Následující vidění mi bylo dáno v Ulysses, Pensylvánie 6. července 1857. Týká se věci, jaké byly v ... a jiných městech ve státě New York.

V tomto státě bylo tolik těžkostí mezi bratřími, že Bůh se od nich odvrátil a církev ztratila svoji sílu a nyní nevěděla, jak ji získat. Vzájemná láska zmizela a převládalo vyhledávání chyb a obviňování. Bylo pokládáno za ctnost rozvířit vše kol něčeho, co se zdálo být špatným a ukázat to v tak špatném světle, jaké to opravdu nebylo. Soucit, který touží po lásce a účasti bratří, neexistoval. Náboženství některých bratří a sester pozůstávalo z vyhledávání chyb. Píchali tak dlouho do všeho, co se jim zdálo být špatným, až plně zmařili ušlechtilé city duše. Mysl má být pozdvihována, aby přebývala na věčných dějištích na nebesích, na jeho pokladech, jeho slávě a měla by nalézt sladké a svaté uspokojení v Pravdách Bible. Měla by raději hodovat na vzácných zaslíbeních, která dává Slovo Boží, čerpat z nich povzbuzení a měla by být povznesena nad malichernosti k věcem závažným, věčným.

Ale ach, jak jinak se myslilo. Píchání do slámy. Církevní shromáždění, tak jak byla konána, byla živou kletbou pro mnohé v Novém Yorku. Tyto uměle vyvolávané těžkosti dávaly úplnou volnost zlému podezírání. Žárlivost byla živena, existovala nenávist, ale oni si toho nebyli vědomi. U některých bratří se zrodila nesprávná myšlenka, napravovat bližního bez lásky. Nutili druhé, aby uznávali pouze jejich myšlenky za správné a nešetřili nikoho, nýbrž každého potlačovali drtivou váhou. ^{1T 165}

Viděla jsem, že mnozí v Novém Yorku tolik pečovali o spravedlivost svých bratří, že zanedbávali svá vlastní srdce. Tolik se obávali, aby jejich bratří byli dost horliví a kajícní, že zapomínali na své vlastní nedostatky, které musí být napraveny. Svými neposvěcenými srdci se pokoušejí napravovat své bratry. Je tudíž jen jediná cesta, po které musí bratří a sestry v Novém Yorku kráčet a to, aby si každý hleděl vlastního individuálního případu a aby si dal své vlastní srdce do pořádku. Je-li u bratra hřích zjevný, netlachej o něm druhému, ale upozorni jej samého na omyl, ale s láskou k jeho duši, se srdcem plným soucitu a účasti, potom však přenechej tuto věc jemu samému a Pánu. Ty jsi tím vykonal svoji povinnost. Ty zde nejsi proto, abys vynášel rozsudek.

Je velmi snadné získat nad bratrem nadvládu, odsoudit a zatratit ho. Je to horlivost pro Boha, ale neodpovídající znalosti. Kdyby každý uvedl své srdce ve shromáždění do pořádku, bylo by svědectví bratří jasné, poněvadž by přicházelo z plna srdce a lid kol nich nevěřící pravdě, byl by pohnut. Projevení se Ducha Božího by pravilo jejich srdcím, že jsou dítky Boží. Naše láska k jednomu každému by měla být všem zjevná. Tehdy teprve to bude působit a bude to mít vliv.

Viděla jsem, že by se církev v Novém Yorku měla vzchopit. Uchopte se díla individuálně, buďte horliví a kající a až bude všechno známé zlo napraveno, pak věřte, že vás Bůh přijímá. Nenaříkejte, ale vezměte Boha za slovo. Hledejte Ho pilně a věřte, že vás přijme. Víra je části díla. Věrný je Ten, který zaslíbil. Kéž vírou rostete.

Bratří se mohou vzchopit v Novém Yorku právě tak, jako na kterémkoli jiném místě a mohou pít ze zdroje spásy Boží. Mohou s rozumem postupovat a každý může mít svoji vlastní zkušenost v tomto poselství Pravého Svědka k Laodicejským. Církev cítí, že klesla, ale neví jak se vzchopit. ^{1T 166} Úmysly některých jsou snad velmi dobré, snad by se vyznali, viděla jsem však, že jsou pozorování s podezřením a pokládání pro pouhé slovo za hříšníky, až se jim nedostává volnosti, úniku. Neodvažují se jednat dle prostého cítění srdce svého, poněvadž jsou hlídání. Je Božím potěšením a přáním, aby se Ho Jeho lid bál, ale aby k sobě měli vzájemnou důvěru.

Viděla jsem, že mnozí zneužili toho, co Bůh ukázal o hříších a nepravostech bližních. Přijali nejkrajnější význam toho, co bylo ve vidění ukázáno a kladli na to potom takový důraz, až to počalo oslabovat víru mnohých v to, co Bůh ukázal a tak zastrašovali a zmalomyslňovali církev. S něžnou účastí má jednat bratr s bratrem. Jemně má zacházet s jeho city. Dotýkat se nepravostí bližního svého je nejvážnějším a nejdůležitějším dílem, jaké kdy bylo konáno. S nejhlubší pokorou má tak bratr činit, myslel při tom na vlastní slabosti, aby sám také nebyl pokoušen.

Viděla jsem velkou oběť, kterou přinesl Ježíš pro člověka. Nepokládal svůj život za tak drahý, aby jej nemohl obětovat. Ježíš pravil: "Milujte se vespolek, tak jako já jsem miloval vás!" Cítíš-li takto, můžeš k němu přistoupit a působit na jeho srdce, neb jsi to právě ty, kdo ho má navštívit a s ním promluvit. Ale je politování hodnou skutečností, že mnozí, kteří se vydávají za bratry, nejsou nakloněni ani k tomu, aby obětovali jakýkoliv ze svých náhledů neb svých úsudků, aby bratra zachránili. Je málo lásky mezi bratry. Projevuje se duch sobectví.

Malomyslnost zachvátila církev. Milují svět, své statky, svá stáda atd. Nyní Ježíš vyzývá, aby se všeho vzdali, aby si ukládali poklad v nebesích, aby si koupili zlata, bílého roucha a masti na oči. Jsou to drahocenné poklady. Jejich majiteli bude povolen vstup do království Božího. ^{1T 167}

Lid Boží musí postupovat rozumně. Nemá být uspokojen, dokud každý známý hřích není vyznán, pak je jejich právem a povinností věřit, že je Ježíš přijme. Nesmí čekat na ostatní, až se proderou temnotou a obdrží vítězství, ze kterého se mohou radovat. Protože taková radost potrvá pouze do ukončení shromáždění. Ale Bohu musí být slouženo ze zásady a ne z nálady. Ráno a večer získáváte vítězství pro sebe ve svých vlastních rodinách. Nedovolte, aby vám denní práce v tom zabraňovaly. Udělejte si na modlení čas a když se modlíte věřte, že vás Bůh slyší. Prodchněte své modlitby vírou. Nemůžete pocítit po každé okamžitou odpověď, ale tak je vaše víra zkoušena. Jste zkoušeni, zda budete důvěřovat v Boha, máte-li víru trvalou, živou. "Věrný je Ten, který vás volá, který to také učiní." Choďte po úzké lávce víry. Důvěřujte zaslíbením Páně. V temnotách důvěřujte Bohu. Je čas, abyste měli víru. Ale často dovolujete, aby vás vedly nálady. Když se necítíte posilování Duchem svatým, hledáte v sobě zásluhy a zoufáte si, že jich nemůžete nalézt. Nedůvěřujete dosti Ježíši, vzácnému Ježíši. Nedovolujete, aby Jeho zásluhy bylo všechno, vše. Ani to nejlepší, co můžete učinit, nezaslouží přízně Boží. Jsou to Ježíšovy zásluhy, které vás spasí, Jeho krev, která vás očisti. Ale musíte se také sami snažit. Musíte se své strany učinit vše, co je ve vašich silách. Buďte horliví a kající a potom věřte!

Nezaměňujte víru s citem. Jsou rozdílné. Víra je dána, abychom ji pěstovali. Tuto víru musíme udržovat živou. Věřte, věřte! Domáhejte se vírou požehnání a je vaše. Vaše nálada nemá co činit s vírou. Přinese-li víra požehnání vašemu srdci a vy se radujete z tohoto požehnání, není to již víra, ale pocit.

Lid Boží v Novém Yorku musí stále stoupat, musí vyjít z temnoty a musí dát svému světlu zářit. ^{1T 168} Stojí správně na cestě díla Božího. Musí nechat působit poselství třetího anděla na své srdce. Bratří! Bůh je zneuctíván vašimi dlouhými modlitbami bez víry. Odvraťte se od svých vlastních nehodností a vyvyšujte Ježíše! Mluvte o víře, o světle a o nebesích a budete mít víru, světlo, lásku a pokoj a radost v Duchu svatém.