Chci zde podat své svědectví, jedno z nich napsané v březnu 1867, adresované všem zapojeným do díla v úřadě Review, druhé adresované mládeži, pracující v úřadě. S politováním musím říci, že všichni varovaní více nebo méně nedbali těch svědectví a nyní musí vyznávat, že šli cestou právě opačnou, než jim byla udána ve svědectví. První je následující:

Za svého pobytu v Rochesteru, N. Y., byly mně 25. prosince 1865 ukázány některé věci, týkající se těch, kteří jsou zapojeni do práce v úřadě, tedy o služebnících, které Bůh povolal ku práci slovem i pérem. Žádný by se neměl pouštět do obchodů a kupčení. Jsou povoláni k světějšímu, vznešenějšímu dílu a bylo by pro ně nemožným ^{1T 586} učinit zadost dílu a současně dále pokračovat v obchodování. Zaměstnaní v úřadě by neměli mít zvláštního osobního zájmu. Když odevzdali dílu onu pozornost a péči, kterou vyžaduje, učinili vše, co byli schopni učinit a neměli by být více zatěžováni. Dílo nemůže být konáno důkladně a dobře, když kupčení, nemající co činit s dílem zaměstnává jejich mysl a zabírá jejich čas. V nejlepším případě nezbývá zaměstnaným v díle ani tělesná ani duševní energie. Všichni jsou ve větším nebo menším stupni vyčerpáni. Taková věc, takové posvěcené dílo, v jakém jsou zaměstnáni, vyžaduje duševních sil. Nemají pracovat mechanicky, ale mají být pro dílo posvěcení a jednat tak, jako by Boží věc byla části jich samých, jakoby něco investovali do tohoto velkého a vznešeného díla. Dokud se takto se zájmem neuchopí této záležitosti, nebude jejich snaha pro Boha přijatelná.

Satan je velmi lstivý, přičinlivý a čilý. Jeho zvláštní moc záleží v ovlivňování těch, kteří jsou zapojeni do kazatelského nebo nakladatelského díla přítomné pravdy. Všichni jsou ve spojení s tímto dílem, musí nést celou výzbroj, protože jsou zvláštním cílem satanových útoků. Viděla jsem, že zde je nebezpečí neostražitosti, takže satan získá přístup a nepozorovatelně odvrací mysl od velkého díla. Ti; kteří jsou v odpovědném postavení v úřadě, jsou v nebezpečí, že se budou povznášet nad dílo a že ztratí pokoru duše a prostotu, která až dosud charakterizovala dílo.

Satan sleduje zvláštní účel, když sráží k zemi toho, kdo stojí v čele díla, kdo má hlubokou zkušenost ve vzrůstu a šíření přítomné pravdy. Rozhodne se, že ho odklidí z cesty, aby on sám mohl přijít a nepozorovaně působit na duše nezkušené a plně neposvěcené dílu. Pán se rozhodl, že navrátí mému manželu zdraví, když se ostatní již obeznámili s břemenem odpovědnosti, ^{1T 587} které on nesl a pocítili něco z únavy, doprovázející tato břemena. V téže době nevrhnou se celou svojí duší, vší silou mysli i těla do díla a neriskují toho, čeho on riskoval. Nikdy nebudou mít za svoji povinnost tak pracovat jako pracoval on, poněvadž by nevydrželi na svých místech, kdyby museli projít byť i jen dvacátým dílem toho, co on prodělal.

Satan má v úmyslu zachytit se v úřadě, a jestliže zde nebude sjednocené úsilí a důkladná bdělost, dosáhne svého cíle. Někteří se budou cítit povzneseni nad prostotu díla a budou mít pocit, že jsou způsobilí, zatím co jejich síla je dokonalou slabostí. Bůh chce být v tomto velkém díle oslaven. A jestliže nenaleznou zalíbení v hluboké a trvalé pokoře a v pevné důvěře v Boha, budou klást důvěru sami v sebe, oddají se soběstačnosti a jeden nebo více jich bude pít trpký kalich hořkosti. Tou měrou jak dílo roste, je také potřeba plné důvěry v Boha, závislosti na něm, dokonalý zájem a zasvěcení se dílu. Sobecké zájmy musí být odloženy stranou. Musí být mnoho modliteb, mnoho rozjímání, neboť je toho vysoce zapotřebí pro úspěch a šíření díla. Obchodní duch by neměl být u nikoho trpěn, kdo je ve spojení s úřadem. Kdyby byl dovolen, bylo by to na újmu díla, které by bylo zanedbáváno. Všední věci by byly příliš stavěny na úroveň svatých věcí.

Vyvstává velké nebezpečí, že někteří zapojení do díla budou pracovat pouze pro mzdu. Neprojevují zvláštního zájmu pro dílo, nepřikládají k němu své srdce a nemají zvláštního smyslu pro jeho posvěcený vznešený charakter. Je zde ještě zvláštní nebezpečí, že se vedoucí v díle budou cítit povýšenými a že bude takto Boží dílo poškozováno, nesoucí lidskou pečeť místo Boží pečeti. Satan je čilý a vytrvale bdí, ale Ježíš žije a všichni, kteří ho činí svoji spravedlností, svojí záštitou, budou zvláště podpíráni. ^{1T 588}

Bylo mně ukázáno, že bratři A., B. a C. jsou v nebezpečí, že uškodí svému zdraví, když se zdržují velkou část svého času ve vytopených místnostech, které nejsou náležitě větrány. Tito bratři potřebují více tělesného pohybu. Mají sedavé zaměstnání a příliš dlouho dýchají vyhřátý, nečistý vzduch. Nedostatek pohybu zapříčiňuje u nich zpomalený krevní oběh a jsou v nebezpečí, že zanedbáváním dbaní zákonů jejich bytí, trvale poškodí své zdraví. Když přestupují tyto zákony, budou muset určitě jednou v budoucnosti snášet trest, tak jak jej musí snášet můj manžel. Nevydrží to déle než on. Ani jeden z nich není schopen snášet ani malou část tělesného a duševního vypětí jako snesl on.

Tito bratří bojovali za dílo v nejtěžších bitvách, procházeli nejtěžšími a nejbolestnějšími zkouškami, jen aby přivedli dílo do jeho přítomného stavu. A ještě je před námi velké a vznešené dílo a to volá po jejich oddanosti a po oddanosti bratra D., který je v nebezpečí povyšování se. Bůh ho bude zkoušet a prubovat a musí být opásán pravdou a nosit výzbroj spravedlnosti, nebo padne rukou nepřítele. Všichni tito bratři se musí přidržovat přesně a vytrvale zdravé a skromné životosprávy, protože jsou všichni v nebezpečí, že se jim překrví mozek a že může paralysa zkosit jednoho nebo i více.

Viděla jsem, že si Bůh zvláště vybral bratra B., aby se zapojil do velkého a vznešeného díla. Bude mít starosti a břemena a přece by toto všechno mohl snáze snášet s pravou oddaností a posvěcením se dílu. Bratře B., potřebuješ hlubší doušek ze studnice spasení, důkladnější doušek z pramene posvěcení. Tvoje vůle nebyla dosud plně podřízená Boží vůli. Jdeš kupředu, protože si myslíš, že nemůžeš jinak, ale opomněl jsi kráčet v radostném světle, protože můžeš vidět, ^{1T 589} že Kristus jde před tebou. Ve svém odpovědném postavení jsi poškodil vlastní duši a ovlivňoval druhé. Budeš-li se převráceně blížit Bohu, bude se převráceně blížit i tobě. Bůh si přeje tě použít, ale musíš sám sobě zemřít a obětovat svoji pýchu. Bůh zamýšlí použít tebe ve své věci, budeš-li chtít následovat Jeho otvírající se prozřetelnosti, posvětíš-li se z celého svého srdce a očistíš-li se od nečistoty těla i ducha a budeš-li zdokonalovat svoji svatost v Boží bázni.

-----------------------------------------

Následující svědectví je svědectví druhé, napsané v květnu 1867 a adresované mládeži pracující v úřadě:

Drazí mladí přátelé, kteří jste zaměstnaní ve Vydavatelském úřadě v Battle Creeku: Tíží mne ohledně vás velké břímě. Bylo mně opětovně ukázáno, že všichni zapojeni do Božího díla uveřejňováním přítomné pravdy, aby mohla být rozesílána do každé části pole, mají být křesťany, ne podle jména, ale i ve skutcích a pravdě. Jejich cílem nemá být pouhá práce za mzdu, ale všichni zapojeni do tohoto velkého a vznešeného díla by měli cítit, že jejich zájem je v díle a že je části jich samých. Jejich pohnutky a působení, když se zapojili do velkého a vznešeného díla, musí nést zkoušku soudu. Nikomu by nemělo být dovoleno zapojit se do úřadu vydavatelského, kdo projevuje sobectví a pýchu.

Bylo mně ukázáno, že by nemělo být pohlíženo shovívavě na lehkovážnost a bláhovost, na vtipkování a smích pracovníků v úřadě. Ti, kteří jsou zapojeni do vznešeného díla šíření pravdy do všech končin pole, měli by si uvědomit, že jejich chování má svůj vliv. Když jsou bezstarostní, vtipkují a žertují a smějí se při pročítání a připravování vznešené pravdy pro uveřejňování, ukazují, že jejich srdce není při jejich práci a že není pravdou posvěceno. Nerozeznávají posvátné věci, ^{1T 590} ale počítají se s pravdou, která zkušuje charakter, s pravdou, jež je nebeského původu jako s všedním vyprávěním, jako s povídkou, která má být připomenuta a hned ochotně z paměti vymazána.

Za svého pobytu v Rochesteru jsem viděla, že se máme od úřadu ohledně zdraví všeho obávat, že si ani jeden zaměstnanec neuvědomuje potřebu důkladného větrání. Jejich místnosti jsou přetápěny a vzduch je otráven dýcháním a ještě z jiných příčin. Jejich rozum postrádá zdravé podmínky, aby mohl být správně ovlivňován čistou a svatou pravdou, s kterou jim je tolik co činit, jestliže nebudou přikládat správnou cenu čistému, životodárnému nebeskému ovzduší.

Bylo mně ukázáno, že jestliže ti, kteří jsou tak těsně spojeni se zjevenou pravdou, opomenou svým životem ukazovat, že se stali lepšími pravdou, která jim je neustále předkládána, nebudou -li jejich životy nasvědčovat tomu, že milují pravdu a její svaté požadavky stále horlivěji, stanou se tvrdšími, pravda a Boží dílo bude na ně stále méně působit, až konečně shledají, že jsou opuštěni od vzrušení Božího Ducha, mrtví pro nebeský vliv pravdy. Věčné věci nebudou již jimi rozsuzovány, ale budou kladeny na nízkou úroveň s všedními věcmi. Jak jsem viděla, bylo tak s mnohými zaměstnanci úřadu a všichni byli k tomu více méně vlažní a lhostejní.

Viděla jsem, že se mají o přítomnou pravdu zajímat. Uveřejňování pravdy je Božím přikázaným plánem, jako prostředek výstrahy, posílení, napomínání neb usvědčování všech, k nimž se dostanou tito nemluvící poslové. Boží andělé mají podíl na přípravě srdcí ku posvěcení zveřejňovanou pravdou, aby byli hotovi pro vznešené události, které jsou před nimi. Žádný z úřadu není sám způsobilý pro důležité dílo rozumně a opatrně řídit věci, spojené s publikací pravdy. ^{1T 591} Andělé jim musí být nablízku, aby je vedli, aby jim radili a je brzdili, jinak by byla zjevná moudrost a bláhovost lidské činnosti.

Viděla jsem, že andělé bývají často v úřadě, v sazárně i v balírně. Bylo mně dáno, abych slyšela smích, žertování a prázdné, bláhové řeči. Opět mně byla předvedena moudrost, pýcha a samolibost. Andělé byli smutní a zarmouceně se odvraceli. Slova, která jsem slyšela, marnost, pýcha a samolibost způsobily, že jsem v duševní úzkosti vzlykala, když andělé s odporem opouštěli místnosti. Anděl pravil: "Nebeští poslové přišli, aby žehnali, aby pravda nesena němými kazateli byla doprovázena posvěcující svatou mocí. Ale tito v díle jsou tak vzdálení od Boha, mají tak málo božského a tak se přizpůsobují duchu světa, že je ovládají moci temna a nemohou proto být citliví k Božímu působení." V témže čase, kdy je tato mládež sváděna a domnívá se, že je bohatá a nic nepotřebuje, neví, že je chudá a bídná, slepá a nahá. Ti, kteří zacházejí se vzácnou pravdou, jako by byla pískem, nevědí, jak častokráte zahnala jejich naprostá lhostejnost k věčným věcem, jejich marnivost, sebeláska a pýcha, jejich smích a nesmyslné štěbetání, nebeské posly z úřadu.

Všichni v tomto úřadě mají být v jednání, slovech i činech zdrženliví, skromní, pokorní a nesobečtí jak byl jejich Vzor, Ježíš, náš drahý Spasitel. Měli by hledat Boha a získat spravedlnost. Úřad není místem pro zábavu, pro návštěvy, pro štěbetání, pro lenochy, pro smích a neužitečná slova. Všichni mají cítit, že konají práci pro Mistra. Tato pravda, kterou čtou, kterou pomáhají připravovat pro šíření mezi lidmi, je pozváním milosti, je káráním, vyhrůžkou, výstrahou neb povzbuzením. Vykonává dílo jako zachránce života, nebo smrti k smrti. ^{1T 592} Bude-li zavrhnuta, musí tu věc rozhodnout soud. Modlitba všech zaměstnanců v úřadě by měla znít: "Ó, Bože, dej pokorným duším srozumění těchto životně důležitých pravd. Kéž andělé doprovází tyto tiché kazatele a žehnají jejich působení, aby duše mohly být těmito skromnými prostředky zachráněny.

Srdce by mělo přetékat horlivou modlitbou, zatímco by ruce pilně pracovaly a satan by tak neměl připravený přístup a duše by byly povzneseny nad marnost, byly by nepřetržitě občerstvovány, byly by jako zahrady zavlažované. Andělé by se s rozkoší zdržovali poblíž takových pracovníků, neboť by jejich přítomnost byla pro ně neustálým povzbuzením. Moc bude doprovázet uveřejněno pravdu. Božské paprsky světla z nebeské svatyně budou provázet vysílanou vzácnou pravdu, takže čtenáři budou občerstveni a posíleni a duše odporující pravdě budou přesvědčeny a přinuceny říci: "Tyto věci jsou takové, nemohou být popírány."

Všichni by měli cítit, že je úřad místem svatým, tak svatým, jako Boží dům. Ale Bůh byl zneuctěn lehkomyslností a nedbalostí trpěnou některými v díle. Viděla jsem, že cizinci odcházeli z úřadu často velmi zklamáni. Spojovali jej s něčím svatým, ale když viděli mládež, nebo jiné pracovníky, že mají jen málo vážnosti, že jsou nedbalí řečí i počínáním, vyvolalo to u nich pochyby, zda je to nakonec vůbec skutečně Boží dílo, které má připravovat lid pro přenesení do nebes.

Nechť Bůh požehná toto všem, jichž se to týká.