Bylo mi ukázáno, že bohabojní rodiče při všem svém výchovném úsilí měli by zkoumat sklony a povahu svých dětí a postarat se o to co potřebují. Někteří rodiče se úzkostlivě starají o časné potřeby svých dětí. Laskavě a svědomitě je opatrují v nemoci a myslí, že tím už splnili všechnu svoji povinnost. V tom se však mýlí. Jejich práce jen začala. O duševní potřeby musí se též starat. Najít pravý lék a léčit poraněnou duši, to vyžaduje mnoho moudrosti.

Děti musí snášet zkoušky života právě tak bolestně jako dospělí. Sami rodiče nejsou vždy v dobré náladě. Častokrát neví, kde mají hlavu. Často jsou hračkou nesprávných názorů a nálad. Často na ně doráží satan a podléhají jeho pokušením. Hovoří podrážděně a podněcují hněv dětí, jindy jsou přísní a mrzutí. Tento duch přechází i na jejich děti a rodiče nemohou v tom pomoci svým dětem, poněvadž jejich těžkosti zapříčinili sami. Někdy se zdá, že všechno jde naopak. Všichni jsou podráždění, nešťastní a mrzutí. Rodiče obviňují děti a mají je za velmi neposlušné a svévolné. Pokládají je za nejhorší děti na světě, přitom jsou však sami příčinou těch útrap.

Někteří rodiče, kteří se neumí ovládnout, vyvolají mnoho nepokojů. Místo, aby své děti vlídně požádali, aby vykonaly to či ono, přísně jim rozkazují a hned na to se sype na ně výčitka za výčitkou bez toho, že by si to dosti zasloužily. Rodiče, takové zacházení s dětmi ničí radost vašich dětí a sebejistotu. Vaše rozkazy sice splní, ale ne z lásky, ale proto, že se neodvažují jednat jinak. Jejich srdce není však při tom. Je jim to utrpením a ne radostí. Často proto zapomínají jednat podle vašich rad a to zase jen zvětšuje vaše podráždění a pro děti je to ještě horší. Znovu je haníte a jejich zlé chování líčíte v nejodpornějších barvách, až jsou znechucené a nečiní si už nic z toho, zda se vám líbí anebo ne. Nakonec je ovládne myšlenka "Co mám z toho" a začínají hledat radost a zábavu, které nenašly doma, daleko od rodičů, pryč z domova. Jdou mezi kamarády na ulici a po čase jsou právě tak zkažené jako nejhorší z nich.

Na kom spočívá největší odpovědnost za tento velký hřích? Kdyby rodiče byli útulně připravili svůj domov, projevili lásku svým dětem, vlídně, laskavě je něčím zaujali a s láskou poučili, jak mají rodiče poslouchat, toto by v dětských srdcích našlo silnou ozvěnu. Ochotné nohy, ruce, srdce by pohotově poslouchaly rodiče. Rodiče mohou sebeovládáním, laskavým rozhovorem a patřičnou pochvalou dobrých snah povzbudit úsilí dětí, velmi je obšťastnit a v rodinném kruhu rozlít kouzlo lásky, které zažene každý černý mrak a přivábí radostný sluneční jas.

Rodiče někdy ospravedlňují své nesprávné jednání svým zdravotním stavem. Jsou nervózní a myslí, že nemohou být trpěliví, pokojní a hovořit vlídně. V tomto se však sami klamou a působí radost satanu, který jásá nad tím, že Boží milost nepokládají za postačující na zdolání přirozených vlastností. Mohou a měli by se však vždy ovládat. Bůh to od nich požaduje. Měli by si uvědomit, že svojí netrpělivostí a podrážděností působí jiným utrpení. ^{1T 386} Takový duch zmocňuje se všech, kteří jsou polovičatí. Když tito v dalším jednání projevují toho samého ducha, zlo se šíří a vše jde naopak.

Rodiče, když cítíte, že jste podráždění, nedopouštějte se tak velkého hříchu, že svou nebezpečnou podrážděností otrávíte celou rodinu. V takových případech dvojnásobně bděte nad sebou a v srdci se rozhodněte nehřešit jazykem a hovořit jen vlídně a potěšivá slova. Řekněte si: "Nebudu ničit štěstí svých dětí žádným podrážděným slovem." Takovýmto sebeovládáním získáte sílu. Váš nervový systém nebude chorobně přecitlivělý. Posilňovat vás budou zásady spravedlností. Vědomí, že jste věrně splnili svoji povinnost, vás povzbudí. Boží andělé budou mít radost nad vaším úsilím a pomohou vám. Když jste netrpěliví, příčinu toho příliš často hledáte ve svých dětech a haníte je, i když toho nezaslouží. Jindy můžou učinit to samé a vše bude dobré a v pořádku. Děti si všímají a uvědomují si tuto nedůslednost a podle toho ani vždy stejně nejednají. Někdy jsou připraveny na změnu vaší nálady, jindy jsou nervózní, podráždění a nesnáší žádné pokárání. Jejich duch se bouří proti tomu. Rodiče očekávají, aby jiní ohleduplně pochopili jejich duševní stav, ale sami nejsou ochotní s porozuměním se sklánět ke svým dětem. Při sobě ospravedlňují to, a to samé nemilosrdně kárají při svých dětech, které nemají žádnou dlouholetou zkušenost a výchovu. Někteří rodiče mají nervózní povahu, a když jsou přetížení prací a starostmi nedovedou si zachovat duševní rovnováhu, ale k těm, kteří by jim na zemi měli být nejdražší, projevují podrážděnost, nezdrženlivost a to se nelíbí Bohu a zatemňuje to celou rodinu. Děti v jejich těžkostech je třeba často mírnit něžným porozuměním. Vzájemná láska a zdrženlivost ^{1T 387} vytvoří v domácnosti ráj a přitáhne svaté anděly do rodinného kruhu.

Matka může a má vynaložit všechno úsilí, aby ovládla své nervy a mysl, když je unavená. I když je nemocná, může, když o to dbá, být vlídná a příjemná a může snést více hluku, než si umí představit. Svým dětem by neměla dát pocítit své slabosti a zastínit jejich mladé a citlivé duše svou unaveností, aby nepocítili, že domov je jakýsi hrob a matčina místnost nejsmutnější místo na světě. Mysl a nervy získají pružnost a sílu cvikem vůle. V mnohých případech působí síla vůle jako mocný, tišivý prostředek na nervy.

Svým dětem neukazujte zachmuřenou tvář. Když povolí pokušení a potom poznají a litují svoji chybu, odpusťte jim tak ochotně, jako věříte, že i vám nebeský Otec tak odpouští. Vlídně je poučte a připoutejte si je k srdci. Prožívají kritický čas. Budou vystaveni vlivům, které vám je odcizují, a tyto musíte mařit. Učte je, aby vám důvěřovaly. Ať svůj žal i radosti vám řeknou. Když je k tomu povzbudíte, zachráníte je od mnohého osidla, která satan nastavil jejich nezkušeným nohám. Se svými dětmi nezacházejte jen přísně, nezapomínejte, že jste sami byli dětmi a pamatujte, že oni jsou též jen dětmi. Nečekejte, aby byly dokonalé a ani se nesnažte mít z nich najednou muže a ženy jednání. Takto byste si zamezili přístup k nim, který by vám jinak zůstal, a děti by otevřely své mladé srdce škodlivým vlivům, aby jiní otrávili jejich mladou mysl dříve, než poznáte nebezpečí.

Satan a jeho zástupy všemožně usilují, aby ovládly dětská srdce. Je třeba s nimi jednat otevřeně, křesťansky, něžně a laskavě. Tím budete mít na ně velký vliv a ony si uvědomí, že vám mohou neomezeně důvěřovat. ^{1T 388} Vytvořte okolo svých dětí kouzlo domova a buďte jejich společníky. Když toto vykonáte, nebudou tak toužit po společnosti svých přátel, kamarádů. Skrze tyto satan často pracuje, takže vzájemně působí na sebe škodlivým vlivem. Tak může satan nejúčinněji pracovat. Mladí lidé silně ovlivňují jeden druhého. Jejich rozhovory nejsou vždy nejvybranější a nejušlechtilejší. Šíří mezi sebou škodlivé zprávy, kterým když se nezabrání, vniknou do srdce, zakoření a vyklíčí, přinesou ovoce a zkazí dobré mravy. Pro zlo, které je ve světě a potřebuje kázeň, měli by rodiče dvojnásobně dbát o to, aby své děti připoutali k srdci a dali jim znát, že je chtějí učinit šťastnými.

Rodiče by neměli zapomínat na svá dětská léta, jak tehdy sami toužili po soucitu a lásce a jak byli nešťastni, když je někdo ve hněvu káral a hanobil. Znovu by se měli vžít do své mladosti a snažit se pochopit potřeby svých dětí, aby jim porozuměli. A přece rozhodně a s láskou měli by od svých dětí vyžadovat poslušnost. Rodičovské slovo měly by bezodkladně poslechnout.

Boží andělé s největším zájmem bdí nad dětmi, aby viděli, jaké charaktery se vyvíjejí. Kdyby Kristus jednal s námi tak, jak my jeden s druhým a se svými dětmi často jednáme, potom bychom si museli zoufat. Viděla jsem, že Ježíš zná naše slabosti, neboť sám žil naším životem, byl nám podobný ve všem, kromě hříchu. Proto též připravil cestu, přiměřenou naší síle a schopnostem. Jako Jákob, který šel pomalu s dětmi tak, aby mu stačily, i Kristus nás chce podporovat útěchou svého společenství a ustavičně nás vést. On nepohrdá, nezanedbává a nenechává dítky stáda pozadu. Nepřikázal nám tak rychle jít vpřed, abychom je nechávali za sebou. Sám tak nespěchal, ^{1T 389} že bychom Ho se svými dětmi nestačili následovat. Ó, ne. On urovnal cestu k životu i pro děti. A od rodičů žádá, aby v Jeho jménu vedli své děti úzkou cestou. Bůh nám určil cestu, která je přiměřená síle a schopnostem dětí.