Tento výraz je často užíván k vyjádření způsobů a slov osob, které kárají ty, jež se dopouštějí omylů, nebo o kterých se domnívají, že nejednají správně. Je ve vlastním slova smyslu používán pro ty, kteří nemají tu povinnost kárat bratry a přece jsou pohotoví, chápat se této práce způsobem hrubým a nešetrným. Je ho však nevhodně používáno pro ty, jejichž zvláštní povinností je kárat nepravosti v církvi. Takoví nesou břímě díla a cítí se nutkání, z lásky ke vzácným duším, jednat věrně.

V uplynulých dvacíti letech bylo mně čas od času ukazováno, že Pán kvalifikoval mého manžela pro dílo poctivého jednání s bloudícími, že na něho vložil toto břímě a kdyby snad nedostál této své povinnosti, přivodí si Boží nelibost. Nikdy jsem nepokládala jeho úsudek za neomylný, ani jeho slova za vnuknuté, ale vždy jsem věřila, že je lépe kvalifikován pro toto dílo, než kdokoli druhý z našich kazatelů a to pro jeho dlouhou zkušenost a protože jsem viděla, že je zvláště povolán a uzpůsoben pro toto dílo. ^{1T 613} A také proto, že mi bylo ukázáno v mnohých případech, kdy se: osoby postavily proti jeho kázání, že jeho úsudek je správný jak v celé záležitosti, tak i ve způsobu pokárání.

Ti, kteří byli v uplynulých dvaceti letech pokárání i ti, kteří s nimi souhlasili, našli zalíbení v duchu obviňování proti mému manželovi, což na něho více doléhalo, než kterékoli z krutých břemen, které neprávem nesl. A když padl pod svými břemeny, mnozí z pokáraných se radovali a nepochopením mého výkladu této věci 25. 12. 1865 byli velmi posíleni v domnění, že ho tentokráte Pán pokáral za "posekání a potlučení." To vše je však omylem. Neviděla jsem ničeho podobného. Aby bratři poznali, co jsem ve skutečnosti viděla, v případě mého manžela předkládám jim to, co jsem napsala a jemu předala hned druhého dne po vidění:

25. prosince 1865 byl mně ukázán ve vidění případ Božího služebníka, mého manžela, kazatele Jakuba Whitea. Viděla jsem, že Bůh přijal jeho pokoření, zkroušení i jeho vyznání, že se jemu nedostatečně posvětil a přijal jeho pokání z omylů a chyb v jeho životě, které mu způsobily tolik starostí a zoufalství za jeho dlouho trvající nemoci.

Bylo mně ukázáno, že jeho největším omylem a škodou v minulosti bylo, že nedovedl odpustit těm bratřím, kteří poškodili jeho vliv ve věci Boží a způsobili mu svým jednáním nesmírné duševní utrpení. Nebyl tak milosrdný a soucitný jako je náš nebeský Otec vůči svým bloudícím, hřešícím a pokání činícím dítkám. Když ti, kteří mu způsobili tak velké utrpení, uznali opravdu a plně učiněnou křivdu, mohl jim odpustit a také jim odpustil a měl s nimi společenství jako s bratry. Ale i když křivda byla před Božím zrakem odčiněna, přece někdy v duši onu ránu sondoval a hloubáním v minulosti trpěl, rána se jitřila a činila ho nešťastným. ^{1T 614} Skutečnost, že ve svém minulém životě tolik trpěl tím, čemu mohlo být dle jeho mínění zabráněno, přivedla ho k reptání vůči bratřím i Pánu. Často znovu prožíval minulost a oživoval zkoušky, které měly upadnout v zapomenutí, místo aby otravovaly jeho život neužitečnými vzpomínkami. Neuváděl vždy ve skutek milosrdenství a lásku, jak měl k těm, kteří byli nešťastní, protože upadli do satanova pokušení. Oni byli pravými trpiteli, těmi, kteří ztráceli a nikoli on, pokud byl pevný, neochvějný a pokud měl Kristova Ducha. Než tyto duše zpozorovaly své omyly, prodělávaly těžký boj, aby se propracovaly pokorným vyznáním ke světlu. Musely zápasit se satanem a přemáhat vlastního ducha pýchy a potřebovaly pomoci těch, kteří chodili ve světle, aby je odvrátili od jejich zaslepeného, zmalomyslňujícího stavu, aby mohly získat naději a načerpat sílu k rozdrcení satana pod svýma nohama.

Viděla jsem, že můj manžel byl příliš přísný a náročný k těm, kteří byli v neprávu a škodili mu. Povoloval nespokojenosti, což nemohlo přinést užitek bloudícím, mohlo pouze jeho vlastní srdce učinit nešťastným a znemožnit, aby Boží mír v něm přebýval, který by ho vedl ve všem k díkůčiněním. Bůh dovolil, aby klesal na duchu pro vlastní omyly a chyby, a aby téměř ztratil naději v odpuštění. Ne snad proto, že by byly jeho hříchy tak veliké, ale aby zkusil, jak by to bylo bolestivé a plné smrtelné úzkostí, být bez Božího odpuštění a aby porozuměl Písmu: "Neodpustíš-li bližnímu svému přestoupení jeho, ani Otec tvůj tobě neodpustí přestoupení tvá." Viděla jsem, že kdyby byl Bůh tak přísný jako my a jednal s námi tak jako jednáme jeden s druhým, byli bychom všichni vrženi do stavu beznadějného zoufalství.

Bylo mně ukázáno, že Bůh na nás dopustil takové soužení, aby nás naučil mnohému, čemu bychom se jinak v tak krátkém čase nenaučili. ^{1T 615} Byla to Jeho vůle, abychom šli do ---, poněvadž by naše zkušenost nemohla být bez toho tak důkladná. Přál si, abychom viděli a plněji pochopili, že je nemožné pro duše, které jsou poslušné pravdy a zachovávají Jeho přikázání, žít podle svého přesvědčení a spojit se s vedoucími v -- . Zásady ve službě Bohu se nedají s ničím spojit, jako se nesloučí olej a voda. Jedině ti, kteří jsou nejčistších zásad a největší nezávislosti ducha, kteří myslí a zjevně jednají s Boží bázní a kteří v Něho doufají, se mohou bezpečně delší dobu zdržovat v -- Těm, kteří nemají této kvalifikace, by se nemělo radit, aby šli do tohoto ústavu, poněvadž by se dali zmást hladkými slovy jeho vedoucích a otrávit jejich chytráctvím, které pochází od satana.

Pokud se týče jejich vlivu a učení o Božím díle a náboženském životě, obojí je přímým protikladem učení našeho Spasitele a Jeho učedníků. Učením a příkladem snižují standard zbožnosti a úcty. Říkají, že se nemusí trápit pro své hříchy nebo oddělovat se od světa, aby byli Kristovými následovníky, ale mohou se směšovat se světem a podílet se na jeho radovánkách. Tito vedoucí nepovzbuzují své stoupence k napodobování Kristova života v modlitebném úsilí a ve zbožnosti a závislosti na Bohu. Lidé svědomití a pevně důvěřující Bohu nemohou mít v --- ani polovinu prospěchu a požehnání jako ti, kteří mají důvěru v náboženské zásady vedoucích tohoto ústavu. Ti první musí stát na stráži proti mnohému z jejich učení, zvláště v tom, co se týká náboženských zásad. Musí zkoumat vše, co slyší, aby nebyli oklamáni a nestali se služebníky satana.

Viděla jsem, pokud se týče chorob a jejich léčení, je --- nejlepším zdravotním zařízením ve Spojených Státech. Ale vedoucí tam jsou pouze lidé a jejich úsudek není vždy správný. ^{1T 616} Tamější vedoucí lékař by si přál, aby pacienti měli jeho názor za dokonalý, tak jako Boží radu. Ale často se mýlí. Vyvyšuje se jako Bůh a opomíná vyvyšovat Pána jako jediné spolehnutí. Ti, kteří nedůvěřují a nespoléhají na Boha a nemohou vidět krásu ve svatosti, nebo životě křesťana nesoucího kříž, mohou získat více prospěchu v ---, než v kterémkoli jiném zdravotním ústavu Spojených Států. Tajemství velkého úspěchu tohoto místa spočívá v ovládání myslí pacientů jeho vedoucími.

Viděla jsem, že ani můj manžel, ani já nemůžeme tam získat tolik požehnání jako lidé rozdílné zkušenosti a víry. Anděl pravil: "Bůh neurčil, aby mysl jeho služebníka, kterého vyvolil pro zvláštní účel, aby vykonal zvláštní práci, byla ovládána nějakým živým člověkem, poněvadž to je jedině Jeho výhradní právo." Boží andělé nás chránili za našeho pobytu v -- . Byli při nás a neustále nás podpírali. Ale nadešel čas, kdy jsme nemohli ani žehnat ani být k požehnání a tehdy se pohnul světelný oblak, který tam nad námi spočíval, a my jsme mohli nabýt klidu jen opuštěním tohoto místa. Odebrali jsme se tedy mezi bratry v Rochesteru, kde přebýval světelný oblak.

Viděla jsem, že si Bůh z několika příčin přeje, abychom šli do -- . Naše postavení během doby tam strávené, opravdové modlitby, viditelná důvěra v Boha, radost, odvaha, naděje a víra, kterou jsme prožívali uprostřed našich bolestí, působily dobrým vlivem a byly svědectvím pro všechny, že křesťan má pramen síly a štěstí, který je cizí milovníkům radovánek. Bůh nás uložil do srdcí všech vlivných lidí v --- a v budoucnu, až tito pacienti budou rozptýlení do různých domovů, naše práce nás jim opět připomene a když budeme zase napadeni, alespoň někteří z nich budou našimi obhájci. Tím, že jsme šli do ---, chtěl nám Pán opětovně prokázat svou přízeň zkušeností, kterou bychom byli nedosáhli v Battle Creeku, ^{1T 617} obklopeni sympatizujícími bratry a sestrami. Musíme být od nich odloučeni, abychom se o ně neopírali, abychom se opírali o Boha a jedině v Něho věřili a doufali. Úplně odloučeni od Božího lidu jsme byli pozbaveni téměř každé pozemské pomoci a vedeni k vzhlížení jedině k Bohu. Tím jsme získali zkušenost, kterou bychom nikdy neměli, kdybychom nebyli šli do -- .

Když odvaha a naděje mého manžela počaly kolísat, nemohli jsme být již nikomu v tomto místě ku prospěchu, ani jsme tam nemohli být obohaceni žádnou další zkušeností. Nebylo Boží vůli, aby mi:j manžel tam byl připraven o sílu, ale aby šel ve svém chorobném stavu mezi bratry, kteří by mu pomohli nést jeho těžkosti. V našem trápení, během odloučení od Božího lidu, jsme měli příležitost přemýšlet a pečlivě probírat chyby a omyly svého minulého života, pokořit se před Bohem a hledat Jeho tvář vyznáváním svých vin s pokorou a vážnou modlitbou. V aktivní práci, při nesení břemen druhých a tísněni mnoha starostmi, neměli jsme možnost, ani dostatek času, abychom přemýšleli a pečlivě zkoumali minulost a naučili se tak tomu, co Bůh pokládal pro nás za důležité. Bylo mně tehdy ukázáno, že Bůh nemůže oslavit své Jméno, když vyslyší snažné a úpěnlivé prosby svého lidu a navrátí v odpověď na jejich modlitby mému manželu zdraví, dokud jsme byli v -- . Vyhlíželo by to jako spojení Jeho moci s mocí temností. Kdyby byl ráčil zjevit svou moc a uzdravil mého manžela, přisvojili by si tamější lékaři slávu, která měla být dána Bohu.

Anděl pravil: "Bůh chce být oslaven navrácením zdraví svému služebníku. Bůh slyšel modlitby svých služebníků. Jeho paže podpírá svého zkormouceného služebníka. Bůh má v patrnosti jeho případ, a proto musí, ač ztrápen, zanechat strachu, obav, úzkostí, pochyb a nevěry a klidně důvěřovat velkému avšak milosrdnému Bohu, který se smilovává, miluje a o něj pečuje. ^{1T 618} Bude mít s nepřítelem spory, ale vždy mu může být útěchou a posilou myšlenek, že se o něho stará někdo silnější než je nepřítel a nemusí se proto bát. Nechť se spolehne na jasné důkazy, které Bůh ráčil dát a v Bohu slavně zvítězí.

Viděla jsem, že Bůh nám dává zkušenost, která bude mít pro nás v budoucnosti tu největší cenu ve spojení s Jeho dílem. Žijeme v slavnostní době uprostřed závěrečných událostí dějin tohoto světa a Boží lid nebdí. Musí se probudit a dělat větší pokrok v nápravě svého způsobu života, v jídle, odívání, v práci a odpočívání. V tom mají oslavovat Boha a být připraveni k boji s naším velkým nepřítelem a radovat se ze vzácných vítězství, které Bůh připravuje těm, kteří zachovávají ve všem střídmost, zatím co zápasí o nehynoucí korunu.

Viděla jsem, že Bůh vyzbrojuje mého manžela pro vznešené, posvátné dílo reformace, které má dle Jeho určení v Jeho lidu postupovat. Je důležité, že mají kazatelé dát návod, jak střídmě žít. Mají ukázat, jaký vztah ke zdraví má jídlo, práce, odpočinek a odívání. Všichni, kteří věří pravdě pro tyto poslední dny, mají s touto věcí co dělat. Týká se jich a Bůh vyžaduje, aby se probudili a zajímali se o tuto reformu. Nebude s jejich životem spokojen, budou-li k této otázce lhostejní.

Zneužívání žaludku ukájením chuti, je bohatým pramenem nejvíce zkoušek církve. Ti, kteří jedí a pracují nestřídmě a nerozumně, mluví a jednají nerozumně. Nestřídmý člověk nemůže být trpělivý. Není zapotřebí pít alkoholické nápoje, abychom byli nestřídmí. Hřích nestřídmosti v jídle, příliš časté jídlo, příliš bohaté a příliš mnoho nezdravé stravy, narušuje zdravou práci zažívacích orgánů, působí zhoubně na mozek a převrací zdravý úsudek, zabraňuje rozumnému, klidnému, zdravému myšlení i jednání. ^{1T 619} A to je živnou půdou církevních zkoušek. Proto, aby žil Boží lid v přijatelném stavu s Bohem, aby Ho oslavovali svým tělem i duchem, které jsou Jeho, musí se zájmem a s horlivostí odpírat svým chutím a cvičit se ve střídmosti všech věcí. Tehdy pochopí pravdu v její kráse a jasnosti budou ji prožívat ve svém životě a nedají svým moudrým, dobře uváženým a přímým životem nepřátelům 'naší víry příležitost k porouhání věci pravdy. Bůh požaduje ode všech věřících pravdě, aby se snažili zvláště a vytrvale získat pro sebe ty nejlepší podmínky tělesného zdraví, neboť máme před sebou vznešené a důležité dílo. Tato dílo vyžaduje zdravé tělo i zdravého ducha. Je to právě tak bezpodmínečně nutné pro zdravou náboženskou zkušenost, pro postup v křesťanském životě a pro pokrok ve svatosti jako je noha nebo ruka pro lidské tělo. Bůh požaduje od svého lidu, aby se očistil ode vší nečistoty tělesné i duchovní a aby zdokonaloval svou svatost v Boží bázni. Všichni lhostejní a vymlouvající se a očekávající, že Bůh za ně vykoná, co si přeje, aby oni sami vykonali, budou nalezeni lehkými, když mírní a skromní země, kteří se řídili Jeho radou, budou skryti ve dni Božího hněvu.

Bylo mně ukázáno, že nebude-li se Boží lid ze své strany snažit, ale pouze očekávat, že se mu dostane občerstvení, které by odstranilo jejich nedostatky a omyly, budou-li se spoléhat, že je očistí od nečistoty těla i duše a učiní je způsobilými pro hlasité volání třetího anděla, budou nalezeni lehkými. Občerstvení nebo Boží moc, se dostane pouze těm, kteří jsou připraveni na ně, konáním díla, které jim Bůh přikázal, totiž očistěním se ode vší nečistoty těla i ducha a zdokonalováním svatosti v bázni Boží.

Bylo mně ukázáno, že se v některém ohledu případ mého manžela podobá těm čekajícím na občerstvení. ^{1T 620} Kdyby čekal, až by se Boží moc dotkla jeho těla tak, aby se cítil učiněn zdravým dříve, než by se c to usiloval v souladu se svou vírou a říkal by: "Uvěřím, když mě Bůh uzdraví, a učiním to nebo ono", mohl by dlouho čekat a nedoznal by změny. Poněvadž splnění Božích zaslíbení se uskutečňuje jedině u těch, kteří nejprve věří a potom teprve konají v souladu se svou vírou své dílo. Viděla jsem, že musí věřit Božímu Slovu, že si musí činit nárok Jeho zaslíbení a tato pak nikdy, ale nikdy neprodlí. Musí vykročit vírou opíraje se o zkušenosti, které Bůh ráčil dát a pracovat seč je a to, aby se stal zdravým mužem. Anděl praví: "Bůh ho bude podpírat. Jeho víra se musí stát skutky dokonalou, neboť víra sama je mrtvá. Musí být podepřena skutky. Živá víra se vždy projevuje skutky.

Viděla jsem, že můj manžel je nakloněn k couvnutí před úsilím v souladu se svou vírou. Obavy a úzkost z vlastního případu ho činí váhavým, nesmělým a nerozhodným. Hledí na zevnějšek, na zdání, na nepříjemné pocity těla. Anděl pravil: Cit není víra. Víra, prostě znamená vzít Boha za slovo." Viděla jsem, že ve jménu Božím a v Jeho síle, musí můj manžel odolávat nemoci, silou své vlastní vůle povznést se nad ubohé cítění. Musí si uhájit svou svobodu ve jménu a síle Boha Izraelského. Musí co možná nejvíce přestat myslet a mluvit o sobě. Měl by být radostný a šťastný.

----------------------------------------------------

Viděla jsem 25. prosince 1865, jako již mnohokrát před tím, že se bratr F. často mýlí a že způsobil již mnohou škodu svým prudkým, necitlivým chováním vůči chybujícím. Viděla jsem, že jeho dílo je v nových polích a že kdyby měl přivést nějakou skupinu k přítomné pravdě, musel by přenechat kárání jiným, poněvadž ho jeho způsob jednání, vyplývající z jeho prudkosti, nedostatku trpělivosti a úsudku, pro tuto práci diskvalifikuje. ^{1T 621} Chci zde uvést svědectví, které mám pro bratra F. a které jsem napsala 2ó.prosince 1865, abych ukázala, co jsem v jeho případě viděla pro všeobecné použití mnohého z toho svědectví a také proto, že nedal vůbec žádnou odpověď, jen dokazoval druhým, že Pán v tomto vidění mého manžela pokáral za ''posekání a potlučení." Chci v následujícím svědectví uvést jinou věc, aby měli bratři plnější pochopení, že dílo bratra F. je v nových polích a aby mu nekladli do cesty pokušení opustit dílo, nutili ho, aby pracoval tu a tam, mezi církvemi, nebo aby se usadil tu nebo onde.