Rodiče jsou do velké míry zodpovědní za utváření charakteru svých dětí. Měli by usilovat o určitou symetrii a úměrnost. Je jen málo duševně vyrovnaných dětí, protože rodiče hříšně zanedbávají své povinnosti podněcovat slabé rysy a potlačovat silné. Nepamatují, že jsou co nejslavnostněji zavázáni bdít nad sklony svých dětí, je to jejich povinnost vychovávat své děti ke správným zvykům a zdravému myšlení.

Rodiče někdy čekají, že Pán učiní to, co bylo svěřeno jim. Místo, aby náležitě brzdili a kontrolovali své děti, hýčkají je a povolují jim a uspokojují jejich vrtochy a choutky. Když tyto děti vycházejí ze svých domovů, pak jdou s charakterem pokřiveným sobectvím, neovládanými sklony a svévolí, jsou nezdvořilé a neuctivé ke svým rodičům, nemilují pravdu a nemají úctu k Bohu. Výrostci s rysy, které jsou doživotní kletbou jim samým i ostatním. Člověk je vším možným, ne však šťastným, jestliže tato zlá semena neshody, sobectví, závisti, vášně a svévole mohou růst v zanedbané zahradě duše.

Rodiče by neměli projevit žádnou stranickost, nýbrž ke všem svým dětem být laskavými, měli by pamatovat, že jsou vykoupeny Kristovou krví. Děti napodobují své rodiče a proto by se mělo velice dbát na to, aby jim byly předkládány správné vzory. ^{5T 320} Rodiče, kteří jsou doma milí a laskaví a zároveň jsou stálí a rozhodní, uvidí tytéž rysy povahy u svých dětí. Jestliže jsou přímí, poctiví a čestní, jejich děti se jim budou naprosto podobat. Pakliže uctívají a vzývají Boha, jejich děti, vychovány tímtéž způsobem, nezapomenou Mu také sloužit.

Často se stává, že rodiče nejsou pečliví v tom, aby své děti obklopili správnými vlivy. Při volbě domova myslí více na své světské zájmy, než na mravní a společenské ovzduší, a děti vytvářejí přátelství nepříznivá rozvoji duchovního života a formování pravého charakteru. Rodiče pak dovolí, aby svět natolik zaujal jejich čas, sílu a myšlení, že když nastane sobota, zastihne je tak naprosto vyčerpané, že nemají co Bohu přinést v Jeho svatém dni, žádná příjemná služba nezdobí domov, aby sobota byla pro jejich děti potěšením. Zřídkakdy je navštíví kazatel, protože se sami postavili mimo dosah náboženských předností. Do duší se vkrádá lhostejnost. Děti jsou nakaženy špatnými zprávami a něžnost duše, kterou kdysi pociťovali, je pryč a je zapomenuta.

Rodiče, kteří odsuzujete Kananejské za to, že své děti obětovali Molochovi, co konáte vy? Přinášíte nejvzácnější oběť svému bohu - mamonu, a pak, když vaše děti vyrůstají a nepociťují lásku a také samy ji nemají v povaze, když páší zřejmou bezbožnost a mají sklon k nevěře, děláte zodpovědné náboženství které vyznáváte, že nebylo schopné je zachránit. Žnete to, co jste zaseli - výsledek vašeho sobeckého milování světa a zanedbání prostředků milosti. Odstěhovali jste své rodiny na místa pokušení a archu Boží, vaši slávu a záštitu jste nepokládali za podstatně důležitou. Pán nemohl učinit zázrak, aby zachránil vaše děti před pokušením.

Vy, kteří vyznáváte, že milujete Boha, berte Ježíše kamkoli jdete a jako starodávní patriarchové postavte oltář Hospodinu, kdekoli se utáboříte. V tomto směru je nutná ^{5T 321} reformace - reformace do hloubky a do šířky. Rodiče potřebují reformu a potřebují ji i kazatelé, aby Pán byl v jejich domácnostech. Oni potřebují vybudovat zpustošená místa na Sionu, vztyčit jeho brány a zesílit jeho zdi na obranu lidu.

V této době musí být vykonáno naléhavé dílo a rodiče by měli vychovávat své děti, aby na tom měli podíl. Mardocheova slova, promluvená k Ester se mohou vztahovat na lidi i mládež dneška: "Kdo ví, ne pro tento-lis čas přišla k tomu království?" Mladí lidé by měli získávat pevnost charakteru, aby mohli být připraveni pro užitečný život. Daniel a Josef byli mládenci s pevnými zásadami, které Bůh mohl použít k vykonání svých záměrů. Povšimněme si jejich života a uvidíme, jak jim Bůh pomáhal. Josef zažil nejrůznější svízele a těžkosti, které vyzkoušely jeho odvahu a přímost v plném rozsahu. Poté, co byl prodán do Egypta, byl nejdříve oblíbený a pověřený velikými zodpovědnostmi, náhle však byl bez jakékoliv viny nespravedlivě obviněn a uvržen do vězení. Není však znechucený. Důvěřuje Bohu a záměr jeho srdce, čistota jeho pohnutek vychází najevo. Boží oko na něm spočívá, vede ho Božská ruka a brzy ho vidíme vycházet z vězení a vystupovat na Egyptský trůn.

Josefův pestrý život nebyl výsledkem náhody, byl veden Boží prozřetelností. Ale jak mu bylo umožněno udělat takový záznam stálosti povahy, bezúhonnosti a moudrosti? Byl to výsledek pečlivé výchovy v ranném věku. Vždy bral více v úvahu povinnosti, než záliby a čistota a prostá důvěra chlapce přinesla ovoce mužných činů. I nejskvělejší vlohy nemají žádnou cenu, jestliže nejsou zdokonalovány. Sklon k pracovitosti a sílu povahy musíme získat zušlechťováním. Vznešené mravní rysy a skvělé duchovní ctnosti nejsou dílem náhody. Bůh dává příležitosti, úspěch závisí na jejich použití. Možnosti které nabízí Prozřetelnost, musíme rychle rozeznat a dychtivě se jich chopit.

Mladí lidé, chcete-li být silní, ^{5T 322} poctiví a moudří jako Josef a Daniel, studujte Písmo. Rodiče, chcete-li vychovat své děti k službě Bohu a pro užitečný život ve světě, pak nechť je Písmo vaší učebnicí. Ono upozorňuje na satanovy úskoky. Ono významně pozvedá lidské pokolení, je výstrahou i korektorem mravního zla, umožňuje nám rozeznat mezi pravdou a lží. Nechť se doma nebo ve škole učíme cokoliv, Bible jako veliký vychovatel by měla být na prvním místě. Dáme-li mu toto místo, Bůh je poctěn a Jeho působení se projeví v jednání vašich dětí. V této svaté knize je bohatý důl pravdy a krásy a rodiče musí klást vinu sami sobě, pakliže ji svým dětem neučiní co nejzajímavější. Výchova pro mnohé znamená jen knižní znalosti, avšak "počátkem moudrosti je bázeň Hospodinova." Pravým cílem výchovy je obnova Božího obrazu v duši. Prvním a nejvzácnějším poznáním je poznání Krista a moudří rodiče budou pamatovat na tuto skutečnost u svých dětí. Je-li některý úd zlomen nebo poškozen, rodiče zkusí všechny prostředky, které jim diktuje láska a moudrost k uzdravení postiženého údu. Je to správné a je to jejich povinností, Pán však žádá použít ještě větší takt, trpělivost a vytrvalé úsilí při léčbě duševních ran. Otec, který není svým dětem křesťanským učitelem, vzorem, a přítelem, poutajícím je k svému srdci silnými pouty posvěcené lásky, mající však svůj základ ve věrně splněné povinnosti - není hoden toho jména.

Rodiče mají veliký a zodpovědný úkol a právem se mohou ptát: "Kdo je k tomu způsobilý?" Bůh však zaslíbil dát moudrost těm, kteří o ni s vírou žádají a On udělá, jak řekl. Má zalíbení ve víře, která Ho bere za slovo. Augustinova matka se modlila za obrácení svého syna. Neměla žádný důkaz, že Duch Boží zasáhne jeho srdce, nebyla však znechucena. Položila svůj prst na text představujíc před Boha Jeho vlastní slova a prosila jak jen matka dovede prosit. ^{5T 323} Její hluboká pokora, její vážné naléhání, její neochvějná víra zvítězily a Hospodin jí dal touhu jejího srdce. I dnes je tak pohotový slyšet prosby svého lidu. "Jeho ruka není ukrácena, aby nemohla zachránit, ani jeho ucho obtíženo, aby nemohlo slyšet" a budou-li Ho křesťanští rodiče hledat se vší vážností, naplní jejich ústa poučením a pro své jméno jim mocně pomůže při úsilí o obrácení jejich dětí.