Viděla jsem, že rodiče všeobecně nezaujímají správný postoj ku svým dětem. Neusměrňují je tak, jak by měli, nechávají je oddávat se pýše a následovat svých vlastních sklonů. Za starých časů bylo dbáno autority rodičů, tehdy byly děti poddány svým rodičům, obávaly se jich a ctili je. Ale v těchto posledních dnech je pořádek převracený. Mnozí rodiče jsou poddáni svým dětem. Bojí se zkřížit svoji vůli s vůli svých dětí a proto jim ustupují. ^{1T 217} Ale děti jsou na nich - dokud jsou pod jejich střechou - závislé a právě tak dlouho se jim mají podrobovat. Rodiče mají jednat s rozhodností, vyžadovat, aby jejich náhledy byly respektovány.

Elí měl krotit své zlé syny, ale bál se, že by se jim znelíbil. Trpěl jim tedy, aby ve své vzpouře pokračovali, až se stali kletbou Izraele. Od rodičů je požadováno, aby své dítky usměrňovali. Spása dětí závisí velice na způsobu života jejich rodičů. Ve své pochybené lásce a zbožňování svých dětí mají mnozí rodiče k nim plno ohledů a to k jejich škodě, živí jejich pýchu a věší na ně ozdoby a okrasy, které je činí marnivými a přivádí je k domněnce, že to jsou šaty, které dělají člověka. Ale již jen krátká známost s podobně smýšlejícími je přesvědčí, že zevnějšek nedostačuje, aby zakryl ohyzdnost srdce postrádajícího křesťanských ctností, ale naplněného sebeláskou, povýšeností a nezřízenými vášněmi. Ti, kteří milují něžnost, pokoru a ctnost by měli pomíjet takovou společnost, i když jsou to děti světitelů soboty. Jejich společnost je otravující, jejich vliv vede k smrti. Rodiče si neuvědomují zničující vliv setby, kterou zasévají. Vzejde a ponese ovoce, které naučí jejich děti neuznávat autoritu rodičů.

I když jsou už v letech, je žádoucí, aby děti respektovaly své rodiče a aby pečovaly o jejich pohodlí. Mají poslouchat rad bohabojných rodičů a nemají se domnívat, že již odrostly své povinnosti k nim, protože jim přibylo několik málo let. Máme přikázání se zaslíbením pro ty, kteří ctí svého otce a svoji matku. V těchto posledních dnech jsou děti tak známy svoji neposlušnosti a neúctou, že se Bůh o tom zvláště zmiňuje a je to také znamením blízkého konce. Ukazuje to, že satan téměř úplně ovládá mysl mládeže. Mnozí vůbec stáří nerespektují. ^{1T 218} Mají to za příliš staromódní; tento jev trvá již ode dnů Abrahamových. Bůh praví: "Znám ho, že bude vládnout svým dětem a své domácnosti podle svého."

Za starých časů nebylo dětem dovoleno, aby se ženili a vdávaly bez rady rodičů. Rodiče volili za své děti. Uzavření sňatku na vlastní odpovědnost dětí bylo pokládáno za zločin, spáchaný na nich. Záležitost byla nejprve předložena rodičům a oni měli uvážit, zda je osoba, která měla vstoupit do tak blízkého příbuzenského svazku, vůbec toho hodna a zda snoubenci se mohou postarat o rodinu. Bylo u nich pokládáno za nejvýš důležité, aby se co ctitelé pravého Boha nemísili s modláři a aby jejich rodiny nebyly odváděny od Boha. I když děti měly již své vlastní rodiny, byli stále ještě co nejpřísněji podrobeni svým rodičům. Jejich úsudek nebyl pokládán za dostačující bez rady rodičů a bylo od nich požadováno, aby respektovaly a poslouchaly jejich přání, ovšem dokud tato nebyla v rozporu s požadavky Božími.

Opět mi bylo ukázáno na postavení mládeže v těchto posledních dnech. Děti nejsou již ovládány. Rodiče, měli byste začít s první lekcí discipliny již tehdy, když jsou vaše dítky ještě nemluvňátky ve vašem náručí. Učte je, aby podřídily svoji vůli vaší. To může být vykonáno klidně, ale s důsledností. Rodiče by měli ovládat svého vlastního ducha a s něžností, ale přes to s pevností podřizovat vůli svého dítěte tak dlouho, až by nevidělo jiné možnosti, než povolit jejich přání.

Rodiče nezačínají v pravý čas. Není-li první projev temperamentu potlačen, stávají se děti umíněnými a zarputilými, což se stupňuje s jejich dospíváním a sílí s jejich silou. Když některé děti dorůstají, mají za samozřejmé, že musí prosadit svoji vlastní vůli a že se rodiče musí jejich vůli podrobit. Očekávají, že jim rodiče budou sloužit. Nesnášejí omezování a když jsou již dost staré, aby svým rodičům pomáhaly, ^{1T 219} nenesou jim jejich těžké břímě tak, jak by měly. Byly zproštěny odpovědnosti a vyrůstají nicotně doma i venku. Nedostává se jim vytrvalostí. Rodiče nesli vždy sami všechna břemena a trpěli, aby jejich děti vyrůstaly v nečinnosti a zahálce, bez pořádku, píle a šetrností. Nebyly učeny sebezapření, ale byly hýčkány a rozmazlovány, jejich chutě byly ukájeny a tak získaly oslabené zdraví. Jejich chování a způsoby nejsou příjemné. Samy jsou nešťastné a činí nešťastnými všechny kolem sebe. I když jsou ještě pouhými dětmi, majícími zapotřebí discipliny, bývá jim dovoleno, aby se přátelily a mísily s ostatní mládeži, kde má škodlivý vliv jeden na druhého.

Zlořečení Boží jistě spočine na nevěrných rodičích. Nejenom, že si pěstují trní, které je bude zraňovat již na této zemi, ale oni se také musí setkat se svojí vlastní nevěrou, až bude soud zasedat. Mnoho dětí povstane na soudu a bude odsuzovat a proklínat své rodiče za to, že je nedrželi na uzdě a vloží na ně odpovědnost za svojí zkázu. Nepravý soucit a slepá láska rodičů omlouvají chyby dětí, nechávají je bez nápravy a z té příčiny jsou jejich dětí ztraceny a krev jejich duší lpí na nevěrných rodičích.

Děti, které jsou takto neukázněně vychovávány, musí se teprve později všemu učit, chtějí-li následovat Krista. Celá jejich náboženská zkušenost je zkalena jejich výchovou v dětství. Ukazuje se u nich často tatáž svévolnost, je to tentýž nedostatek sebezapření, tatáž nedůtklivost při kárání, tatáž sebeláska a neochota vyhledávat rady druhých nebo být ovlivněni úsudkem druhých, tatáž lhostejnost a vyhýbání se břemenům, nedostatek odpovědností. To vše lze vidět v jejich poměru k církvi. Tací mají sice možnost toto vše přemoci, ale jak tvrdý je to boj! Jak krutý zápas! ^{1T 220} Jak je těžké procházet tvrdou kázní, které mají zapotřebí, aby dosáhli vznešeností křesťanského charakteru. A jestliže toho konečně dosáhnou, bude jim než budou proměněni popatřit, jak blízko byli propasti věčného zatracení pro nedostatek správného vedení v mládí proto, že se nenaučili v dětství poddanosti.