Zkušenosti od 23. prosince 1867 do l. února 1868.

Chci nyní pouze v náčrtku shrnout události a snad ani nemohu lépe nastínit naši práci až do shromáždění ve Vermontu, než když opíši dopis, který jsem psala našemu synu v Battle Creeku 27. 12. 1867.

"Můj drahý synu Edsone, sedím nyní u psacího stolu br. D.T. Bourdeau ve West Enisburghu. Po ukončení našeho shromáždění v Topshamu, Maine, byla jsem krajně vyčerpána. Při balení zavazadel jsem téměř omdlévala únavou. Poslední moje práce tam byla, že jsem svolala rodinu br. A. k zvláštnímu rozhovoru. Promlouvala jsem k této drahé rodině slova posily a útěchy, ale též napomenutí a rady k jednomu jejich známému. Vše, co jsem řekla, bylo přijato a následovalo vyznání, pláč a velká úleva pro bratra a sestru A. To je pro mne práce tak těžká jako křižování a velmi mne unavuje.

Když jsme se usadili ve vlaku, ulehla jsem a odpočívala asi hodinu. Měli jsme pro tento večer smluvenou schůzku ve Westbrocku Maine, kde jsme se měli setkat s bratry z Portlandu a okolí. ^{1T 654} Uchýlili jsme se k milé rodině br. Martina. Odpoledne jsem nebyla schopna ani sedět, ale jelikož bylo na mne naléháno, abych se zúčastnila večerního shromáždění, odebrala jsem se do školní budovy, ale cítila jsem, že nemám dosti síly, abych stála a promlouvala k lidu. Dům byl přeplněn posluchači plnými zájmu. Bratr Andrews zahájil shromáždění a mluvil krátkou dobu. Tvůj otec následoval s připomínkami. Potom jsem povstala já a promluvila jen několik málo slov, když jsem cítila, že se mi vrací síla. Všechna moje slabost se zdála mne opouštět a mluvila jsem asi hodinu dokonale volně. Cítila jsem nevyslovitelnou vděčnost za tuto Boží pomoc, která přicházela vždy, když jsem jí tolik potřebovala. Ve středu večer mluvila jsem směle téměř dvě hodiny o zdravotní oděvní reformě. Že jsem tak nad očekávání nabyla opět síly, když jsem se cítila tak zcela vyčerpána před těmito dvěma shromážděními, bylo pro mne zdrojem velkého povzbuzení.

Měli jsme velké potěšení z návštěvy v rodině bratra Martina a doufáme, že i jejich děti dají svá srdce Kristu a budou se svými rodiči bojovat křesťanský boj a že se jim dostane koruny nesmrtelnosti, až bude získáno vítězství.

Ve čtvrtek jsme se opět vydali do Portlandu a obědvali jsme u rodiny br. Cowella. Měli jsme s nimi zvláštní pohovor a doufáme, že jim prospěje. Máme velký zájem o manželku bratra Cowella. Srdce této matky bylo zdrceno pohledem na utrpení a smrt jejich dítek a na jejich uložení do mlčícího hrobu. Spícím je dobře. Kéž matka teď hledá pravdu a ukládá si poklady v nebesích, aby až přijde Dárce života a vyvede vězně z velkého vězení smrti, shledali se otec, matka a děti, aby byly přervané články rodinného řetězu opět spojeny a již nikdy rozdvojeny.

Bratr Cowell nás dovezl ve svém voze k vlaku. Měli jsme právě tak čas nastoupit než se rozjel. Jeli jsme pět hodin a sešli jsme se s bratrem A. W. Smithem na nádraží v Manchesteru, kde nás již očekával, aby nás dovezl do svého domova. ^{1T 655} Očekávali jsme, že si tuto noc odpočineme. Ale kdepak, značný zástup čekal, aby nás uvítal. Přišli devět mil z Amherstu, aby mohli s námi strávit večer. Měli jsme velmi příjemný rozhovor, který byl užitečný, jak doufáme, všem. Asi v deset jsme se odebrali na odpočinek. Časně ráno druhého dne jsme opustili pohodlný, pohostinný dům bratra Smitha, abychom pokračovali ve své cestě do Washingtonu. Vystoupili jsme v Hillsborough po zdlouhavé a únavné cestě, kde nás čekalo spřežení, aby nás odvezlo do Washingtonu, vzdáleného 18 mil. Bratr Colby měl seno a přikrývky, takže jsme cestovali se vším pohodlím až do vzdálenosti několika mil před místem našeho určení. Tam již nebylo dosti sněhu pro dobrou sanici. Zvedl se vítr a na posledních dvou mílích nám padaly kroupy do očí i obličeje, způsobovaly nám bolest a tak studily, že jsme téměř mrzli. Konečně jsme nalezli přístřeší v domově dobrého bratra O. R. Farswortha. Tam nám poskytli všeho pohodlí a zařídili vše, abychom si co možná odpočinuli. Ale mohu tě ujistit, že toho odpočinku bylo málo.

V sobotu mluvil tvůj otec dopoledne a asi po 20 minutové přestávce počala jsem mluvit já a vydávala jsem svědectví pokárání pro některé, kteří kouřili, také pro bratra Balla, který posiloval ruce našich nepřátel tím, že pokládal svědectví za směšná a vydával zatrpklé články proti nám v Bostonské Krisi a v Naději Izraele, listu vydávaném v Iowě. Večerní shromáždění bylo smluveno u br. Farnswortha. Sbor byl přítomen a tvůj otec požádal bratra Balla, aby udal své námitky proti vidění a dal nám tak možnost a příležitost je zodpovědět. Tím jsme strávili večer. Bratr Ball dával najevo zatvrzelost a odpor. Připustil, že je v některých bodech uspokojen, ale držel se dosti pevně svých názorů. Bratr Andrews a tvůj otec mluvili jasně, vysvětlovali body, které mylně chápal a zavrhoval jeho nesprávný náhled na Adventisty světící sobotu. Všichni jsme cítili, že jsme toho dne učinili vše, co bylo v našich silách, ^{1T 656} abychom oslabili moc nepřítele. Naše shromáždění trvalo až přes hodinu desátou.

Příštího jitra jsme se zúčastnili opět shromáždění v modlitebně. Tvůj otec mluvil ráno. Ale právě než počal mluvit, způsobil nepřítel, že jeden ubohý, slabý bratr pocítil, že nese pro církev nejpodivnější břímě. Potácel se, hovořil, sténal, vzdýchal, křičel, plakal a nesl na sobě něco strašlivého, co nikdo nemohl pochopit. Pokoušeli jsme se přimět duše vyznávající pravdu, aby viděly svůj stav strašlivé temnoty a odpadlictví před Bohem, aby se z toho pokorně vyznaly a tak se navrátily k Pánu s upřímným pokáním, aby se mohl On obrátit k nim a uzdravit jejich odpadlictví. Satan měl v úmyslu zabránit tomuto dílu tím, že nastrčil tuto ubohou zmatenou duši, aby znechutil ty, kteří chtěli jednat rozumně. Povstala jsem a vydala jsem tomuto muži jasně svědectví. Nejedl ničeho po dva dny, satan ho podvedl a pohaněl proti tomuto cíli.

Potom tvůj otec kázal. Měli jsme několikaminutovou přestávku a pak jsem se já pokusila mluvit o zdravotní a oděvní reformě a vydávala jsem jasné svědectví těm, kteří stáli na cestě mladých a nevěřících. Bůh mně pomáhal, abych též mohla mluvit k bratru Ballovi a říci mu ve Jménu Páně, čeho se dopouštěl. Byl značně dojat.

Opět jsme měli večerní shromáždění u bratra Farnswortha. Počasí bylo po dobu všech shromáždění bouřlivé, ale přes to bratr Ball nevynechal ani jedno z nich. Mluvilo se zase o témže předmětu, zkoumaly se cesty, po kterých chodil. Jestliže kdy Pán pomáhal nějakému muži mluvit, pak pomáhal tohoto večera bratru Andrewsovi, když zdůrazňoval utrpení pro Krista. Byla zde též učiněna zmínka o případu Mojžíšově, který odmítl být nazýván synem dcery Faraonovy a raději si zvolil trpět s Božím lidem než užívat hříšných radovánek, ^{1T 657} pokládaje za větší bohatství Kristovo pohanění než všechny egyptské poklady, nebo vyhlížel k větší odměně. Ukázal, že toto je jedna z mnoha příležitostí, kde bylo Kristovo pohanění ceněno nad světská bohatství a pocty, nad zvučné tituly, nad slíbenou korunu, nad slávu kralování. Oko víry bylo upřeno na slavnou budoucnost a odměnu si tak cenil, že se mu zdála bezcennými ta největší bohatství, která může země nabídnout. Boží dítky snášely výsměch, bičování, okovy a věznění, byly kamenovány, rozptýleny, pokoušeny a přece podpírány nadějí a vírou, mohly toto vše nazývat pouze lehkým utrpením. Budoucnost, věčný život měl pro ně tak velkou cenu, že měly svá trápení za malá u porovnání se slíbenou odměnou.

Bratr Andrews nám vyprávěl o příkladně věrném křesťanovi, který měl zemřít pro svou víru mučednickou smrtí. Jeden bratr křesťan s ním rozprávěl o moci a síle křesťanské naděje, zda bude dosti silná, aby ho podepřela, až bude jeho tělo stravováno ohněm. Prosil toho křesťana, který měl být mučen, aby mu dal znamení, bude-li křesťanská víra a naděje silnější než zuřící a stravující oheň. Čekal, že na něj také co nejdříve dojde a toto ho mělo proti ohni posílit. První slíbil, že mu znamení dá. Byl postaven ke kůlu za posměchu a utrhání okounějícího a zvědavého zástupu, který byl svědkem upálení tohoto křesťana. Byly přineseny otýpky dříví, oheň zapálen a bratr křesťan upíral oči na trpícího, umírajícího mučedníka s pocitem, že mnoho závisí od tohoto znamení. Oheň hořel a hořel. Tělo černalo, ale znamení nepřicházelo. Ani na okamžik neodvrátil zraku od bolestného pohledu. Paže byly již zkřivené. Nebylo již ani zdání života. Všichni mysleli, že oheň již vykonal své dílo a že v něm již není života, když hle, obě paže se zvedly uprostřed plamenů k nebesům. ^{1T 658} Bratr křesťan, jehož srdce zemdlívalo, zahlédl toto radostné znamení, které prochvělo celou jeho bytostí a oživilo jeho víru, jeho naději, jeho odvahu. Proléval slzy radostí.

Když bratr Andrews mluvil o zčernalých, spálených rukou pozvednutých uprostřed plamenů k nebesům, plakal také jako dítě. Téměř celé shromáždění bylo pohnuto k slzám. Ukončili jsme kolem desíti hodin. Mraky temnoty se téměř ztratily. Bratr Hemingway se zvedl a řekl, že byl téměř odpadlíkem, že kouřil, že se stavěl proti viděním a že pronásledoval svou ženu proto, že jim věřila. Ale sliboval, že už to nebude dělat. Prosil ji za odpuštění i nás všechny. Jeho žena mluvila procítěně. Jeho dcera a mnozí jiní povstali k modlitbě. Prohlásil, že svědectví vydávaná sestrou White, zdá se přicházet přímo od trůnu a že by se již nikdy neodvážil stavět se proti němu.

Bratr Ball potom pravil, že jsou-li věci takové, jak jsme je viděli, pak že je jeho případ velmi zlý. Řekl, že ví, že byl po mnoho let odpadlíkem a že stál v cestě mladým. Děkovali jsme Bohu za toto doznání. Měli jsme v úmyslu odjet v pondělí časně z rána, poněvadž jsme se chtěli setkat v Braintre Vermont asi s třiceti světiteli soboty. Ale bylo velmi studené, ostré a bouřlivé počasí na cestu 25 mil po takové nepřetržité práci, takže jsme se nakonec rozhodli, že se zdržíme a budeme pokračovat v práci ve Waschingtonu, dokud se br. Ball nerozhodne buď pro, nebo proti pravdě, aby se církvi v této věci ulehčilo.

Shromáždění započalo v pondělí v deset hodin dopoledne. Bratři Rodman a Howard byli přítomní. Poslali jsme pro br.Newella Meada, který byl velmi slabý a nervosní, téměř jako tvůj otec ve své poslední nemoci. Přáli jsme si, aby byl též přítomen shromáždění. Byl opět projednáván stav církve a všichni, kteří stáli v cestě jejímu prospívání, byli co nejpřísněji pokáráni. ^{1T 659} Co nejúpěnlivěji jsme je prosili, aby se obrátili k Bohu a hleděli upřímně vpřed. Pán nám v tomto díle pomáhal. Bratr Ball cítil správně, ale jednal pomalu. Jeho manželka s ním hluboce cítila. Naše ranní shromáždění končilo ve tři nebo čtyři hodiny odpoledne. Ve všech těchto hodinách jsme byli činní, nejdříve jeden z nás, potom druhý, ale oba dva jsme upřímně a se vší vážností pracovali pro neobrácenou mládež. Smluvili jsme si další shromáždění a to na večer na šestou hodinu.

Právě když jsme se vydali na cestu do shromáždění, oživly ve mně znovu některé zajímavé scény z dřívějšího vidění a počala jsem promlouvat k bratru Andrewsovi, Rodmanovi, Howardovi, Meadovi a několika jiným přítomným. Bylo mně, jako by andělé udělali trhlinu v oblacích a propouštěli k nám paprsky světla z nebes. Předmět, který byl tak nápadně a překvapivě předváděn, byl případ Mojžíšův. Zvolala jsem: "Ach, kéž bych měla umělcovu dovednost, abych mohla zobrazit scénu s Mojžíšem na hoře." Jeho síla byla pevná, "nezmenšená" v řeči Písma. Jeho zrak nebyl stářím zkalen a přece se nacházel na hoře proto, aby zemřel. Andělé jej pochovali, ale sám Boží Syn sestoupil a vzkřísil ho z mrtvých a vzal jej do nebes. Ale Bůh mu dříve dovolil pohledět na zaslíbenou zemi se vším Jeho požehnáním. Byla jako druhým rájem. Vše probíhalo před jeho očima jako panoráma, byl mu ukázán Kristův příchod v prvním adventu, jeho zavržení židovským lidem a Jeho smrt na kříži. Potom viděl Mojžíš Kristův druhý příchod a vzkříšení spravedlivých. Mluvila jsem také o setkání dvou Adamů - prvního Adama a Krista. Adama druhého - tehdy až ráj vzkvete opět na zemi. Podobnosti o těchto zajímavých bodech mám v úmyslu vypsat pro Svědectví č. 14. Bratři si přáli, abych totéž opakovala na večerním shromáždění.

Naše shromáždění bylo po celý den co nejvelebnější. Cítila jsem na sobě v neděli večer takovou tíhu, že jsem téměř půl hodiny nahlas plakala. ^{1T 660} V pondělí byly vznášeny vroucí prosby a Pán ji ze mne sňal. V úterý jsem šla do shromáždění již lehčí. Mluvila jsem celou hodinu velmi lehce o předmětech, které jsem viděla ve vidění. Naše shromáždění bylo velmi nenucené. Bratr Howard plakal jako dítě a taktéž bratr Rodman. Bratr Andrews promlouval vážně, dojemně a s pláčem. Bratr Ball povstal a pravil, že má dojem, že jsou v něm tohoto večera dva duchové, že mu jeden říká: Můžeš pochybovat, že jsou svědectví s. Whiteové z nebe? Druhý duch mu však připomíná námitky, které uváděl nepřátelům naší víry. "Och, kdybych jen mohl být přesvědčen ohledně všech těchto námitek, kdyby mohly být ode mne vzaty, cítil bych, že jsem sestře White velmi ukřivdil. Nedávno jsem poslal článek "Naději Izraele." Co bych za to dal, kdybych měl tento článek. Byl hluboce dojat a velmi plakal. Duch Páně byl přítomen v tomto shromáždění. Zdálo se, že jsou Boží andělé velmi blízko a odhánějí anděly zlé. Kazatel i lid plakali jako děti. Cítili jsme, že jsme získali půdu a že moci temnosti ustoupily. Naše shromáždění dobře zakončilo.

Smluvili jsme si ještě jedno shromáždění a to na příští den v deset hodin dopoledne. Mluvila jsem o ponížení a oslavení Kristově. Bratr Ball seděl blízko mne a plakal po celou dobu, co jsem mluvila. Mluvila jsem asi hodinu a potom jsme započali práci s mládeží. Rodiče přišli do shromáždění s dětmi, aby se jim dostalo požehnání. Bratr Ball povstal a pokorně vyznával, že nedával dobrý příklad rodině. Vyznával se svým dětem a manželce, že byl odpadlíkem, že jim nebyl ku pomoci, ale spíše překážkou. Slzy tekly proudem. Jeho silná postava se chvěla a vzlyky dusily jeho vyznání.

Bratr James Farnsworth byl ovlivňován br. Ballem a nebyl zajedno s adventisty světícími sobotu. ^{1T 661} Vyznával se v slzách. Potom jsme vážně a upřímně prosili s dětmi, až jich 13 povstalo a vyjádřilo přání stát se křesťany. Dítky br. Balla byly mezi nimi. Dvě nebo tři opustily shromáždění, poněvadž se musely vrátit domů. Jeden asi 20letý muž ušel 40 mil, aby nás spatřil a slyšel pravdu. Nikdy nevyznával žádné náboženství, ale než nás opustil, postavil se na stranu Páně. Bylo to jedno z nejlepších shromáždění. Když jsme ukončili, přišel bratr Ball k tvému otci a vyznával se slzami v očích, že mu křivdil a vyprošoval si jeho odpuštění. Potom přišel ke mně a vyznával se i mně, že mně ubližoval. "Můžete mně odpustit a prosit Boha, aby také On mně odpustil?" Ujistila jsem ho svým odpuštěním tak upřímně a ochotně, jako věříme, že i nám bude odpuštěno. Rozloučili jsme se se všemi se slzami v očích, cítili jsme, že Boží požehnání na nás spočinulo. Tohoto večera jsme již shromáždění neměli.

Ve čtvrtek jsme vstali ve 4 hodiny ráno, pršelo celou noc a i ještě teď ráno, ale přesto jsme se odvážili vydat na cestu do Bellows Falls vzdáleného asi 35 mil. První čtyři míle byly krajně kostrbaté, poněvadž jsme jeli polní cestou, abychom se vyhnuli kopcům. Jeli jsme přes kameny a oranici, že nás to téměř vyhazovalo ze saní. S východem slunce se vánice uklidnila a když jsme se dostali na veřejnou silnici, měli jsme výbornou jízdu. Počasí bylo velmi mírné, nikdy dříve jsme neměli tak krásný den na cestování. Když jsme dorazili do Ballows Falls, shledali jsme, že jsme přijeli k expresu o dvě hodiny později a ke smíšenému vlaku o celou hodinu dříve. Nemohli jsme dorazit do St. Albans před devátou hodinou večerní. Usadili jsme se v hezkém voze, poobědvali jsme, pochutnávali si na prosté stravě. Pak jsme se připravili ke spánku, bude-li to jen trochu možné.

Když jsme usnula, někdo mnou prudce zatřásl. Vzhlédla jsem a viděla laskavě vyhlížející ženu sklánějící se nade mnou. A ta pravila: "Neznáte mne? Jsem sestra Chase. Vlak stojí ve White River, ale jen po několik minut. ^{1T 662} Bydlím zde nablízku a přicházím každého dne v tomto týdnu a procházím vlakem, abych se s vámi sešla." Ted teprve jsem si vzpomněla, že jsem u ní jednou v Newportu obědvala. Měla velikou radost, že se se mnou sešla. Zachovává sama s matkou sobotu. Její manžel je průvodčím na dráze. Mluvila velmi rychle. Říkala, že si velmi cení "Rewiev', jelikož nemá shromáždění, kam by mohla docházet. Přála si knihy, aby je mohla rozdávat sousedům, ale musela si zase sama vydělat peníze, které vydávala za knihy nebo časopisy. Měli jsme velmi užitečný rozhovor, ačkoli byl pouze kratinký, jelikož se vlak již zase rozjížděl a my se museli rozloučit.

V St. Albans jsme se sešli s bratrem Gouldem a A. C. Bourdeauem. Bratr Bourdeau měl pohodlný krytý vůz a dva koně, ale jeli jsme velice pomalu a dorazili jsme do Enosburghu až o půl druhé ráno. Byli jsme velmi unaveni a prokřehlí. Uložili jsme se po druhé hodině trochu k odpočinku a spali jsme až do sedmi.

Je sobota ráno. Scházejí se zde velmi početně, ačkoli jsou cesty špatné, není zde možno jet na saních ani dobře vozem. Byla jsem jen ve shromáždění a zabývala jsem se trochu Konferencí. Tvůj otec mluvil dopoledne, já odpoledne. Kéž nám pomáhá Bůh, je naší modlitbou. Vidíš, jak dlouhý dopis jsem ti napsala. Čti jej těm, kteří mají zájem, zvláště otci a matce Whiteovým. Vidíš, Edsone, že máme mnoho práce. Doufám, že nezapomínáš se za nás modlit. Tvůj otec pracuje tvrdě, příliš tvrdě pro jeho zdraví. Často pociťuje zvláštní Boží požehnání a to ho oživuje a povzbuzuje v práci. Nedopřáli jsme si od svého příchodu na Jih odpočinku, pracovali jsme ze všech sil. Kéž je naše slabé úsilí požehnáno pro dobro Božího drahého lidu.

Edsone, doufám, že zvelebuješ svoje vyznání spořádaným životem a bohulibým hovorem. Ach, buď vážný, bud horlivý a vytrvalý v díle. Bdí na modlitbách. Pěstuj pokoru a něžnost. To se setká u Boha s uznáním. ^{1T 663} To dojde u Boha schválení. Skryj se v Ježíši. Obětuj sebelásku a pýchu a buď, synu můj, vyzbrojen bohatou křesťanskou zkušeností, abys mohl být k užitku v každém postavení, které by bylo podle Božího přání. Snaž se pracovat srdcem. Povrchní práce neobstojí ve zkoušce Soudu. Snaž se od základu přetvořit a lišit se od světa. Nepřipusť, aby byly tvé ruce, tvé srdce a tvůj charakter poskvrněny jeho zkažeností. Odděl se! Bůh vybízí: "Vyjdi z prostředku jeho, praví Pán a nečistého se nedotýkejte a já přijmu vás. A budu vám za Otce, a vy mi budete za syny a za dcery, praví Pán Všemohoucí." 2Kor 6,17.18. "Jelikož máme takové zaslíbení, očistěme se ode vší nečistoty těla i ducha, zdokonalující svatost v bázni Boží."

Spočívá na nás ještě dílo dokonalé svatosti. Když Bůh vidí, že konáme všecko, co na nás vložil a co je v našich silách, pak nám pomůže. Andělé nám budou pomáhat a my budeme silní Kristovým posilováním. Nezanedbávej soukromou modlitbu! Modli se za sebe! Rosti v milosti! Jdi kupředu! Nezůstávej stát, nechoď nazpět! Kupředu k vítězství! Vzmuž se v Pánu, můj drahý hochu! Bojuj ještě trochu déle s velkým protivníkem, potom přijde vysvobození a výzbroj bude složena k nohám našeho drahého Vykupitele. Proder se každou překážkou. Vyhlíží-li budoucnost nějak zatemněle, důvěřuj jen a věř! Mraky se protrhnou a světlo opět zasvitne. Mé srdce ti říká: Chval Boha, chval Jej za všecko, co pro tebe učinil, pro tvého otce i pro mne. Započni správně nový rok.

Tvoje matka, E. G. White."

Shromáždění ve West Enosburghu bylo jedno z nejzajímavějších. Bylo dobré opět se setkat a promluvit si se starými, vyzkoušenými přáteli v tomto státě. Dobré a velké dílo bylo zde v krátkém čase vykonáno. Tito přátelé byli většinou chudí, museli namáhavě pracovat pro zpříjemnění domova a života tam, kde jeden dolar se tíž vydělává než na Západě dva a přece byli k nám štědří. ^{1T 664} O tomto shromáždění bylo napsáno mnoho podrobností v "Review" a jedině nedostatek místa na těchto stránkách mně zabraňuje jejich opakování. V žádném státě nejsou bratří Boží věci věrnější než ve starém Vermontu.

Na své cestě z Enosburghu jsme se na jednu noc zastavili v rodině br. W. Whitea. Bratr C. A. White, jeho syn, nám vyložil a předvedl svou kombinovanou patentovanou pračku a ždímačku, a prosil nás o radu. Jelikož jsem psala proti tomu, aby se náš lid zabýval patentním právem, přál si vědět, jak pohlížím právě na jeho patent. Otevřeně jsem mu řekla, co nemyslím tím, co jsem napsala a co tím myslím. Nemyslím, že je špatné vůbec mít co dělat s patentním oprávněním, poněvadž je to téměř nemožné, jelikož velmi mnoho věcí, s nimiž denně zacházíme, je patentovaných. Ani si nepřejí, aby se šířila myšlenka, že by bylo špatné používat patentního práva, vyrábět a prodávat předměty, které by stály za patentování. Mínila jsem, aby bylo chápáno, že je pro náš lid špatné, kdyby strpěli, aby byli klamáni, podváděni a šizeni takovými muži, chodícími po kraji, prodávajícími patentní právo prodeje toho nebo onoho stroje nebo předmětu pro jistou krajinu. Mnoho z těch věcí je zcela bezcenných, poněvadž vlastně ve skutečnosti nic nezdokonalují. A ti, kteří se tímto prodejem zabývají, patří, s několika málo výjimkami, do třídy podvodníků.

A opět někteří z našich lidí se počali zabývat prodejem patentovaného zboží, o němž měli důvod věřit, že není tím, zač je jim vydáván. Je překvapující, že tak mnozí z našich lidí, i když byli dostatečně varováni, dávají se klamat nesprávným ujišťováním těchto prodavačů patentního zboží. Některé patenty jsou skutečně hodnotné a někteří s nimi dobře pochodili. Ale mým míněním je, že tam kde byl získán jeden dolar, sto dolarů bylo ztraceno. Těmto patentním zárukám není radno důvěřovat. A ona skutečnost, že ti, kteří se jimi zabývají, jsou jen s několika málo výjimkami zřejmými podvodníky a lháři, ^{1T 665} činí poctivému muži těžkým získat důvěru a přízeň, které je hoden, když nabízí skutečně hodnotný předmět.

Bratr White předvedl společnosti svou kombinovanou pračku a ždímačku za přítomnosti br. Bourdeau, br. Andrewse, mého manžela a mne a nemohli jsme jinak, než ji příznivě posoudit. Později mně jednu též daroval a br. Corliss z Maine, kterého jsme si sjednali, v několika minutách ji sestavil a uvedl do chodu. Sestra Burgessová z kraje Gratiotského, naše služebná, má z ní velikou radost a je s ní velmi spokojená. Pracuje dobře a velice rychle. Slabá žena, která má jen syna nebo manžela k obsluze tohoto stroje, může mít vyprané velké prádlo v několika hodinách a může jen na práci dohlížet. Br. White rozeslal oběžníky - prospekty, které může obdržet každý, kdo nám napíše a přiloží poštovné.

Naše příští shromáždění se konalo v Adams Center N. Y. Bylo to velké shromáždění. Byli tam někteří lidé z místa i okolí, jejich případy mně byly ukázány a o něž jsem měla hluboký zájem. Byli to mužové, kteří měli mravní hodnotu. Někteří byli v postavení, které jim stěžovalo nést kříž přítomné pravdy, nebo se tak aspoň domýšleli. Jiní opět, kteří dosáhli středního věku a byli od dětství vedení k zachovávání soboty, ale dosud nenesli Kristův kříž. Těmi bylo zdánlivě těžko pohnout. Potřebovali zatřesení, aby nespoléhali na své dobré skutky a aby počali pociťovat, že jsou bez Krista ztraceni. Nemohli jsme tyto duše zanechat a pracovali jsme ze všech sil, abychom jim pomohli. Nakonec se přece dali přesvědčit a měla jsem později radost, když jsem od některých z nich slyšela dobré zprávy o všech. Doufáme, že láska k tomuto světu nevypudí z jejich srdcí lásku k Bohu. Bůh obrací silné muže vlastnící velké statky a staví je do řady. Budou-li chtít prospívat v křesťanském životě, růst v milosti a sklízet bohatou odměnu, budou muset užívat svého nadbytku k šíření věci pravdy. ^{1T 666}

Když jsme opustili Adams Center, zdrželi jsme se několik dní v Rochesteru a odtud jsme se vydali do Battle Creeku, kde jsme zůstali přes sobotu a první den. Pak jsme se vrátili domů, kde jsme strávili příští sobotu a první den s bratřími, kteří se shromáždili z různých míst.

Můj manžel se ujal knižních záležitosti v Battle Creeku a církev zde dala velkodušný a vzácný příklad. Na shromáždění ve Fairplainsu se rozhovořil o rozdávání knih všem, kteří si je nemohou koupit a to knih jako "Duchovní dary", "Provolání k matkám", "Jak žít?", "Výzva k mládeži", "Sobotní čtení" a tabulka s "Klíčem vysvětlivek". Plán se setkal se všeobecným schválením. Ale o tomto důležitém díle chci promluvit na jiném místě.