Drahá sestro G, ve svém srdci cítím lásku a soucit k tobě. Současná situace ve tvé rodině je jistým výsledkem cesty vlastních zkomolených představ a to ještě není konec. Tys neviděla nebezpečí volného spolčování se se svými příbuznými. Měli mnohem větší vliv na tebe a tvé milé, než ty na ně. To, že jsou tvými příbuznými, nedělá z nich ani trochu menší překážku tvého duchovního blaha, ani nezpůsobuje, že v menší míře přestupují svatý Boží zákon. Jejich jednání je pro Boha zrovna tak urážlivé, jako jednání kohokoli jiného, kdo odmítá světlo a pravdu a nechce připustit žádný důkaz v její prospěch. ^{5T 543} Škodlivé dojmy pronikly do tvé mysli a ovlivnily tvé jednání. Bůh učinil všechno, aby poskytl záchranu na dosah naší ruky, ale nebude nám je vnucovat proti naší vůli. Ve svém Slově vyznačil podmínky a my bychom měli s pilným zájmem, celým srdcem a myslí studovat tyto podmínky, abychom se nedopustili nějakého omylu a nepřipravili se o právo vstupu do nebeských příbytků.

Nemůžeme současně sloužit Bohu i světu. Nemůžeme svou pozornost soustředit na světské příbuzné, kteří nemají žádnou touhu poznat pravdu. Můžeme se všemožně snažit o to, abychom po dobu našeho společenství s nimi, nechali jim svítit své světlo, avšak naše slova, naše jednání, naše zvyky a způsoby by neměly být v žádném smyslu utvářeny jejich představami a zvyky. Máme zjevovat pravdu celým svým obcováním s nimi. Nemůžeme-li to učinit, čím méně pak společenství máme s nimi, tím lépe pro náš duchovní život. Máme-li obecenství s lidmi, jejichž vliv má tendenci vést nás k zapomenutí na vyšší požadavky Boží, vyzýváme pokušení a jsme mravně příliš slabí než abychom mu odolávali. Stáváme se účastníky ducha svých společníků a pěstujeme jejich myšlenky. Dáváme svaté a věčné věci níž než myšlenky svých přátel. Zkrátka, jsme prokvašeni tím zlým tak dokonale, jak si to přál nepřítel vší spravedlnosti.

Dostanou-li se mladí lidé pod tento vliv, pak mu snadněji podléhají, než starší. Všechno zanechává svůj vliv na jejich myslích; tváře na něž hledí, hlasy, které slyší, místa, která navštíví, společnost, v jaké se zdržují a knihy, které čtou. Není možné přecenit současný a budoucí význam společnosti kterou volíme, a obzvláště pro naše děti.

První léta života jsou důležitější, než kterákoli jiná údobí. Rozhodný pokrok bude dosažen ať už správným ^{5T 544} nebo nesprávným směrem. Na jedné straně lze dospět k laciným výsledkům, na straně druhé k mnohému trvale cennému poznání pro praktický život v poznání Boha a v naučení jak posílit každou schopnost, kterou nám Bůh svěřil. Nejdůležitější a nejpodstatnější pro naše přítomné a věčné dobro je poznání božské pravdy, jak je zjevena ve Slově Božím.

Žijeme v době, kdy všechno falešné a povrchní je vynášeno nad skutečné, přirozené a trvalé. Mysl musí být zbavena všeho, co by ji vedlo nesprávným směrem. Neměla by být zatížena takovými příběhy, které neposilují duševní schopnosti. Z myšlenkami to bude jako s pokrmem, jímž se tělesně sytíme. Čas věnovaný zbytečným, bezvýznamným věcem, byl by lépe využit přemýšlením o obdivuhodných tajemstvích plánu spasení a používáním každé Bohem dané schopnosti, naučit se Hospodinovým cestám, aby naše nohy neklopýtly o temnou horu nevěry a nezbloudily od stezky svatosti, která byla připravena nekonečnou obětí, aby vykoupení Hospodinovi mohli po ní jít. Rozumová síla, nebo také dosažené základní vzdělání, jsou hodnoty, které nelze koupit za zlato z Ofir. Jejich cena převyšuje cenu zlata i stříbra. Tuto výchovu si mladí lidé obvykle nevolí. Prosazují své touhy, své záliby a nechutě, to, co sami upřednostňují a k čemu mají sklony. Mají-li však rodiče správné názory o Bohu, o pravdě jakož i o vlivech a společnosti, která by měla obklopovat jejich děti, uvědomí si své Bohem jim dané zodpovědnosti a budou pevně vést nezkušenou mládež správnou cestou, vědouce, že to, co rozsévají, to také budou sklízet.

Kdyby můj hlas mohl zasáhnout rodiče v celé zemi, varovala bych je, aby nepovolovali tužbám svých dětí při volbě jejich společníků nebo přátel. Rodiče si málo uvědomují, že škodlivé dojmy mládež mnohem pohotověji přijímá, ^{5T 545} než nebeské vlivy. Proto jejich společníci by měli být co nejpříznivější pro vzrůst v milosti a pro pravdu, zjevenou v Božím slově, která se má zakořenit v srdci. Stýkají-li se děti s těmi, jejichž rozhovor se vede o bezvýznamných přízemních věcech, jejich mysl se dostane na tutéž úroveň. Slyší-li narážky na náboženské zásady a snižování naší víry, naslouchají-li lehkovážným námitkám proti pravdě, to všechno se utvrdí v jejich myslích a utvoří jejich charakter. Jsou-li jejich myšlenky naplněny ať už pravdivými nebo vymyšlenými příběhy, není v nich místo pro užitečnou informaci a poznání pravdy, kterými by se měli zabývat. Jakou spoušť dovede v mysli způsobit tato láska k laciné četbě! Jak zničila zásady upřímnosti a pravé zbožnosti, které leží u základů vyrovnaného charakteru! Je to jako pomalý jed přijímaný do těla, který dříve nebo později projeví své zhoubné důsledky. Je-li mysl v mladosti otrávena zlými dojmy, pak tyto záznamy nebyly udělány do písku, nýbrž do trvalé skály.

Společnost vašich dětí má takovou povahu, že maří každý vliv, který by zneškodňoval nebo rušil jejich zhoubné zvyky. Jsou netrpělivé, nemohou-li jít svou cestou. Rada křesťanů jim není po vůli. Jdou cestou zkázy a každý vliv, který se je snaží vést opačným směrem, podněcuje v jejich srdci nejhorší vášně. Jsou to výtvory okolností. Formování těchto prvotních pout, které nejsou příznivé pro náboženské dojmy, má na ně silný, rozhodující vliv, při každém dalším kroku. Mládež by měla být v co možná nejpříznivějších podmínkách, neboť společnost s níž se stýká, zásady které přijímá a zvyky které utváří, rozhodnou o její užitečnosti zde i o jejích budoucích věčných zájmech s neomylnou jistotou. Rodiče by neměli povolovat sklonům svých dětí, nýbrž měli by jít přímou cestou povinnosti, ^{5T 546} kterou vyznačil Bůh, omezovat je laskavě, zato pevně a rozhodně je vést k sebezapírání; a přece s láskou usměrňovat jejich zlé touhy a opravdovým, modlitebním úsilím odvádět jejich kroky od světa výš k nebesům. Děti by neměly být ponechány, aby šly libovolnou cestou, k níž mají sklony a jaké se jim otevírají na každé straně, aby je odváděly od správné stezky. Nikdo není v tak velikém nebezpečí jako ti, kteří nechápou žádné nebezpečí, a nesnášejí jakékoli varování a radu.

Moje sestro, píší ti tak proto, že vidím tvé nebezpečí. I když ti mohou mnozí lichotit a těšit se z tvého pohostinství, aniž by se snažili být ti požehnáním správnou radou, musím tě varovat před viditelným nebezpečím, které ohrozí tvé nynější i věčné štěstí. Blíží se bouřlivé vlny a my potřebujeme zkoumat opravdový základ naší víry. Potřebujeme zkoumat knihu zákona, abychom poznali zda náš vstup do věčného dědictví je bezpečně zajištěn.

Náš lid byl považován za příliš bezvýznamný, aby stál za povšimnutí; nadejde však změna. V křesťanském světě je nyní hnutí, které nezbytně přivede do popředí lid zachovávající přikázání. Boží pravda je neustále podvracena teoriemi a falešnými naukami lidského původu. Formují se hnutí na zotročení svědomí těch, kteří chtějí být věrní Bohu. Zákonodárné moci budou proti Božímu lidu. Každá duše bude zkoušena. Ó, kéž bychom jako lid byli moudří a slovem i příkladem předávali tuto moudrost svým dětem! Každý bod naší víry je důkladně prozkoumáván a nebudeme-li pilnými biblickými žáky, utvrzenými, upevněnými a ustálenými, důvody moudrých lidí světa nás odvedou.

Svět je zaneprázdněný, znepokojený a odevzdaný svým zájmům. Zlé následuje tak horlivě, jako by to byla spravedlnost, blud, jako by šlo o pravdu a hřích, jako by byl svatostí. Temnota ^{5T 547} přikrývá zemi a mrákota národy. A Boží lid by v této době měl spát? Mají mlčet jako ochromení ti, kdo znají pravdu? Nevěřící říkají, že kdyby oni věřili tomu, co křesťané předstírají že věří, byli by mnohem opravdovější. Věříme-li tomu, že konec je blízko, "jací pak vy býti máte v svatých obcováních a v pobožnostech?" 2Pt 3,11

Každá duše, která opravdu věří pravdě, bude konat tomu odpovídající skutky. Všichni budou opravdoví, vážní a neúnavní ve svém úsilí získat duše pro Krista. Jestliže je především pravda hluboce zasazena do jejich vlastních duší, pak se vynasnaží zasít ji do srdcí jiných. Pravda je všeobecně příliš držena v předsíni. Vneste ji do svatyně své duše, uveďte ji na trůn svého srdce a nechť ona usměrňuje život. Slovo Boží by mělo být studováno a posloucháno, pak srdce najde odpočinek, pokoj a radost a touhy budou směřovat k nebesům. Když je pravda oddělována od života, je držena v předsíni, není srdce rozehřáté ohněm Boží milosti.

Ježíšovo náboženství je mnohými rezervováno pro některé dny či příležitosti a za jiných okolností je dáváno stranou a je zanedbáno. Trvalá zásada pravdy není jen na několik málo hodin v sobotu a nevyčerpává se několika málo dobročinnými skutky, nýbrž nutno ji uvést do srdce, aby zušlechtila a posvětila povahu. Je-li nějaký moment v životě, kdy člověk je bezpečný bez tohoto zvláštního světla a síly z nebes, pak se může obejít bez této Boží pravdy. Bible, čisté a svaté Boží slovo, musí být jeho rádcem a vůdcem, vládnoucí silou jeho života. Ono nás poučí, přijmeme-li je do srdce.

Abraham byl mužem obdařeným zvláštní Boží přízní. Pán řekl: "Nebo znám jej; protož přikáže synům svým a domu svému po sobě, aby ostříhali cesty Hospodinovy a činili spravedlnost a soud." Gn 18,19 Bůh poctil Abrahama, protože v domově uplatňoval náboženské zásady ^{5T 548} a usiloval o to, aby se celá jeho rodina bála Hospodina. Bůh říká: „Znám ho, že přikáže“ - nezradí svatou pravdu, nepovolí nikomu, kromě Boha. Existuje zákon a Abraham ho zachová, žádná slepá náklonnost nezatemní jeho smysl pro spravedlnost a nepostaví se mezi Boha a jeho dítky; onen druh povolnosti, která je vlastně krutostí, neodvede Abrahama.

Rodiče, jakož i dítky patří Bohu, aby je ovládal. Abraham spravoval svůj dům autoritou, umocněnou láskou. Boží slovo nám dalo pravidla našeho života. Tato pravidla tvoří základ, od něhož se nemůžeme uchýlit, chceme-li zachovat cestu Hospodinovu. Boží vůle musí být na prvním místě. Naší otázkou není: Co by udělali jiní? Co si budou myslet moji příbuzní? Anebo co o mě řeknou, půjdu-li tímto směrem? Nýbrž - Co řekl Bůh? Ani rodiče, ani děti, nemohou žádným směrem skutečně prospívat, jedině na cestě Hospodinově.

Jsem vděčná, že máš ušlechtilé syny, kteří chtějí chodit po cestách Hospodinových. Doufám však, že jasněji rozeznáš svou povinnost ohledně jejich společníků. To pak rozhodne, zda rosteš duchovně, anebo zaostáváš ve svém náboženském životě. Přísné diktáty svědomí nutno poslechnout i kdyby to bylo těžké a to ti pomůže získat mravní sílu. Povinnosti jsou často křížem, který musíme nést. Modlitba a chválení Boha není vždy bez zápasu, sebezapírání a nesení kříže ležícího na cestě, kterou musíme jít, chceme-li dosáhnout brány Božího města. Jako první šel tou cestou šel Ježíš, půjdeme za ním?

Musíme být Božími spolupracovníky nejen v zájmu vlastního spasení, nýbrž abychom vykonali vše co můžeme pro záchranu jiných. Tak se stáváme spolupracovníky ve velikém plánu vykoupení a postupně budeme mít podíl na věčně tíží slávy. Bůh tě vyzývá, abys běžel cestou k "cíli běžím, k odplatě svrchovaného povolání Božího v Kristu Ježíši." F 3,14 Kéž tě Bůh požehná, je mojí prosbou. Pamatuj však, ^{5T 549} jsi-li spojen s Kristem, musíš být Jeho spolupracovníkem. Naše zbožnost a náboženské povinnosti budou zúženy na naše vlastní zájmy, nebudeme-li denně účastníky ducha Kristova. Smysl zájmu o duše je v tom, že dá šířku, hloubku a stabilitu křesťanskému charakteru.

Pán přichází! Blížíme se k domovu a chceme načerpat hodně povzbuzení z nebeského ovzduší, pak budeme jedno se Spasitelem ve všech Jeho plánech. Budeme pozvedat jiné a konat dobré skutky.