněná pro skupinu, která měla sílu a světlo Boží. Temnota kol nich houstla, přece však pevně stáli, uznaní Bohem a důvěřující v Něj. Hleděla jsem na ně ohromena. Hned na to jsem je slyšela vroucně volat k Bohu. Dnem i noci toto volání i kvílení nepřestávalo. (Viz Luk 18,7.8 Zj 14,14.15) Slyšela jsem tato slova: "Staň se, Bože, vůle Tvá Může-li to oslavit jméno Tvé, pomoz svému lidu uniknout. Osvoboď nás od pohanů kol nás. Oni nás vydali na smrt, ale Tvé rámě může nám přinést spásu." To jsou všechna slova, na která si vzpomínám. Všichni se zdáli mít hluboké pozorumění pro svoji nehodnost a ukazovali úplné podrobení se vůli Boží. Avšak jako Jákob prosil, každý bez výjimky zápasil o osvobození.

Brzy potom, kdy začali snažně kvílet, chtěli je andělé ze soucitu osvobodit. Ale urostlý, rozkazující anděl to nedovolil. Pravil: "Dosud není vyplněna vůle Boží, musí vypít kalich. Musí být pokřtěni křtem!" ^{1T 184}

Brzy jsem zaslechla hlas Boží, otřásající nebem i zemí. (Viz Joel 3,16 Žd 12,26 Zj 16,17) Nastalo mocné zemětřesení. Stavení se řítila a padala na všechny strany. Potom jsem uslyšela vítězný pokřik vítězství, hlasitý, melodický a jasný. Pohlédla jsem na skupinu, která byla před nedávnem v takovém zoufalství a otroctví. Jejich zajetí pominulo. Světlo slávy na ně zářilo. Jak nádherně teď vypadali! Všechna únava a známky strachu zmizely, zdraví a krásu bylo vidět na každém zjevu. Jejich nepřátelé, pohané kolem nich padli jako mrtví. Nemohli snést světla, zářícího na osvobozené svaté. Toto světlo a tato sláva zůstávala na nich, dokud se nezjevil Ježíš na oblaku nebeském a věrná, zkoušená skupina byla proměněna v okamžiku, v mžiknutí oka, od slávy ke slávě. Hroby se otevřely a svatí vystoupili, oděni nesmrtelností a volající: "Vítězství nad smrtí a hrobem" a společně s živými svatými byli vzati vstříc Pánu v povětří, zatím co jásavé, melodické volání slávy a vítězství vycházelo z každého nesmrtelného hrdla.