Dne 3. srpna 1861 bylo mi ukázáno, že se mnozí obávají, aby se naše církve /sbory/ nestaly Babylonem, kdyby se organizovaly. Ale my v Newyorském Ústředí, jsou dokonalým zmatkem, Babylonem. A kdyby církve nebyly tak organizovány, aby ukládaly a uskutečňovaly pořádek, neměly by vyhlídek do budoucnosti, musí se rozpadnout ve zlomky. Dřívější učení živilo živly rozkolu a nesváru. Libovali si v hlídání se a obviňování spíše než v budování. Kdyby Boží služebníci svorně zaujali svá místa ^{1T 271} a s rozhodnosti je zastávali, ovládl by duch jednoty Boží stádce. Oddělující přehrady by se rozpadly. Srdce by bylo v řadách světitelů soboty moc a síla, daleko přesahující vše, čeho jsme dosud byli svědky.

Srdce Božích služebníků jsou smutná, když tak putují od sboru ke sboru a nacházejí odpor svých bratří kazatelů. Jsou takoví, kteří jsou připraveni. postavit se proti každému kroku, který Boží lid učiní kupředu. Srdce těch, kteří se odvážili vyjít jsou smutná a zoufalá pro nedostatek jednoty v postupování ze strany svých spolupracovníků. Žijeme ve vážné době. Satan a padlí andělé pracují moci velikou a svět jim pomáhá. A vyznávající světitelé soboty, kteří si činí nárok na víru ve vznešenou a důležitou pravdu, spojují své síly s mocnostmi temnot, aby zmařili a strhli do prachu to, co Bůh káže postavit. Působení těchto lidí je zapsáno jako takových, kteří zdržují pokrok reformy mezi Božím lidem.

Uvažování o organizaci odhalilo velký nedostatek normální odvahy služebníku hlásající přítomnou pravdu. Někteří byli sice přesvědčeni, že je organizace správná, ale nepovstali a dostatečně ji neobhajovali. Jen několika málo lidem dali na srozuměnou, že jí jsou příznivě naklonění. Je to vše, co Bůh od nich požaduje? Nikoliv, je nespokojen s jejich slabým mlčením - zbabělým nedostatkem činnosti. Obávají se pokárání a odporu. Bedlivě pozorují náladu a postoj svých bratří, než se mužně postaví za to co mají za správné. Lid čeká na hlas svých oblíbených kazatelů a jelikož neslyší odpovědi ve prospěch organizace, má ji za nesprávnou.

Tak působil vliv některých kazatelů proti organizaci, zatímco oni sami přiznávali, že jsou pro ni. ^{1T 272} Obávali se ztráty svého vlivu. Ale někdo musí vystoupit a nést odpovědnost a riskovat ztrátu vlivu., A když se najde ten kdo vystoupí proti kárání a hanobení, je mu dovoleno - trpěno, aby nesl odpovědnost cele sám. Jeho spolupracovníci, kteří by mu měli stát po boku a nést část jeho břímě, čekají jaký bude mít úspěch ve svém osamoceném zápase. Ale Bůh znamená jeho bídu a utrpení, jeho obavy, jeho slzy, jeho sklíčenost a jeho zoufalství, zatím co jeho smýšlení je káráno téměř k nesnesení a když je již hotov klesnout, Bůh ho pozvedá poukázáním na odpočinutí znaveným, na odměnu věrným. A on opět bere břímě na svá bedra. Viděla jsem, že vše bude podle zásluh odměněno. Ti, kdo se vyhýbají odpovědnosti, skončí ztrátou, když jde do tuhého, je povinnosti kazatelů stát při sobě!