Viděla jsem manželky kazatelů. Některé nepomáhají svým manželům, ačkoliv vyznávají poselství třetího anděla. Myslí více na svá vlastní přání a své vlastní potěšení, než na plnění vůle Boží, nebo na to jak by podpíraly paže svých manželů za jejich upřímných modliteb a na jejich cestách, plných starostí a péče o druhé. Viděla jsem, že některé jednají tak svobodomyslně a sobecky, že si satan z nich dělá nástroje a pracuje skrze ně, aby zmařil vliv a prospěšnost jejich manželů. Dovolují si naříkat a reptat, musí-li prodělávat obtíže. Zapomínají na utrpení prvních křesťanů pro pravdu a myslí, že musí mít svá přání a svou cestu a řídit se svoji vlastní vůlí. Zapomínají na utrpení Ježíše, svého Pána. Zapomínají na Muže bolesti, který byl obeznámen s utrpením. On, který neměl, kam by hlavu složil. ^{1T 138} Nesnaží se připomínat si svaté čelo, probodené trnovou korunou. Zapomínají na Toho, který nesl těžký kříž na Kalvárii a klesal pod jeho tíhou. Nebyla to však pouze tíže dřevěného kříže, která na Něm spočívala, ale bylo to těžké břímě hříchů celého světa. Zapomínají na kruté hřeby, proražené Jeho něžnýma rukama a nohama, zapomínají na Jeho slova vydechnutá ve smrtelné úzkosti: "Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?" Po všem tomto utrpení, podstoupeném i pro ně, projevují silnou neochotu trpět pro Krista.

Jak jsem viděla, klamou tyto osoby samy sebe. Nemají úkolu ani podílu na věci. Zmocnily se pravdy, ale pravda se nezmocnila jich. Jestli se jich jednou zmocní pravda, vážná důležitá pravda, pak jejich "já" zemře, pak nebudou mluvit: "Já tam půjdu," "Já zde zůstanu," ale položí si vážně otázku: "Kde mne chce mít Bůh? Kde Jej mohu nejlépe oslavit a kde může naše společné úsilí způsobit nejvíce dobra?" Jejich vůle by měla být pohlcena vůlí Boží. Pro svévolnost a nedostatek posvěcení, jež mnohé manželky kazatelů projevují, budou stát na cestě hříšníků, krev duší bude na jejich oděvech. Někteří kazatelé nesou silné svědectví o povinnostech a nepravostech církve, ale očekávaný výsledek se nedostavuje, neboť jejich vlastní družky potřebují samy všechna tato bezprostřední svědectví, které je neseno a výtka padá velkou váhou na ně. Nechají se svými družkami ovlivňovat a brzdit, naplňují mysl předsudky a jejich užitečnost a vliv jsou ztraceny. Cítí se zoufalými, malomyslnými a neuvědomují si pravý původ svého neúspěchu. Je úplně blízko, v jejich vlastním domově.

Tyto sestry jsou úzce spjaty s dílem Božím, jestliže Bůh povolal jejich manžely, aby kázali přítomnou pravdu. Tito sluhové, byli-li opravdu povoláni Bohem, pocítí důležitost pravdy. Stojí mezi živými a mrtvými a musí pečovat o duše, jelikož z nich jednou musí klást počet. ^{1T 139} Jejich povolání je slavnostní a jejich družky jim mohou být buď velkým požehnáním nebo velkým prokletím. Mohou je povzbuzovat, když jsou zoufalí, posilovat, když jsou sklíčení a když jejich víra kolísá, dodávat jim odvahy, aby hleděli vzhůru k Bohu a plně v Něj důvěřovali. Nebo mohou také jít zvrácenou cestou, pohlížet na vše černě, domýšlet si, že prožívají těžký život, neprojevovat důvěru v Boha, vypravovat o svých zkouškách a nevěře jiným, libovat si v naříkání a reptání a být jim tak mrtvou přítěží nebo dokonce i kletbou.

Viděla jsem, že manželky kazatelů mají pomáhat svým manželům v jejich odpovědné práci a mají být pozorné a pečovat o to, jaký vliv šíří, neboť jsou pozorovány a je od nich více požadováno než od jiných. Příkladem má být jejich oděv. Jejich život a hovory mají být příkladné, mají dýchat spíše životem než smrtí. Viděla jsem, že mají zaujmout pokorný, přesto však vznešený postoj a nemají vést rozhovory o věcech, které nepovznášejí mysl k nebesům. Mají si stále klást otázku: "Jak zachráním svou duši a jakým způsobem zachráním své bližní?" Viděla jsem, že Bůh nepřijímá v této věci úsilí, které by nevyvěralo z celého srdce. Přeje si buď srdce celé a plnou účast, nebo vůbec nic. Jejich vliv mluví rozhodně, nepochybně pro pravdu nebo proti ní. Buď s Kristem shromažďuji nebo rozptyluji. Neposvěcená žena je největší kletbou, jaká jen může kazatele postihnout. Ti služebníci Boží, kteří byli a dosud jsou tak nešťastní, že mají tento zničující vliv ve svém domově, nechť zdvojnásobí své modlitby a svoji bdělost, zaujmou pevné a rozhodné stanovisko a nedopustí, aby tento stín je ještě hlouběji srážel k zemi. Nechť se přimknou ještě blíže k Bohu, nechť jsou pevní a rozhodní, vedou dobře své domovy a nechť žijí tak, aby měli schválení Boží a bdělou péči andělů. Ale jestliže povolí přáním svých neposvěcených družek, hněv Boží postihne celý příbytek. Truhla smlouvy Boží nemůže zůstat v domě, protože tam podporují své omyly a setrvávají v nich. ^{1T 140}

Náš Bůh je Bůh žárlivý. Zahrávat si s Ním je strašlivé. Před dávnými časy bažil Achan po prutu zlata a po babylonském plášti, skryl je a celý Izrael trpěl. Byl hnán před svými nepřáteli. A když se Jozue ptal po příčině, pravil Pán: "Vstaň, posvěť lid a rci: Posvěťte se k jitru, neboť tak praví Hospodin Bůh Izraelský. Prokletá věc je uprostřed tebe, ó Izraeli, nemůžeš obstát před svými nepřáteli, dokud neodstraníš onu prokletou věc ze svého středu!" Achan hřešil a Bůh ho zničil a celý jeho dům, se vším co vlastnili a smyl kletbu s Izraele.

Viděla jsem, že Izrael Boží musí povstat a obnovit svoji sílu v Bohu tím, že obnoví a také dodrží svoji smlouvu s Ním. Žádostivost, sobectví, láska k penězům a láska ke světu jsou zahnízděny v řadách světitelů soboty. Toto zlo ničí ducha sebezapření v lidu Božím. Ti, kteří mají tuto žádostivost ve svých srdcích, ani si toho neuvědomují. Zmocnila se jich nepozorovaně a dokud nebude vymýcena, je jejich zkáza právě tak jistá, jako Achanova. Mnozí vzali oběť s oltáře Božího. Milují svět, milují zisk a rozmach a pokud se úplně nezmění, zahynou se světem. Bůh jim zapůjčil prostředky, nejsou jejich vlastnictvím, ale Bůh je učinil svými Šafáři. A na základě toho je nazývají svým majetkem a hromadí je. Ale, ach jak rychle je vše okamžitě smeteno, když chránící ruka Boží je od nich odňata. Je nutné přinášet Bohu oběti, zapřít sebe sama pro pravdu. Ach, jak slabý a křehký je člověk. Jak slabá jeho paže. Viděla jsem, že zpupnost člověka musí být brzy potřena a jeho pýcha pokořena. Králové a šlechtici, bohatí i chudí se stejně skloní a zničující rány Boží na ně dopadnou.