Často dostáváme otázky týkající se naší povinnosti k chudým, kteří přijímají poselství třetího anděla. My často jsme sami v rozpacích, jak to zařídit v případě, když se chudobné rodiny rozhodnou zachovávat sobotu. Za svého pobytu v Rooseweltu, N.Y., 3. srpna 1861, mi bylo ukázáno něco o chudých.

Bůh nežádá od našich bratrů, že musí hmotně zabezpečit každou chudobnou rodinu, která se rozhodne přijmout poselství. Tak by kazatelé museli přestat šířit zvěst v nových polích, protože prostředky by se rychle vyčerpaly na sociální pomoc. Mnozí jsou v bídě jen pro vlastní nedostatek pilností a hospodárnosti. Prostředky neumí správně použít a pomoc by pokládali za urážku. Někteří zůstanou trvale chudobní. I kdyby měli tu nejlepší příležitost, ani to by jim nepomohlo. Neumí správně hospodařit a užívají všech prostředků, které mohou získat ať je jich mnoho či málo. Někteří nevědí nic o sebezapírání, šetrnosti, aby nepřišli do dluhů a myslet též trochu na čas nouze. ^{1T 273} Kdyby církev měla takovým lidem pomáhat místo, aby je nechávala spolehnout na vlastní úsilí, jen by jim uškodila, protože by spoléhali na církev a od ní očekávali pomoc. Necvičili by se v sebezapírání a šetrnosti, jen aby byli dobře zaopatřeni. Kdyby nedostali pomoc vždy, satan by je pokoušel a začali by podezírat a nedůvěřovat bratřím, že zanedbávají vůči nim svoji povinnost. Sami se mýlí. Jsou oklamáni. Nejsou chudobní Páně.

Pokyny Božího slova o pomoci chudobným netýkají se těchto případů, ale nešťastně postižených. Bůh prozřetelnostně navštěvuje jednotlivce, aby zkoušel jiné. Vdovy a mrzáci jsou v církvi jen k jejímu požehnání. Bůh je používá za nástroje, rozvoje pravého charakteru Kristových následovníků, ve kterých chce vypěstovat ty vzácné povahové rysy, které vlastnil náš soucitný Spasitel.

Mnozí, kteří se sotva uživí, když jsou sami, rozhodnou se oženit a založit rodinu, ale dobře ví, že ji nemají čím uživit. Ještě horší je, že nedovedou vést rodinu. Celý způsob jejich rodinného života vyznačuje nedbalost a lenivost. Nedovedou se ovládat,jsou vášniví, netrpěliví a mrzutí. Když přijmou poselství, myslí, že celkem oprávněně si mohou činit nárok na pomoc od svých zámožných bratří, a když se jejich očekávání nesplní, naříkají na církev a obviňují bratry, že nežijí podle své víry. Kdo bude v tomto případě trpět? Musí být Boží dílo podkopáváno a peníze na různých místech odčerpávány, aby mohla být poskytnuta pomoc těmto početným chudým rodinám? Ne. Rodiče musí trpět. Všeobecně vzato, nebudou trpět větší nedostatek po přijetí soboty než předtím. ^{1T 274}

Mezi některými chudými existuje zlo, které je určitě přivede do záhuby nepřemohou-li ho. Přijali pravdu se všemi svými hrubými, špatnými a neotesanými zvyky a jsou takoví, dokud si neuvědomí a nepoznají, že jejich hrubost není v souladu s Kristovou povahou. Hledí na druhé, kteří jsou pořádnější a jemnější, jako na pyšné a můžete je slyšet hovořit: "Pravda nás všechny uvádí na jednu úroveň." Je však velký omyl myslet si, že pravda věřícího snižuje. Pravda člověka povznáší, zjemňuje jeho vkus, posvěcuje jeho úsudek a kdo jí žije, toho uzpůsobuje do společnosti svatých andělů v Božím městě. Pravda nás má všechny povznášet na vysokou úroveň.
Zámožnější by se měli chovat ušlechtile a velkodušně ke svým chudobnějším bratřím, měli by jim poradit, aby se životem správně probojovali. Bylo mi však ukázáno, že nejvznešenější povinnosti církve je postarat se obzvláště o opuštěné vdovy, sirotky a invalidy.