S nakladatelstvím v Battle Creeku jsou a vždy budou spojeny mnohé těžkosti. Zde zřízené ústavy jsou Božími nástroji k dokončení Jeho díla na zemi. Z tohoto důvodu satan napíná důmysl, aby mohl překážet a omezovat. Přichází se svými pokušeními k mužům a ženám pracujícím v těchto ústavech, ať už na zodpovědných místech anebo při té nejskromnější práci a je-li možné, tak je zaplétá svými výmysly, že ztrácejí své spojení s Bohem, jejich úsudek je zmaten a nejsou s to rozeznat mezi správným a nesprávným. Ví, že jistě přijde čas, kdy bude zřejmé, jaký duch ovládal jejich život a je rád, když život těchto lidí svědčí proti nim a o tom, že nejsou Kristovými spolupracovníky.

Mnohým dospělým se nedostává toho, co tvoří ušlechtilý, mužný charakter. Bůh je nepokládá za muže. Nejsou spolehliví. Někteří z nich pracují v našich ústavech a mají vliv. Je to však škodlivý vliv, neboť zřídkakdy působí správně. Zatímco vyznávají zbožnost, jejich příklad ustavičně podněcuje nespravedlnost. Jejich myšlení a vyjádřená slova jsou protkána skepticismem a svých sil používají k zvrácení pravdy a spravedlnosti. Jejich mysl ovládá satan a působí skrze ně, aby demoralizoval a vyvolal zmatek. Čím jsou jejich způsoby líbivější a přitažlivější, čím bohatěji jsou obdařeni skvělými hřivnami, ^{5T 408} tím účinnějšími nástroji jsou v rukou nepřítele vší spravedlnosti, aby demoralizoval i všechny, kteří přicházejí pod jejich vliv. Je těžký a nevděčný úkol udržet tyto lidi, aby se nestali vládnoucí sílou, neprovedli své vlastní záměry a nešířili nepořádek, ztráty a uvolněné zásady.

Mládež vystavena jejich vlivu není nikdy v bezpečí, nebudou-li ti, pod jejichž péčí jsou, krajně bdělými strážci a nebudou-li sami mít správné a pevné zásady. Je však smutnou skutečností, že v této době mnoho mladých lidí pohotově povoluje satanovu vlivu a odporuje Duchu Božímu. V mnoha případech se nesprávné zvyky tak pevně zakořenily, že sebevětší úsilí ze strany vedoucích, nemůže utvářet jejich povahy správným směrem.

Kdo je v nakladatelství na zodpovědném místě, nese těžké zodpovědnosti a není pro toto místo způsobilý, nezískává-li denně hlubší a spolehlivější křesťanskou zkušenost. Věčné zájmy by měly být na prvním místě a měli bychom uvítat každý vliv, který by napomáhal k božskému životu. Lidé, jimž Pán svěřil záležitosti svého díla, měli by být duchovně smýšlejícími lidmi. Neměli by zanedbávat náboženská shromáždění a také by neměli zapomínat na úkol, mluvit často jeden s druhým o svém náboženském životě a zkušenostech. Bůh je svědkem jejich svědectví; budou zaznamenána v Jeho pamětní knize a on pomůže svým věrným a "slituji se nad nimi, jako se slitovává otec nad synem, kterýž mu slouží." Mal. 3,17

Čelní představitelé nakladatelského díla by měli pamatovat na to, že jsou příkladem mnohým a měli by být věrni ve veřejné bohoslužbě právě tak, jak by chtěli mít věrného každého pracovníka v každém odvětví svého oddělení. Jsou-li jen příležitostně v domě Božím, pak se i ostatní budou vymlouvat na jejich lhostejnost. Tito příliš zaměstnaní lidé dovedou kdykoliv pohotově a rozumně mluvit o záležitostech zaměstnání, čímž dávají najevo, ^{5T 409} že své síly nepoužili v tomto směru nadarmo. Do svého díla vložili takt, moudrost a vědomosti. Je však důležité, aby jejich srdce, mysl a všechny schopnosti byly také vycvičeny pro věrnou službu v díle a v službě Bohu, aby byli s to ukázat cestu spasení skrze Krista výmluvným jazykem v Jeho prostotě. Měli by to být praví modlitebníci pevně spoléhající na Boha, mužové, kteří jako Abraham spravují svůj dům podle sebe a projeví zvláštní zájem o duchovní blaho všech pracovníků tohoto odvětví.

Spolehnout lze na ty, jimž je Kristus ve všem na prvním místě. Ti nebudou sebedůvěřiví, těm se náboženský zájem nestane zaměstnáním. Svěřil Bůh lidem svaté zodpovědnosti? Pak chtěl, aby si uvědomovali svou slabost a závislost na Něm. Není bezpečné, aby lidé lpěli na svém vlastním chápání, proto by měli denně hledat sílu a moudrost shůry. Bůh by měl být ve všech jejich myšlenkách; pak je všechny zločiny a úskoky starého hada nemohou svést k hříšnému zanedbání povinností. Proti tomuto nepříteli budou bojovat prostou zbraní Kristovou: "Psáno jest" anebo ho odrazí slovy: "Jdi za mnou satane!"

V napomenutí "Bděte a modlete se" Ježíš naznačil jedinou bezpečnou cestu. Potřebná je bdělost. Naše vlastní srdce je svůdné. Jsme tísněni lidskou slabostí a křehkostí a satan je připraven zničit nás. My nemusíme bdít, avšak náš protivník není nikdy líný. Známe jeho neúnavnou bdělost; nespěme jako ostatní, nýbrž "bděme a střízliví buďme." Musíme se stýkat se světský duchem a vlivem, ony však nesmí ovládnout naši mysl a srdce.

Když je činný člověk přiveden do styku se světem, bude mít těžkosti, soužení a úzkosti. Zjistí, že je zde tendence nechat světské myšlenky a plány zvítězit a že si to vyžádá myšlenkové úsilí a duševní ukázněnost, abychom si uchovali zbožného ducha. ^{5T 410} Božská milost však očekává na jeho požadavky a jeho veliká potřeba je mocným důvodem, který Boha přemůže. Pro tyto lidi Ježíš učinil zvláštní přípravu. Zve je: "Pojďte ke mně všichni, kteříž pracujete a obtíženi jste a já vám odpočinuti dám. Vezměte jho mé na se a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem a naleznete odpočinutí duším svým. Jho mé zajisté jest rozkošné a břímě mé lehké." Mt 11,28-30 Ti, kdo mají obecenství s Kristem, mají ustavičný odpočinek a pokoj. Proč tedy kráčíme sami a pohrdáme Jeho přátelstvím? Proč Ho nepřipouštíme do všech svých rad? Proč nepřicházíme k Němu ve všech svých zmatcích a neověříme si moc Jeho zaslíbení?

Svatý Duch osvěcuje naši temnotu. Poučuje naši nevědomost, ujímá se nás a pomáhá nám v našich mnohonásobných potřebách. Tato mysl však musí ustavičně prahnout po Bohu. Dovolíme-li, aby chlad a světáctví vniklo do našeho srdce, pak toto srdce nebude modlitebné a nebude mít odvahu hledět na Toho, který je pramenem síly a moudrosti. Modlete se proto, drazí bratři a sestry, "pozdvihujíce čistých rukou, bez hněvu a bez roztržitosti" 1Tm 2,8 Přinášejte své prosby k trůnu milosti a spoléhejte na Boha každou hodinu a každou chvíli. Kristova služba upraví všechny vaše vztahy k Vašim bližním a učiní váš život užitečným v dobrých skutcích.

Nechť si nikdo nepředstavuje, že sobectví, sebeúcta a povolování sobě se shodují s duchem Kristovým. Nemůžeme správně postihnout zodpovědnosti, které spočívají na každém skutečně obráceném muži a ženě. Synové a dcery nebeského krále se nesmí řídit podle zásad a způsobů světa. „Nejmilejší, nyní synové Boží jsme, ale ještě se neokázalo co budeme. Víme pak, že když se okáže, podobni jemu budeme, nebo viděti jej budeme tak, jakž jest. A každý, kdož má takovou naději v něm, očisťuje se, jakož i on čistý jest.“ 1J 3,2.3 Svět nás však nezná, neboť nezná Krista, našeho Mistra.

V nakladatelství časopisu Review jsou potřební správcové, kteří budou správně představovat Ježíše a plán spasení. Bohu se nelíbí, ^{5T 411} používají-li všech svých sil ve světském podnikání nebo i v zaměstnání, týkajícím se vydavatelské práce a nečiní nic pro posílení své církve, vybudování jeho království. Práce pro Pána a pro spasení duší je nejvyšším a nejušlechtilejším povoláním, jaké lidé kdy mohli mít. Ztráty a zisky v tomto povolání mají velikou důležitost, neboť výsledky nekončí tímto životem, nýbrž sahají až na věčnost.

Bratří, nechť je jakékoli zaměstnání do něhož se pouštíte, jakýkoli pracovní úsek, jímž jste pověřeni, neste své náboženství s sebou. Boha a nebesa nemůžete vynechávat ze zkušeností a životního díla. Pracovníci v tomto díle by se měli mít na pozoru, aby se nestali jednostrannými lidmi a aby v jejich povaze nevynikal jen světský živel. V minulosti se mužové v nakladatelství dopustili rozhodných poklesků. Nesmýšleli duchovně a jejich vliv nesměřoval k nebeskému Kanánu, nýbrž zpět do Egypta.

Bratr P byl obdařen schopnostmi, které posvěceny Bohu, uschopnily by ho k velikému, dobrému dílu. Má bystrou mysl. Rozumí pravdě a požadavkům Božího zákona. V Kristově škole se však nenaučil tichosti a lásce, která by ho učinila spolehlivým mužem pro zodpovědné postavení. Byl zvážen na váhách svatyně a nalezen lehký. Dostal velké světlo ve varování a napomenutí, nedbal však na ně a neviděl potřebu změnit své jednání. Jeho příklad mezi pracovníky v nakladatelství neodpovídal jeho vyznání. Neprojevil pevný záměr; byl dětinským mužem a jeho vliv směřoval k tomu, aby odváděl od Krista a vedl k přizpůsobování se světu.

Kristův kříž byl představen bratru P, odvrátil se však od něho, neboť bylo nutné počítat s pohaněním a pokáráním spíše, než s poctou a chválou světa. Ježíš ho opětovně vyzýval: "Vezmi svůj kříž a následuj mne a budeš mým učedníkem." ^{5T 412} Jiné hlasy ho však odváděly světským směrem pýchy a ctižádosti. A on naslouchal těmto hlasům, protože jejich duch je líbivější neobrácenému srdci. Odvrátil se od Ježíše, odtrhl se od Boha a přijal svět. Byl povolán, aby představoval Krista a byl jasným světlem na světě, svaté povolání ale zradil. Mezi něho a Ježíše vstoupil svět a on měl světskou zkušenost, zatímco měl získávat zkušenost zcela opačného charakteru. Měl rozhodně světské záliby, náhledy a názory a v důsledku toho nebyl s to pochopit duchovní věci.

Úspěch bratra P v kazatelské službě, jakož i v nakladatelství, záležel na povaze, jakou měl mít. Namáhavé, vytrvalé úsilí bylo potřebné, aby při vcházení i vycházení před svými spolupracovníky nedal nesprávný příklad. Plán, který měl přijmout, způsob, jak si měl počínat, je v Božím slově jasně vyznačen. Kdyby dbal na ono Slovo, bylo by mu světlem na jeho stezce, které by vedlo jeho nezkušené nohy na bezpečnou cestu. Byla mu opětovně posílána svědectví Ducha Božího, a v nich mu bylo ukázáno, v čem se uchyluje z cesty Pánem vyznačené pro vykoupené, po které mají chodit. Varovala a žádala jej, aby změnil své počínání. Avšak jeho vlastní cesty se mu zdály být správné; šel za svými náklonnostmi a nedbal na dané světlo. Nebyl bezpečným rádcem. Nebyl spolehlivým člověkem ve vydavatelství, nebyl spolehlivým pastýřem, neboť chtěl odvádět ovce od stáda. Konal skvělé přednášky, ale mimo kazatelny nežil podle zásad, které zvěstoval. Tento způsob práce je urážkou Boha.

Spojení bratra P se světem bylo osidlem jemu i jiným. Mnozí klopýtnou nad takovými životy, jako je jeho. Takto získávají dojem, že první krůčky v novém životě - pokání, víra a křest - je všechno, co se od nich požaduje. Toto je však osudný omyl. Tvrdý zápas o vítězství nad sebou, o posvěcení a nebe, ^{5T 413} je zápas celoživotní. Z tohoto boje není úniku. Úsilí musí být ustavičné a vytrvalé. Křesťanskou jednotu musíme hledat s nezdolnou energií a hájit ji s odhodlaným úsilím.

Pravá křesťanská zkušenost rozvíjí a posiluje. Neustálý pokrok, rozmáhající se poznání a moc v Božím slově, je přirozeným výsledkem životního spojení s Bohem. Světlo svaté lásky bude zářit jasněji a jasněji, až do úplného rozednění. Bylo to předností bratra P mít podobnou zkušenost. Neměl však olej milosti v nádobě ve své lampě a jeho světlo pohaslo. Neučiní-li brzo rozhodnou změnu, dostane se tam, kde jej již žádné varování ani napomenutí nemůže oslovit. Jeho světlo se změní v temnotu a bude ponechán v zoufalství.

Důležitost šetrnosti

Bratr R má pro některá odvětví díla dobré schopnosti, které by ho uschopnily úspěšně sloužit v nakladatelství. Nevzdělával a neukáznil se však, aby byl důkladným, úspěšným správcem. Pod jeho vedením došlo k vážným nedbalostem. Byl tu nepořádek a dezorganizace, což mělo být okamžitě napraveno. Je mnoho malých záležitostí, souvisejících s jeho dílem, které zůstaly bez pozornosti a následkem toho jsou zde trhliny. Došlo ke ztrátám a plýtvání, jimž se bylo možno vyhnout.

Prošla jsem nakladatelstvím a bylo mi ukázáno, jak Boží andělé hledí na dílo konané v různých místnostech. V některých je stav lepší než v jiných, ale všech jsou věci, které by bylo možno napravit. V mnoha odvětvích dochází k trvalým ztrátám. Liknavost mnohých pracovníků je ztrátou pro nakladatelství a urážkou Bohu. Je smutné, že to tak je. Ježíš nám dal lekci šetrnosti. Říká: "Zbeřte ty drobty, které zůstaly, ať nezhynou." J 6,12 Bylo by značně lepší nedělat tak rozsáhlé plány, musí-li z toho důvodu tak mnoho maličkostí zůstat bez povšimnutí. Neboť tyto maličkosti jsou jako ^{5T 414} šroubky, držící stroj před rozpadnutím. Boží slovo vyjasňuje povinnost, dává pravidla pro věrnou službu: "Kdo jest věrný v mále i ve mnoze věrný jest. A kdož v mále jest nepravý i ve mnoze nepravý jest." Lk 16,10

Bylo mi ukázáno, že v nakladatelství by měli být navíc zaměstnaní kompetentní lidé, aby pomáhali v řízení různých odvětví díla. Měli by být zaměstnaní lidé zkušení v obchodních záležitostech, kteří dovedou dílo moudře spravovat. Bylo by v minulosti lepší zaměstnávat lidi, kteří by dovedli dílo důkladně usměrňovat, lidi, kteří by byli důkladní, pohotoví a šetrní, i kdyby jim bylo nutné vyplatit dvojnásobnou mzdu, než jejich předchůdcům. Bratr R na dílo nestačí, nemá správný způsob jak napravovat zlo. Pouští se do toho, je však mnoho věcí, které by měly být okamžitě napravené a jsou naprosto zanedbané. Nakladatelství chyběl pečlivý hospodář, důkladně vzdělaný hospodář. Třikrát tolik se ztrácí, než by nás stal ten nejlepší, zkušený talent v tomto díle.

Velmi mnoho je ztraceno pro nedostatek způsobilého člověka, oprávněného, schopného a praktického, majícího přehled v různých odvětvích díla. Potřebujeme praktického tiskaře, obeznámeného s každým odvětvím, s každým úsekem práce. Někteří lidé rozumí tisku, ale naprosto nedovedou řídit podnik. Jiní konají co mohou, jsou přesto však nezkušení a nerozumní ve vydavatelské činnosti. Jejich představy jsou příliš omezené. Nevědí, jak čelit potřebám díla a v důsledku toho nejsou schopni ocenit přednosti a nevýhody své práce. Mají také sklon nesprávně posuzovat, nesprávně počítat a nesprávně hodnotit. Byly zde ztráty v důsledku selhání vlastních rozpočtů a nevyužití příležitostí průbojné nakladatelské práce. V podobné instituci jako je tato, lze ztratit tisíce dolarů v důsledku špatných kalkulací nepovolaných osob. Bratr P má v určitém smyslu schopnost pochopit a náležitě ocenit ^{5T 415} zájmy nakladatelské práce, avšak jeho vliv poškozoval nakladatelství.

Někdo musí dbát na to, aby se mládeži dostalo během učení se řemeslu pohotové a náležité pozornosti. Zaměstnejme takového člověka, který dovede být trpělivým, laskavým a bystrým učitelem. Nestačí-li na tuto práci jeden člověk, přiberme další. Jestliže je dílo vykonáno věrně, zachrání nakladatelství mzdy všech lidí. Tito mladí lidé si vytvářejí návyky, které ovlivní celou jejich zkušenost. Jsou jako ve škole; ponecháme-li je, aby si své vědomosti sbírali podle toho, jak sami uznají za vhodné, pak celá jejich budoucí práce bude vykazovat kazy. Musí dostat základ důslednosti, poctivosti, pořádku a šetrnosti. Je krajně důležité, aby mladí lidé získávali správné návyky. Nejsou-li vedeni k tomu, aby byli poslušní určitých pravidel a nařízení, a aby byli důsledně přesní, důkladní, čistotní, pořádní a šetrní, stanou se ledabylými a povrchními. Tyto zlozvyky se jich pak obvykle drží po celý život. Snad mají nadání a mohli by ve své práci vyniknout a proto ukažme, že je důležité, aby správně uplatnili své síly. Musí být rovněž vedeni k šetrnosti, aby sesbírali i drobty, aby nebylo nic ztraceno.

Lidé v odpovědném postavení by si neměli brát víc práce, než mohou důkladně, pohotově a dobře udělat. Chtějí-li aby si ti, kteří jsou svěřeni jejich péči utvářeli správné návyky, pak jim musí být vzorem. Veliká zodpovědnost spočívá na těchto vedoucích lidech, kteří svými zásadami a pracovním způsobem formují mládež. Měli by si uvědomit, že jejich poučování pracovním příkladem i náboženskou výchovou pomáhá těmto mladým vytvářet povahu. Pokrok se stal heslem. Mládež by měla být poučena, aby usilovala o dokonalost v kterémkoli pracovním odvětví. Jestli jsou v čele kteréhokoli úseku lidé nespolehliví, nešetrní, nevyužívající pilně svého času a nedbalí na svůj vliv, utvářejí jiné ^{5T 416} stejným způsobem. Jestliže se po napomenutí nezmění, měli by být pozbaveni zodpovědnosti a nahrazeni odpovědnějšími lidmi. Pracovníci by měli být mnohem pilnější a věrnější, než jsou nyní.

První dojmy a prvotřídní ukázněnost těchto mladých pracovníků by měla být nejvyšší jakosti, neboť jejich povahy jsou utvářeny pro věčnost. Ti, kteří o ně pečují, měli by pamatovat, že mají velikou a vážnou odpovědnost. Měli by je formovat jako plastickou hlínu dřív, než ztvrdne a znecitliví. Ať ohýbají mladý stromek, dokud se z něj nestane sukovitý, neohebný buk. Nechť usměrňují potůček dřív, než z něho bude mohutná řeka. Necháme-li je, aby si sami vybrali domov a přátele, někteří se rozhodnou dobře a jiní si zvolí nesprávné společníky. Nejsou-li vychováváni také nábožensky, snadno se stanou předmětem pokušení a jejich povahy budou mít sklon křivit se a jednosměrně uhýbat. Mládež, projevující úctu ke svatým věcem, se učí pod střechou vlastního domova dřív, než jim svět vtiskne své znamení - obraz hříchu, svodu a nepoctivosti. Lásce k Bohu se učí u rodinného oltáře, od otce a matky v ranném dětství.

Nedostatek náboženského vlivu je smutně pociťován v našem ústředí. Mělo by zde být větší posvěcení, více duchovnosti, více praktického náboženství. Misijní práce konaná bohabojnými muži a ženami bude přinášet ty nejlepší výsledky. Jednání bratra R se nelíbí Bohu. Člověk na jeho místě by měl být odevzdaným, měl by být mezi prvními v náboženských záležitostech. Jeho jediným bezpečím je trvalé, živé spojení s Bohem a vědomí závislosti na Něm. Bez toho nebude správně zastávat své postavení a šířit správný vliv v ústředí a mezi těmi, s nimiž v zaměstnání přichází do styku.

Viděla jsem také, že bychom měli důkladně prozkoumat způsob, jakým se v ústředí jedná s bratřími i s nevěřícími. Štědrost, čistota pravdy a pokoj jsou ovocem, které ^{5T 417} by tu mělo dozrávat. Pohnutky a činy by měly být důkladně prozkoumány a srovnávány s Božím zákonem. Tento zákon je jediným neomylným pravidlem, jimž můžeme usměrňovat jednání, jediným spolehlivým měřítkem čestnosti mezi lidmi.

Jednota práce

Pán chce, aby byla jednota mezi těmi, kteří spravují Jeho dílo v různých odvětvích. Ti, kteří spravují Jeho dílo na Pacifickém pobřeží i ti, kdo pracují na východní straně v Rocky Mountains, měli by stejně smýšlet a uvažovat - měli by být sjednoceni srdcem, plány i činy. Pán nechtěl, aby si lidé z kteréhokoliv oddělení pokládali za ctnost lišit se od svých bratří z jiného nakladatelství. Měli by si srovnávat poznatky, vyměňovat plány a názory. Jestliže dojde k nějakému zlepšení v jednom nakladatelství, nechť vedoucí o něm pouvažují a přijmou vylepšené plány a metody. V obou nakladatelstvích nutno provést veliká zlepšení. Správcové se musí mnohému naučit. Návrh, který se nejlépe osvědčí a přispěje k pokroku díla, má nás vést k tomu, abychom méně lpěli na vlastním chápání a učili se více tichosti a pokoře Kristově. Nechť nikdo z obou nakladatelství není tak sobecký a tak nepodobný Kristu, aby se přidržel vlastních plánů pro uspokojení vlastní cesty, bez ohledu na důsledky.

Ti, kdo pracují v našem vydavatelství v Battle Creeku, nejsou tím, čím měli být ani tím, čím by mohli být. Domnívají se, že jejich záliby, zvyky a názory jsou správné. Jsou ve stálém nebezpečí omezenosti žárlivého a kriticky nadřazeného postoje vůči nakladatelství Pacifik Press. Trpí se vzrůstání tohoto pocitu a je nebezpečí, že zmaří a překazí jejich vlastní zájmy, jakož i zájmy díla na Pacifickém pobřeží; a to jen proto, že převládají sobecké názory, které brání jasnému pochopení toho, co je pro jejich vlastní dobro, jakož i pro pokrok a budování Božího díla. ^{5T 418} Tyto nevraživé pocity odporují Kristovu duchu. Bohu se to nelíbí, chce aby to všechno bylo přemoženo. Dílo je jedno; vinice je veliké pole, na němž jsou Boží služebníci zaměstnaní v různých částech díla. Neměli by mít jiný cíl, kromě nezištné práce, varovat lhostejné a zachraňovat ztracené.

Lidé pracující v nakladatelství, sanatoriu nebo ve škole mohou být pokládáni za spolehlivé pouze tehdy, když se připodobňují Kristově povaze. Mnozí však mají zděděné povahové rysy, které nijak nepředstavují božský vzor. Mnozí zdědili jisté povahové defekty které nepřemohli, nýbrž je střežili jako vzácné zlato a vnesli je i do náboženského života. V mnoha případech tyto rysy zůstávají po celý život. Na jistou dobu nemusíme pozorovat žádnou zvláštní škodu, kvas však působí a při vhodné příležitosti se zlo samo projeví.

Někteří z těchto lidí s výraznějšími povahovými kazy mají silácké nezvratné názory a jsou nepovolní, zatímco by bylo křesťanské povolit názoru jiných, jejichž láska k pravdě je právě tak hluboká. Takoví lidé potřebují pěstovat opačné povahové rysy, naučit se vážit si jiných víc, než sebe. Budou-li pracovat v důležitém podniku, kde se velkoryse plánuje, měli by dbát na to, aby jejich zvláštní nápady a povahové rysy nepříznivě neovlivňovaly jiné. Pán viděl nebezpečí, které vyplyne, když o přípravě plánů rozhoduje mysl a úsudek jednoho člověka. V jeho inspirovaném Slově jsme nabádáni k tomu, abychom se podřizovali jedni druhým, ctili a vážili si jiných víc, než sebe. Při plánování, které ovlivňuje Boží dílo, by se měly návrhy přednést radě složené z vybraných, zkušených mužů. Pro harmonický rozvoj je to v celém podnikání to nejdůležitější.

Lidé s různými temperamenty a povahovými kazy ^{5T 419} mohou vidět chyby jiných, zdá se však, že neznají své vlastní omyly. Necháme-li je uplatnit vlastní plány bez porady s jinými, dopustí se smutných omylů. Jejich představám schází širší rozhled. Lidská přirozenost obvykle podléhá sobectví a ctižádosti, která maří Boží dílo. Vlastní zájem nutno ztratit ze zřetele. Neměli bychom usilovat o to být prvními. Neměli bychom se stavět opodál Božích pracovníků, mluvit a psát omezeně o věcech, které nebyly kriticky a modlitebně prozkoumány a pokorně předloženy zasedání rady.

Rychle se přibližuje budoucí svět se svými neodvratnými a slavnými skutečnostmi - je tak blízko, tak nesmírně blízko a takový rozsah díla, které je nutno vykonat s tak přemnohými závažnými rozhodnutími, jež nutno provést - a přece ve vašich radách, předem utvořených názorech, sobeckých myšlenkách a plánech, prosvítají nesprávné, zděděné rysy povahy, kterým dovolujete, aby měly vliv. Měli byste si vždy uvědomit, že je hříchem jednat impulsivně. Neměli byste zneužívat svou moc a používat ji k prosazování vlastních zájmů, bez ohledu na důsledky vůči jiným, protože jste v postavení, které to umožňuje. Měli byste použít moc, která je vám svěřena jako posvátná důvěra, pamatovat, že jste služebníky nejvyššího Boha a musíte se na soudu setkat s každým rozhodnutím, které činíte. Jsou-li vaše činy nesobecké a směřují-li k slávě Boží, snesou těžkou zkoušku. Ctižádost je smrtí duchovního pokroku, geniálnost bludná a línost zločinná. Jen život, v němž se respektuje každá správná zásada, musí být ověnčený úspěchem.

Mnozí z našich řad nenesou nebeskou pečeť. Na zasedání nepřicházíte jako lidé, kteří mají spojení s Bohem a mají myšlenky vedené Jeho milostivým soucitem, ale jako lidé, kteří chtějí tvrdě prosadit vlastní plány a urovnat otázky podle vlastních představ. V každém odvětví díla je podstatně důležité mít Kristovu mysl a Jeho Ducha. Jste Božími pracovníky a musí vás ovládat zdvořilost a milost, jinak nemůžete představovat Ježíše.

Všichni, kdo jsou zaměstnáni v našich ústavech by si měli uvědomit, ^{5T 420} že budou požehnáním nebo kletbou. Mají-li být požehnáním, denně musí obnovovat svou duchovní sílu. Musí být účastníky božské přirozenosti a unikat porušenosti, která je ve světě skrze žádostivost.

Uprostřed starostí činného života je někdy těžké postřehnout vlastní pohnutky. Denně však konáme pokrok buď v dobrém nebo ve zlém. Náklonnosti, nebo nechutě osobních pocitů chtějí ovládnout naše jednání a zaslepit náš zrak. Bylo mi ukázáno, že Ježíš nás miluje, je však zarmoucen, když vidí takový nedostatek moudrého rozsuzování, nedostatek pracovní přizpůsobivosti a moudrosti přistoupit k lidským srdcím a vžít se do pocitů jiných lidí. I když máme bdít před stálým nebezpečím při vytváření svazků s Kristovými nepřáteli, abychom nebyli jimi strženi, musíme se mít na pozoru, abychom nestáli zdaleka od těch, které náš Pán označuje za své. Říká: "Jelikož jste to učinili jednomu z těchto mých nejmenších bratří, mně jste to učinili." Pakliže s opravdovým milujícím zájmem využíváme každou příležitost, abychom pomohli na nohy těm, kteří klopýtli a padli, nežijeme nadarmo. Ve svém jednání nebudeme prchliví, panovační a rozkazovační, nýbrž náš život bude vůní skryté Kristovy milosti.

Náš nebeský Otec žádá od svých služebníků podle toho, co jim svěřil a Jeho požadavky jsou moudré a spravedlivé. Nepřijme od nás méně, než požaduje. Všechny Jeho spravedlivé požadavky musíme důkladně splnit, jinak budou svědčit proti nám, když budeme zvážení na vahách a nalezeni lehcí. Ježíš však pozoruje naše úsilí s nejhlubším zájmem. Ví, že lidé se všemi lidskými slabostmi konají Jeho dílo a všímá si jejich pádů i znechucení s nejněžnějším slitováním. Pády a nedostatky mohou však být mnohem menší než jsou. Budeme-li jednat v souladu s nebem, sloužící andělé nám budou pomáhat a naše úsilí budou korunovat úspěchem.

Toto je veliký den přípravy a slavnostní dílo, konající se ve svatyni by měli mít ustavičně ^{5T 421} na paměti ti, kdož jsou zaměstnáni v různých našich ústavech. Neměli bychom dovolit, aby nám starosti povolání zaujaly mysl do takové míry, aby dílo v nebesích, které se týká každého jednotlivce, bylo přehlíženo. Slavné scény soudu, veliký den smíření, měl by být předkládán lidem a zdůrazněn jejich svědomí se vší vážností a mocí. Přemýšlení o svatyni nám dá správný pohled na význam současného díla. Jeho náležité ocenění povede pracovníky v nakladatelstvích k projevení větší energie a horlivosti, aby dílo bylo úspěšné. Nikdo by neměl být nedbalý, slepý k potřebám díla a nebezpečím, které ohrožují každou duši, každý by se však měl snažit být šiřitelem světla.

Ve všech našich institucích je příliš mnoho vlastního já a velice málo Krista. Všechny oči by se měly obracet k našemu Vykupiteli, všechny povahy by měly být jako Jeho. On je Vzorem hodným následování, chceme-li dosáhnout vyrovnaný duševní život a souměrný charakter. Jeho život byl jako zahrada Hospodinova, v níž roste každý strom příjemný na pohled a přinášející dobré ovoce. Jeho duše byla naplněna všemi skvělými rysy charakteru, Jeho citlivost, dobrota a láska Jej vedly k náklonnosti s lidstvem. On byl Stvořitelem všech věcí, udržuje světy svou nekonečnou mocí. Andělé byli ochotni vzdávat Mu poctu a poslouchat Jeho vůli. A přece dovedl naslouchat žvatlání dítěte a přijmout jeho dětinskou chválu. Bral malé děti do své náruče a přitiskl je k svému velikému a laskavému srdci. V Jeho přítomnosti cítili dokonalý domov a nechtěli odejít z Jeho náruče. Zklamání a bídu lidstva nepokládal za maličkost a Jeho srdce bylo vždy dotčeno utrpením těch, které přišel zachránit.

Svět ztratil původní vzor dobra a upadl do všeobecného odpadnutí a mravní porušenosti a Ježíšův život byl životem pilného sebezapíravého úsilí o přivedení člověka zpět k jeho prvotnímu stavu tím, že mu vštípil ducha božské štědrosti a nesobecké lásky. Ačkoli ^{5T 422} byl na světě, nebyl ze světa. Bylo pro Něj neustálým utrpením přicházet do styku s nepřátelstvím, zkažeností a nečistotou, kterou přivodil satan, ale měl vykonat určité dílo, aby člověka přivedl do souladu s Božským plánem a zemi spojil s nebesy, nepokládaje žádnou oběť za příliš velikou k dosažení tohoto cíle. "Ve všem byl podobně pokoušen jako my." Satan Ho pohotově pokoušel na každém kroku, stíhaje Ho nejprudším pokušením. A přece "nezhřešil a v Jeho ústech nebyla nalezena lest." Nesl pokušení - trpěl podle dokonalosti své svatosti, ale kníže temnosti na Něm nic nenašel; ani jediná myšlenka ani pocit nepodlehly jeho pokušení.

Jeho učení přicházelo jako déšť; Jeho mluva osvěžovala ovzduší jako rosa. V Kristově povaze byl takový majestát, jaký se nikdy předtím neukázal padlému člověku a taková tichost, jakou člověk nikdy nedosáhl. Nikdy předtím nechodil mezi lidmi člověk tak ušlechtilý, čistý, štědrý a vědomý si své Božské přirozenosti, a přece tak prostý, tak plný dobrých plánů a záměrů s lidstvem. I když nenáviděl hřích, dovedl soucitně plakat nad hříšníkem. Nebyl samolibý. Majestát nebes se oděl pokorou dítěte. Toto je Kristův charakter. Jdeme v Jeho šlépějích? Drahý Spasiteli, jak uboze tě představují Tvoji následovníci!