25. prosince 1865 mně bylo ukázáno, že je sobota příliš nedbale zachována. Není dosti pohotovosti k plnění časných povinností ^{1T 532} v šesti pracovních dnech, které Bůh dal člověku. Nedostává se péče, aby se neznesvětila ani jediná hodina svatého, posvěceného času, který si Bůh pro sebe vyhradil. Neexistuje žádná lidská činnost, která by mohla být považována za tak důležitou, aby přiměla člověka k přestoupení čtvrtého přikázání Hospodinova. Existují případy, kdy Kristus dal svolení k práci v sobotu, a to při zachraňování životů lidí nebo zvířat. Ale jestliže přestoupíme čtvrté přikázání pro svůj vlastní finanční prospěch, stáváme se rušitelé soboty a vinnými přestoupením přikázání všech. Neboť jestliže přestoupíme jedno, přestupujeme všechna. Jestliže pro záchranu majetku přestoupíme výslovný Hospodinův zákaz, kde se zastavíme? Kde postavíme hranici? Dopusťme se jen malého přestupku a nepohlížejme naň jako na nějaký svůj zvláštní hřích. Svědomí se zatvrdí, citlivost otupí tak, že budeme moci jít ještě dále a vykonávat celou spoustu práce. Ještě si lichotit, že jsme světitelé soboty, když dle Kristova měřítka porušujeme každý z Jeho svatých příkazů. V tom se dopouštějí světitelé Soboty chyby, ale Bůh je velmi přesný a všichni kdo se domnívají, že zachrání trochu času nebo si dovolí znesvětit trochu času Hospodinova, dočkají se dříve nebo později vlastní škody. Nemůže jim požehnat tak, jak by bylo Jeho potěšením, neboť Jeho jméno je jimi zneuctěno a Jeho přikázání brána na lehkou váhu. Spočine na nich Boží zlořečenství a ztratí deset nebo dvacetkrát více, než získali. "Loupiti-liž má člověk Boha? A přece mne loupíte a hned všechen ten národ."

Bůh dal člověku šest dní, ve kterých má pro sebe pracovat, ale vyhradil si pro sebe jeden den, ve kterém má být zvláště ctěn. Má být oslavován, Jeho autorita respektována. A přece člověk loupí Boha tím, že ho okrádá o část času, který si Stvořitel vyhradil pro sebe. Bůh si vyhradil sedmý den jako čas odpočinku pro dobro člověka právě tak, jako pro svoji vlastní slávu. Viděl, že člověk potřebuje den odpočinku ^{1T 533} ode vší námahy a pečování, že jeho zdraví a život bez času uvolnění ode vší práce a starostí je šest dnů ohrožen.
Sobota byla učiněna pro člověka a vědomé přestupování svatého přikázání, zapovídajícího práci sedmého dne, je v očích nebes zločinem, který byl v Mojžíšově zákoně tak veliký, že si vyžadoval smrt přestupníkovu. Ale to nebylo ještě všecko, co musel přestupník vytrpět, neboť Bůh nevezme do nebes přestupníky svého zákona. Musí vytrpět smrt druhou, která je plným a konečným trestem přestupníka Božího zákona.