Drahý bratře J: Vstala jsem v noci ve dvanáct, abych ti napsala, protože jsem velice ustaraná. Jsem zneklidněna o tebe, neboť vím, že jsme blízko konce pozemských dějin a tvůj životní záznam není takový, jaký bys rád o sobě viděl v onen veliký den, kdy každý člověk obdrží odplatu podle svých skutků.

Můžeš si myslet, že jiní se dopustili nepravosti a vím to jako ty, že ve sboru se neprojevoval duch podobný Kristovu duchu, avšak pomůže ti to při soudu? Může dvojí nepravost dát jednu spravedlnost? I když jeden, dva nebo tři ve sboru se dopustili nepravosti, to nikterak nevymaže ani neomluví tvůj hřích. Ať už se rozhoduje jak kdo chce, tvé úsilí má uvést tvé srdce do pořádku. Bůh má k tobě určité požadavky, od nichž by tě nemělo nic odvést a neměl bys na ně zapomenout nebo je zanedbat, neboť Jemu je vzácná každá duše.

Moje srdce touží po těch, kteří klopýtli na temné hoře nevěry a chci jim pomoci. Ve sboru ve --- je dobrý materiál, avšak členové nebyli Božím Duchem proměněni a nedostali se tam, kde by jejich světlo mohlo osvítit svět. Někteří při nejlepších pohnutkách a skvělých schopnostech naprosto zklamou, přijde-li na církev zkouška pro nedostatek lásky a milosrdenství, jimiž Kristus oplýval. Členové vidí bloudícího, a místo aby mu pomohli, straní se ho. Mají sklon k nepříjemným poznámkám a dotýkají se citlivých míst, kterým by se měli vyhnout. Vlastní já přichází ke slovu a oni utrpení a bolest ještě víc podněcují. Ať jsou jakkoli čisté jejich záměry, jejich úsilí konat dobro téměř vždy troskotá, není-li nakonec na škodu, neboť chybí Kristova láska a Jeho soucit. Měli by být dobrými lékaři, jsou však ubohými ošetřovateli. Nemají taktu, který se rodí z lásky. Kdyby ho měli, věděli by, jak mluvit správné slovo a konat správnou věc ^{5T 350} v pravý čas a na pravém místě. Jiní nemusí mít o nic upřímnější touhy počínat si správně, žádný hlubší zájem o Boží dílo, nemusí být o nic upřímnější a věrnější, jejich soucit o nic hlubší a jejich láska o nic teplejší a přece pro svou ušlechtilost a taktnost mají větší úspěch při získávání bloudících.

Pán chce, aby si Jeho lid počínal uvážlivěji než dosud a členové byli milosrdnější a nápomocnější jeden druhému. Je-li v srdci Kristova láska, každý bude něžně ohleduplný k potřebám jiných. Bratr nebude těžit z bratra v obchodních záležitostech. Nebude žádat nadměrný úrok vidí-li, že jeho bratr je v tísni, kde mu nutno pomoci. Ti, kteří chtějí těžit z tísně jiných, dokazují také, že nejsou ovládaní zásadami Kristova evangelia. Jejich jednání je zaznamenáno v nebeské knize jako podvod a nepoctivost, a kdekoli vládnou tyto zásady, tam Hospodinovo požehnání nemá místo. Takoví lidé jsou podněcováni tím velikým nepřítelem spíš, než Duchem Božím. Ti však, kteří nakonec zdědí nebeské království, musí být proměněni Boží milostí. Musí být čisti v srdci a životě, a mít správný charakter.

Můj bratře, vidím tě ve velikém nebezpečí. Tvůj poklad je zde na zemi a tvé srdce je u něj. Avšak všechny prostředky, které můžeš shromáždit, i kdyby to byly milióny, nestačí zaplatit výkupné za tvou duši. Nezůstávej tedy v nekajícnosti a nevěře a nemař milostivé Boží záměry. Nevynucuj si z Jeho shovívající ruky zničení svého majetku, nebo osobní utrpení.

Kolik je takových, kteří jdou cestou nutně vedoucí k navštívení takovým soudem. Den co den, týden po týdnu a rok za rokem žijí podle svých sobeckých zájmů. Jejich vliv a prostředky shromážděny Bohem jim danou dovedností a pilností, používají sami se svými rodinami bez pomyšlení na svého drahého Dobrodince. ^{5T 351} Nic se z toho nemůže dostat Dárci. Na život a jeho svěřené hřivny hledí vlastně jako na své vlastnictví a jestliže vrací Bohu tu část, na kterou si právem činí nárok, myslí si, že si tím svého Stvořitele zavázali. Nakonec je Jeho trpělivost s těmito nevěrnými šafáři vyčerpána a všechny jejich sobecké, světské kalkulace přivádí k náhlému konci. Ukazuje jim, že může rozptýlit to co shromáždili ke své vlastní slávě a že jsou bezmocní vzepřít se Jeho moci.

Bratře J., obracím se dnes k tobě jako vězni naděje. Uvědomuješ si, že tvé slunko přešlo již před nějakým časem poledne a nyní rychle zapadá? Přišel večer. Nevidíš prodlužující se stíny? Zůstává ti jen nepatrný čas, kdy můžeš něco vykonat pro sebe, pro lidstvo i pro svého Mistra. Zvláštní dílo musíš vykonat v zájmu vlastní duše, máš-li někdy patřit mezi vítěze. Jak je to s tvým životním záznamem? Prosí Ježíš marně za tebe? Bude v tobě zklamán? Někteří z tvých druhů, kteří ti stáli po boku, byli již odvoláni. Věčnost zjeví, zda ztroskotali a nezískali věčný život, anebo byli bohatí v Bohu a získali "přenesmírnou váhu věčné slávy." 2K 4,17 Nemyslíš, že dlouhá Boží shovívavost k tobě tě volá k pokání a pokoření duše před Ním?

Tvou pozornost vyžadují ještě jiné závažné úvahy kromě tvého osobního spasení. V tak pozdní době, kdy tvé slunce brzy zajde za hory, máš vykonat veliké dílo pro své děti, které dovolily, aby je láska světa odloučila od Boha. Máš také nezachráněné příbuzné, sousedy a přátele. Byl tvůj příklad důsledný podle světla, které ti bylo dáno? Snažil ses tak pilně zachraňovat tyto vzácné duše s jakou pilností jsi shromažďoval pozemský poklad? Použil jsi své prostředky a vliv, svou moudrost, dovednost a všechno úsilí, abys tyto rozptýlené jednotlivce přivedl do Kristova stáda? ^{5T 352} Kdyby toto bylo tvým životním dílem, měl bys bohatou žeň duší a v Boží den bys obdržel bohatou odměnu. Pak bys kladl na pravý základ hodnotný a nehynoucí materiál. Místo toho jsi budoval z dříví, sena a strniště. To však bude všechno stráveno, když bude lidské dílo zkoušeno, jakého je druhu.

Tvůj život je prohrou. Byl jsi kamenem urážky hříšníkům. Říkali o tobě: "Jestliže náboženství, které vyznává tento člověk, je skutečně pravé, proč tak lpí na tomto světě? Proč svým jednáním nezjevuje Kristova ducha?" Spěchej, můj bratře, dřív, než bude navždy pozdě, odstranit tento kámen úrazu z cesty hříšníků. Můžeš s radostí pohlédnout na svůj život anebo vliv, který jsi šířil? Chceš se nyní zamyslet nad svými cestami? Chceš se nyní vynasnažit o správný vztah s Bohem? Nevěřím, že by se tvé srdce nedalo oslovit a vím, že milující dobrota a něžné Boží milosrdenství jsou zázračné. Máš malý čas zkoušky, chceš ho využít, dokud Ježíš předkládá svou krev před Otce? Milostivě zachoval tvůj život; byl však jako neplodný fíkovník, na němž rok co rok nebylo žádného ovoce kromě listí. Jak dlouho budeš pokračovat v oklamávání Mistra? Donutíš ho k výroku: "Nikdy více neroď se z tebe ovoce na věky." Mt 21,19 "Vytni jej. Proč i tu zemi darmo kazí?" Lk 13,7 Nečekej, až Pán vloží svou ruku na tebe a rozptýlí majetek, který jsi shromáždil. Pamatuj, že všechno tvé bohatství ti nedá ani jediný okamžik pravé jistoty a pokoje na tvém smrtelném lůžku.

Se vší vážností ti připomínám nutnost bezodkladně se navrátit k Pánu. Prosím tě, abys zklamal nepřítele. Udělej konec jeho kruté moci. Ve zbytku svého života usiluj o zcela jiný záznam v nebesích, za nějž by ses nemusel stydět, když budou knihy otevřeny a Soudce vynese rozsudek nad těmi, kteří zanedbali tak veliké spasení. ^{5T 353}

Pavel napomíná své Efezské bratry, aby vykupovali čas, neboť dnové jsou zlí. Toto napomenutí se velice hodí na tebe. V jistém smyslu není možné vykoupit čas, neboť co jednou uplynulo, uplynulo navždy. Ty jsi však vyzýván k reformě, abys byl horlivým v dobrých skutcích tou měrou, jak jsi zanedbával svou povinnost. Obrať se o sto osmdesát stupňů. Zdvojnásob svou pilnost, abys utvrdil své povolání a vyvolení. Zachovávej Boží přikázání a žij; ostříhej Jeho zákon jako zřítelnici svého oka. Krajně využij každý okamžik v práci pro své věčné blaho a pro záchranu duší kolem sebe. Tím můžeš být zachráněn sám i ti, jimž víceméně sloužíš za příklad. Toto jsou pohnutky, nad nimiž by ses měl důkladně zamyslet.

Probuď se! Probuď se! Máš vykonat určité dílo a tvé slunce se rychle blíží k západu. Sil ti ubývá, avšak všechno, co ti ještě zůstává, každá tvá schopnost patří Bohu a měla by být použita se vší opravdovostí a nezištně k Jeho službě. Pracuj, dokud je ještě slunce na nebi, neboť „přichází noc, kdy žádný nebude moci dělati.“ J 9,4

Přijď, můj bratře, přijď, jaký jsi, hříšný a porušený. Slož své břímě a viny na Ježíše a u víře se dožaduj Jeho zásluh. Přijď nyní, dokud trvá milost, přijď a vyznej; přijď s potřenou duší a Pán ti ochotně odpustí. Neodvažuj se zlehčit další příležitost. Naslouchej hlasu milosti, který nyní prosí, abys povstal z mrtvých, aby tě osvítil Kristus. Každá chvíle jakoby souvisela se zájmy neviditelného světa. Nechť tě tedy tvá pýcha a nevěra nevede stále dál k zavržení nabídnuté milosti. V opačném případě budeš na konec ponechán svému nářku: "Přešla žeň, pominulo léto a my nejsme zachráněni."

Bdi v hluboké pokoře před Bohem. Od této chvíle se rozhodni, že patříš Pánu, vykonávaje všeliké své povinnosti v důvěře v jeho veliké smíření. Učiň to a nebudeš se muset ničeho bát. Zbytek cesty tvého života bude klidný a šťastný a získáš ^{5T 354} život věčný, který bude trvat tak dlouho, jal dlouho bude existovat Bůh.

Psala jsem ti to, protože jsem byla Božím Duchem puzena tak učinit, a protože mám hluboký zájem o tebe. Nechť se ani na chvíli tvé pocity nebouří proti mně, protože mne vedla láska ke tvé duši. Těšili jsme se z mnoha vzácných chvil v Boží službě, kdy naše srdce bylo obšťastněno jeho milostivým požehnáním. Jsou tyto doby provždy pryč? Snad se v tomto životě již nikdy nesetkáme; nemáme se však setkat ani tehdy, kdy vykoupení budou shromážděni kolem velikého bílého trůnu?