Drahý bratře a sestro C. Vaše případy mně byly předloženy ve vidění. Tak, jak jsem vidě:la váš život, jevil se strašlivým omylem. Bratře C., ty nemáš šťastnou povahu. A jelikož sám nejsi šťasten, nečiníš ani druhé šťastnými. ^{1T 695} Necvičil ses v dobrotivosti, něžnosti a lásce. Tvoje manželka trpěla po celý svůj manželský život nedostatkem porozumění. Tvůj manželský život se velmi podobal pustině, bylo velice málo zelených míst, na které by se mohlo pohlížet s vděčnou vzpomínkou. Tak to nemuselo být.

Tak, jako oheň nemůže být udržován bez topiva, tak nemůže ani láska existovat, aniž by se jevila zevnějšími projevy. Ty, bratře C., jsi měl pocit, že je pod tvou důstojnost projevovat lásku přívětivými činy a pídit se po příležitosti, abys mohl prokázat své manželce náklonnost přívětivým slovem a laskavým pohledem. Jsi nestálý ve svých pocitech a velice se dáváš ovlivňovat okolnostmi. Necítil jsi, že je špatné a že se nelíbí Bohu, když byl tvůj duch zcela spoután světem a když jsi vnášel svůj světský neklid a zmatek do rodiny. Tím jsi vpouštěl protivníka do svého domova. Je pro tebe velmi snadné takto otvírat dvéře, ale shledáš, že není tak snadné je opět zavřít. Bude velmi nesnadné vyhostit nepřítele, když jsi jej byl již jednou vpustil do domu. Zanech obchodních těžkostí a starostí a nepříjemností, když opouštíš obchod. Přijď do své rodiny s radostnou tváří, s laskavostí, něžností a láskou. To bude lepší než vydávat peníze za léky nebo lékaře pro tvou manželku. Bude to znamenat zdraví tělesné i duševní. Váš život byl politováníhodný a chudý. A oba dva jste se přičiňovali, abyste jej takový utvářeli. Bůh nemá potěšení z vaší bídy. Uvalili jste si ji sami na sebe nedostatkem sebeovládání.

Necháváte převládat nálady. Bratře C., myslíš, že je pod tvou důstojnost projevovat lásku, mluvit laskavě a upřímně. Všechna taková něžná slova, mají dle tvého mínění příchuť změkčilosti a slabosti, a není jich proto třeba. Avšak místo nich přicházejí mrzutá a podrážděná slova, slova sváru, hádky a výčitky. Ty je máš za mužné a ušlechtilé? Za projev silnějšího pohlaví? ^{1T 696} Ať na ně již jakkoli pohlížíš, Bůh na ně pohlíží s nelibostí a zaznamenává je ve svých knihách. Andělé prchají z příbytku, kde jsou pronášena slova sváru, kde je vděčnost téměř cizincem v srdci a kde výčitky lpí na rtech jako čeřidlo, znečisťuje oděv a poskvrňuje křesťanský charakter.

Když sis bral svou ženu, milovala tě. Byla krajně citlivá, ale s tvou péčí a vlastní duševní silou nemuselo její zdraví dospět tam, kde nyní je. Ale tvá přísná chladnost učinila z tebe takřka ledovec zmrazující lásku a náklonnost. Tvé kárání a kritizování působí jako pustošící krupobití na něžnou rostlinu. Zmrazila a téměř zničila život rostliny. Tvé milování světa stravuje dobré rysy tvé povahy. Tvá manželka je zcela jiné povahy a je štědřejší. Ale i když i jen v malých věcech projevuje svou přirozenou velkomyslnost, máš za to, že je ti křivděno a káráš ji. Libuješ si v uzavřenosti a nenávisti. Dáváš své manželce cítit, že je břemenem a že nemá práva být štědrou na tvé útraty. To vše je tak zmalomyslňující, že se cítí bez naděje a bez pomoci a nemá dost síly, aby se tomu vzepřela, ale poddává se síle náporu. Její nemoc je nemoc nervů. Kdyby bylo její manželství příjemné, těšila by se dobrému zdraví. Ale po celý váš manželský život je démon vašim hostem a jásá nad vaší bídou.

Zklamané naděje vás učinily dokonale nešťastnými. Nedostane se vám za vaše trápení odměny, poněvadž jste si je sami zapříčinili. Vaše vlastní slova jsou smrtícím jeden na vaše nervy a na váš mozek, na kosti i svaly. Sklízíte, co zaséváte. Neuznáváte cítění, náladu a trápení druhého. Bůh má v nelibosti tvrdého, necitelného a svět milujícího ducha, kterého máte. Bratře C., láska k penězům je kořenem všeho zla. Miloval jsi peníze, miloval jsi svět. ^{1T 697} Pohlížel jsi na nemoc své manželky jako na těžké, hrozné břemeno, aniž by sis uvědomil, že to je z velké míry tvá vlastní chyba, že je tak nemocná. Nemáš základní předpoklady pro spokojeného ducha. Stále setrváváš na svých těžkostech. Domnělý nedostatek a chudoba daleko v budoucnosti ti hledí upřeně do tváře. Cítíš se skleslý, zoufalý, ztrápený. Zdá se ti, že máš mozek v plameni, ducha sklíčeného. Nemáš zalíbení v Boží lásce, nemáš vděčnost v srdci za všechna požehnání, která na tebe vylil tvůj laskavý nebeský Otec. Vidíš pouze bezútěšnost života. Světské šílenství tě svírá jako těžká, hustá mračna. Satan nad tebou jásá, poněvadž se nalézáš v bídě, když ti je pokoj a štěstí k službám.

Nasloucháš nějakému pojednání - pravda na tebe zapůsobí a ušlechtilejší síly tvé mysli se vzbudí a začnou kontrolovat tvé jednání. Vidíš, jak málo jsi obětoval Bohu, jak jemně jsi hýčkal své "Já" a jsi správností veden k pravdě, ale když opustíš tento posvěcený a posvěcující, uklidňující vliv, nemáš jej ve svém vlastním srdci a opět brzy klesáš do téhož prázdného, mělkého myšlení. Pracuj, pracuj, musíš pracovat. Mozek, kosti, svaly musí být do krajnosti napínány, aby získaly prostředky, které potřebuje tvoje představa, jinak bude tvým údělem nedostatek a hlad. Toto je podvod satanův, jedna z jeho lstivých kliček, které tě mají uvést do zkázy. "Dosti má den na svém trápení." Ale ty si připravuješ těžkosti již předem.

Nemáš víry, ani lásky, ani důvěry v Boha. Kdybys měl, důvěřoval bys Mu. Trápením se vymykáš z Ježíšových rukou ve strachu, že o tebe nebude pečovat. Obětuješ své zdraví. Bůh není oslaven v tvém těle a duchu, jež jsou Jeho. Postrádáš sladkého, osvěžujícího vlivu domova, který by mírnil a pomáhal odhánět zlo, které převládá v tvé povaze. Vysoké, ušlechtilé síly tvé duše jsou přemáhány nižšími orgány. Nedobré rysy tvého charakteru se rozvíjejí. ^{1T 698}

Jsi sobecký, náročný a panovačný. To by nemělo být. Tvoje spasení je závislé na zásadovosti, na službě Bohu ze zásady, nikoli z nálady, impulsu. Bůh ti pomůže, pocítíš-li potřebu pomoci, dáš se do práce s rozhodností, důvěřuje v Něho z celého srdce. Často jsi skleslý beze vší příčiny. Hovíš náladám, které jsou pokrevními příbuznými nenávisti. Tvoje libost a nelibost jsou silné. To musíš usměrnit. Ovládej jazyk. Když někdo neuráží slovem, je dokonalým mužem a schopen řídit celé tělo. Pomoc bude vložena na Toho, jenž je mocný. Bude tvou silou a oporou, tvým předvojem i zadním vojem.

Jaké přípravy děláš pro lepší život? To satan ti vnuká myšlenku, že musíš napnout všechny síly, abys prospíval v tomto světě. Bojíš se a třeseš o budoucnost tohoto života, zatímco zanedbáváš budoucí věčný život. Kde je úzkostlivost, vážnost, horlivost, aby ses zde nedopustil chyby a neutrpěl ohromné ztráty? Že bys měl ztratit něco málo na tomto světě, zdá se ti strašlivým neštěstím, jež by tě stálo život. Ale pomyšlení, že bys ztratil nebesa, nepůsobí na tobě ani polovinu tohoto strachu. Pečlivým úsilím zachránit tento život jsi v nebezpečí, že ztratíš věčný život. Nemůžeš připustit ztratit nebesa, ztratit věčný život, ztratit břímě věčné slávy. Nemůžeš připustit, abys ztratil všechna ona bohatství, toto nejvzácnější, nezměrné štěstí. Proč nejednáš jako zdravý člověk a nejsi tak vážný, tak horlivý a tak vytrvalý ve svém usilování o lepší život, nesmrtelnou korunu, o nezničitelný poklad, jak jsi o tento ubohý, bídný život a o tyto ubohé, pomíjející zemské poklady?

Tvé srdce je při světských pokladech, proto nemáš srdce pro nebeské poklady. Tyto ubohé věci, které je možno vidět - zemské - zastírají slávu nebeských věcí. Kde je tvůj poklad, tam je i tvé srdce. ^{1T 699} Tvoje slova vyjádří, tvé činy ukáží, kde je tvůj poklad. Je-li z tohoto světa, ukáže to malý světský zisk, tvoje starosti se projeví v tomto směru. Zápasíš-li však o nesmrtelné dědictví se vší vážností, silou a horlivostí úměrné jeho ceně, pak můžeš být způsobilým čekatelem věčného života, dědicem slávy. Potřebuješ nového obrácení každého dne. Denně sobě umírej, drž jazyk jako na uzdě, ovládej svá slova, ustaň se svým reptáním a se svými nářky, nedovol ani jedinému kárání vyklouznout ze svých úst. Čiň tak, i když to vyžaduje velké úsilí. Dostane se ti za to odměny.

Vedeš nyní politováníhodný život, plný špatných předzvěstí. Chmurné obrazy vyvstávají před tebou, také tě zahalila temná nevěra. Nevěrnou mluvou vidíš vše stále černěji, libuješ si v neradostných tématech. Když se jiní pokoušejí mluvit s plnou nadějí, potlačíš v nich každou naději vážnějším a přísnějším hovorem. Tvé výsledky a tvoje skleslost stále vnucují tvé manželce srdce rozdírající myšlenky, že ji pokládáš pro její chorobu za břemeno. Miluješ-li temnotu a zoufalství, mluv o tom, libuj si v tom a rozdírej své srdce a svou duši vyvoláváním ve své představivosti všeho toho, co by ti dalo příčinu k reptání proti tvé rodině a proti Bohu a udělej ze svého srdce pusté pole, přes které se přehnal oheň, zničil všechnu zeleň a zanechal je vyprahlé, zčernalé a zbrázděné.

Máš chorobnou obrazotvornost a zasloužíš politování. Avšak nikdo ti nemůže tak dobře pomoci jako ty sám. Postrádáš-li víru a chceš jí, mluv o víře, mluv nadějně, radostně. Kéž by ti Bůh pomohl, abys viděl hříšnost svého života. Potřebuješ v této věci pomoc, pomoc své dcery a manželky. Když strpíš, aby satan ovládal tvé myšlení tak, jak jsi činil až dosud, bude tě moci zvláště dobře použít pro svou vlastní potřebu, zničí tvou duši a štěstí tvé rodiny. Jak bylo strašlivě působeno na tvou dceru! ^{1T 700} Když neměla matka tvou lásku a soucit, soustředila svou náklonnost na dceru a přímo ji zbožňovala. Byla rozmazlována a hýčkána a stalo se z ní projevováním nerozumné lásky nevychované, téměř zkažené dítě. Její výchova byla smutně zanedbávána. Kdyby byla vyučována ve vedení domácnosti, kdyby byla učena nést svůj díl rodinných břemen, byla by nyní zdravější a šťastnější. Je povinností každé matky učit děti, aby hrály svou roli v životě, aby sdílely břemena, aby nebyly neužitečnými stroji.

Zdraví tvé dcery by bylo lepší, kdyby byla přidržována k tělesné práci. Její svaly a nervy jsou slabé, ochablé, měkké. Jak by mohly být jiné, když je jich tak málo užíváno? Toto dítě vydrží jen málo. Malý tělesný cvik ji nyní unaví a ohrozí zdraví. Její smysly a nervy nemají pružnost. Její tělesné síly dřímaly tak dlouho, že je její život téměř neužitečný. Nerozumná matko, cožpak nevíš, že jsi velice ublížila své dceři, když jsi jí umožnila tolik studovat a nevychovala ji pro užitečnou domácí práci? Ta by utvrdila, posílila její tělesnou soustavu a zlepšila zdraví. Místo, aby se tato něžnost ukázala být požehnáním, bude strašlivou kletbou. Kdyby byla nesla dcera s tebou rodinné starosti, nebyla by se matka přepracovala, mohla by si ušetřit mnohé trápení a mohla být své dceři nyní každého času užitečnou. Neměla by teď najednou začít pracovat a nést břemena, která by ve svém věku již mohla nést, ale může se k tomu vychovat, aby vykonávala tělesné práce v mnohém větším měřítku, než kdy ve svém životě konala.

Sestra C. má chorobnou obrazotvornost. Zbavuje se vzduchu, že to nemůže bez nevolnosti ani vydržet. Horko v jejím pokoji je velmi škodlivé pro její zdraví. Její krevní oběh je snížen. ^{1T 701} Žije vždy v tak horkém vzduchu, že si ani nemůže představit, že by mohla být vystavena jízdě na čerstvém vzduchu, aniž by pocítila změnu. Za své chabé zdraví má z jisté části co děkovat nedostatku vzduchu a tak se stala natolik citlivou, že nesnáší vzduch, aniž by neonemocněla. Bude-li takto pokračovat v hýčkání této chorobné obrazotvornosti, snese stěží i jen závan vzduchu. Měla by mít ve svém pokoji okna po celý den otevřená, aby tam mohl vzduch proudit. Bůh není potěšen, když se tak ubijí. Je to zbytečné. Stala se tak citlivou, že hověla svému chorobnému duchu. Vzduch potřebuje a vzduch musí také mít. Neničí pouze svou vlastní životní sílu, ale také svého manžela a svou dceru a všechny, kteří ji navštěvují. Vzduch v jejím pokoji je rozhodně nečistý a mrtvý. Nikdo nemůže být zdráv, kdo si zvyká na takovou atmosféru. Tak se rozmazlila, že nemůže navštívit domovy svých bratří, aniž by se nachladila. To musí změnit nejen pro sebe, ale i pro všechny kolem sebe. Měla by si na vzduch zvykat stupňovat to každým dnem, až by byla sto dýchat čistý, životodárný vzduch, aniž by ji to uškodilo. Její pokožka je téměř mrtvá, poněvadž nemá vzduch k dýchání. Milióny jejich malých pórů jsou zavřeny, poněvadž jsou ucpány nečistotou ústrojí a nedostatkem vzduchu. Bylo by troufalostí vpustit najednou čerstvý proud venkovského vzduchu po celý den do její místnosti. Vpouštějte jej postupně, vyměňujte jej poznenáhlu. Za týden bude moci mít okna otevřená na dva nebo tři palce ve dne v noci.

Plíce a játra jsou nemocná, protože je připravuje o životodárný vzduch. Vzduch je bezplatným Božím požehnáním k tomu účelu, aby napájel celé ústrojí. Bez něho by bylo všechno ústrojí naplněno nemocí a bylo by nečinné, ochablé, slabé. A vy jste všichni po léta žili ve velmi obmezeném množství vzduchu. Tím strhuje tvá manželka všechny ostatní do téže otrávené atmosféry, v jaké se sama nachází. Nikdo z vás nemůže mít čistý, ^{1T 702} nezastřený rozum, když dýchá otrávenou atmosféru. Sestra C. se bojí vycházet a někoho navštívit, poněvadž musí změnit ovzduší a nachladí se. Ale přesto může nabýt lepšího zdraví, bude-li správně o sebe pečovat. Měla by brát dvakrát týdně celkovou koupel tak chladnou, aby jí byla příjemná, každý den o trochu studenější, až se kůže napne.

Nemusí být jako zvadlá květina, stále nemocná, bude-li celá rodina dbát návodů daných samým Pánem. "Kteříž jste někdy ani lidem nebyli, nyní pak jste lid Boží, kteříž jste někdy byli nedošli milosrdenství, nyní pak jste došli milosrdenství. Nejmilejší, prosímť vás, abyste jakožto příchozí a pohostinní zdržovali se od tělesných žádostí, kteréž rytěřují proti duši. Obcování své mezi pohany majíce dobré, aby místo toho, kdež utrhají vám jako zločincům, dobré skutky vaše spatřujíce, velebili Boha v den navštívení." 1Pt 2,10-12. Spokojená mysl, radostný duch znamená zdraví pro tělo a sílu pro duši. Nic tak nepodporuje nemoc jako sklíčenost, trudnomyslnost a smutek. Duševní sklíčenost je strašlivá. Vy ji všichni trpíte. Dcera je podrážděná a mrzutá, poněvadž je téhož ducha jako otec. A pak přetopený, těžký vzduch připravený o životodárnou sílu zatemňuje citlivý mozek. Plíce se zužují, játra jsou v nečinnosti.

Vzduch, vzduch, drahocenný dar nebes, který mohou všichni mít, přinese vám požehnání, posilu a oživení, nebudete-li jen bránit jeho přístupu. Vítejte jej, vzbuzujte lásku k němu a stane se vám vzácným uklidňovatelem vašich nervů. Vzduch musí neustále proudit, aby si udržel svou čistotu. Čistý, čerstvý vzduch způsobí, že bude krev zdravě proudit celým tělem. Občerstvuje tělo a má za cíl učinit je silným a zdravým a současně je pociťován jeho rozhodný vliv i na mysl tím, že jí dává jistý stupeň klidu a veselí. Vzbuzuje chuť, podporuje značně trávení a přivodí zdravý a sladký spánek.

Následky vyvolané žitím v uzavřených, špatně větraných místnostech jsou následující: tělo slábne a stává se nezdravým, krevní oběh stížen, ^{1T 703} krev proudí lenivě tělem, protože není očištěná, oživená čistým životodárným nebeským vzduchem. Mysl sestává sklíčenou a mrzutou a celé těle je zeslabeno, mohou nastat i horečky a jiné akutní nemoci. Vaše pečlivé omezování, vzduchu zvenčí a obavy z volného větrání, dávají vám vdechovat zkažený, nezdravý vzduch, vydechovaný z plic osob jsoucích v těchto místnostech, který je otrávený, jedovatý, nezpůsobilý pro zachování života. Tělo ochabuje, pokožka zšedne, trávení je pomalé a tělo je obzvláště citlivé na zimu. Lehké vystavení se chladu, vyvolává vážná onemocnění. Pečlivě by se mělo dbát, aby se nesedělo v průvanu nebo v chladné místnosti, když jste unaveni nebo zpoceni. Měli byste si tak zvyknout na vzduch, že byste necítili potřebu, aby rtuť v teploměru stoupla výše 65°F / 19°C.

Můžete být šťastnou rodinou, budete-li dělat co vám Bůh k činění ukládá a co na vás vložil jako povinnost. Ale Pán nebude za vás dělat, co přenechal vám, abyste dělali vy. Bratr C. zasluhuje politování. Cítil se tak dlouho nešťastným, že se mu život stal břemenem. Tomu nemusí tak být. Má chorobnou obrazotvornost. Tak dlouho upíral zrak na temné obrazy budoucnosti, že když se setká s odporem nebo zklamáním, již se domýšlí, že se vše řítí do zkázy, že bude mít nedostatek, že je všechno proti němu, že má ze všech lidí nejtěžší život. A tak se stává jeho život hodným politování. Čím více takto přemýšlí, tím bídnějším si utváří nejen svůj život, ale i život všech kolem sebe. Nemá příčiny cítit tak, jak cítí, že je vše satanovo dílo. Nesmí trpět, aby nepřítel takto ovládal jeho mysl. Měl by se odvrátit od temných a smutných obrazů k obrazu milujícího Spasitele, k nebeské slávě a k bohatému dědictví připravenému pro všechny pokorné a poslušné a pro ty, kteří mají vděčné srdce a vytrvalou víru v Boží zaslíbení. Bude ho to stát námahu, zápas, ale musí to tak být. ^{1T 704} Tvé přítomné štěstí a tvé budoucí věčné štěstí závisí na upnutí mysli k radostným věcem, na odvrácení se od temného obrazu, který je jen domnělý, ku požehnání, která Bůh rozhodil po tvých cestách a nad to k neviděnému a věčnému.

Náležíš k rodině nemající dobře vyváženou mysl, k rodině trudnomyslné, smutné a sklíčené, ovlivňované okolím a vnímavé pro vlivy. Nezasadíš-li své myšlení do radostného, šťastného rámce, učiní tě nakonec satan podle své vůle svým zajatcem. Můžeš být pomocí a posilou pro církev Páně nebudeš-li jednat dle nálady, ale dáš se ovládat zásadou. Nepřipusť, aby vycházela z tvých úst kárání, neboť takové je podobno zničujícímu krupobití pro všechny kolem tebe. Nechť vycházejí z tvých úst pouze slova radostná, šťastná, milující.

Bratře C., tvůj organismus není nejlepší pro duchovní vzrůst, ale Boží milost může mnoho vykonat pro nápravu kazů tvé povahy a posílit a dokonaleji rozvinout ony duchovní síly, které jsou nyní slabé a potřebují síly. Takovým postupem uvedeš pod kontrolu ony nižší vlastnosti, které přemáhaly vlastnosti vyšší. Podobáš se člověku, jehož schopnosti jsou ochromeny. Je ti zapotřebí, aby se pravda zmocnila tvého srdce a důkladné reformace tvého života. "Nepřipodobňujte se světu tomuto, ale proměňtež se obnovením mysli své, tak abyste zkusili, jaká by byla vůle Boží dobrá, libá a dokonalá." To je to, co potřebuješ a co musíš zkusit - proměnu, která pro tebe způsobí skrze pravdu posvěcení.

Věříš, že je konec všech věcí na dosah ruky, že se události dějin tohoto světa spěšně uzavírají? Jestliže ano, ukaž víru svými skutky. Člověk ukáže, jakou má víru. Někteří se domnívají, že vlastní dosti velkou víru, avšak jejích víra, mají-li nějakou, je mrtvá, poněvadž není podepřená skutky.^{1T 705} „Také i víra, nemá -li skutků, mrtvá jest sama v sobě.“ Málokteří mají tak pravou a čistou víru, která působí láskou a očisťuje duši. Ale všichni, kteří jsou pokládaní za hodné věčného života, musí získat pro něj mravní způsobilost. "Nejmilejší, nyní synové Boží jsme, ale ještěť se neokázalo, co budeme. Vímeť pak, že když se okáže, podobní jemu budeme, nebo viděti jej budeme tak, jakž jest. A každý, kdož má takovou nadějí v něm, očisťuje se, jakož i on čistý jest." Toto dílo je před tebou a žádný z nás nemá příliš času, zapojí-li se do díla celou duší.

Musíš zakusit smrt svého "Já" a žít jedině Bohu. "Protož povstali-li jste s Kristem, vrchních věcí hledejte, kdež Kristus na pravici Boží sedí." Se svým "Já" se nesmíme radit. Pýcha, lakota, sobectví, chamtivost, milování světa, nenávist, podezírání, žárlivost, zlé domněnky musí být potlačeny a navždy obětovány. Až se Kristus zjeví, nebude to proto, aby napravoval znovu toto zlo a potom udělil mravní způsobilost pro svůj příchod. Tato příprava musí být cele provedena, ještě než přijde. Měla by být předmětem přemýšlení, bádání a vážného zpytování. Co máme dělat, abychom byli spaseni? Jaké má být naše chování, aby se ukázalo, že jsme uznáni Bohem?

Když jsi sváděn k tomu, abys reptal, káral a liboval si v podrážděnosti zraňuje všechny kol sebe a tím zraňuje i svou vlastní duši, ach, kéž vytryskne z hloubi tvé duše hluboká, vážná a úzkostlivá otázka: Ostojím bez chyby před Božím trůnem? Jedině ti bez chyby tam budou. Nikdo nebude proměněn pro nebesa, pokud bude jeho srdce naplněno zemským rmutem. Každý kaz mravního charakteru musí být nejdříve vyléčen, každá skvrna musí být odstraněna očisťující Kristovou krví a všecky nelaskavé a lásky nehodné charakterové rysy musí být přemoženy.

Jak dlouho máš v úmyslu připravovat se, abys mohl být uveden ^{1T 706} do společnosti nebeských andělů slávy? Celá nebesa by byla zohyzděna, kdybys tam byl uveden ty i tvá rodina v tom stavu, v jakém se v přítomné době nacházíte. Dílo pro vás musí být vykonáno zde. Tato země je místem přípravy. Nesmíš ztratit ani okamžik. V nebi je samá harmonie, pokoj a láska. Žádný nesoulad, žádná hádka, žádné kárání, žádná nelaskavá slova, žádné stažené brvy, žádné sváry. A nikdo tam nebude uveden, kdo má některý z těchto živlů, které tak ničí pokoj a štěstí. Přemýšlej o tom a snaž se být bohatým v dobrých skutcích, hotov rozdávat, ochoten sdílet, klaď si tak dobrý základ pro dobu, která má přijít, abys pak mohl dosáhnout věčného života.

Provždy přestaň s reptáním na tento ubohý život, ale měj péči o to, jak si zajistit lepší život než je tento, právo na příbytky připravené pro ty, kteří budou spravedliví a věrní až do konce. Dopustíš-li se zde chyby, je ztraceno vše. Věnuješ-li dobu svého života na zajištění pozemských pokladů a ztratíš-li věčné poklady, shledáš, že ses dopustil strašlivé chyby. Nemůžeš mít oba světy. "Co jest platno člověku, by všechen svět získal, své pak duši uškodil? Aneb kterou dá člověk odměnu za duši svou?" Mt 16,26. Inspirovaný apoštol Pavel praví: "Nebo toto nynější lehoučké soužení naše převelmi veliké věčné slávy břímě nám působí, když nepatříme na ty věci, kteréž se vidí, ale na ty, kteréž se nevidí. Nebo ty věci, kteréž se vidí, jsou časné, ale ty které se nevidí, jsou věčné." 2K 4,17.18.

Tyto životní zkoušky jsou Božími dělníky na odstranění nečistoty, slabosti a hrubosti našich povah a k učinění nás schopnými pro společnost čistých, nebeských andělů v slávě. Ale když procházíme těmito zkouškami, když nás spaluje oheň utrpení, nesmíme upírat zrak na viditelný oheň, ale musíme připoutat zrak víry k neviditelným věcem, k věčnému dědictví, k věčnému životu, k věčnému břemeni slávy. 1T 707 Když tak budeme činit, oheň nás nestráví, ale pouze odstraní strusku a my vyjdeme sedmkrát očištěni, poneseme pečeť Božství.

Greenville, Mich. 7. března 1868