V ep. Pavlově k Titovi kap. 2,13.14 čteme: "Očekávajíce té blahoslavené naděje a příští slávy velikého Boha a Spasitele našeho Jezukrista, kterýž dal sebe samého za nás, aby nás vykoupil od všeliké nepravosti a očistil sobě samému lid zvláštní, horlivě následovný dobrých skutků." Toto veliké dílo má být vykonáno pouze pro ty, kteří chtějí být očištěni, chtějí být zvláštní a kteří projeví horlivost v dobrých skutcích. Jak mnoho lidí uhýbá před tímto očisťujícím procesem! Nejsou ochotni prožívat pravdu, nejsou ochotni tvořit výjimku ve světě. Právě toto směšování se světem ničí naší duchovnost, čistotu a horlivost. ^{1T 275} Satan používá stále svou moc, aby znecitlivěl vnímavost Božího lidu, aby jejich svědomí, nevnímalo zlo a aby rozdělující znamení mezi nimi a světem bylo odstraněno.

Často jsem obdržela dopisy s otázkami týkající se oděvu. Někteří správně neporozuměli tomu, co jsem psala. Tatáž třída, která mi byla představena, která napodobovala způsoby světa, se nedala vůbec nebo jen málo ovlivnit nebo napravit. Jiná třída lidí,které se nedostává vkusu a pořádku v oděvu, využila a zneužila toho, co jsem napsala a vrhla se do opačného extrému. Myslí, že jsou prosti pýchy a pohlížejí na ty, kteří se odívají pěkně a pořádně, jako na pyšné. Podivínství a nepořádnost v oděvu je některými pokládána za ctnost. Takoví jdou cestou, která maří jejich vliv na nevěřící. Znechucují ty, kterým mají být ku prospěchu.

Vidění kárá nejen pýchu a napodobování zvyklostí světa, ale kárá také ty, kteří nedbají na svůj zevnějšek a nehledí si čistoty své osoby a svého oděvu. Zvláště pak mně bylo ukázáno, že ti, kteří vyznávají přítomnou pravdu, mají zvláště dbát na to, aby předstupovali v sobotu před Boha tak, aby dávali najevo, že si váží svého Stvořitele, který tento den posvětil a vložil na něj zvláštní poctu. Všichni, kteří si váží soboty, mají být čistí, upravení a mít pořádný oděv, neboť předstupují před horlivého Boha, který se cítí uražen nečistotou a nepořádkem a který si všímá každé známky neúcty. Někteří pokládají za nesprávné nošení čehokoliv na hlavě, vyjma čepice nebo klobouku /orig. sun-bonnet/, chránícího před slunečním žárem. To je extrém. Nošení slušných, prostých, slaměných nebo hedvábných čepic, klobouků, nemůže přece být pokládáno za projev pýchy. Máme-li žít svoji vírou, musí nás to vést k tomu, abychom nosili prostý oděv a byli horliví v dobrých skutcích, než abychom byli označování za zvláštní. Ale ztratíme-li cit pro pořádek a upravenost v oděvu, opouštíme pravdu v její podstatě, neboť pravda nikdy nesnižuje, nýbrž pozvedá. ^{1T 276} Nevěřící pohlížejí na světitele soboty, jako na ochuzené lidi a jsou-li ještě nedbalí na svůj oděv a mají-li hrubé drsné způsoby, potvrzují jen nevěřící v jejich úsudku.

Ti, kteří nazývají křesťany uprostřed nebezpečí posledních dnů a neřídí se podle pokorného, sebezapírajícího vzoru, řadí se sami do řad nepřítelových. Ten na ně pohlíží jako na své poddané a oni mu slouží k právě tak důležitým účelům jako kterýkoliv z jiných jeho poddaných, neboť mají jméno života, ale jsou mrtví. Jiní si je berou za příklad a tím ztrácejí nebe. Kdyby se tito lidé nevydávali za křesťany, nebylo by jejich příkladu dbáno. Tito neposvěcení vyznavači si nejsou vědomi váhy svého vlivu. Velmi ztěžují boj těm, kteří by jinak byli zvláštním Božím lidem. Pavel k Titovi 2,15 napomíná lid, který očekává na Kristovo zjevení, pravě: "Toto mluv a napomínej a trestej mocně. Žádný tebou nepohrdej."

Když svědčíme proti pýše a následování zvyklostí světa, setkáváme se s omluvami a sebeospravedlňováním. Někteří nám vyčítají příklad druhých. Ta a ta sestra nosí krinolínu /orig. hoops/, je-li to nesprávné pro mne, je to také nesprávné pro ni. Děti se domáhají příkladu druhých dětí, jejichž rodiče jsou světitelé soboty. Bratr A. je diakon církve. Jeho děti nosí krinolíny a proč je to nesprávnější pro mne, než pro ně? Někteří svým příkladem kladou slabým a neposvěceným do cesty překážky, na kterých tito ztroskotají. Z tohoto svého příkladu budou muset skládat Bohu počet. Často jsem dotazována: "Co říkáte krinolínám?" Odpovídám: "Dala jsem vám světlo, které bylo dáno mně. Bylo mi ukázáno, že krinolíny jsou hanbou a že nemáme v nejmenším následovat módu, která je tak hanebná.

Často jsem udivena, když slyším: ^{1T 277} "Sestra Whiteová praví, že není nesprávné nosit krinolíny." Nikdo nikdy něco podobného ode mne neslyšel. Po tom všem, co jsem viděla o krinolínách, nic by mne nepřimělo, abych někoho ani v nejmenším k jejich nošení povzbuzovala. Těžké vycpávky /orig. quilt/ a krinolíny jsou stejně zbytečné. Ten, který nás stvořil, nikdy neurčil, abychom se znetvořovali krinolínami nebo čímkoliv podobným. Ale Boží lid byl tak dlouho veden vynálezy a módou tohoto světa, že se jen nerad odpoutává. Když bádám v Písmu, jsem zneklidněna a poděšena nad Izraelem v těchto posledních dnech. Je napomínán, aby opustil modlářství. Obávám se, že spí, a že je tak přizpůsobován světu, že by bylo obtížným rozeznat, kdo z něho slouží Bohu a kdo nikoli. Vzdálenost mezi Kristem a Jeho lidem se zvětšuje a zmenšuje mezi ním a světem. Rozlišovací znamení mezi vyznávajícím Kristovým lidem a světem se téměř ztratila. Jako starý Izrael následují ohavnosti národů kolem sebe.

Z toho, co mi bylo ukázáno, vidím, že krinolíny jsou ohavností. Jsou neslušné a Boží dítky bloudí, když následují i v tom nejmenším tuto modlu nebo ji jen podporují. Ti, kteří vyznávají, že jsou Božím zvláštním vyvoleným lidem, měli by krinolíny odložit a jejich počínání bude živým pokáráním pro ty, kteří je nosí. Někteří se mohou i dovolávat účelností. Cestovala jsem mnoho a viděla jsem mnoho nepříjemností spojených s nošením krinolín. Ti, kdo se dovolávají nezbytnosti z důvodu zdraví, nosí je též v zimě, kdy jsou škodlivější jejich zdraví než podšívané sukně /orig. quilted skirt/. Při cestování vozy a dostavníky byla jsem často nucena zvolat: "Cudnosti, kde je tvůj stud?" Viděla jsem, jak ženy z velké společnosti, tlačící se do vozu, musely nadzvedat své krinolíny a klást je neslušným způsobem jen proto, aby se dostaly kupředu. A jejich tvary byly desetkráte obnaženější než těch, které krinolíny neměly. Kdyby to nebylo módou, ^{1T 278} byly by ty, které se tak neslušně obnažují, vypískány, ale skromnost a slušnost musí být obětovány bohu módy. Kéž by Pán osvobodil svůj lid od tohoto strašlivého hříchu. Bůh se nesmiluje nad těmi, kdo budou otroky módy. Ale dejme tomu, že je jakési pohodlí a účelnost k nošení krinolín, dokazuje to snad, že jejich nošení je správné? Změňme jen módu a o účelnosti nebude již mluveno. Je povinnosti každého Božího dítěte tázat se: "Čím se odděluji od světa?" Trpme jen trochu nepohodlí a buďme raději na správné straně. Jaké kříže nese Boží lid? Mísí se se světem, sdílí jeho ducha, oděv, mluvu a jedná jako on.

Přečtěte si 1Tm 2,9.10: "Takž také i ženy, aby se oděvem slušným a stydlivostí a středmostí ozdobovaly, ne strojení a křtaltováním sobě vlasů, neb zlatem anebo perlami, anebo drahým rouchem, ale tak jak sluší ženám, kteréž dokazují při sobě pobožnosti, dobrými skutky. Také 1Pt 3,3-5 "Kterýchžto ozdoba budiž ne ta zevnitřní, v splétání vlasů a províjení jich zlatem, anebo v odívání plášťů, ale ten skrytý srdce člověk, záležející v neporušitelností krotkého a pokorného ducha, kterýžto před obličejem Božím velmi drahý jest. Tak jsou zajisté i někdy ony svaté ženy, které naději měly v Bohu, ozdobovaly se, poddány byvše manželům svým."

Moc příkladu je veliká. Sestra A. se odvažuje nosit malou krinolínu. Sestra B. praví: "Není to horší pro mne nosit krinolíny než pro sestru A. A nosí jí o trochu širší. Sestra C. následuje příkladu sestry A. a B. a nosí krinolínu o něco širší než A. a B., ale všechny tři tvrdí, že jejich krinolíny jsou malé.

Rodiče musí vést těžký boj, chtějí-li poučovat své děti o zlu, pocházejícím z následování zvyklostí světa. Setkávají se s námitkami: "Ale matko, sestry A. B. a C. nosí krinolíny, je-li to nesprávným pro mne, je to přece také nesprávným pro ně. Co na to mohou rodiče odpovědět? ^{1T 279} Mají ukázat svým dětem na správný příklad, a i když příklad vyznávajících křesťanů vnuká dětem domněnku, že jsou jejich rodiče příliš přísní a starostliví ve svých omezeních, Bůh přesto požehná úsilí těchto svědomitých rodičů. Nezaujmou-li rodiče rozhodný, pevný postoj, budou jejich děti strženy proudem, neboť satan a jeho andělé pracují na jejich mysli a příklad neposvěcených vyznavačů jim ještě více jejich úsilí ztěžuje. Avšak ve víře v Boha a na modlitbách mají věřící rodiče setrvávat na neschůdné cestě povinnosti. Cesta kříže vede kupředu vzhůru. A když po ní kráčíme, hledáme věci nacházející se na jejím vrcholu, musíme postupně opouštět věci, náležející zemi. Zatím co svět a tělesní vyznavači se řítí dolů do smrti, musí ti, kteří stoupají do kopce, vyvíjet stále větší úsilí nebo budou stržení s nimi.

Děti světa jsou nazývány dětmi temnoty. Jsou zaslepeny bohem tohoto světa a jsou vedeny duchem knížete temna. Nemohou se radovat z nebeských věcí. Děti světla věnují svoji náklonnost věcem duchovním. Zanechávají věci tohoto světa daleko za sebou. Plní příkaz: "Vyjdi z nich a odděl se!" Zde je podmíněno zaslíbení "Já vás příjmu." Od počátku vyvolil Kristus svůj lid ze světa a žádá od něho, aby byl oddělený a neměl spolku s neužitečnými činy temnoty. Milují-li Boha a ostříhají-li Jeho přikázání, budou daleko vzdáleni přátelství tohoto světa a lásky k němu. Není jednoty mezi Kristem a Beliálem.

Prorok Ezdráš a jiní věrní služebníci židovské církve se velmi podivili, když k nim přistoupila knížata řkouce: "Neoddělil se lid Izraelský, ani kněží, ani Levitové od národů zemí cizích, ^{1T 280} ale činí podle ohavností jejich. Po všech pak těch věcech, kteréž na nás přišly pro zlé skutky naše a pro velké naše provinění, poněvadž Ty, Bože náš, netrestal jsi nás podle nepravostí našich a dal jsi nám vysvobození takové, opět-liž bychom rušit měli Tvá přikázání a příznit se s národy těmito ohavnými? Zdaliž Ty jsi se zuřivě nehněval na nás, až bys nás dokonce vyhladil, takže by žádný nezůstal a neušel? Hospodine, Bože Izraelský, Ty jsi spravedlivý, nebo jsme pozůstalí ostatkové, jakž se to vidí dnešního dne. Aj, my teď jsme před Tebou s proviněním svým, ač bychom neměli postavovat se před tváří Tvou pro věci takové. Ezdr.9,l.13-15

2Pa 36,14-16: "Ano i všecka knížata, kněží i lid v mnoha přestoupení se vydali, podle všech ohavností pohanských, poskvrnili domu Hospodinova, jehož byl posvětil v Jeruzalémě. A když posílal Hospodin Bůh otců jejich k nim posly své, ráno vstávaje a posílaje, protože se přívětivě měl k lidu svému a k příbytku svému. Posmívali se Božím poslům a pohrdali slovy Jeho a za svůdce měli proroky Jeho, až se rozpálila prchlivost Hospodinova na Jeho lid, tak aby nebylo žádného uléčení."

Lv 18,26.27: "Ale vy ostříhejte ustanovení mých a soudů mých a nečiňte nižádných ohavností těchto, tak domácí jako příchozí, kterýž je pohostinu uprostřed vás /Nebo všechny tyto ohavnosti činili lidé země té, kteříž byli před vámi, čímž poskvrněna je země/."

Dt 32,16-22: "K horlení popudili Ho cizími bohy, ohavnostmi dráždili jej. Obětovali ďáblům, ne Bohu, bohům, jichž neznali, novým, kteříž zblízka přišli, jichžto se nic nestrašili otcové vaši. Na Skálu, Skálu, kteráž zplodila tě, zapomenul jsi, zapomněl jsi na Boha silného, Stvořitele svého." To když viděl Hospodin, popudil se hněvem proti synům a dcerám svým. ^{1T 281} A řekl: "Skryji před nimi tvář svou, podívám se posledním věcem jejich, nebo národ převrácený jest, synové v nichž není žádné víry. Oniť jsou mne popudili k horlení skrze to, což není Bůh silný, rozhněvali mne svými marnostmi. I jáť popudím jich k závisti skrze ty, kteříž nejsou lid, skrze národ bláznivý k hněvu jich popudím. Nebo oheň zapálen jest v prchlivosti mé a hořet bude až do nejhlubšího pekla a sžíře zemi i úrody její a zapálí základy.

Četli jsme zde výstrahy a varování, která dal Bůh starému Izraeli. Nebylo to pro Jeho potěšení, že museli tak dlouho putovat pouští. Byl by je ihned převedl do zaslíbené země, kdyby se byli podrobili a ochotně dali se jim vést, ale jelikož Ho tak často na poušti zarmucovali, přísahal ve svém hněvu, že nevstoupí do Jeho odpočinutí, výjma dva, kteří Ho bez výhrad následovali. Bůh požaduje od svého lidu, aby důvěřoval pouze Jemu samému. Nepřeje si, aby přijímali pomoc od takových, kteří Mu neslouží.

Prosím, přečtěte si Ezdráše 4,15: "Uslyševše pak nepřátele Judovi a Benjaminovi, že by ti, kteříž přestěhováni byli, stavěli chrám Hospodinu Bohu Izraelskému, přistoupili k Zorobábelovi a ke knížatům čeledi otcovských a řekli jim: "Budeme s vámi stavěti, nebo jako i vy hledati budeme Boha vašeho, jemuž i oběti obětujeme ode dnů Esarchaddona krále assyrského, kterýž nás sem uvedl." Tedy řekl jim Zorobábel a Jesua i jiná knížata čeledí otcovských z Izraele: "Ne vám, ale nám náleží stavěti dům Bohu našemu, nebo my sami stavěti budeme Hospodinu Bohu Izraelskému, jakž přikázal nám král Cýrus, král Perský. Avšak lid té krajiny zemdléval ruce lidu Judského, a ohrožovali je, aby nestavěli. Anobrž i najímali proti nim rádce, aby rušili rady jejich, po všecky dny Cýra krále Perského, až do králování Daria, krále Perského." ^{1T 282}

Ezdráš 8,21-23: "Tedy vyhlásil jsem tu půst u řeky Ahava, abychom se ponižovali před Bohem svým a hledali od něho cesty přímé sobě a dítkám svým, i všemu jmění našemu. Nebo styděl jsem se žádati od krále vojska a jízdných, aby nás bránili před nepřáteli na cestě, nebo jsme byli pravili králi, řkouce: Ruka Boha našeho, jest nade všemi, kteříž Ho hledají upřímně, ale moc a prchlivost Jeho proti všechněm, kteří Ho opouštějí. A když jsme se postili a hledali v tom Boha svého, tedy vyslyšel nás."

Proroci a tito otcové nepokládali cizí národ za ctitele pravého Boha ačkoliv tito projevovali přátelství a přáli si jim pomáhat. Neodvážili se spojit se s nimi v ničem, co by se týkalo Jeho uctívání. Když putovali do Jerusaléma, aby vystavěli chrám Boží a znovu zřídili Jeho služby, nepožádali krále, aby jim byl nápomocen, ale hledali pomoc u Pána, postěním a modlitbami. Věřili, že Bůh ochrání své služebníky a pomůže jim v úsilí Jemu sloužit. Stvořitel všech věcí nepotřebuje pomoci nepřítele, aby zavedl své uctívání. Nežádá obětí bezbožných aniž přijímá oběti od těch, kteří mají jiné bohy před Pánem.

Často slýcháme poznámku: "Jste příliš zvláštní." Jako lid přinesli bychom jakoukoliv oběť pro záchranu duší nebo jejich získání pro pravdu. Ale neodvažujeme se mísit se s nimi, neodvažujeme se milovat věci, které oni milují, neodvažujeme se mít přátelství se světem, neboť pak bychom byli v nepřátelství s Bohem.

Z následujících statí Písma uvidíme, jak Bůh pohlížel na starý Izrael:

Ž 135,4: "Jákoba zajisté sobě vyvolil Hospodin a Izraele za svůj lid zvláštní."

Dt 14,2: "Nebo lid svatý jsi Hospodinu Bohu svému a tebe vyvolil Hospodin abys byl Jemu za lid zvláštní ze všech národů, kteří jsou na tváří země." ^{1T 283}

Dt 7,6.7. "Nebo ty jsi lid svatý Hospodinu Bohu svému, tebe vyvolil Hospodin Bůh tvůj, abys Jemu byl lidem zvláštním, mimo všecky národy, kteříž jsou na zemi. Ne proto, že by vás více bylo nad jiné národy, připojil se k vám Hospodin a vyvolil vás nebo menší váš počet byl nežli jiných národů."

Ex 33,16 . "Nebo po čem poznáno bude zde že jsem nalezl milost před Tebou já i lid Tvůj? Zdali ne po tom, když půjdeš s námi a když odděleni budeme, já i lid Tvůj, ode všeho lidu, kterýž je na tváří země?"

Jak často se vzpouzel starý Izrael a jak často býval navštěvován soudy a pobitím tisíců, poněvadž nechtěl zachovávat přikázání Boha, který Izrael vyvolil. Boží Izrael těchto posledních dnů je ve stálém nebezpečí, že splyne se světem a ztratí tak všechny známky vyvoleného Božího lidu. Přečteme si opět Titovi 2,13-15. Jsme zde přeneseni do posledních dnů, kdy Bůh sobě očisťuje zvláštní lid. Máme Ho dráždit jak to činil starý Izrael? Máme uvalit na sebe Jeho hněv odvrácením se od Něho a mísením se se světem a následováním ohavností národů kolem nás?

Bůh odložil pro sebe, co jest Jeho, toto zasvěcení se Bohu a oddělení od světa je jasně a důrazně přikázáno ve Starém i Novém zákoně. Je zde dělící zeď, kterou Bůh zřídil mezi věcmi světa a věcmi, které si vyvolil ze světa a sobě posvětil. Poslání a charakter Božího lidu je zvláštní, zvláštní je i jeho očekávání. Tyto zvláštnosti ho odlišují a oddělují od ostatních lidí. Celý Boží lid na zemi je jedno tělo, od počátku až do konce časů. Mají jedinou Hlavu, která řídí a vede tělo. Tytéž předpisy a povinnosti, které spočívaly na starém Izraeli, spočívají na Božím lidu i nyní, aby se oddělil od světa. Velká Hlava církve se nezměnila. ^{1T 284} Zkušenost křesťanů v těchto dnech se velice podobá putování starého Tzraele. Přečtěte si prosím I.Kor.lO, zvláště pak od verše 6-15.

"Ty pak věci ku příkladu nám se staly, abychom nebyli žádostivi zlého, jako i oni žádali. Protož nebuďte modláři, jako někteří z nich, jakož psáno jest: Posadil se lid, aby jedl a pil a vstali aby hráli. Aniž smilněme, jako někteří z nich smilnili a padlo jich jeden den tři a dvacet tisíců. Ani pokoušejme Krista, jako někteří z riich pokoušeli a od hadů zhynuli. Ani repcete, jako i někteří z nich reptali a zhynuli od záhubce. Toto pak všecko u figuře dálo se jim, a napsáno jest k napomenutí našemu, kteříž jsme na konci světa. Protož kdo se domnívá že stojí, hlediž, aby nepadl. Pokušení vás nezachvátilo než lidské. Ale věrný jest Bůh, kterýž nedopustí vás pokoušet nad vaši možnost, ale způsobí s pokušením také vysvobození, abyste mohli snésti. Jakožto opatrný mluvím. Vy suďte, co pravím."

1J 3,1: "Pohleďte, jakou lásku dal nám Otec, totiž, abychom synové Boží slouli. Protoť svět nezná nás, že Jeho nezná."

1J 2,15-17: "Nemilujtež světa, ani těch věcí, kteréž na světě jsou. Milujeteli kdo svět, není lásky Otcovy v něm. Nebo všecko, což jest na světě, jako žádost očí a pýcha života, toť není z Otce, ale je ze světa. A svět hyne i žádost jeho, ale kdož činí vůli Boží, ten trvá na věky."

2Pt 2,20: "Jestliže by pak ti, jenž ušli poskvrn světa, skrze známost Pána a Spasitele Jezukrista, opět zase v to zapleteni jsouce, přemoženi byli, učiněn jest poslední způsob jejich horší nežli první." ^{1T 285}

Jk 4,4: "Což nevíte, že přízeň světa jest nepřítelkyně Boží? A protož kdo by koli chtěl býti přítelem tohoto světa, nepřítelem Božím učiněn bývá."

Jk 1,27: "Náboženství čísté a neposkvrněné před Bohem a Otcem totoť jest: Navštěvovati sirotky a vdovy v souženích jejich a ostříhati sebe neposkvrněného od světa."

Tt 2,12: "Vyučující nás, abychom odřeknouce se bezbožnosti a světských žádostí, střízlivě a spravedlivě a pobožně živi byli na tomto světě."

Ř 12,2: "A nepřipodobňujte se světu tomuto, ale proměňtež se óbnovením mysli vaší, tak abyste zkusili, jaká by byla vůle Boží dobrá, libá a dokonalá:"

J 17,14.15.17: "Já jsem jim dal slovo Tvé a svět jich nenáviděl, nebo nejsou ze světa, jako i já nejsem ze světa. Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys jich zachoval od zlého. Posvětiž jich v pravdě své, slovo tvé pravda jest."

Lk 6,22.23: "Blahoslavení budete když vás nenáviděti budou lidé, když vás vyobcují a haněti budou a vyvrhou jméno vaše jako zlé pro Syna člověka. Radujte se v ten den a veselte se, nebo aj odplata vaše mnohá jest v nebesích. Takť zajisté činívali prorokům otcové vaši."

J 15,16-19: "Ne vy jste mne vyvolili, ale já jsem vás vyvolil a postavill, abyste šli a ovoce přinesli a ovoce vaše aby zůstalo, aby zač byste prosili Otce ve jménu mém, dal vám. To přikazuji vám, abyste se milovali vespolek. Jestližef vás svět nenávidí, víte žeť jest mne, prve než vás v nenávisti měl. Byste byli ze světa, svět což jest jeho, miloval by, že pak nejste ze světa, ale já ze světa vyvolil jsem vás, proto vás svět nenávidí."

1J 4,4.5: "Vy pak z Boha jste synáčkové ^{1T 286} a zvítězili jste nad ním, neboť větší jest ten, kterýž jest v vás, nežli ten, kterýž jest ve světě. Oni z světa jsou a protož o světě mluví a svět jich poslouchá."

1J 2,5.6: "Ale kdož ostříhá slova, v pravděf láska Boží v tom jest dokonalá. Po tomť známe, že jsme v něm. Kdo praví, že v něm zůstává, máť, jakž On chodil, i tento tak choditi."

1Pt 2,9: "Ale vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid dobytý, abyste zvěstovali ctnosti toho, kterýž vás povolal ze tmy v předivné světlo své."

Když čteme Boží slovo, je nám jasné, že Boží lid musí být zvláštní a rozdílný od nevěřícího světa kol sebe. Naše postavení jest zajímavé a děs vzbuzující. Jak je důležité, žijeme-li v posledních dnech, abychom se drželi příkladu Kristova a chodili, jak chodil On. Chce-li mne kdo následovat, nechť zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mne." Lidské názory a lidská moudrost nás nesmí vést ani ovládat. Neboť vždy odvádějí od kříže. Kristovi služebníci nemají zde ani svého domova, ani svého pokladu. Kéž by všichni pochopili, že je nám dovoleno žít v míru a bezpečí mezi našimi nepřáteli jen proto, že Bůh vládne. Nemáme právo požadovat zvláštní přízně tohoto světa. Musíme souhlasit s chudobou a opovržením mezi lidmi, dokud nebude boj dokončen a vítězství vybojováno. Kristovi údové jsou vyzýváni, aby vyšli a oddělili se od přátelství a ducha tohoto světa. Jejich síla a moc spočívá v tom, že jsou vyvoleni a přijati Bohem.

Boží syn byl dědicem všech věcí. Panování a sláva všech království tohoto světa Mu byly zaslíbeny. Avšak když přišel na svět, přišel bez bohatství a nádhery. Svět nepochopil Jeho spojení s Otcem. Vyvýšenost a sláva Jeho charakteru zůstala utajena. ^{1T 287} Byl proto "opovrhován a zavržen lidmi" a "my jsme ho považovali za raněného, navštíveného Bohem a zuboženého." Tak ják byl Kristus ve světě tak jsou zde dnes i Jeho následovníci. Jsou Boží synové a Kristovi spoludědicové a proto jim náleží království a panování. Svět nechápe jejich charakter a jejich svaté volání, nerozumí a nechápe jejich přijetí do Boží rodiny. Sjednocení a společenství s Otcem a Synem není zjevné a zatím, co svět pohlíží na jejich ponížení a potupu, neukazuje se čím jsou a čím budou. Jsou cizinci. Svět je nezná a nechápe jejich hybnou sílu.

Svět dozrává pro svoji zkázu. Bůh má ještě krátkou dobu s hříšníky strpení. Musí pít ssedlinu z kalicha Jeho hněvu, nesmíšenou s milosrdenstvím. Ti, kteří chtějí být Božími dědici a spoludědicové Kristovi v nesmrtelném dědictví, stanou se zvláštními. Ano, tak zvláštními, že Bůh je označí za své. Myslíte si snad, že Bůh přijme, uctí a přizná se k lidu tak smíšenému se světem, že se od něho liší pouze jménem? Čtěte znovu epištolu k Titovi 2,13-15. Brzo bude známo, kdo je na straně Pána, kdo se nebude stydět za Pána Ježíše. Ti, kteří nemají dosti morální odvahy, aby se svědomitě postavili nevěřícím tváří v tvář, aby opustili zvyklosti světa a řídili se dle sebeobětavého Kristova života, ti budou zahanbeni a ukáže se, že nemilují Jeho příklad.