Fanatismus, který řádil v minulých létech, zanechal rozsáhlé následky na východě. Viděla jsem, že Bůh zkoušel svůj lid rokem 1844, ale žádný čas od té doby stanovený nenesl zvláštní stopy Jeho ruky. Nezkoušel svůj lid žádným jiným zvláštním časem od roku 1844. Byli jsme a dosud jsme v době vyčkávací. Značný rozruch byl způsoben rokem 1854 a mnozí prohlašovali, že je to hnutí na Boží příkaz, poněvadž bylo velmi rozšířené a někteří se tím zjevně obrátili. A takové závěry nejsou nutné. Mnoho rozumného a správného bylo kázáno v souvislosti s dobou 1854. Někteří poctiví slučovali pravdu s omylem a obětovali mnoho z toho co vlastnili, jen aby omyl prosadili a po jejich zklamání se vzdali pravdy i omylu a nyní se nalézají tam, kde je pravda může velmi těžko dostihnout. Někteří z těch, kteří zakusili toto zklamání, poznali jasně důkazy přítomné pravdy a přijali poselství třetího ar.děla a bojují nyní, aby je uskutečnili ve svém životě. Ale na jednoho, který měl užitek z víry v roku 1854 připadá deset jiných, kteří jim byli poškozeni a mnoho z nich nebude již o pravdě přesvědčeno i kdyby jim byla hlásána sebejasněji a přesvědčivěji.

Proklamace času 1854 byla doprovázena duchem, který nebyl od Boha. Byl to duch bludný, hrubý, nedbalý a vzrušující. Hlučnost byla považováná mnohými za to nejdůležitější, ^{1T 410} za podstatu pravého náboženství a zde byla skutečně snaha snížit vše na nízkou úroveň. Mnozí to měli za pokoru, ale když bylo jejich zvláštním názorům odporováno, byli okamžitě rozčileni, projevovali panovačnost a domýšlivost a obviňovali ty, kdo s nimi nesouhlasili z pýchy, odporování pravdě a Boží moci.

Svatí andělé byli zarmouceni a znechuceni neuctivostí s jakou mnozí vyslovovali Boží jméno, jméno Velkého Hospodina. Andělé vyslovují toto jméno s největší uctivostí, zakrývají vždy své obličeje při jeho vyslovení a Kristovo jméno je pro ně tak posvátné, že je pronášejí jen s nejhlubší úctou. Jak opačný však byl duch a vliv, doprovázející hnutí v r. 1854. Někteří jsou dosud pod tím vlivem a mluví o Bohu jako by mluvili o koni, nebo o jakékoli jiné všední věci. Ve svých modlitbách používají slova "Všemohoucí Bůh" všedně a neuctivě. Ti, kteří tak činí, nemají smysl pro povznešený Boží a Kristův charakter a nebeských věcí.

Bylo mi ukázáno, že když Bůh posílal své anděly za starodávna, aby sloužili, nebo přinášeli poselství jedincům, kteří když poznali, že viděli a mluvili s andělem, byli zasaženi Boží bázní a strachovali se, že musí zemřít. Měli tak vysoký pojem o strašlivém majestátu a Boží moci, že se domnívali, že by je zahubilo, kdyby přišli do blízkého styku s někým z Jeho svaté přítomnosti. Bylo mně poukázáno na knihu Soudců 13,21.22: "A již se více neukázal anděl Hospodinův Manue,....byl anděl Hospodinův. I řekl Manue k manželce své: Jistě my zemřeme, nebo jsme Boha viděli." Sd 6,22.23: "A vida Gedeon, že by to anděl Hospodinův byl řekl: Ach, Pane Hospodine, proto-liž jsem viděl anděla Hospodinova tváří v tvář, abych umřel? I řekl jemu Hospodin: Měj pokoj, neboj se, neumřeš." Joz 5,13-15: "Stalo se pak, když byl Jozue na poli Jericha, ^{1T 411} pozdvihl očí svých a viděl, an muž stojí naproti němu, maje v ruce meč dobytý. I šel Jozue k němu a řekl mu: Jsi-li náš, či z nepřátel našich? I odpověděl: Nikoli, ale já jsem kníže vojska Hospodinova, a nyní jsem přišel. I padl Jozue tváři svou na zem, a pokloniv se, řekl jemu: Co Pán můj chce mluviti služebníku svému? Tedy odpověděl kníže vojska Hospodinova k Jozue. Zuj obuv svou z nohou svých, neboť místo na němž stojíš, svaté jest. I učinil tak Jozue." Když byli i andělé takto obáváni a uctívání již proto, že přicházeli od přítomnosti Boží, s jak mnohem větší úctou a svatou bázní by mělo být pohlíženo na Boha samého.

Mnozí obrácení vlivem hnutí v r. 1854 potřebují, aby byli obráceni znovu. A nyní je nutná desateronásobná namáhavá práce, aby bylo napraveno zlo, zmatené náhledy, které přijali od svých učitelů a aby byli připraveni k přijetí pravdy nesmíšené s bludy. Tato třída lidí se musí nejprve něco odnaučit, než se bude moci učit správným způsobem, jinak by jedovaté býlí bludu bujně vzrůstalo a vykořenilo by vzácné símě pravdy. Bludy musí být nejprve vyvráceny a pak je teprve půda připravena, aby zaseté dobré símě mohlo vzrůst a přinášet ovoce k Boží slávě.

Jediným léčebným prostředkem pro východ je pečlivá kázeň a organizace. Duch fanatismu ovládl tam jistou třídu světitelů soboty. Dotkli se pouze lehce svými rty pramenů pravdy a duch poselství třetího anděla je jim neznám. Nic nemůže být uděláno pro tuto třídu lidí, dokud neopraví své fanatické názory. Někteří z hnutí 1854 přinesli s sebou mylné názory, např. že bezbožní nebudou vzkříšení. Své zkušenosti z minula se pokouší sloučit s poselstvím třetího anděla. To však učinit nemohou, neboť není spolku mezi Kristem a Beliálem. ^{1T 412} To, že bezbožní vzkříšeni nebudou a jejich prazvláštní názory na budoucí věk jsou hrubými bludy, které satan vpašoval mezi kacířství posledních dnů, aby sloužily jeho vlastnímu účelu ke zkáze duší. Tyto omyly nemohou být v souladu s poselstvím nebeského původu.

Některé z těchto osob mají různé schopnosti, které nazývají dary a tvrdí, že je Bůh sám povolal do církve. Mají druh nesmyslného hlaholení, který nazývají neznámým jazykem a kterým je neznám nejen lidem, ale i Bohu a celým nebesům. Tyto dary jsou vyráběny muži a ženami za pomoci velkého arcipodvodníka. Fanatismus, falešné vzrušení, falešné mluvení jazyky a hlučné pobožnosti byly pokládány za Boží dary církvi. Mnozí zde byli podvedeni. Ovoce toho všeho nebylo dobré. "Podle ovoce poznáte je." Fanatismus a buzení pozornosti byly považovány za zvláštní viditelná znamení víry. Někteří nejsou spokojeni se shromážděním, nemají-li moc a pocit štěstí, oni potřebují vzrušení citová. Ale vliv takových shromáždění není blahodárný. Když smyslové opojení pominulo, klesají hloub než před shromážděním, poněvadž jejich blaženost nepocházela z čistého pramene. Nejužitečnější shromáždění pro duševní pokrok jsou taková, která se vyznačují vážností a opravdovým zkušováním srdce. Každý usiluje o poznání sama sebe a snaží se upřímně a s hlubokou pokorou učit od Ježíše.

Bratr Lunt z Portlandu ve státě Maine, velice pro své cítění trpěl. Cítil, že duch, který často ovládal jejich shromáždění, není v souladu s poselstvím třetího anděla. Měl zkušenost s fanatismem, který zanechal zmatek na Východě a to ho vedlo k tomu, že pohlížel s jistým podezřením na věc, co se fanatismu podobalo. Minulost ho varovala a on se cítil vzdálen daleko od těch, kdo se nacházeli na určitém stupni fanatismu ^{1T 413} a mluvil s nimi otevřeně, neboť cítil, že oba, oni i Boží dílo, nacházejí se v nebezpečí. Pohlížel na věci téměř v správném světle.

Existují mnozí neklidní duchové, kteří se nechtějí podřídit kázni spořádanému celku a pořádku vůbec. Myslí, že by jejich svoboda byla zkrácena, kdyby se museli zříci vlastního úsudku a podřídit se úsudku lidí zkušených. Boží dílo nebude pokračovat, dokud zde nebude ochota v podřízení se jistému pořádku a k vypuzení bezstarostného a bezohledného ducha fanatismu ze shromáždění, dojmy a pocity nejsou zaručeným znamením, že by byl někdo veden Bohem. Někdy dává satan sám dojmy a pocity. Ty nejsou spolehlivými vůdci. Všichni by se měli svědomitě obeznámit s viditelnými důkazy naší víry a jejich snahou by mělo být, jak oslavovat své vyznání a nést ovoce k Boží slávě. Nikdo by neměl žít takovým způsobem, aby vzbuzoval u nevěřících pohoršení. Máme být cudní, skromní a povzneseni nade vše nízké jak v rozhovorech, tak bez výtky v životě. Žertování, vtipkování, bezstarostnost a bezohlednost mají být zkroceny. Není vidět Boží milost na srdcích těch, kteří mluví a modlí se krásně ve shromážděních a mimo shromáždění mluví a jednají hrubě a bezohledně. Tito prašpatně představují naší víru. Jsou pohanou Boží věci.

Mezi světiteli soboty v --- je zvláštní směs názorů. Někteří nejsou v souladu s církví, a zatímco zastávají své dosavadní postavení, jsou vystaveni satanovým pokušením a nakaženi fanatismem a bludy. Někteří mají fantastické náhledy, zaslepující jejich zrak pro důležité životní body pravdy a tak kladou své vlastní fantastické závěry do jedné řady s živou pravdou. Vystupování takovýchto osob a jejich duch činí sobotu, kterou zachovávají velmi spornou, pochybnou pro vnímavé nevěřící. ^{1T 414} Bylo by mnohem lepší pro šíření a úspěch poselství třetího anděla, kdyby takové osoby opustily pravdu.

Dle světla, kterého se mi od Boha dostalo, povstane však na Východě velké sdružení, svorně poslušné pravdy. Ti, kteří budou pokračovat ve zmateném a rozvráceném směru, který si vyvolili, budou přenecháni omylům přivodícím jejich záhubu, ale po nějakou dobu budou kamenem úrazu pro ty, kteří přijímají pravdu. Kazatelé, pracující slovem i písmem, by měli být svědomitými pracovníky a podávat pravdu v její čistotě, ale i prostotě. Měli by sytit stádce čistým pokrmem, dokonale tříděným. Existují však bludné hvězdy, vydávající se za kazatele seslané Bohem, kteří káží sobotu po všech místech, ale kteří mají pravdu smíšenou s bludy a vrhají množství neladících falešných názorů mezi lid. Satan je nastrčil, aby odvrátili inteligentní a vnímavé nevěřící. Někteří z nich mluví mnoho o darech a jsou často zvláště školeni. Vydávají v rozrušené nesrozumitelné zvuky, které nazývají darem jazyků a jistá třída lidí je těmito projevy jako očarovaná. Tuto třídu lidí ovládá zvláštní duch, který byl smetl každého, kdo by jim odporoval. Boží duch není v tomto díle a nedoprovází takové pracovníky. Ti mají jiného ducha. Přece však mají takoví kazatelé úspěch u jisté třídy lidí. Ale velmi to ztíží práci oněch služebníků, které posílá Bůh a kteří jsou způsobilí hlásat lidu Sobotu a dary v jejich pravém světle a jejichž vliv a příklad jsou hodny napodobování.

Pravda by měla být podávána takovým způsobem, který by ji činil přitažlivou inteligentním mozkům. Nejsme chápání jako lid, ale je na nás pohlíženo jako na slabomyslné a degenerované ubožáky. Jak je tedy důležité pro všechny vyučující i všechny věřící pravdě, aby byli tak dotčeni a ovlivněni jejím posvěcujícím vlivem, ^{1T 415} aby jejich důsledný, nade vše nízké povznešený život ukázal nevěřícím, že byli o tomto lidu klamně informování. Jak je důležité, aby byla věc pravdy očištěna ode všeho, co by se jen podobalo falešnému, nebo fanatickému vzrušení, aby mohla pravda stát- na svých vlastních zásluhách, odhalovat svou původní čistotu a povznešený charakter.

Viděla jsem, že je velmi důležité pro ty, kdo káží pravdu, aby zjemnili své způsoby, aby se vystříhali podivínství a výstřednosti a hlásali pravdu čistou a jasnou. Bylo mně poukázáno na Tt 1,9: "Pilně se přidržujíce věrné řeči v učení Božím, abys mohl i napomínati učením zdravým, i ty, kteří odpírají přemáhati." Ve verši 16., kde Pavel mluví o třídě lidí říkajících, že znají Boha, ale svými skutky Jej zapírají, jsou "ke všelikému skutku dobrému nehodni." Potom Tita napomíná: "Ty pak mluv, což sluší na zdravé učení. Starci ať jsou střízliví, vážní, opatrní, zdraví u víře, v lásce, v snášenlivosti! Ve všech věcech sebe samého vydávaje za příklad dobrých skutků a zachovávaje v učení celost, vážnost, slovo zdravé bez úhony, aby ten, jenž by se protivil, zastyděti se musel, nemaje co zlého mluviti o vás." Tt 2,1-8. Tato naučení jsou napsána ku prospěchu těm, které Bůh povolává, aby kázali Slovo, a též k užitku všemu lidu, který Slovo slyší.

Boží pravda nikdy příjemce nesníží, ale povznese, zušlechtí jeho vkus, osvěží jeho úsudek a zdokonalí ho pro společnost čistých a svatých andělů v Božím království. Některé zastihne pravda hrubé, příkré, podivné, vychloubačné využívaje i možno -li sousedy, aby si sami nějak pomohli, bloudí tak mnohým způsobem, avšak uvěří-li pravdě celým srdcem svým, změní. c:elý jejich život. Počne okamžitě své dílo nápravy. ^{1T 416} Čistý vliv pravdy povznese celého člověka. V jednání se svými bližními bude mít Boží bázeň a bude je milovat jako sebe samého a bude jednat tak jak by si přál, aby bylo jednáno s ním. Jeho hovor bude upřímný, čistý a charakteru tak povznešeného, že ho nevěřící ani nebudou moci využívat, ani právem špatně o něm mluvit a nebudou znechucování jeho neochotou, nebo nezdvořilostí a neslušnými řečmi. Vnese posvěcující vliv pravdy do své rodiny a dá před nimi svému světlu tak svítit, aby viděli jeho dobré skutky a slavili Boha. Na všech cestách života bude napodobovat Kristův život.

Božímu zákonu bude učiněno zadost dokonalou a bezvýhradnou poslušností všech jeho požadavků. Nemá ceny plnit je jen polovičatě a neprojevovat dokonalou a plnou poslušnost. Světský člověk a nevěrec obdivuje pevnost a vytrvalost a je opětovně mocně přesvědčován, že Bůh byl a je skutečně se svým lidem, když jejich skutky odpovídají jejich víře. "Podle ovoce jejich poznáte je." Každý strom poznáváme podle ovoce, jaké rodí. Naše slova a jednání jsou ovocem, které my neseme. Tak mnohý slyší Kristovy pokyny, ale nedbá jich. Mají pouze způsob pobožnosti, ale jejich ovoce jen nevěřící odpuzuje. Jsou vychloubaví, modlí se a mluví ve své vlastní samospravedlnosti, vyvyšují se, vypráví dopodrobna o svých dobrých činech a jako onen farizej, děkují ctnostně Bohu, že nejsou jako ostatní lidé. Avšak právě tito jsou zdatní, zruční a vynikají v každém druhu obchodování. Jejich ovoce není dobré. Jejich slova a skutky jsou špatné a přece se zdají být slepí tak, že nevidí svůj prázdný a bídný stav.

Bylo mi ukázáno na následující místa z Písma, hodící se na ty, kdo žijí v takovém klamu: "Ne každý, kdo mi říká: Pane, Pare, vejde do království nebeského, ale ten, kdož činí vůli Otce mého, kterýž v nebesích jest. Mnozí mi dějí v onen den: Pane, Pane, zdali jsme ve jménu tvém neprorokovali, ^{1T 417} a ve jménu tvém ďáblů nevymítali a v tvém jménu zdaliž jsme divů mnohých nečinili? A tehdy jim vyznám, že jsem jich nikdy neznal. Odejděte ode mne, činitelé nepravosti."

To je ten největší klam, který může postihnout i nakazit lidskou mysl, takové osoby věří, že mají pravdu a zatím ji nemají. Domnívají se, že vykonávají velké dílo ve svém náboženském životě, ale Ježíš nakonec odhrne jejich samospravedlivé roucho a živě jim předvede jejich pravý obraz v celém jejich nesprávném a znetvořeném náboženství. Jsou nalezeni nedostačujícími tehdy, když je již pozdě k odstranění jejich nedostatků. Bůh dal prostředky k nápravě omylů, avšak když chybující a bloudící se rozhodnou následovat vlastních soudů a opovrhují prostředky, které ustanovil k jejich nápravě a sjednocení v pravdě, přivedou se do postavení vylíčeného slovy našeho Pána, která jsme shora uvedli.

Bůh vyvádí lid a připravuje si jej, aby byli jedno, aby byli jedné mysli a mluvili tytéž věci a takto uskutečňovali Kristovu modlitbu za učedníky. "Ne za tytoť pak toliko prosím, ale i za ty, kteříž skrze slovo jejich mají uvěřit ve mně, aby všichni jedno byli, jako ty Otče ve mně a já v tobě, aby i oni v nás jedno byli, aby uvěřil svět, že jsi ty mne poslal."

Povstávají však neustále sdružení, věřící že Bůh je pouze s nemnohými, jen s rozptýleními a tito svým vlivem strhují a rozptylují, co Boží služebníci vybudovali. Neustále povstávají nespokojenci přející si vidět a věřit něco stále nového, někteří zde a jiní opět onde, přející si vidět něco stále jiného a věřit něčemu novému, ale všichni konají zvláštní práci pro nepřítele. Přes to však si činí nárok na pravdu. Staví se mimo lid, který Bůh vede, který podporuje dávaje mu prospěch a skrze který chce konat své veliké dílo. Neustále vyjadřují své obavy, že církev světitelů Soboty se stále více podobá světu, ale je nesnadné nalézt mezi nimi i jen dva, kteří by byli stejných názorů. ^{1T 418} Jsou rozptýlení a zmateni a přece se tolik klamou domněním, že Bůh je zvláště s nimi. Někteří prohlašují, že se jim dostalo darů. Ale vyprávěním o těchto darech vyvolávají pochybnosti u těch, na které Bůh vložil zvláštní břímě a odvádí jistou třídu lidí od církve. Lid, který v souladu se Slovem Božím vynakládá všechno úsilí, aby byl jednotný, který pevně kotví v poselství třetího anděla, tento lid je podezříván a to jen proto, že rozšiřuje svoji práci a shromažďuje duše v pravdě. Jsou pokládáni za světské, poněvadž mají ve světě vliv a jejich skutky dosvědčují, že očekávají od Boha zvláštní a velké dílo zde na této zemi, že vyvede svůj lid a připraví jej na Kristův příchod.

Tato třída neví, čemu skutečně věří a nezná ani důvod své víry. Neustále se učí a nikdy nezískají známost pravdy. Nějaký člověk vyvstane s nějakými divokými a bludnými názory a vyžaduje, aby všichni věřili, že ho poslal Bůh s novým slavným světlením. Někteří nemající ustálenou a pevnou víru a nejsou podřízení církvi, ale jsou hnáni životem bez kotvy, která by je držela, přijímají takovou nauku. Jejich světlo svítí takovým způsobem, že se svět od něho s odporem odvrací a nenávidí je. Potom se svatokrádežně staví po Kristův bok a vyžaduje, aby mu svět uvěřil, že je nenávidí z téže příčiny, pro kterou Krista. Jiný opět povstává s tvrzením, že ho posílá Bůh a zastává kacířský a bludný názor, že není vzkříšení pro bezbožné, což je satanovým velkým mistrovským kouskem klamu. Jiný opět se zabývá mylným názorem o budoucím věku. Jiný opět vymáhá horlivě americký kroj. Všichni pak vyžadují plnou náboženskou svobodu a každý z nich jedná nezávisle od druhých a i přes to všichni tvrdí, že Bůh zvlášť při nich koná své dílo.

Někteří se radují a jásají, že mají dary, ^{1T 419} kterých druzí nemají. Kéž Bůh uchrání svůj lid takových darů. Co jsou jim platny tyto dary."· Jsou snad přiváděni působením těchto darů k jednotě víry? A přesvědčí nevěřící, že Bůh je s nimi? Když se takoví nejednotní, mající tak rozdílné názory sejdou a způsobí značný rozruch neznámým jazykem, svítí jejich světlo tak, že nevěřící řeknou: Tento lid není zdravý, dávají se unášet falešným vzrušením a my víme, že nemají pravdu. Takoví stojí přímo v cestě hříšníkům, jejich působení zdržuje druhé od přijetí Soboty. Takoví přijmou odměnu dle svých skutků. Kéž je Bůh napraví, nebo ať se vzdají Soboty. Potom alespoň nebudou stát v cestě nevěřícím.

Bůh vyvedl muže, kteří po léta namáhavě pracovali, kteří ochotně přinášeli jakoukoliv oběť, kteří trpěli strádáním a prodělali různé zkoušky pro hlásání pravdy, aby tito mužové svým životem odpovídající hlásané pravdy, smyli pohanu, kterou fanatismus uvalil na Boží věc. Setkávali se s odporem každého druhu. Pracovali namáhavě dnem i nocí, hledali viditelné důkazy naší víry, aby mohli přinést jasnou a souvislou pravdu, která by mohla obstát před každým útokem. Neustálá práce a duševní zkoušky vyčerpaly tělesné síly mnohých pracovníků, jejichž hlavy předčasně zbělely. Jejich práce však nebyla marná. Bůh vyslyšel jejich upřímné, vážné a úpěnlivé modlitby a prosby za světlo pravdy a aby toto světlo jasně svítilo též i druhým. Pozoroval též jejich sebeobětavé úsilí a odmění je dle jejich skutků.

A naopak ti, kdo nepracovali, aby získali tuto vzácnou pravdu, přijali pouze jako sobotní pravdu některé body, které jim byly již připraveně předloženy a jako vděk za to, co je nic nestálo ^{1T 420} a druhé tolik, povstávají jako Chóre, Dátan a Abiron a uvalují pohanu na ty, kterým Bůh uložil nést břímě svého díla. Říkají: "Béřete na sebe příliš mnoho když přece jsou všechny shromáždění svatá, každá jednotlivě a Bůh jest uprostřed nich." Vděčnost jest jim cizí. Mají silného ducha, který neustoupí rozumu a který je přivede do vlastní zkázy.

Bůh požehná svému lidu, který jde kupředu a následuje tak Jeho prozřetelnost. Vyvedl lid ze všech tříd na velikou základnu pravdy. Nevěrcům se dostalo důkazů, že Bůh je se svým lidem a oni pokořili svá srdce ku poslušenství pravdy. Boží dílo vytrvale pokračuje. Ale přes všechny viditelné důkazy, že Bůh vede církev, jsou a budou takoví vyznavači Soboty, kteří budou postupovat nezávisle na církvi a věřit a konat, co se jim zlíbí. Jejich názory jsou zmatené. Jejich rozptýlení je jistým znamením, že Bůh s nimi není. Jejich omyly a svatá Sobota jsou pak světem kladeny na stejnou úroveň a také společně zavrženy. Boží hněv spočívá na těch, kteří žijí a jednají tak, že svět je musí nenávidět. Je -li křesťan nenáviděn pro své dobré skutky a pro následování Krista, dostane se mu odměny, ale je-li nenáviděn proto, že nežije tak, aby mohl být milován, nýbrž pro své nevzdělané, hrubé způsoby a protože se pro pravdu nesváří se svými sousedy a vede si tak, že jim činí Sobotu co nejnepříjemnější, stává se kamenem úrazu pro hříšníky, pohanou svaté pravdy a pakliže se takový nebude kát, bylo by pro něho lépe, kdyby mu byl na hrdlo zavěšen mlýnský kámen a uvržen byl do moře.

Nemělo by být dopřáno nevěřícím žádné příležitosti, aby mohli hanobit naši víru. Mají nás za podivné a zvláštní a neměli bychom proto jednat tak, aby nás měli za ještě podivnější a zvláštnější, než naše víra vyžaduje. ^{1T 421}

Někteří věřící se domnívají, že by bylo mnohem zdravějším pro naše sestry, kdyby přijaly americký způsob odívání, kdyby však tento oděv měl ohrozit a ochromit náš vliv na nevěřící tak, že bychom k nim neměli již tak snadný přístup, neměli bychom jej na žáden pád přijímat, i kdybychom měli proto mnoho trpět. Ale mnozí mají klamnou domněnku, že by tolik získali přijetím tohoto oděvu. Co by mohlo být ku prospěchu některým, to je na škodu druhým.

Viděla jsem, že je Boží příkaz zcela překrucován a že není dbáno Jeho zvláštních předpisů těmi, kteří jsou pro americký oděv. Bylo mně poukázáno na Dt 22,5: "Žena nebude nositi oděvu mužského, ani se obláčeti bude muž v roucho ženské, neboť ohavnost před Hospodinem Bohem tvým to jest, kdokoli činí to". Bůh si nepřeje, aby Jeho lid přijímal tzv. oděvní reformu. Je to neskromný úbor, zcela nevhodný pro skromné a pokorné Kristovy následovníky.

Je možno pozorovat stále větší snahu, aby se ženský oděv podobal co nejvíce oděvu druhého pohlaví. Chtějí se co nejvíce přizpůsobit jejich šaty oblekům mužským, ale Bůh vyslovuje svůj odpor. "Takž také i ženy, aby se oděvem slušným se stydlivostí a se středmostí ozdobovaly." lTim.2,9.

Ti, kdo se cítí povolání, aby se připojili ke hnutí za ženská práva a k takzvané oděvní reformě, mohou se právě tak dobře zříci všeho spojení s poselstvím třetího anděla. Neboť jeho duch nemůže být v souladu s oním druhým. Písmo mluví jasně o vztazích a právech mužů a žen. Spiritisté přijali v jisté míře tuto zvláštní módu v odívání. Adventisté s. d. věřící v obnovení darů, bývají často nařčeni ze spiritismu. Nechť jen přijmou tento oděv a jejich vliv bude mrtev. Lidé je postaví na stejnou úroveň se spiritisty a odmítnou jim naslouchat. ^{1T 422}

Ruku v ruce s takzvanou oděvní reformou kráčí duch lehkomyslnosti a drzosti. Zdá se, že mnohé ženy přijaly tento druh oděvu, ztratily všechnu skromnost a zdrženlivost. Viděla jsem, že Bůh si přeje, abychom zaujali pevné a nesmlouvavé stanovisko. Když sestry přijmou americký úbor, zmaří nejen svůj vlastní vliv, ale i vliv svých manželů. Stanou se pořekadlem a výsměchem. Náš Spasitel praví: "Vy jste světlo světa." "Nechť svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli skutky vaše dobré a velebili Otce vašeho, kterýž jest v nebesích." Máme ještě velkou práci na světě a Bůh si nepřeje, abychom svým životem oslabovali nebo ničili svůj vliv na světě.