Drahý bratře a sestro A., Bůh uznal ve své dobrotě za vhodné dát mi vidění v tomto místě a mezi jinými zjevenými věcmi byly některé, týkající se vás. Viděla jsem, že není s vámi vše v pořádku. Nepřítel vyhledával vaše zničení a namáhal se ovlivnit druhé skrze vás. Viděla jsem, že vy oba zaujímáte vznešený postoj, který vám Bůh nikdy nepřiřkl a že se oba domníváte, že daleko převyšujete lid Boží. Vidím, že pohlížíte na Battle Creek se žárlivostí a podezřením. Rádi byste zde zasáhli a ovlivnili jejich činy a počínání, k čemuž se cítíte být oprávněni. Všímáte si drobných věcí, kterým nerozumíte se kterými nemáte toho nejmenšího společného a které se vás vůbec netýkají. Bůh svěřil své dílo v Battle Creek svým vyvoleným služebníkům. Vložil na ně břímě díla. Andělé Boží jsou ustanovení, aby naň dohlíželi a nepokračuje-li správně, budou opraveni ti, kteří je vedou a věci budou pokračovat v Božím pořádku bez vměšování a zprostředkování toho neb onoho individua.

Viděla jsem, že je Božím přáním, abyste obrátili svoji pozornost především na sebe. Zkoumejte své pohnutky. Klamete se sami sebou. Máte zdání pokory i skromnosti a to má vliv na druhé a přivádí je k domnění, že je daleko předčíte v křesťanském životě, ale když jsou vaše zvláštní náhledy, myšlenky a sklony dotčeny, povstane náhle vaše já a vy počínáte projevovat ducha zarytého, umíněného a neústupného. To je neomylné znamení, že nemáte pravou pokoru. ^{1T 205}

Viděla jsem, že nechápete jasně myšlenky o umrtvování svého těla a zbavujete se výživných pokrmů. Toto přivádí mnohé v církvi k přesvědčení, že Bůh je určitě s vámi, neboť jinak byste se takto nezapírali a neobětovali. Ale viděla jsem, že nic takového vás neposvětí. Pohané dělají toto vše a neobdrží za to odměny. Zlomený a kajícný duch před Bohem má v Jeho očích velkou cenu. Viděla jsem, že vaše náhledy v těchto věcech jsou mylné, že pozorujete církev a hlídáte ji, všímáte si drobných věcí, zatím co by vaše pozornost měla raději být obrácena k zájmům o vaši vlastní duši. Bůh nevložil břímě svého stádce na vás. Vy se domníváte, že církev je pozadu, poněvadž nemůže věci vidět tak, jako vy a poněvadž nenásleduje tu upjatou a tvrdošíjnou cestu, o které se domníváte, že je od vás požadováno, abyste po ní šli. Viděla jsem, že se klamete o povinnostech svých a těch druhých. Někteří zacházejí v životosprávě až do extrému. Dali se upjatou cestou a žijí velmi jednostranně, takže jejich zdraví trpí, nemoc se rozmáhá v organismu a chrám Boží je zeslaben.

Bylo mi ukázáno opět na naši zkušenost v Rochestru New York. Viděla jsem, jak jsme za svého pobytu tam nejedli tak výživnou stravu, jak jsme měli a jak by nás nemoci byly málem sklátily do hrobu. Viděla jsem, že Bůh když dává svým milovaným spánek, je ochoten jim také dát vhodnou potravu, aby získali sílu. Naše pohnutky byly čisté. Činili jsme tak pro úsporu peněz, aby náš časopis mohl být zachován. Byli jsme chudí. Viděla jsem, že chyba byla tentokrát v církví. Ti, kteří měli prostředky, byli sobečtí a chamtiví. Kdyby byli vzali na sebe svůj podíl, bylo by bývalo naše břímě ulehčeno, ale jelikož někteří svůj podíl nenesli, byli jsme zatížení a druhým bylo ulehčeno. Viděla jsem, že Bůh od nikoho nežádá tak přísnou šetrnost, aby oslabil nebo poškodil chrám Boží. Jsou povinnosti a požadavky v Jeho Slově, aby učil církev pokoře a přiměl je k ponížení jejich duše, ^{1T 206} a není zapotřebí křižovat se a vyrábět povinnosti pro týrání těla, aby se zapříčinila pokora. Vše to je mimo Slovo Boží.

Doba soužení je před námi a tu holá nutnost bude vyžadovat od lidu Božího, aby zapřel sám sebe a aby jedl pouze tolik, co stačí k udržení života, ale Bůh nás na ten čas připraví. V této hrozné hodině bude naše potřeba příležitostí pro Boha, aby nám udělil svoji posilující moc a podpíral svůj lid. Ale nyní Bůh od nich vyžaduje, aby pracovali rukama na dobré věci a ukládali stranou z toho, jak jim žehnal a měli svůj podíl na podpoře věci pravdy. Je povinností všech, kteří nejsou zvláště povoláni, aby pracovali slovem, aby věnovali svůj čas ukazování druhým na cestu života a spasení.

Ti, kteří pracují rukama, musí se posilňovat, aby mohli tuto práci vykonávat a také ti, kdož pracují slovem a vyučují, musí se posilňovat, neboť satan a padlí andělé bojují proti nim, aby je oslabili. Mají vyhledávat odpočinek tělu a mysli po vysilující práci, kdykoliv mohou a mají jíst výživnou, posilující stravu, aby získali sílu, neboť budou nuceni vydávat všechnu sílu, kterou mají. Viděla jsem, že neoslavují Boha ani v nejmenším, když si někteří dělají sami dobu soužení. Doba soužení je právě před lidem Božím a On je připraví na tento strašlivý zápas sám.

Viděla jsem, že vaše náhledy o vepřovém mase by nevyvolaly pohoršení, kdybyste je ponechali sami pro sebe, ale ve svém úsudku a mínění udělali jste z této otázky zkušební kámen ^{1T 207} a vaše činy jasně ukazují vaší víru v této záležitosti. (Toto pozoruhodné svědectví bylo napsáno 21. října 1858, téměř pět let před velkým viděním roku 1863, ve kterém bylo dáno světlo o zdravotní reformě. Když nadešel pravý čas, byl tento předmět tak podán, že strhl všechen lid. Jak zázračné je vedení a dobrota Boží! J.W. pozn. k 2. vydání) Žádá-li Bůh od svého lidu, aby se zřekl vepřového masa, přesvědčí jej o tom. Je právě tak ochoten ukázat svým poctivým dítkám jejich povinnost, jako jí je i ochoten ukázat individuum, na které nevložil břímě svého díla. Je-li povinností církve zdržet se vepřového masa, odhalí to Bůh více duším než jedné nebo dvěma. Naučí svoji církev její povinnosti.

Bůh vyvádí lid a ne několik málo jedinců, tu a tam jednoho, který věří to a druhý ono. Andělé Boží vykonávají jim svěřenou práci. Třetí anděl vyvádí a očišťuje lid a ten s ním má jít jednotně. Někteří předbíhají anděly, vedoucích tento lid, ale musí se krok za krokem navrátit a pokorně a skromně pak následovat, o nic rychleji, než oni vedou. Viděla jsem, že andělé Boží nevedou rychleji Jeho lid, než jak může přijímat pravdu a jednat dle důležitých pravd, které jim jsou sdělovány. Ale někteří nepokojní duchové činí jen polovičatou práci. Jak je anděl vede, rozběhnou se za něčím novým a spěchají bez Božího vedení a tím vznášejí zmatek a nesoulad do řad. Nemluví a nejednají v souladu s církví. Viděla jsem, že vy oba musíte být co nejrychleji přivedeni tam, kde jste ochotni být vedeni, místo, abyste si přáli sami vést, jinak satan přistoupí a povede vás svojí cestou, abyste následovali jeho rad. Někteří hledí na vaše domýšlivé a marnivé náhledy a mají je za znamení pokory. Jsou takto klamání. Vy oba dva se musíte kát.

Bratře A., ty jsi od přírody uzavřený a chamtivý. Dáváš desátek á máty a kopru, ale zanedbáváš závažnější věci. Když přišel mladý muž k Ježíši a ptal se ho, co má činit, aby získal život věčný, odpověděl mu Ježíš, aby zachovával přikázání. Mladík prohlásil, že tak činí. Ježíš pravil: "Jedné věci se ti nedostává. Jdi, prodej co máš a dej chudým a budeš mít poklad v nebesích." ^{1T 208} Výsledek byl, že mládenec odešel smuten, poněvadž měl statků mnoho. Viděla jsem, že máš špatné myšlenky. Bůh vyžaduje od svého lidu šetrnost, ale někteří přehánějí šetrnost až k lakomství. Přeji si, abys viděl svůj případ takový, jakým je ve skutečností. Nemáš pravého ducha obětavosti, který je příjemný Bohu. Hledíš na druhé a hlídáš je a nekráčejí-li touže upjatou cestou jako ty, nemůžeš pro ně ničeho učinit. Jejich duše hynou pod zničujícím vlivem tvých vlastních chyb. Máš fanatického ducha, kterého pokládáš za Ducha Božího. Klameš se. Nemůžeš nést jasné, ostré svědectví, máš příjemné svědectví, ale sobě přinášené, ale když někdo tvoje nepravosti kárá, jak rychle se zvedá tvoje "já". Váš duch není pokorný. Máte velikou práci před sebou… Viděla jsem, že takové činy, takový duch je ovocem vašich chyb, a ovoce dávání druhým za vzor své posudky a myšlenky proti těm, které Bůh povolal do díla. Oba jste zneužili svého významu, své důležitosti.

Viděla jsem, že se domníváte, že ten neb onen je povolán k práci na poli, vždyť o tom vůbec nic nevíte. Neumíte číst v srdcích. Kdybyste byli opravdově pili pravdu poselství třetího anděla, nebyli byste tak smělí abyste mluvili o tom, koho Bůh povolal nebo nepovolal. Skutečnost, že se někdo umí pěkně modlit neb mluvit, není ještě znamením, že ho Bůh povolal. Každý má nějaký vliv a tento vliv má mluvit pro Boha, ale otázka je, zda ten neb onen má zasvětit svůj čas práci pro duše, je nejvýš důležitá a nikdo jiný než Bůh nemůže rozhodovat, kdo se má věnovat této vznešené práci. Za dnů apoštolů byli dobří mužové, kteří se uměli mocně modlit a mluvit k věci, avšak apoštolové, kteří měli moc nad nečistými duchy a mohli uzdravovat nemocné, neodvážili se svým pouhým rozumem někoho ustanovit pro svaté dílo, aby byl mluvčím Božím. Čekali na jasné znamení a prohlášení Ducha svatého. ^{1T 209} Viděla jsem, že Bůh uložil vyvoleným kazatelům povinnost rozhodování, kdo je schopen svaté práce a ve spojení s církví a s projevením Ducha svatého rozhodují, kdo má jít a kdo je toho neschopen. Viděla jsem, že kdyby se přenechalo rozhodování, kdo vyhovuje pro toto veliké dílo několika roztroušeným jedincům, byl by ovocem toho všude zmatek, neklid a zoufalství.

Bůh opětovně ukázal, že na nikoho nemá být pobádáno, aby vyšel do pole, bez zjevného důkazu, že je k tomu povolán. Bůh nesvěří břímě svého stádce nekvalifikovaným osobám. Ti, které Bůh povolává, musí být mužové hlubokých zkušeností a osvědčení, mužové zdravého rozumu, kteří se odvažují kárat hřích v duchu pokory, mužové, kteří vědí jak sytit stádce. Bůh zná srdce a On ví, koho vyvolit. Bratr a sestra A. mohou v této záležitosti rozhodovat a docela pochybit. Váš úsudek je nedokonalý a nemůže být zjevným důkazem v této věci. Viděla jsem, že z církve se vzdalujete a budete-li v tom pokračovat, dostane se vám toho, neboť Bůh vás nechá odejít, nechá vás trpět na vaší vlastní cestě.

Nyní vás ještě zve, abyste se napravili, abyste vyzkoušeli své pohnutky a abyste se snažili žít v souladu s Jeho dílem.

Mansville, N.Y. 21.10.1858