Ve vidění mně daném v Rochestru N.Y. 25. prosince r. 1865, viděla jsem, že máme před sebou slavné dílo. Jeho důležitost a velikost není chápána. Když jsem poznala lhostejnost všude zjevnou, byla jsem zneklidněna jak pro kazatele, tak pro lid. Jakési ochromení zdálo se spočívat na věci přítomné pravdy. Boží dílo se zdálo zadržováno. Kazatelé i lid jsou nepřipraveni na čas, ve kterém žijí a téměř všichni, kdo se přiznávají k přítomné pravdě, jsou nepřipraveni pro pochopení díla přípravy pro tuto dobu. Se svojí nynější světskou ctižádostí, se svým nedostatkem posvěcení se Bohu, a uctívání sama sebe, jsou zcela neschopni obdržet pozdní déšť a učinit vše, aby odolali satanovu hněvu, který je lží přivede k ztroskotání u víře tím, že je přivede v nějaký příjemný sebeklam. Domýšlí se, že konají vše správně, zatím co dělají vše špatně.

Kazatelé musí učinit větší pokrok v díle reformy. Měli by bez odkladu započít s napravováním svých špatných návyků v jídle a pití, odívání a práci. Viděla jsem, že velký počet kazatelů není si plně vědom důležitosti této věci. Nejsou všichni tam, kde by je Bůh chtěl mít. Výsledek toho je, že někteří mohou ukázat jen málo ovoce své práce. Kazatelé by měli být vzorem Božímu stádci. Oni však nejsou prosti satanových pokušení. Právě oni to jsou, koho se snaží lapit do osidel. ^{1T 467} Dokázal-li ukolébat některého kazatele k tělesné jistotě a odvrátit takto jeho mysl od díla, nebo oklamat ho v jeho vlastním postoji před Bohem, vykonal mnoho.

Viděla jsem, že Boží věc nepostupovala, jak mohla a jak měla. Kazatelé zameškávají se chápat díla s tou energií, s tou oddaností a rozhodnou vytrvalostí, které vyžaduje důležitost díla. Je jim zápasit s bdělým protivníkem, jehož horlivost a vytrvalost jsou neúnavné. Slabé úsilí kazatelů a lidu není schopno obstát s úsilím jejich velkého nepřítele ďábla. Po jedné straně se nacházejí kazatelé, bojující za pravdu a mající Boží pomoc a svatých andělů. Měli by být silní a stateční a zcela oddáni Boží věci, do které se zapojili, nemající rozdílných zájmů. Neměli by být zapleteni do věcí tohoto života, aby se mohli líbit Tomu, který je vyvolil, aby byli bojovníky.

Na druhé straně pak je satan a jeho andělé, se všemi svými pozemskými nástroji, kteří se všemožně snaží a používají každé lsti, aby podporovali bludy a zlo a aby zakryli svoji ohyzdnost a zrůdnost líbivou rouškou. Sobectví, přetvářka a každý druh podvodu odívá satan rouchem zdánlivé pravdy a spravedlnosti a doznává triumfujících úspěchů i u kazatelů i lidu, kteří tvrdí, že znají jeho pletichy. Čím více se vzdalují od Krista, svého Velkého Vůdce, tím méně se mu podobají charakterem a tím více se podobají životem i charakterem služebníku toho svého největšího protivníka a tím jistější je on nakonec jimi. Zatím co se prohlašují za Kristovy služebníky, jsou služebníky hříchu. Někteří kazatelé příliš upírají svoji mysl na plat, který dostávají. Pracují za plat a ztrácejí z dohledu svatost a důležitost díla.

Někteří ochabují a stávají se nedbalými ve své práci, přecházejí po poli, ale jsou slabí a nemají úspěchu v žádném svém úsilí. ^{1T 468} Nejsou celým srdcem u díla. Teorie pravdy je jasná. Mnozí z nich nemuseli hledat pravdu usilovným studiem a vážnými modlitbami a neznají proto ničeho z její vzácné ceny, když jsou přinuceni podpírat své pozice proti svým nepřátelům. Nevidí nutnost zachovávat ducha úplného posvěcení se dílu. Jejich zájem je rozdělen mezi ně samé a dílo.

Viděla jsem, že kazatelé musí být dříve obráceni, než bude moci dílo učinit rozhodný pokrok. Až budou obráceni, budou klást menší váhu na služné a budou přikládat větší cenu důležitému, posvěcenému, vznešenému dílu, jehož konání přijali z Boží ruky a kdy On požaduje, aby je konali věrně a dobře, jako ti, kteří mu musí skládat přesný počet. Věrný záznam každé jejich práce je zanášen zapisujícími anděly. Všechny jejich činy ba i úmysly a plány jejich srdcí jsou podle pravdy odhaleny. Nic nezůstává skryto před vševidoucím zrakem Toho, s nímž máme co činit. Ti, kdo věnovali Boží věci všechnu svoji energii, kdo riskovali a něco investovali, cítí, že Boží dílo je částí jich samých a takoví nebudou pracovat jenom za mzdu. Nebudou služebníky pouze naoko a nebudou se chtít zalíbit jen sami sobě, ale zasvětí sama sebe a všechny své zájmy tomuto vznešenému dílu.

Někteří veřejně pracující v církvích jsou v nebezpečí, že se dopustí chyb z nedostatku. Je v jejich vlastním zájmu i v zájmu věci, aby hledali a zkoušeli se vší přísností, aby zkoumali své pohnutky, aby si byli jisti, že se oprostili ode vší sobeckosti. Měli by bdít, aby kázali čisté pravdy druhým, sami nepřestávali žít týmiž pravidly a nedovolili satanovi podvrhnout něco jiného za práci, přicházející přímo ze srdce. Měli by být přísní sami na sebe i na Boží věc, aby nepracovali za mzdu a neztráceli z očí důležitý a povznešený charakter díla. Neměli by nechat vládnout sami sebe místo Ježíše a měli by se vystříhat, ^{1T 469} aby neříkali hříšníku na Sionu "Bude to s tebou dobré", když by Bůh nad ním vyslovil své zlořečenství.

Kazatelé se musí probudit a žít životem plným horlivosti a oddanosti, který jim byl po celou dlouhou dobu téměř cizí, poněvadž opomněli chodit s Bohem. Na mnoha místech Boží věc nepostupuje. Je zapotřebí práce pro duše. Lidé jsou přetíženi přejídáním a opilstvím a pečováním o tento život. Klesají stále hloub do ducha světského podnikání. Jsou ziskuchtiví. Duchovnost a oddanost jsou řídké. Duch, který převládá, znamená: pracovat, hromadit a přidávat k tomu co již mají. „Jaký však bude konec těch věcí?“ To mně dělá starost.

Konferenční shromáždění věc trvale nenapravila. Ti, kdo se účastní shromáždění, vnášejí do něho ducha obchodování. Kazatelé i lid přinášejí často své zboží do těchto velkých shromáždění a pravda mluvená z kazatelny nepůsobí na srdce. Slovo Ducha, Boží Slovo míjí ze svého účinku, nepůsobí na posluchače. Vznešené Boží dílo se dotýká příliš těsně všedních věcí.

Kazatelé musí být obráceni, než mohou posilovat svých bratří. Nemají kázat sama sebe, ale Krista s Jeho spravedlností. Mezi lidem je nutná reformace, ale měla by nejprve započít své očisťovací dílo mezi kazateli. Jsou strážnými na Sionských hradbách, aby varovali bezstarostné a nevědomé svým troubením, aby líčili osud pokrytectví na Sionu. Zdálo se mi, že někteří kazatelé zapomněli, že je satan dosud na živu a vytrvalejší, vážnější a lstivější než kdykoli jindy, že se stále pokouší odlákat duše z cesty spravedlnosti.

Důležitou prací kazatelského díla je věrné hlásání zdravotní reformy lidu, tak jak je spojeno s poselstvím třetího anděla, jako část téhož díla. ^{1T 470} Neměli by sami zanedbat je přijmout a měli by je klást na srdce všem věřícím.

Kazatelé by neměli mít žádných zvláštních vedlejších zájmů vedle velkého díla přivádění duší k pravdě. Zde je zapotřebí vší jejich energie. Neměli by se zabývat obchodem, podomním obchodováním nebo jakýmkoli obchodem vedle toho jedinečného díla. Vznešené břímě, dané Timoteovi, spočívá na nich stejnou váhou, ukládá jim tu nejvznešenější povinnost a nejstrašlivější odpovědnost. "Protož já osvědčuji před obličejem Božím a Pána Jezukrista, kterýž má souditi živé i mrtvé v příchodu svém slavném a království svém. Kaž Slovo Boží, ponoukej v čas neb ne v čas, tresci, žehři, napomínej ve vší tichosti a učení." "Ale ty ve všem buď bedliv, protivenství snášej, dílo kazatele konej, dokazuj toho dostatečně, že jsi věrný služebník." 2Tm 4,1.2.5

Špatné životní návyky oslabily naše duševní i tělesné schopnosti a všechny síly, které můžeme nabýt správnou životosprávou a získat tak ten nejlepší poměr mezi zdravím a životem, měli bychom věnovat beze všech výhrad dílu, které nám Bůh určil. Nemůžeme si dovolit pořádat hostiny nebo prodej zboží, vše současně s dílem, svěřeným nám samotným Bohem, svojí zeslabenou, zmrzačenou energií. Potřebujeme nyní každé schopnosti jak ducha, tak těla. Boží dílo toho vyžaduje a žádné vedlejší zaměstnání nemůže být přijato při tomto velkém díle, aniž by zabralo čas, sílu ducha i těla a tak oslabovalo působivost a sílu Boží věci. Kazatelé, kteří to dělají, nemohou mít dostatek času na úvahy a modlitby, všechnu tu sílu a bystrost ducha, jakou by měli mít, aby chápali případy oněch duší, které potřebují pomoci a aby byli připraveni "včas nebo nevčas". Vhodně pronesené slovo v pravý čas, může zachránit ubohou bloudící, pochybující, klesající duši. Pavel napomíná Timotea: ^{1T 471} "O tom přemýšluj, v tom buď, aby prospěch tvůj zjevný byl všechněm." 1Tm 4,15.

V Kristově příkazu učedníkům, jim praví: "Cožkoli svážete na zemi, bude svázáno na nebi, cožkoli rozvážete na zemi, bude rozvázáno na nebi." Je-li toto ono strašlivé odpovědné dílo Božích kazatelů, jak je tedy důležité, aby se mu cele oddali a bděli nad dušemi jako takoví, kteří musí vydat počet. Měl sem vniknout nějaký sobecký zájem a odloučit srdce od díla? Někteří kazatelé touží po svých domovech, unikají pouze na sobotu a opět se navracují a vyčerpávají svoji energii vyřizováním domácích záležitostí a hospodářství. Pracují po celý týden pro sebe a věnují zbytek své již vyčerpané energie práci pro Boha. Ale tak slabé úsilí On nepřijímá. Nemají šetřit svých duševních ani tělesných sil. Jejich největší snaha je ještě nedostatečná. Ale když jsou v pracovních dnech zaneprázdněni pečováním a neklidem tohoto života, nehodí se vůbec pro vznešené, posvěcené, důležité Boží dílo. Osud duší závisí na jejich životě a na rozhodnutí, které učiní. Jak je tedy důležité, aby byli střídmí ve všem, ne pouze v jídle ale i v práci, aby jejich síly mohly být nezeslabené, mohly být věnovány jejich posvěcenému povolání.

Někteří věřící přítomné pravdě se dopustili velké chyby zaváděním obchodování do řady shromáždění, neboť tím odváděli mysl od předmětu shromáždění. Kdyby byl Kristus nyní ještě na zemi, vyhnal by tyto obchodující ať by to již byli kazatelé nebo lid karabáčem, jako když vešel za stara do chrámu, "počal vymítat ty, kteříž prodávali a kupovali v chrámě a stoly penězoměnců a stolice prodávajících holuby převracel. ^{1T 472} Zdaliž není psáno, že dům můj dům modlitby slouti bude u všech národů? Vy pak učinili jste jej peleší lotrů." Mk 11,15.17. Tito prodávající by mohli říci na svoji omluvu, že předměty, které prodávají, slouží svatým obětem. Ale oni pomýšleli na zisk, aby získali prostředky, aby shromažďovali.

Bylo mně ukázáno, že kdyby nebyly duševní a mravní schopnosti zatemněny špatnými životními návyky, byli by kazatelé i lid snadno a rychle rozeznali zlé následky směšování svatých a všedních věcí. Kazatelé stáli na kazatelně a pronášeli slavnostní kázání a potom, zaváděním obchodování a samotným prodáváním dokonce i v Božím domě, odvraceli mysl svých posluchačů od právě získaných dojmů a mařili tak ovoce své práce. Kdyby nebyla otupena vnímavost, byli by rozeznali, že snižují věci posvěcené na stupeň věcí obecných. Břímě prodeje našich publikací by neměla spočívat na kazatelích, pracujících Slovem i Písmem. Jejich čas a síla by měla být šetřena, aby jejich úsilí mělo dokonalý úspěch v řadě shromáždění. Jejich časem a silou by nemělo být plýtváno, neměli by prodávat naše knihy, když mohou tyto být dobře předávány veřejností těmi, kdo nenesou kazatelské břímě. Když přichází na nová pole, může být nutností pro kazatele, aby s sebou přinesl publikace, aby je nabídl lidem ke koupi, i za některých okolností může být nutné také prodávat knihy a uzavírat obchody za vydavatelství. Ale této práci by mělo být zabráněno, kdykoli může být vykonána druhými.

Kazatelé mají dosti co dělat s kázáním slova a když byli se vším důrazem přednesli lidu vznešenou pravdu, mají zachovávat pokornou důstojnost, jako kazatelé vznešené pravdy a jako představitelé pravdy hlásané lidu. Po námaze svého zaměstnání potřebují oddechu. I prodávání knih o přítomné pravdě je starost, nárok na mysl a obtíž pro tělo. ^{1T 473} Jsou-li zde někteří, kteří mají ještě rezervu sil a mohou být zatíženi, aniž by jim to uškodilo, mají ještě důležitou práci a ta započala právě okamžikem, kdy kázali lidu pravdu. Pak přichází ještě výstražná kázání, bdělá péče, snaha druhým dobře činit, rozhovory a návštěvy u rodinných krbů, dům od domu, vnikání do myšlenkového i duševního stavu oněch duší, které naslouchaly jejich úvahám. Povzbuzování jednoho, kárání druhého, utěšování obtížených, trpících a zoufalých. Mysl by měla být co nejvíce oproštěna od únavy, aby byli muži hotoví "včas i v nečas". Měli by být poslušni Pavlova důtklivého napomínání Timoteovi: "O těchto věcech přemyšluj, a cele se jim oddej."

Někteří nesou velmi lehce odpovědnost za dílo. Domnívají se, že je jejich práce skončena opuštěním kazatelny. Je to těžké navštěvovat, je to těžké promlouvat a lid, který skutečně touží získat vše to dobré co zde je pro ně, který si přeje slyšet a poznat a naučit se věci vidět jasně, není spokojen, nemaje žádného užitku. Kazatelé se omlouvají, že jsou unaveni, a přece někteří plýtvají svými drahocennými silami a tráví svůj čas prací, kterou by druhý zastal právě tak dobře jako i oni. Mají si uchovat mravní a tělesnou sílu, aby mohli jako věrní Boží služebníci podat důkaz své služby.

V každém důležitém místě by měl být sklad publikací. A někdo, kdo si skutečně cení pravdy, by měl projevit snahu, aby tyto knihy se dostaly do rukou všech, kdo si přejí číst. Žeň je velká, ale ženců málo, a ti mnozí zkušení pracovníci, kteří se nyní nacházejí na poli, mají co dělat s prací slovem i pérem. Povstanou mužové prohlašující, že Bůh na ně vložil břímě vyučování pravdě. Všichni takoví musí být prozkoumáni a vyzkoušeni. ^{1T 474} Nesmí jim být ulehčeno ode všech starostí ani nesmí jim ihned být svěřeno odpovědné postavení. Ale musí být povzbuzováni, aby plně dokázali svoji službu. Nebylo by nejlepším pro takové jedince, aby převzali práci jiných mužů nebo v ní pokračovali. Nechť nejprve společně s někým zkušeným a moudrým pracují a ten brzy uvidí, jsou-li schopni vykonávat zachraňující vliv. Mladí kazatelé, kteří nikdy neměli unavující práce, ani nepocítili nátisk na svou duševní a fysickou sílu, neměli by být povzbuzování v naději na podporu, neodvislou od jejich vlastní fysické práce, neboť to by jim škodilo a bylo by vnadidlem pro muže, aby se věnovali dílu, jehož tíhu by si sami neuvědomovali, ani odpovědnost, spočívající na Bohem vyvolených kazatelích. Takoví by se cítili kompetentními vyučovat druhé, i kdyby sami sotva poznali první zásady.

Mnozí vyznavači pravdy nejsou jí posvěceni a nejsou nadáni moudrostí, nejsou vedeni a vyučováni Bohem. Všeobecně je Boží lid světského myšlení a odvrátil se od prostoty evangelia. To je příčinou velkého nedostatku duchovního bystrozraku v jejich chování vůči kazatelům. Káže-li kazatel nenuceně, prostosrdečně, vychvalují ho. Místo, aby stavěli na pravdách, které hlásá, a napravovali se a takto dokázali, že nejsou zapomětlivými posluchači ale činitelé, vyvýšují ho, odvolávají se na to, co činil. Trvají na ctnostech ubohého nástroje, ale zapomínají na Krista, který tohoto nástroje použil. Od pádu satanova, který byl vznešený anděl, klesali kazatelé pro povýšenost. Nemoudří světitelé soboty činí potěšení satanovi, když vychvalují své kazatelé. Jsou si toho vědomi, že pomáhají satanovi v jeho díle? Jistě by byli zděšeni, kdyby si uvědomili, co dělají. Jsou zaslepeni, ^{1T 475} nejsou v radě Boží. Pozvedám varovný hlas proti chválení a pochlebování kazatelům. Viděla jsem zlo, strašlivé zlo, které z toho pošlo. Nikdy, nikdy nepronášejte slov chvály do očí kazatele. Vyvyšujte Boha a važte si věrného kazatele, buďte si vědomi jeho břemene a ulehčete mu je, můžete-li, ale nepochlebujte mu. Neboť satan sám stojí připraven na své pozorovatelně, aby vykonal svoji práci.

Kazatelé nemají používat lichotek nebo brát ohled na osoby. V tom tkvělo a dosud spočívá velké nebezpečí pobloudění, dělá -li se i malý rozdíl mezi majetnými, nebo lichotí-li se jim zvláštní pozorností nebo slovy. Je zde nebezpečí "obdivování se člověku" pro zisk, ale kdo tak činí, uvádí v nebezpečí vlastní věčné zájmy. Kazatel může být zvláštním oblíbencem některého zámožného člověka a ten, může být k němu velmi štědrý, to kazatele uspokojuje a on opět ze své strany zahrnuje chválou dárcovu přízeň. Jeho jméno může být vyhlášeno tiskem a přece může být tento dárce nehoden důvěry mu věnované. Jeho štědrost nevznikla z hluboké živé zásady činit dobro svými prostředky, podporovat Boží věc, poněvadž by si ji ocenil, ale z nějakého sobeckého důvodu, z přání být pokládán za štědrého. Možná, že daroval z chvilkové nálady a jeho štědrost nebyla zásadní. Mohl k tomu být pohnut nasloucháním bodající pravdě, která na chvíli otevřela jeho peněženku, ale jeho štědrost postrádá hlubších motivů. Dává jako postižen křečí, jeho peněženka se otvírá jako by v křečovitých záchvěvech, právě tak jistě se křečovitě zavírá. Nezasluhuje chvály, neboť v pravém slova smyslu je skrblíkem a neobrátí -li se od základu i se svoji peněženkou, uslyší jedinou zničující hrozbu: "Odejdi, bohatče, běduj a kvil pro bídu, která tě postihne. Tvoje bohatství je zkaženo a tvé roucho je molem prožráno. " Takoví nakonec procitnou ze strašlivého sebeklamu. Ti, kdo vychvalovali jejich chvilkovou štědrost, ^{1T 476} pomáhali satanovi je oklamat a udržovali je v domnění, že jsou velmi štědrými, velmi obětavými i když neznají ani základní zásady štědrosti, nebo sebeobětování.

Někteří muži a některé ženy si namlouvají, že věří, že si příliš necení věcí tohoto světa, ale že si více váží pravdy a jejího pokroku než jakéhokoli světského zisku. Mnozí nakonec procitnou, aby shledali, že byli oklamáni. Snad si někdy cenili pravdy a snad se jim zdály pozemské poklady u porovnání s pravdou skutečně bezcennými, ale po nějakém čase, když se jejich světské poklady rozmnožily, stávali se méně oddanými. Ačkoliv mají dost pro pohodlný život, přece jejich všechny činy ukazují, že nejsou nikterak uspokojeni. Jejich skutky dosvědčují, že jejich srdce jsou připoutána k jejich světským pokladům. Zisk, zisk je jejich heslem. K tomuto konci jim radí i členové rodiny. Neudělají si téměř ani čas na modlitbu nebo pobožnost. Pracují od časného rána do pozdní noci. Churaví a nemocné ženy a slabé děti vybičovávají jejich ochabující ctižádost a spotřebovávají jejich životní síly, aby získali nějaký předmět, aby získali ještě trochu více peněz. Lichotí si, že tak činí, aby pomohli Boží věci. Strašlivý klam. Satan přihlíží a směje se, neb on ví, že zaprodávají duši i tělo pro ziskuchtivost. Jsou zaslepeni bohem tohoto světa. Kristus je koupil svojí vlastní krví, ale oni olupují Krista, olupují Boha, samo jsou rozervanými a téměř neužitečnými pro společnost.

Věnují jen málo času nápravě svého myšlení a jen málo společným nebo domácím radostem. Nejsou nikomu k užitku. Jejich životy jsou hrozným omylem. Ti, kteří sebe sama takto zneužívají, cítí, že jejich bezoddyšná práce je bezcenná. Ničí se svojí troufalou prací. ^{1T 477} Poškozují chrám Páně neustálým přestupováním zákonů své existence přemírou práce. A přece to pokládají za ctnost. Až je Bůh povolá ke skládání počtu, až bude od nich požadovat hřivny, které jim svěřil i s úroky, co budou moci říci? Jakou omluvu budou moci pronést? Kdyby byli pohany, kteří ničeho nevědí o živém Bohu a vrhali se v slepém uctívání pod kola vozu boha Juggernauta, byl by jejich případ snesitelnější. Ale oni mají světlo, dostává se jim varování, aby udržovali svá těla, která Bůh nazývá svých chrámem, ve stavu co nejzdravějším, aby ho mohli oslavovat svým tělem i duchem, které jsou Jeho. Nedbají Kristova naučení: "Neskládejte sobě pokladů na zemi, kdež mol a rez kazí, a kdež zloději vykopávají a kradou, ale skládejte sobě poklady v nebi, kdež ani mol ani rez nekazí, a kdež zloději nevykopávají ani nekradou. Neboť kdež jest poklad váš, tuť jest i srdce vaše." Mt 6,19-21. Dovolují, aby je pečování tohoto světa omámilo. "Kteříž pak chtí zbohatnouti, upadají v pokušení, a v osídlo a v žádosti mnohé nerozumné a škodlivé, kteréž pohřižuji lidi v zahynutí a zatracení." 1Tm 6,9 Uctívají pozemské poklady jako nevědomí pohané své modly.

Mnozí si lichotí, že jejich touha po zisku pramení z přání, aby mohli pomáhat Božímu dílu. Někteří slibují, že získají-li dostatek, budou činit dobře a podporovat přítomnou pravdu. Ale když se jejich očekávání splnila, nejsou o nic ochotnější pomáhat Božímu dílu, než byli dříve. Opět se zavazují, že když zakoupí onen vytoužený dům nebo vyhlédnutý, velmi požadovaný kousek země, a zaplatí za ně, pak že vykonají veliké dílo svými peněžitými prostředky, aby pomohli šířit Boží věc. Ale když se touha jejich srdce splnila, jsou ještě méně ochotni pomáhat Božímu dílu, než byli ve dnech své chudoby. ^{1T 478} "Mezi trní pak vsátý jest ten, kterýž slyší slovo, ale pečování tohoto světa a oklamání zboží udušuje slovo, i bývá bez užitku." Mt 13,22. Oklamání zboží je vede krok za krokem, až ztratí všechnu lásku k pravdě a přece se klamou falešnou nadějí, že jí věří. Milují svět a věci tohoto světa, ale lásky k Bohu nebo ku pravdě v nich není.

Aby získali trochu peněz, zařídí si mnozí s rozmyslem své obchodní záležitosti tak, že tato práce stojí velkou námahu mimo dům a jejich rodinu doma. Kosti, svaly, mozek všech jsou napjaty do krajnosti, mají před sebou velký kus práce, který musí být vykonán, a vymlouvají se, že musí vykonat vše, co je v jejich silách, jinak že utrpí ztrátu, že mnoho prodělají. Všechno musí být zachráněno, ať je již následek jaký chce. Co získali takoví lidé? Možná, že byli schopni udržet si základní majetek a přidat něco k tomu. Ale co ztratili na druhé straně? Dar zdraví nedocenitelný jak pro chudé tak i pro bohatého, ustavičně, nezadržitelně se ztrácí. Matka i děti opětovně napadají samé základy zdraví a síly, domnívá se, že takové nadměrné mrhání nikdy neskončí, v údivu shledají, že jejich životní síla je zcela vyčerpána. Nemají ničeho, oč by se opřeli v čas potřeby. Krása a štěstí jejich života jsou zastíněny bezesnými nocemi a mučivými starostmi. Tělesná i duševní síla je pryč. Manžel a otec, který pro zisk tak nemoudře zařídil své záležitosti, snad i s plným souhlasem ženy, matky, může nyní jako výsledek pochovat matku a jedno nebo i více dětí. Zdraví a život byly obětovány lásce k penězům. "Kořen zajisté všeho zlého jestiť milování peněz, kterýchž někteří žádostiví byvše, pobloudili od víry a sami se naplnili bolestmi mnohými." ITm 6,10

Světitelé soboty musí ještě vykonat veliké dílo. ^{1T 479} Musí mít oči otevřené, aby viděli svůj pravý stav, musí být horliví a kající, neboť jinak nedojdou věčného života. Zmocnil se jich duch světa tohoto a dostali se do zajetí mocností temnoty. Nedbají napomínání apoštola Pavla, "a nepřipodobňujte se světu tomuto, ale proměňtež se obnovením mysli své tak, abyste zkusili, jaká by byla vůle Boží dobrá, libá a dokonalá." Ř 12,2 U mnohých převládá světský duch s žádostmi a sobectvím. Ti, kteří ho mají, ohlížejí se jen po svém vlastním zájmu. Sobecký bohatý člověk se nezajímá o záležitosti svého souseda, nemůže-li sám využít toho, čím je tento v nevýhodě. Ono ušlechtilé a Bohu rovné v člověku mizí a je obětováno sobeckým zájmům. Láska k penězům je kořenem všeho zla. Zatemňuje rozhled a zabraňuje lidem v rozeznávání povinností k Bohu a bližním.

Někteří si lichotí, že jsou štědří, poněvadž někdy darují ochotně kazatelům a na šíření Božího díla. Avšak jednání s těmito tak zvanými štědrými lidmi je velmi obtížné, neboť jsou vždy hotovi ošidit. Mají přemíru statků tohoto světa, proto na nich spočívá velká odpovědnost jako na Božích šafářích. Když však jednají s chudým, těžce pracujícím bratrem, vyždímají z něj poslední haléř. Hubený zisk je podílem chudého člověka. Místo, aby byl k svému chudému bratru blahovolný, využívá bezohledný, přísný bohatý muž všech výhod a zvyšuje svůj již beztoho velký blahobyt neštěstím druhého. Honosí se svojí zběhlostí, ale svým bohatstvím uvaluje na sebe těžké zlořečenství a staví do cesty překážky svému bratru. Svým skrblictvím a vypočítavostí se připravuje o možnost ovlivňovat ho nábožensky. Všechno to má onen chudý bratr v živé paměti, a všechny horlivé modlitby a zdánlivě horlivá svědectví, ^{1T 480} vycházející z úst jeho bohatého bratra ho zarmucují a znechucují. Vidí v něm pokrytce, vzniká trpkost, jíž jsou mnozí zachváceni. Chudý mu nemůže zapomenout, že byl využit, taktéž nemůže zapomenout, že byl nucen, aby se podjal nepříjemných záležitostí jen proto, že byl ochoten nést břemena "zatím co bohatý bratr měl vždy pohotově výmluvu, aby mu nemohlo být břímě naloženo." Přesto vše je chudý muž tak proniknut Kristovým duchem, že odpustí bohatému bratru všechno zneužití.

Opravdová, ušlechtilá, nesobecká dobrota nalézá se velmi zřídka mezi zámožnými. Ve své touze po majetku, přehlíží nároky lidskosti. Nemohou vidět a pociťovat obtížné, nepříjemné postavení svého bratra v chudobě, který snad pracoval právě tak těžce jako i oni. Říkají jako Kain: "Jsem snad strážný bratra svého?" "Pracoval jsem tvrdě na to, co mám, musím si toho hleděti." Místo aby se modlili: "Pomoz mi cítit bídu bratra mého." Jejich neustálou snahou je zapomenout, že má vůbec nějakou bídu, nějaký nárok na jejich soucit nebo štědrost.

Mnozí světitelé soboty jsou vinni, že jsou obličeje chudých rozryty vráskami. Myslí si však takový, že Bůh nevidí skoupé, nízké počínání? Kdyby mohli mít oči otevřené, viděli by anděla následující je, kamkoli jdou a věrně zapisujícího všechny jejich skutky jak v rodině, tak i na jejich pracovištích. Věrný svědek je jim na stopě a prohlašuje: "Znám skutky tvé." Když jsem viděla ducha oklamávání a šizení a nízkosti dokonce mezi některými tzv. světiteli soboty, vykřikla jsem v duševní úzkosti. Toto veliké zlo, tato strašlivá kletba se klade kol některých z Izraele Božího v těchto posledních dnech a činí je předmětem odporu dokonce i některých ušlechtile smýšlejících nevěřících. A toto je lid, který vyznává, že očekává na Pána!

Jsou ještě chudí bratří, kteří nejsou prosti pokušení. Jsou špatnými hospodáři, nemají moudrého úsudku, chtějí získat prostředky, aniž je získali poznenáhlou, vytrvalou prací. ^{1T 481} Někteří mají tolik naspěch, aby zlepšili své životní podmínky, že se pouští do různých podniků aniž by se dříve poradili s muži dobrého úsudku a zkušeností. Jejich očekávání se zřídka splní: místo aby vydělali, prodělají a potom přichází pokušení a sklon k závisti vůči bohatým. Chtějí skutečně mít prospěch z blahobytu bohatších bratří a cítí se ukřivděni, jelikož tomu tak není. Ale oni nejsou hodni, aby se jim dostalo zvláštní pomoci. Je jasné, že jejich úsilí bylo nestálé, rozptýlené. Byli nestálí v obchodních záležitostech a plni strachu a obav, což vynáší jen malý obrat. Takoví lidé by měli dát na radu zkušených. Ale právě takoví jsou často těmi posledními, kdo hledají rady. Domnívají se, že mají nadřazený úsudek a nechtějí se dát poučit.

A právě takoví jsou velmi často podváděni bystrými, honěnými kupčíky s patentním právem, jejich úspěch vždy závisí na umění klamat. Takoví by měli chápat, že těmto kupčíkům nemůže být věnována žádná důvěra. Ale bratří jsou důvěřiví právě v těchto věcech, které by měli podezírat a jimž by se měli vyhnout. Neberou si k srdci Pavlovo poučení k Timoteovi: "Jestiť pak zisk veliký pobožnost s takovou myslí, kteráž na tom, což má, přestat umí." "Ale majíce pokrm a oděv, na tom přestaneme." 1Tm 6,6.8. Nedopusťme, aby chudí se domnívali, že jedině bohatí jsou chamtiví. Zatím co bohatí chtivě drží to, co mají a snaží se získat ještě více, jsou chudí ve velkém nebezpečí, že by mohli bohatým závidět jejich majetek. V naší zemi hojnosti je skutečně málo těch, kteří jsou opravdu tak chudí, aby potřebovali pomoci. Kdyby jen žili správným způsobem, neměli by téměř v žádném případě nedostatek. Moje výzva k bohatým je: Jednejte velkodušně se svými chudými bratry, kteří zchudli neštěstím nebo nemocí, zaslouží si vaší zvláštní péče a pomoci. "A tak sumou, všichni buďte jednomyslní, jedni druhých bíd čitelní, bratrstva milovníci, milosrdní, dobrotiví. ^{1T 482}

Zbožní mužové a zbožné ženy, očekávají přenesení do nebes, aniž by poznali smrti. Varuji vás, abyste byli méně pečující, méně ziskuchtiví pro sebe. Vzkřiste své Bohu podobné mužství, své ušlechtilé ženství, šlechetnými skutky nesobecké dobrotivosti. Z celého srdce zavrhněte své dřívější lakomství a získejte znovu ušlechtilost duše. Z toho, co mi Bůh zjevil, jsem viděla, že vás Ježíš vyvrhne z úst svých, pakli se nebudete z celého srdce svého kát. Sobotu zachovávající adventisté se prohlašují za Kristovy následovníky, ale skutky mnohých z nich, zapírají jejich vyznání. "Podle ovoce poznáte je." "Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do království Božího, ale ten kdo koná vůli Otce mého, který je v nebesích."

Obracím se na všechny, kdo vyznávají, že věří pravdě, aby pohleděli na charakter a život Božího Syna. On je naším vzorem. Jeho život se vyznačoval nesobeckou dobrotou. Byl vždy dotčen lidskou bídou. Chodil po světě a konal dobro. Nebylo jediného sobeckého činu v Jeho životě. Jeho láska k padlému lidstvu, Jeho touha zachránit je, byla tak veliká, že uvalil na sebe Otcův hněv a souhlasil vytrpět trest za ono přestoupení, které uvrhlo provinivšího se člověka do ponížení. Nesl hříchy člověka na vlastním těle. "Nebo toho, kterýž hříchu nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom my učiněni byli spravedlností Boží v něm." 2K 5,21.

Pravá velkomyslnost je velmi často zmařena zdarem prospívání a bohatstvím. Mužové i ženy projevují někdy v těžkostech nebo pokorné chudobě velkou lásku k pravdě a zvláštní zájem o prospěch Boží věci a o spásu svých bližních a říkají, co vše by dali, kdyby jen měli dostatek prostředků. Bůh je často zkouší, dává jim úspěch, požehnává jim ve všem nad jejich očekávání. Ale jejich srdce jsou lstivá. Jejich dobré úmysly a sliby se podobají sypkému písku. Čím více mají, tím více si žádají. Čím mají větší prospěch, ^{1T 483} tím jsou chtivější zisku. Někteří z těch, kteří byli ve své chudobě dříve dokonce dobročinní, stávají se skoupými a náročnými. Peníze se stávají jejich Bohem. Libují si v moci, kterou jim dávají peníze, v úctě jim prokazované. Anděl pravil: "Pozoruj, jak odolávají pokušení. Bdi nad vyvíjením charakteru pod vlivem bohatství." Někteří utiskovali potřebné chudé a budou chtít získat jejich služeb co nejlevněji. Byli panovační, peníze pro ně znamenaly moc. Viděla jsem, že Boží oko na nich spočívá. Byli svedeni a klamáni. "A aj, přijdu rychle a odplata má se mnou, abych odplatil každému podle skutků jeho."

Někteří zámožní jsou přesně systematicky dobročinní a honosí se svoji přesností a velkomyslností a domnívají se, že tím jejich povinnost končí. Jejich povinnost však nepřestává. Bůh si činí na ně nárok, což si oni neuvědomují. Lidská společnost si činí na ně nárok, jejich bližní si činí na ně nárok. Všech těchto nároků má být dbáno, ani jeden nemá být přehlédnut nebo zanedbán. Někteří lidé dávají kazatelům a do pokladnice s takovým zadostiučiněním, jakoby je to opravňovalo ke vstupu do nebeského království. Někteří opět si myslí, že nemohou ničím prospět Boží věci, nemají -li ustavičný velký zisk. Cítí, že to stále není to hlavní. Kdyby náš Spasitel k nám pronesl táž slova jako kdysi k jistému vládci: "Jdi, prodej statek svůj a rozdej chudým a budeš mít poklad v nebesích a pojď, následuj mne", odešli by zarmouceni a ponechali by si jako on své modly, statky, raději než by se s nimi rozloučili a zajistili si tak poklad v nebesích. Tento kníže uplatňoval svoje přesvědčení, že již od mládí zachovává všechna Boží přikázání a v plné víře ve svoji věrnost a spravedlnost a v domnění, že je dokonalý, ^{1T 484} táže se: Čeho se mně ještě nedostává? Ježíš okamžitě vyvrací jeho jistotu tím, že poukazuje na jeho modlu, jeho majetek. Měl jiné bohy před Pánem, kterých si výše cenil, než věčného života. Nedostávalo se mu velké lásky k Bohu. Tak tomu je s některými, kteří vyznávají víru v pravdu. Domnívají se, že u nich není nedostatku, že jim ničeho neschází, zatím co jsou míle vzdálení dokonalostí a hýčkají modly, které je vyřadí z nebeského království.

Mnozí litují otroky z jihu, poněvadž jsou prací zlomeni, zatím co v jejich vlastních rodinách existuje otroctví. Matkám a dětem je dovoleno namáhavě od rána do večera pracovat, neznají oddechu, znají jen práci bez konce, která je ubíjí. Mají se za Kristovy následovníky, kde však mají čas k uvažování a modlení, kdy mohou získat pokrm pro svou duši, aby rozum, kterým sloužíme Bohu, nezakrněl ve svém vývinu? Bůh vyzývá každého jedince, aby užíval darů, které jim předal pro svoji slávu a takto je zdokonaluje, aby získali také druhé. Bůh nás zavazuje, abychom prospívali druhým. Naše dílo na tomto světě pro dobro druhých nebude dokonáno, dokud Kristus v nebi neřekne: "Stalo se", "Kdo škodí, škodí ještě, a kdo smrdí, smrď ještě, a kdo je spravedlivý, ospravedlní se ještě a svatý posvěť se ještě."

Zdá se, že mnozí nemají pravého pojmu o své odpovědnosti před Bohem. Je od nich požadováno, aby se snažili vejít úzkou branou. Velké dílo čeká mladé i staré, aby vážně pracovali na záchraně, nejen svých vlastních duší, ale duší druhých. Není nikoho, kdo by mohl tvrdit, že nemá nějakého vlivu. Svojí lhostejností používají tohoto vlivu, aby zabránili duším vejít úzkou bránou, nebo kladou svým vytrvalým, ^{1T 485} vážným úsilím důraz na nutnost pilně se snažit o vejití tam-tudy. Nikdo nezaujímá neutrální postavení tím, že nečiní ničeho, aby jiné povzbuzovali ke službě Bohu, ale že také nečiní nic, co by jim zabraňovalo ve službě Jemu. Kristus praví: "Ti, kdož se mnou neshromaždují, rozptylují." Mějte se na pozoru, staří i mladí, buď pracujete s Kristem na záchraně duší, nebo se satanem na jejich záhubě. "Nechť svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše skutky dobré a velebili vašeho Otce, kterýž jest v nebesích."

Mladí mohou vykonávat mocný vliv, odloží-li svoji pýchu a sobeckost a oddají se Bohu, ale oni nechtějí nést břímě za druhé. Musí být sami nošeni. Nadešel čas, kdy Bůh požaduje v tomto směru změnu. Vyzývá mladé lidi i staré, aby byli horliví a kající. Zůstanou-li ve stavu vlažnosti, vyvrhne je z úst svých. Věrný svědek pravil: "Znám skutky tvé." Mladý muži, mladá ženo, vaše skutky jsou známé, ať jsou dobré anebo špatné. Jste bohatí na dobré skutky? Ježíš k vám přichází jako Rádce: "Radím ti, aby sis ode mne koupil zlatá ohněm zprubovaného, abys byl bohatý, a roucho bílé abys byl oděn, aby se nezjevila hanba nahoty tvé, a masti na oči, abys viděl."