Bůh trestá tento národ za jeho velký zločin otroctví. On má osudy národů ve svých rukou. Potrestá Jih za hřích otroctví a Sever za to, že se tak dlouho poddával jeho šalebnému a podmaňujícímu vlivu.

Na konferenci v Rooseveltu, N.Y 3. srpna 1861, když bratři a sestry byli shromážděni v den oddělený pro pokoření se půst a modlitby, spočinul na nás Duch Boží, dostalo se mi vidění a byl mi ukázán hřích otroctví, který byl po tak dlouhou dobu kletbou tohoto národa. Zákon pro uprchlé otroky byl vypočten na to, aby byl zničen v člověku každý ušlechtilý a velkomyslný pocit sympatie, který by mohl vzniknout v jeho srdci pro potlačovaného a trpícího otroka. To přímo odporovalo Kristovu učení. Boží metla švihá nyní Sever, poněvadž se tak dlouhou poddával otrokářské moci. Hřích prootrokářských mužů ze Severu je veliký. Utvrzovali a posilovali Jih v jeho hříchu uznáváním rozsahu otroctví, hráli význačnou úlohu v přivedení národa do jeho nynější zoufalé situace.

Bylo mi ukázáno, že si mnozí ani neuvědomují rozsah zla, které na nás přikvačilo. Lichotí si, že tyto národní těžkosti budou brzy urovnány a že bude konec zmatku a války, ale všichni dojdou k přesvědčení, že je více na této záležitosti, než bylo předvídáno. Mnozí vzhlíží k Severu, očekávají, že udeří a ukončí tento spor.

Bylo mi ukázáno na starý Izrael, držený v egyptském zajetí. Pán pracoval skrze Mojžíše a Arona na jejich vysvobození. Zázraky se děly před faraonem, ^{1T 265} aby ho přesvědčily, že tito mužové jsou zvláště vysláni Bohem, aby mu přikázali propustit Izrael. Ale srdce faraonovo bylo zatvrzeno vůči poslům Božím a on si vyložil podle svého zázraky jimi učiněné. Tehdy pocítili Egypťané Boží soudy. Byli navštíveni ranami a zatím co pod nimi trpěli, svolil Farao, aby Izrael šel. Ale jakmile příčina jejich utrpení pominula, zatvrdilo se opět jeho srdce. Jeho rádcové a mocní mužové dodávali si navzájem odvahy proti Bohu a snažili se vysvětlit Boží rány přírodními úkazy. Každé nové Boží navštívení bylo tvrdší než předchozí, přece však nepropustili dítky izraelské, dokud anděl Páně nepobil prvorozené Egypťanů. Od krále sedícího na trůně, až po nejponíženějšího a nejnižšího rozléhal se nářek a kvílení. Tehdy farao rozkázal, aby Izraele propustili, ale jakmile Egypťané pohřbili své mrtvé, již litovali, že Izraeli dovolili odejít. Jeho rádcové a mocní mužové se pokoušeli vysvětlit svoji bolestnou ztrátu. Nepřipouštěli, že navštívení či soudy byly od Boha a proto se jali pronásledovat dítky Izraelské.

Když Izraelští spatřili pronásledující je zástupy Egypťanů, plně vyzbrojené, některé na koních a jiné na vozech, klesalo jim srdce. Rudé moře bylo před nimi a egyptské šiky za nimi. Neviděli východisko. Z hrdel Egypťanů zahřměly výkřiky triumfu, když viděli Izraelity tak zcela ve své moci, Izraelité byli velice předěšeni. Ale Pán poručil Mojžíšovi, aby jim rozkázal jít kupředu, aby pozvedl svoji hůl, napřáhl ruku nad moře a rozdělil je. Učinil tak a hle - moře se rozestoupilo a Izraelští přešli suchou nohou. Farao tak dlouho odporoval Bohu a zatvrzoval své srdce proti Jeho mocným, zázračným skutkům, že se slepě vrhl na cestu, kterou Bůh zázrakem připravil svému lidu. Opět byl Mojžíš vyzván, aby napřáhl ruku nad moře, ^{1T 266} "a moře se opět navrátilo ke své síle" a vody přikryly egyptské šiky a všichni Egypťané utonuli.

Tato událost mně byla předvedena, aby mi byla ukázána sobecká láska k otroctví a bezohledné prostředky, kterých Jih použije, aby toto zřízení udržel a jejich strašlivá tvrdost, než ustoupí. Otroctví přivedlo a snížilo lidské bytosti na úroveň zvířat a většina otrokářů na ně také jako na takové pohlíží. Svědomí těchto pánů se zatvrdilo jako faraonovo, a když byli přinuceni své otroky propustit, zůstaly jejich zásady nezměněné a dali by otrokům pocítit svoji utlačovatelskou moc, kdyby jen mohli. Připadalo by holou nemožností, že by otroctví bylo odstraněno. Jedině Bůh může vyprostit otroka z ruky jeho nemilosrdného, bezohledného utiskovatele. Všechno zneužívání a všechna ukrutenství proti otroku jsou dle práva připsána k tíži udržovatelům otroctví, ať to jsou mužové z Jihu nebo ze Severu.

Byl mi ukázán Jih i Sever. Sever je Jihem klamán. Je lépe na válku připraven než ukazuje. Většina jejich mužů zručně zachází se zbraněmi, někteří mají zkušenosti z války, jiní z obvyklého sportování. V tomto směru jsou před Severem ve výhodě, ale nemají to, co je nejhlavnější, odvahy a vytrvalostí mužů ze Severu.

Bylo mi dovoleno pohledět na neblahou bitvu u Mananass Virginia. Byla to jedna z nejvíce vzrušujících, nejbolestnějších scén. Jižní armáda byla ve všemožné výhodě a byla připravena na krutý zápas. Severní armáda postupovala ve vítězné náladě a nepochybovala ani v nejmenším o svém vítězství. Mnozí byli neopatrní a postupovali vychloubačně, jako by vítězství již bylo jejich. Když se blížili bojišti, omdlévali mnozí téměř únavou a potřebou oddechu. Neočekávali tak zuřivé střetnutí. ^{1T 267} Vrhli se do boje a bojovali statečně, zoufale. Mrtví a umírající byli na obou stranách. Seveřané i Jižané krutě trpěli. Jižané opouštěli bojiště a v krátké době by byli zahnáni ještě dále. Seveřané se vrhli kupředu, ačkoliv jejich ztráty byly strašlivé. Avšak právě v tomto okamžiku sestupoval anděl a mával rukou dozadu. V okamžiku nastal v řadách zmatek. Seveřanům se zdálo, že jejich šiky ustupují, ačkoli tomu ve skutečnosti tak nebylo a nastal překotný ústup. To se mně zdálo být podivným.

Potom mně bylo vysvětleno, že Bůh má tento národ ve své vlastní ruce a nestrpí, aby bylo vítězství rychleji dobyto, než On sám rozhodl a že nepřipustí více ztrát Seveřanů, než ve své moudrosti uznal za vhodné, ku potrestání jejich hříchů. Kdyby byli Seveřané ještě déle bojovali ve svém zemdleném, vyčerpaném stavu, daleko tužší zápas a záhuba je očekávající, byla by zapříčinila velké vítězství Jihu. Bůh toho nedovolil a seslal anděla, aby zakročil. Náhlý ústup Seveřanů je pro všechny tajemství. Nevědí, že zde zasáhla Boží ruka.

Ztráty jižní armády byly tak silné, že neměli dosti srdce a odvahy, aby se vychloubali. Pohled na mrtvé, raněné a umírající dodával jim málo odvahy k jásotu. Tato zkáza, stihla je když měli všechny výhody a Sever velkou nevýhodu, působila v nich zmatek. Věděli, že kdyby byl měl Sever stejné vyhlídky s nimi, bylo by vítězství Severu zajištěno. Jejich jediná naděje spočívala v tom, aby zaujali těžko přístupné posice a získali tak strašlivé obranné prostředky, aby mohli chrlit zkázu na všechny strany.

Jih velmi zesílil od počátku svého povstání. Kdyby byl tehdy Sever činně zasáhl, bylo by toto povstání rychle potlačeno. Ale to, co bylo zprvu malé, získalo na síle a počtu, až se stalo mocným. ^{1T 268} Jiné národy pozorují napjatě a vážně tento národ, z jaké příčiny mně nebylo sděleno a činí velké přípravy pro nějakou událost. Největší zmatek a obavy jsou nyní mezi muži našeho národa. Prootrokářští mužové a zrádcové jsou v jejich samém středu a zatím, co jsou zřejmě v oblibě Unie, mají vliv na činění rozhodnutí, z nichž některá dokonce favorizují Jih.

Viděla jsem obyvatelé země v krajním zmatku. Válka, krveprolévání, odříkání, hlad a mor byly po celé zemi. Když tyto věci obklopovaly Boží lid, počínali se k sobě sbližovat a zbavovat se svých malých těžkostí. Sebeúcta je již neovládala, hluboká pokora zaujala jejich místo. Utrpení, zmatek a odříkání nastolily rozum a bláhoví lidé šli do sebe a jednali rozvážně a moudře.
Moje pozornost byla nyní odvrácená od těchto událostí. Zdálo se, že je krátká doba míru. Ještě jednou mi byli ukázáni obyvatelé země a opět bylo vše v krajním zmatku. Rozbroje, válka, krveprolévání s hladem a morem řádily všude. I jiné národy se vmísily do této války a do tohoto zmatku. Válka vyvolala hlad. Nedostatek a krveprolití způsobilo mor. A tehdy srdce lidská "klesala strachem a hleděním na tyto věci, které přicházejí na svět."