Drazí bratři a sestry v Healdsburgu: Nezapomínejte, že nejnebezpečnější osidla, která satan připravil pro církev, přijdou prostřednictvím vlastních členů, kteří nemilují Boha nade vše a svého bližního jako sebe samého. Satan se stále snaží proniknout mezi bratry a sestry. Snaží se ovládnout ty, kteří sice tvrdí, že pravdě věří, avšak nejsou obráceni. Může-li je ovlivnit prostřednictvím jejich tělesné přirozenosti, aby se s ním spojili a mařili Boží záměry, pak jásá.

Zdravotní ústavy, škola, kazatelská služba a misijní společnosti, to všechno jsou nástroje, které Bůh používá k dokončení svého díla. Najde-li satan něco, co odvede schopné lidi od těchto ústavů a usměrní jinam proud podpory, využije toho. Někteří klamou sami sebe. Zatímco si namlouvají, že konají Boží dílo, nahrávají do rukou toho velikého svůdce a konají mu nejúčinnější službu. Střežte se těchto svodů. Vždy pamatujte, co jsme dlužní našemu křesťanskému vyznání, jako zvláštní Boží lid. Bděme, aby v užívání osobní nezávislosti váš vliv nemařil Boží záměry a vy jste se satanovými svody nestali kamenem úrazu, který stojí slabým a pomalým ^{5T 478} přímo v cestě. Je nebezpečí, že svým nepřátelům dáme příležitost rouhat se Bohu a potupit tím lidi, věřící pravdě.

Obzvláště se varujte toho, abyste se nestali nástrojem v rukou nepřítele,jehož pomocí odvrací mysli všech - mužů, žen i dětí - od úplného odevzdání se Bohu a velkému dílu naší doby. Varujte se lichocení mladým, poukazováním na vyhlídku finančních zisků, možnost získání obdivuhodného vzdělání, nebo velikých osobních úspěchů. Lichotivá slova jsou příjemná neposvěcenému srdci a někteří v domnění, že stojí pevně, jsou omámeni, okouzleni a opojeni nadějemi, které nebudou nikdy uskutečněné. Takto se napáchalo mnoho zla. Všichni by měli myslet a mluvit rozvážně o svých schopnostech a být pečliví a nepodněcovat pýchu a nežádoucí sebevědomí u jiných. Nebudou-li mužové a ženy posvěceni Bohu, jsou mravně slabí. Mohou se naprosto mýlit ve svém odhadu lidských schopností, i o představě křesťanské věrnosti. Varujte se pohnutek, které by mohly snížit zájem kohokoli o budování ústavu, který Bůh přikázal vystavět.

Bratr A nevyjadřuje dobrý úsudek v každém směru a za všech okolností. Nesmýšlí správně a nebude-li chodit pokorně před Pánem, dopustí se vážných omylů. Nedostává se mu soudnosti a proto nesprávně odhaduje charakter, a utíká se k výstřednímu lichocení některých, až uráží jejich cit. Chce v nich probudit domnění, že mohou udělat veliké dílo, avšak mohou tím zanedbat malé povinnosti ležící jim přímo v cestě.

Nepřimlouvám se za nečinnost, nýbrž prosím, aby tento sobecký, světský duch byl překonán. Můžeme se bezpečně pustit do jakéhokoli podniku, který spojí zájmy členů církve a přinese soulad a jednotu do Božího díla. Nikdy však nezapomeňte, že buď jste služebníky Ježíše Krista, usilujícími ze všech sil o jednotu věřících, o níž se modlil Kristus anebo pracujete proti této jednotě a proti Kristu. ^{5T 479}

Ti, kteří se snaží snížit zájem kohokoli o školu v Healdsburgu, anebo o misijní dílo v kterémkoli z jeho odvětví, nespolupracují s Bohem, nýbrž pracují pod jiným vůdcem, jehož úsilím je oslabovat a ničit. Vaše užitečnost, bratři a sestry v Healdsburském sboru vyžaduje, abyste byli přímí ve všem svém jednání, abyste byli pokorní, svatí a neposkvrnění. Mělo by tu být méně pyšného vlastního já, méně sebevědomí. Jsou-li členové církve pokorní, přestanou se přeceňovat a hledat jen vlastní zájmy a budou-li se ustavičně snažit konat Boží dílo, pak budou souladně spolupracovat. Boží duch je jeden ...

Krize je právě před námi, kdy každý bude potřebovat mnoho síly od Pána, aby obstál proti úskokům satana, neboť jeho svody přijdou v každé možné podobě. Ti, kteří připustili, aby byli hříčkou satanových pokušení, nebudou připraveni zaujmout pravé místo. Jejich myšlenky budou zmatené, tak že nedovedou rozeznávat mezi tím, co je božské a co satanské.

Krizí projde každý náš ústav. Vlivy budou působit proti nim ze strany věřících i nevěřících. Nyní nesmí dojít k žádné zradě důvěry nebo svatého povolání kvůli vlastnímu blahu nebo sebevyvýšení. Ustavičně a s krajní pečlivostí bychom měli pozorovat svůj život, abychom nezanechali nesprávný dojem ve světě. Říkejte si to a jednejte tak: "Jsem křesťan, nemohu se řídit světskými zásadami. Musím milovat Boha nade vše a svého bližního jako sama sebe. Nemohu se pustit do něčeho, nebo přimhouřit oko nad jakýmkoliv opatřením, které by sebeméně ovlivňovalo moji užitečnost, oslabilo můj vliv nebo zničilo mou důvěru v kterýkoli z Božích nástrojů." ...

Pamatujte, že Boží děti tvoří jen malé stádečko v porovnání s ostatním takzvaným křesťanským světem a miliardami mužů a žen uctívajícími svět. Oni mají být biblickými křesťany, příkladem spravedlnosti a přesnosti ve všem pro naši mládež. Každý vliv, obklopující mládež, měl by být svatý ^{5T 480} a měl by začít v našich rodinách. Svaté a všední bychom neměli směšovat.

Pečováni o zájmy bratří

Svým křestním slibem se každý člen církve radostně zavázal, že bude střežit blaho svých bratří. Na všechny doléhá pokušení, aby lpěli na svých vlastních oblíbených plánech a ideách, poněvadž se jim jeví jako rozumné. Měli by však bdít a modlit se a až po krajní mez svých schopností usilovat o zřízení Kristova království na zemi. Bůh žádá od každého křesťana, aby pokud je to v jeho moci, zaháněl od svých bratří a sester každý vliv, který by i v nejmenším je mohl odvrátit od nynějšího díla nebo od jejich účasti na tomto díle. Měl by svůj zřetel obracet nejen na své vlastní duchovní blaho, nýbrž také projevovat pocit odpovědnosti za ty, kteří jsou s ním spojeni. Skrze Krista měl by mít spojovací moc na ostatní členy církve. Vliv jeho slov a jeho jednání by je měl přivést k následování Krista v sebezapírání, sebeobětování a k lásce k jiným.

Kdyby členové církve působili vlivem, který je opakem lásky a nesobecké dobroty, kterou nám prokazoval Ježíš a vzdalovali se od svých bratří, pak by se věrní muži měli moudře chopit této příležitosti a s takovými dušemi pracovat. Přitom se musí ale dbát, aby vliv těchto duší nenakazil jiné, a aby sbor jejich odklonem a falešnými představami nebyl zmaten. Mnozí jsou velmi domýšliví. Jen málokdo podle jejich mínění jedná správně. Mimo to podezřívají a malicherně posuzují každé jednání jiných. Takovým lidem nesmíme dovolit, aby ohrožovali blaho sboru. Aby se pozvedl mravní stav sboru, měl by každý člen považovat za svou povinnost, úzkostlivým plněním biblických zásad vůči svatému Bohu usilovat o osobní duchovní zdokonalení. ^{5T 481}

Ať každý člen sboru cítí, že musí osobně stát v pravém poměru k Bohu a být posvěcen pravdou. Potom může svým životem ukazovat jiným křesťanský charakter a být příkladem nezištnosti. Bude-li to každý činit, bude sbor ve svém duchovním životě růst a dojde u Boha zalíbení.

Každý člen církve by měl cítit závaznost posvětit své desátky Bohu. Nikdo se nemá řídit podle vlastních nápadů anebo náklonností svého sobeckého srdce a takto olupovat Boha. Neměl by používat svých prostředků pro ukojení marnivosti nebo pro jakýkoli sobecký účel, neboť takovým způsobem se zaplétají do satanových osidel. Bůh je dárce moudrosti, schopnosti shromáždit bohatství a proto všechno má být posvěceno na Jeho oltář. Požadavek zní: "Cti Hospodina z statku svého." Př 3,9 Sobecké sklony musí být ustavičně omezovány, jinak se zakousnou do srdcí mužů a žen a oni budou dychtivě toužit po zisku.

Satan, protivník duší, předvedl na poušti Pánu Ježíši slávu tohoto světa a řekl: "Protož ty pokloníš-li se přede mnou, bude všecko tvé." Lk 4,7 Spasitel satana odrazil. Jak snadno je však člověk sveden svody toho velikého nepřítele! Mnozí jsou okouzleni půvaby světa, slouží spíše mamonu než Bohu a jdou do záhuby.

Brzy se máme setkat se svým Pánem a jaký počet vydáme ze svého šafaření s časem, vlivem a svým vlastnictvím? Měli bychom mít radost z díla záchrany duší. Vážně se ptám Healdsburgského sboru: Je Bůh skutečně mezi vámi? Věrný svědek říká: "Ale máš některé osoby i v Sardis, kteréž nepoškvrnily roucha svého, protož budou se se mnou procházet v bílém rouše; nebo jsou hodni." Zj 3,4 Patříte mezi ně? Byli jste neochvějně poctiví? Jako tonoucí lidé přilnuli jste k Ježíši, který je vaším útočištěm? Posloucháte Ho, žijete pro Něho a milujete Ho? Je každý člen čistý, svatý a bez poskvrny, v jehož ústech ^{5T 482} není žádná lest? Je-li tomu tak, pak jste nejšťastnější, neboť jste před Bohem "dražší nad zlato čisté ... nad zlato z Ofir." Iz 13,12 Zatímco celé zástupy holdují mamonu a neslouží svatému Izraelskému, někteří neposkvrnili svého roucha, nýbrž zachovali je neposkvrněné od světa a těchto několik bude silou. Tato třída bude mít tu víru, která působí lásku a očisťuje duši. Oni zpříkladní vznešené křesťanské zásady a budou hledat osobní spojení s pramenem světla a vynasnaží se o stále kvalitnější dílo. Budou pěstovat každou schopnost k jejímu plnému rozvoji. Bůh chce, abyste ve svém životě byli krajně přímí a poctiví. Tím se budete lišit od světa, jako děti nejvyššího Boha. Ježíš byl klidný a ušlechtilý, neztrácel sebeovládání ani na hoře protivenství nejprudších živlů.

Vám, kteří jste měli veliké světlo, Bůh říká: "Vystupte výš!" Přibližte se k nebeskému Bohu! Jděte vpřed! Potřebujete víru, neochvějnou lásku ke svým bratřím a hluboký zájem o ně. Bůh vám svěřil svaté povinnosti. Existuje misijní pole pro každého člena církve, kde může šířit požehnaný vliv.

Naše škola není tím, čím by měla být, ani tím, čím bude, uvědomí-li si naši bratři a sestry, že je na ně vložena posvátná důvěra. Chtějí-li ve sboru pozvednout duchovní úroveň, dají-li příklad poctivosti celým svým jednáním, budou-li všichni pěstovat zbožnost a křesťanskou důstojnost, pak vliv školy bude dalekosáhlý a světlo, vycházející z ní bude velikým požehnáním. Viděla jsem, že bude-li škola správně vedena, vyjde z ní mnoho mladých, kteří budou aktivně pracovat v Božím díle. Všichni by však měli dát pozor, aby slovem ani činem nepodkopávali jejich úsilí a nepůsobili proti pravdě neposvěceným životem, zlými předsudky nebo zlými zprávami, neboť Bůh to o nich ^{5T 483} jistě zaznamená. Škola bude vždy nucena bojovat s těžkostmi, protože některým chybí víra a neovládá je Kristova mysl. Může-li satan mezi námi najít ty, kteří budou číhat na zlé a o našich ústavech mluvit nechutně, vypichovat každou malou chybu, která se přihodí, má radost. Nepřestane podněcovat lidi k podceňování školy, protože ona žádným způsobem neodpovídá jeho představám. Vidí-li, že mládež může mít užitek, vynaloží veškeré možné úsilí na církev, aby spíše znechutil než povzbudil a budoval.

Nikdo nepopře, že tyto živly v Healdsburgu, jakož i na jiných místech jsou a jestliže je nepoužil satan, pak použije některý jiný vliv za tímtéž účelem. Avšak "běda, skrze koho pohoršení přicházejí. Lépe by mu bylo, aby žernov osličí vložen byl na hrdlo jeho a uvržen byl do moře." Lk 17,1.2 Bůh má své pracovní možnosti. Lidé je vždy nemohou postřehnout připisováním tak velké důležitosti svému vlastnímu úsilí, nejen že nedávají Pánu žádnou příležitost pracovat, nýbrž pracují proti Němu. "Kdo se domnívá, že stojí, hlediž, aby nepadl." 1K 10,12 "Vy tedy, nejmilejší, to prvé vědouce, střeztež se, abyste bludem těch nešlechetných nebyli pojati a nevypadli od své pevnosti. Ale rozmáhejte se v milosti a v známosti Pána našeho a spasitele Jezukrista…“ 2Pt 3,17.18

Blížíme se konci času. Pokušení bude zvenčí v hojné míře dotírat na církev, ale nenechejte pokušení přijít z jejího středu. Pro pravdu a pro Krista má se lid, jenž se přiznává k Pánu, cvičit v sebezapírání. "Všichni my zajisté ukázati se musíme před soudnou stolicí Kristovou, aby přijal jeden každý to, což skrze tělo působil, podle toho, jakž práce čí byla, buď v dobrém, neb ve zlém." 2K 5,10 Kdo skutečně Boha miluje, bude mít Ducha Kristova a vroucí lásku ke svým bratřím. Čím těsněji je srdce člověka spjato s Bohem a jeho pocity obráceny na Krista, tím méně jím bude otřásat ^{5T 484} hrubost a tvrdost života. Kdo vyrůstá v plnou zralost mužů a žen v Kristu Ježíši, bude se stávat stále podobnějším Kristovu charakteru a bude povznesen nad sklon k reptání a nespokojenosti. Bude také pohrdat malichernou kritikou.

Církev v této době by měla mít víru jednou danou svatým, která ji uschopňuje otevřeně říci: "Bůh je spomocník můj" , "Všecko mohu v Kristu, kterýž mne posiluje." Pán nás vyzývá a vybízí, abychom se probudili a šli vpřed. Kdykoliv se církev v kterékoli době vzdala svých hříchů, věřila a kráčela v pravdě, byla poctěna Bohem. Ve víře a pokorné poslušnosti je moc, jíž svět nemůže odolat. Boží rozkaz prozřetelnosti ohledně jeho lidu je pokrok, ustavičná cesta vpřed v dokonalost křesťanského charakteru na cestě svatosti stále výš a výš v jasném světle poznání Boží lásky do samého konce času. Ó, proč se vždy učíme pouze prvním zásadám křesťanské nauky?

Pán má bohaté požehnání pro církev, pakliže její členové budou se vší opravdovostí usilovat probrat se ze své nebezpečné vlažnosti. Bezduché náboženství, slova zbavená života, charakter zbavený morální síly - to jsou výtky vznešeného poselství adresovaného Věrným Svědkem sborům, varujícího je proti pýše, světáctví, formalismu a soběstačnosti. Tomu, který je bohatý, zbohatl a ničeho nepotřebuje, Pán nebes říká: "Nevíš, že jsi bídný, a mizerný, i chudý, i slepý, i nahý." Avšak pokorným, trpícím, věrným, trpělivým, jdoucím životem ve vší své slabosti a nedostatečnosti, patří slova povzbuzení: "Aj, stojím u dveří a tluku. Jestliže by kdo uslyšel hlas můj a otevřel dveře, vejdu k němu a budu s ním večeřeti a on se mnou." Věrný Svědek ^{5T 485} říká všem: "Znám skutky tvé." Takový důkladný průzkum je v kalifornských sborech. Nic neuniká Jeho důkladnému pátrání; jejich chyby a omyly, jejich nedbalosti a poklesky, jejich hříšné odvrácení od pravdy, jejich úchylky a nedostatky - všechno je "odkryté před očima Toho, s kterým musíme jednat."

Doufám a modlím se za to, abyste chodili ve vší pokoře ducha, abyste mohli být požehnáním jeden druhému. "Ještě velmi, velmi maličko, a aj, ten, kterýž přijíti má, přijde a nebude meškati." Žd 10,37 Svatební lampy musíme držet v rukou hořící. Náš Pán odkládá pro svou dlouhoshovívavost vůči nám, nechce, aby někdo zahynul, ale aby všichni přišli ku pokání. Když však my se všemi vykoupenými budeme stát na skleném moři se zlatými harfami a korunami slávy a před námi rozsáhlá věčnost, pak budeme vidět jak krátká byla doba zkoušky, jež nás čeká. "Blaze služebníkům těm, kteréž přijda Pán, nalezl by, a oni bdí." Lk 12,37

Žijeme v době, kdy by se mělo zvlášť dbát na Spasitelovo napomenutí: "Bděte a modlete se, abyste nevešli v pokušení." Mt 26,41 Ať každý pamatuje na to, že má pevně a věrně sloužit Bohu, věřit pravdě a růst v milosti a poznání Ježíše Krista. Spasitel nás zve: "Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem a naleznete odpočinutí duším svým." Mt 11,29 Pán je ochoten nám pomoci, posílit a žehnat nám, ale my musíme projít procesem tříbení, až se vymýtí všechna nečistota našeho charakteru. Každý člen církve musí projít ohnivou pecí, ne aby byl stráven, nýbrž aby byl očištěn.

Pán působil mezi vámi, ale i satan se tlačil, aby vás pobízel k fanatismu. Jsou ještě jiná zla, před kterými musíme utíkat. Mnozí jsou v nebezpečí, že se spokojí jen s povrchním pohlédnutím na světlo poznání a Boží lásku a tím končí jejich vzrůst. V bdělosti a v modlitbě ^{5T 486} nezůstali vytrvalí. Právě tehdy, když zní provolání: "Chrám Hospodinův, chrám Hospodinův, chrám Hospodinův jest," Jr 7,4 plíží se pokušení a duši obklopí temnota, světská láska, sobectví a sebeoslavování. Je třeba, aby Pán naplnil naši mysl svým myšlením. Jaká to myšlenka! Namísto našich pozemských a omezených představ, chce nám Pán dát své vlastní představy a své šlechetné, obsáhlé a dalekosáhlé myšlenky a stále nás vést vzhůru k nebi!

Jste v nebezpečí, že již nechvátáte k vytčenému "cíli, k odplatě svrchovaného povolání Božího v Kristu Ježíši." F 3,14 Dal nám Bůh světlo? Pak jste za ně zodpovědní; nejen za paprsky světla, které na vás nyní dopadají, nýbrž za všechno, co vám bylo zjeveno v minulé době. Denně musíte Bohu oddávat svou vůli. Musíte chodit ve světle a očekávat více světla, neboť světlo drahého Spasitele bude stále jasněji svítit, bude vysílat stále zřetelnější paprsky do mravní temnoty a bude jim přibývat jasnosti až do plného dne.

Sbírají členové tvého sboru každý den ráno a večer čerstvou mannu? Hledáš božské osvícení? Nebo přemýšlíš o možnostech, jak oslavit sebe? Miluješ Boha a sloužíš mu celou duší a oddaností, se vší myslí a vší sílou tak, abys byl požehnáním lidem ve svém okolí a vedl je ke světlu světa? Stačí ti požehnání, která jsi obdržel? Nebo chodíš jako Kristus, jednáš jako on, abys Jej svým slovem a jednáním zjevoval světu? Vedeš jako poslušné dítě čistý a svatý život? Přiber Krista do svého života. Jedině On tě může vyléčit ze závisti a zlé nedůvěry ke tvému bratru. Jedině On může od vás odejmout ducha samolibosti, kterého mnozí pěstují ke své vlastní duchovní škodě. Jedině Ježíš vám může dát poznat vaši slabost, vaši nevědomost a vaši zkaženou povahu. Jen On vás může ^{5T 487} očistit a vytříbit a učinit vás schopnými pro příbytky vykoupených.

"V Bohu udatně sobě počínati budeme." Ž 60,14 Kolik dobrého můžete vykonat, jestliže jste oddaní Bohu a svým bratřím a potlačujete-li každou nevlídnou myšlenku a každý pocit závisti nebo ješitnosti. Nevíte, jak brzy můžete být zavoláni, abyste složili zbraň! Smrt může na vás náhle položit svou ruku a nedát vám čas, abyste se připravili na své konečné proměnění. Může vám pak chybět tělesná a duchovní síla, abyste své myšlenky zaměřili na Boha a hledali s Ním pokoj. Mnohý to sám brzy zakusí, jak nicotná je lidská pomoc a jak malou cenu má domněle důležitá a samolibá spravedlnost, která ho až dosud uspokojovala.

Cítím se puzena Duchem Páně, abych vám řekla, že toto je den vaší příležitosti, vaší důvěry a vašeho požehnání. Chcete ho využít? Pracujete ke cti Boží, nebo pro své sobecké účely? Máte na zřeteli skvělé vyhlídky na světský úspěch, jež vám slibují uspokojení a peněžitý zisk? Jestliže je tomu tak, pak budete nanejvýš trpce zklamáni. Jestliže však usilujete o to, abyste vedli čistý a svatý život a učíte se denně ve škole Kristově lekcím, kterým se dle Jeho vůle máte učit, jste-li mírní a pokorní srdcem, pak máte pokoj, který vám žádné světské poměry nemohou uloupit.

Život v Kristu je životem plným klidu. Rozmrzelost, nespokojenost a neklid prozrazují, že Spasitel není přítomen. Život toho, kdo přijme Ježíše do svého života, bude vyplněn šlechetnými a dobrými skutky pro Mistra. Zapomenete sloužit sobě, budete stále těsněji spojeni s drahým Spasitelem, váš charakter se bude podobat Kristovu charakteru a každý, s nímž přijdete do styku, pozná, že jste byli u Ježíše a učili se od Něho. Každý nese v sobě pramen vlastního štěstí nebo vlastní bídy. Kdo má k tomu vůli, ten se může povznést nad mělkou sentimentalitu, kterou jedině mnozí znají, ^{5T 488} ale dokud člověk je nadutý, Pán nemůže pro něho nic učinit. Satan připraví ctižádostivé plány, aby naše smysly ošálil. My však musíme stále hledět vpřed, "k odplatě svrchovaného povolání Božího v Kristu Ježíši." F 3,14 Shromažďte tolik dobrých skutků v tomto životě, kolik jen můžete. "Ale ti, kteříž jiné vyučují, stkvíti se budou jako blesk oblohy a kteříž k spravedlnosti přivozují mnohé, jako hvězdy na věčné věky." Dn 12,3

Jestliže je náš život naplněn svatou, libou vůní, ctíme-li Boha tím, že příznivě smýšlíme o jiných a dobrými skutky přinášíme jiným požehnání, pak je to lhostejné, přebýváme-li v chatrči, nebo v paláci. Vnější okolnosti mají málo vlivu na zkušenosti duše. Duch, kterého pěstujeme, dává zabarvení všemu našemu počínání. Člověka, který má pokoj s Bohem a s bližními, nemůže učinit nešťastným. Závist nevyroste v jeho srdci, špatné podezření nenajde tam místo. Tu nemůže být nenávist. Srdce, jež je v souladu s Bohem, je povzneseno nad zloby a zkoušky tohoto života. Avšak bez Kristova pokoje je srdce nešťastné a plné nespokojenosti. Takový člověk všude vidí nedostatky a i do nejčistší hudby nebes může vnést nesoulad. Sobecký život je životem zla. Ti, jejichž srdce jsou naplněny láskou k sobě, budou pěstovat zlé myšlenky o svých bratřích a budou vystupovat proti Božím nástrojům. Vášně, rozběsněné satanovým našeptáváním, jsou hořkým pramenem, jenž nepřetržitě tekoucím proudem otravuje život druhých ...

Nechť každý, kdo předstírá, že je Kristovým následovníkem, méně si cení sám sebe a druhých více. Semkněte se těsněji! Semkněte se těsněji! V jednotě je síla a vítězství; v nejednotě a rozštěpení je slabost a porážka. Tato slova mi byla řečena z nebe. Jako Boží poselkyně mluvím je teď vám.

Nechť každý usiluje vyhovět Ježíšově prosbě: "Aby všichni jedno byli, jako ty, Otče, ve mně ^{5T 489} a já v tobě." Jaká to je nádherná jednota! A dále Kristus praví: "Potom poznají všichni, že jste moji učedníci, budete-li míti lásku jedni k druhým."

Když smrt vyrve někoho z našeho středu, jaké jsou naše vzpomínky na naše zacházení s ním? Budí tyto vzpomínky příjemné obrazy? Jsou to vzpomínky na vyřčená přívětivá slova, nebo na projev účasti v pravé chvíli? Odmítli jeho bratři zlá podezření nerozvážných klevetníků? Zastali se ho? Osvojili si Bohem vnuknuté nařízení: "Potěšujte choulostivých, snášejte mdlé!" 1T 5,14 "Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval." Jb 4,3 "Posilňte rukou opuštěných a kolena klesajících utvrďte. Rcete těm, kteří jsou bázlivého srdce: Posilňte se a nebojte se!" Iz 35,3.4

Když zemře bratr, s nímž jsme byli spojeni v církvi a my víme, že v nebeských knihách jsou o něm zápisy uzavřené a on se musí na soudu podle těchto zápisů zodpovídat, jaké myšlenky pak napadnou jeho bratry ohledně jejich zacházení s ním? Jakým vlivem na něho působili? Jak zřetelně se nyní v paměti vybavují všechna příkrá slova a každý nepromyšlený čin! Jak jinak byli by si počínali, kdyby jim byla dána ještě jednou příležitost!

Apoštol Pavel děkoval za útěchu, které se mu dostalo v utrpení, následujícími slovy: "Požehnaný … Bůh všelikého potěšení, kterýž těší nás ve všelikém soužení našem, abychom i my mohli potěšovati těch, kteříž by byli v jakémkoli soužení, tím potěšením, kterýmž i my potěšeni jsme od Boha." 2K 1,3.4 Když Pavel pocítil ve svém srdci útěchu a teplo Boží lásky, podal toto požehnání dále jiným. Zařiďme své chování tak, aby vzpomínky v nás neprobouzely takové výjevy, na které bychom nemohli snést pohled.

Jsou-li lidé, se kterými jsme se stýkali mrtví, ^{5T 490} pak již nemáme příležitost vzít zpět slovo, jež jsme k nim promluvili nebo vymazat bolestný dojem ze své vzpomínky. Proto dávejme pozor na své jednání, abychom Boha neuráželi svými rty. Odložme chlad a rozepře a pěstujme před Bohem ve svém srdci mírnost a shovívavost, když pomyslíme na Jeho milostivé jednání s námi. Nechť Boží Duch, podobný svatému plameni, stráví všechno smetí, jež se nahromadilo přede dveřmi našeho srdce a vpusťme Ježíše. Pak se bude Jeho láska vylévat na jiné naší mírnou řečí, myšlením a jednáním. Když pak nás smrt odloučí od našich přátel a my je již neuvidíme, až budeme stát před soudnou Boží stolicí, nemusíme se stydět, když budou otevřeny zápisy o našich slovech.

Jak rychle zmizí pocity nejednoty, když smrt zavře oči a ruce jsou složeny na mlčících prsou! Pak již není žádné záště a žádné hořkosti, slabosti a křivda jsou odpuštěny a zapomenuty. Kolik vlídných slov se mluví o zemřelém! Na kolik dobrého z jeho života si vzpomeneme! Chvála a uznání se nyní mluví otevřeně, to vše ale proniká k uším, které již neslyší a k srdci, které již necítí. Jaký příjemný obraz by zůstal ve vzpomínkách, kdyby tato slova byla pronesena, když je unavený duch potřeboval, ucho je mohlo slyšet a srdce cítit! Jak mnozí, kteří s pohnutím mlčky stojí u már, myslí se zahanbením a zármutkem na slova a jednání, která připravila bolest srdci, jež se nyní navždy zastavilo. Vnesme nyní do svého života tolik krásy, lásky a přívětivosti, kolik můžeme. Buďte ve vzájemném styku ohleduplní a vděční, shovívaví a trpěliví. Pěstujme za života v denním styku s našimi bratry a sestrami ony myšlenky a city, které nás napadají u hrobu mrtvého.