^{5T 9} Boulder, Colorado, 25. září 1881

(Toto poselství bylo napsáno pro stanové shromáždění v Michiganu, ale bylo na něho zapomenuto. Bylo přečteno teprve na Generální konferenci v prosinci 1881.)

Drazí bratři a sestry, kteří budete shromážděni na Michiganském táborovém setkání :

Mám větší zájem o toto shromáždění než o kterékoli jiné, jež se konalo. Michigan neučinilo to, co mohlo. Bůh svěřil do vaší péče důležité instituce a to vyžaduje od vašeho vedení větší odpovědnost, než je vložena na kterékoli oblasti. Bylo vám dáno veliké světlo a jen málokteří ho přijali. Na svém srdci mám obavy o náš lid v Michiganu. Varovné poselství, že Syn člověka má brzy přijít na nebeských oblacích, se pro mnohé stalo jen běžným povídáním. Opustili bdělé postavení strážného. Sobecký, světský duch, který se projevuje v životě, odhaluje myšlení srdce: "Můj Pán prodlévá." Někteří jsou v tak hluboké temnotě, že otevřeně přiznávají svou nevěru, bez ohledu na ujištění našeho Pána, že všichni takoví jsou nevěrnými služebníky a jejich podíl bude s pokrytci a nevěrci.

Naši kazatelé nekonají cele svou povinnost. Pozornost lidu by měla být obrácena na závažnou událost, která je velice blízko. Znamení času by měli mít stále na zřeteli. Prorocká vidění Daniele a Jana předpovídají údobí mravní temnoty a úpadku, ^{5T 10} avšak v době konce - čas v němž nyní žijeme, vidění má promluvit a nemlčet. Když se předpověděná znamení začnou dít, ti, kteří očekávají a bdí, mají pozvednout své hlavy a radovat se, nebo "se přiblížilo jejich vykoupení."

Budeme-li tyto věci náležitě zdůrazňovat, přijdou posměvači, kteří chodí podle svých vlastních žádostí a budou říkat: "Kde je to zaslíbení o Jeho příchodu, neboť od doby kdy usnuli naši otcové, všechno jde tak, jak to bylo od počátku stvoření." Avšak "když budou říkat pokoj a bezpečnost, náhle přijde na ně zahynutí." "Vy však bratří nejste ve tmě, aby vás ten den zachvátil jako zloděj." Díky Bohu nebudou všichni ukolébáni spánkem tělesné bezpečnosti. Budou zde věrní jednotlivci, kteří rozeznají znamení doby. Zatímco veliký počet vyznavačů svými skutky zapře svoji víru, budou zde jednotlivci, kteří vytrvají až do konce.

V našich dnech existuje tentýž duch sobectví a přizpůsobení se světu jako v době Noemově. Mnozí, kteří vyznávají, že jsou Božími dětmi, jdou za svými světskými zájmy tak důsledně, že zapírají své vyznání. Budou sázet, stavět, kupovat a prodávat, jíst a pít, ženit se a vdávat, až do poslední chvíle doby milosti. Takový je stav velikého počtu našeho lidu. Protože rozmnožena bude nepravost, ustydne láska mnohých. Jen málokterým může být řečeno: „Vy jste synové dne ..... ne noci ani tmy.“

Mé srdce je pohnuto, když vidím veliký nedostatek duchovního smýšlení mezi námi. Způsoby a zvyky světa, pýcha, láska k zábavám, okázalost, výstřední odívání, okázalost v domácnostech, v pozemcích - to všechno je olupování Boha, užívání prostředků k vlastnímu uspokojení, místo aby byly použity k šíření světla pravdy do celého světa. Sobecké zájmy jsou ^{5T 11} na prvním místě. Dílo, které by připravilo lidi k práci pro záchranu duší, má tutéž hodnotu jako světské podnikání. Duše hynou nedostatkem známosti. Ti, kteří měli světlo přítomné pravdy a přece se necítí puzeni k práci, aby varovali své bližní před přicházejícím soudem, budou muset Bohu vydat počet za své zanedbané povinnosti. Krev duší bude na jejich rouchu.

Staří praporečníci ochabují a padají. Naši mladí lidé nebyli vzděláni, aby cítili svoji odpovědnost před Bohem, byli jen nedostatečně poučeni o práci v díle a proto vstupují do polí, která slibují největší odměnu s nejmenší námahou a odpovědností. Jako lid nejdeme vpřed v duchovním životě úměrně s blížícím se koncem. Neuvědomujeme si velikost a důležitost díla, které je před námi. Z toho důvodu i naše plány nejsou rozsáhlejší a jasnější. Je zde smutný nedostatek mužů a žen připravených jít vpřed s dílem pro tuto dobu.

Nekonáme ani dvacátou část toho, co Bůh od nás požaduje. Opustili jsme prostotu díla, zkomplikovali jsme je, znesnadnili jsme jeho pochopení a také provedení. Příliš často nás vedla a usměrňovala spíše moudrost a soudnost lidská než Boží. Mnozí se domnívají, že nemají čas, aby bděli nad dušemi jako ti, kteří musí vydat počet. A jakou omluvu dají za toto zanedbání důležitého díla, které měli konat?

Mladí lidé v naší škole by měli být co nejpečlivěji a nejdůkladněji vzděláni, aby byli připraveni pracovat pro Pána. Toto byl cíl, pro který byla tato instituce zřízena. Naši bratři by měli mít zájem nejenom školu udržet, nýbrž střežit ji, aby se neodvrátila od svého určení a nestala se institucí jako jiné. Náboženský zájem měl by být bedlivě střežen. Čas se chýlí ke konci. Blíží se věčnost. ^{5T 12} Veliká úroda má být shromážděna. Co děláme, abychom se připravili pro tento úkol?

Vedoucí mužové v naši škole by měli být zbožnými a odevzdanými lidmi. Písmo by je mělo vést a usměrňovat jejich život a měli by dbát na přepevné prorocké slovo jako na "svíci v temné místě svítící." Žádný z nás by se neměl odvážit ani na chvíli si zdřímnout, "neboť v tu hodinu, v kterouž se nenadějete, Syn člověka přijde." Pouze ti, kteří neochvějně pokračují v konání dobra, vezmou odměnu. Mnoho toho, co nemá podíl v Kristu, má své místo mezi námi. Neposvěcení kazatelé, profesoři a učitelé pomáhají satanu vztyčovat jeho vlajku na našich vlastních pevnostech.

Záměr naší školy byl znovu a znovu stanoven a přece mnozí jsou tak oslepeni bohem tohoto světa, že nepoznávají jeho skutečné cíle. Bůh chtěl, aby mladí mužové byli na toto místo přivedeni, aby zde obdrželi přípravu ke zvěstování Kristova evangelia, k vynášení nevyčerpatelného bohatství Božího Slova, nových i starých věcí, ke vzdělání a budování lidu. Učitelé a profesoři by si měli živě uvědomovat nebezpečí naší doby a usilovat o splnění úkolu, který musí být splněn, aby byl lid připraven na den Hospodinův.

Někteří z učitelů odváděli od Krista, místo aby k Němu vedli. Svým osobním příkladem svedli ty, kteří jim byli svěřeni tak, že přijali světské návyky a způsoby. Nevěřící, kteří holdují módě a milují zábavy, svazují ruce studentů a vedou je rozhodným krokem do světa a od Krista. Konají to přes všechna napomenutí nebes - nejen ta, jež byla dána lidu všeobecně, nýbrž i přes napomenutí, která byla zaměřena jim osobně. Pro tyto věci je zapálen Hospodinův hněv.

Bůh vyzkouší věrnost svého lidu. Mnohé omyly, jichž se dopustili vyznávající Boží služebníci lze přičíst jejich ješitnosti, touze po souhlasu ^{5T 13} a popularitě. Tímto oslepeni si už ani neuvědomují, že jsou spíše nástroji temnosti než světla. "A protož vyjděte z prostředku jejich a oddělte se, praví Pán a nečistého se nedotýkejte a já příjmu vás. A budu vám za Otce a vy mi budete za syny a dcery, praví Pán všemohoucí." Toto jsou podmínky, za kterých můžeme být přijati za Boží syny - oddělit se od světa a zříci se těch věcí, které svádí, okouzlují a zotročují.

Apoštol Pavel prohlašuje, že je nemožné, aby se Boží dítky spojovaly se světskými lidmi: "Netáhněte jha s nevěřícími." Toto se nevztahuje pouze na manželský sňatek, každé důvěrné přátelství a kamarádství s těmi, kteří nemají žádnou lásku k Bohu a k pravdě, je léčkou.

Apoštol pokračuje: "Nebo jaký je spolek spravedlnosti s nespravedlností? A jaké obcování světla s temnostmi? A jaké srovnání Krista s Beliálem? Aneb jaký díl věrného s nevěrným? A jaké spolčení chrámu Božího s modlami? Nebo vy jste chrám Boha živého, jakž pověděl Bůh: Přebývati budu v nich, a procházeti se, a budu jejich Bohem, a oni budou mým lidem." Uvažuje o těchto věcech, apoštol vyzývá: "A protož vyjděte z prostředku jejich a oddělte se." "Takové tedy majíce zaslíbení, nejmilejší, očisťujme se od všeliké poskvrny těla i ducha, konajíce posvěcení v bázni Boží."

Splníme-li tyto podmínky, Pán splní svá zaslíbení. Je to však úkol, který máme splnit a který bychom v žádném případě neměli zanedbat. V Ježíšově síle ho můžeme věrně splnit. Můžeme jít vpřed a výš a ustavičně vzrůstat v milosti a známosti pravdy.

Děti světla a dne, nemají kolem sebe hromadit stíny noci a temnoty, které obklopují pracovníky nepravosti. ^{5T 14} Na proti tomu mají věrně plnit své poslání, být nositeli světla, mají přijímat světlo od Boha, aby ho přinášeli těm, kteří jsou v temnotě. Pán chce, aby si Jeho lid zachoval svou bezúhonnost, nedotýkal se - to znamená nenapodoboval způsoby bezbožných. (2.Kor. 6,17)

Křesťané budou v tomto světě "rodem vyvoleným, národem svatým, zvěstujícím ctnosti Toho, kterýž je povolal ze tmy v předivné světlo své." Toto světlo nemá slábnout, nýbrž svítit stále jasněji až k úplnému rozednění. Kristovi praporečníci nikdy nemají být bez povinností. Oni mají bdělého nepřítele, který čeká a střeží, aby se zmocnil pevnosti. Někteří z vyznávajících křesťanských strážců pozvali nepřítele do své pevnosti. Spřátelili se s ním a ve svých snahách zalíbit se, zbořili hráz mezi Božími dětmi a satanovými dětmi.

Pán nikdy nechtěl, aby naše školy napodobovaly jiná učiliště. Mělo by převládat náboženství. Jestliže nevěřící si zvolí tento vliv, pak je to v pořádku, jestliže ti, kdo jsou v temnotě rozhodnou se pro světlo, pak je to podle Boží vůle. Avšak povolit v bdělosti a dovolit, aby světský vliv ovládl studenty, je proti Boží vůli. Síla naší školy spočívá v přednostním postavení náboženského vlivu. Když učitelé nebo profesoři obětují náboženskou zásadu, aby se zalíbili lidem milujícím světské zábavy, měli bychom je pokládat za nevěrné a měli by být zbaveni své hodnosti.

Úchvatná pravda, která zaznívala v našich uších po mnohá léta: "Pán blízko, buďte hotovi", není méně pravdivou dnes, než když jsme toto poselství uslyšeli poprvé. V tom jsou zahrnuty nejdražší zájmy církve a Božího lidu a osud nekajícího, bezbožného světa pro časnost i věčnost. Všichni jsme voláni k soudu. "Nebo sám ten Pán s zvukem ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou Boží ^{5T 15} sstoupí s nebe, a mrtví v Kristu vstanou nejprve. Potom my živí pozůstavení (do Jeho příchodu) spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc Pánu v povětří, a tak vždycky s Pánem budeme." Pak se z nebe zjeví Kristus "kterýž pomstu uvede na ty, ježto neznají Boha a neposlouchají evangelium."

Tyto vážné události jsou blízko a ve dveřích, a přece mnozí vyznavači pravdy spí. Budou-li se i nadále přátelit se světem, jistě že budou připočteni k nevěrnému sluhovi, který ve svém srdci říká: "Můj Pán prodlévá." Pouze těm, kteří čekají v naději a víře, se Kristus zjeví bez hříchu k spasení. Mnozí mají teorii pravdy a neznají moc pobožnosti. Jestliže Boží Slovo přebývá v srdci, ovládne život. Víra, čistota a podřízenost Boží vůli bude svědčit o posvěcující moci.

Odpovědnost kazatelů

Na strážných spočívá vážná zodpovědnost. Jak bdělí by měli být, aby správně chápali a vykládali Boží Slovo. "Blahoslavený kdo čte i ti, kteří slyší slova proroctví tohoto a ostříhají toho, což napsáno jest v něm." Prorok Ezechiel říká: "Stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: Synu člověčí, mluv k synům lidu svého a rci jim: Když uvedu na některou zemi meč, jestliže vezme lid té země muže jednoho od končin svých a ustanoví jej sobě za strážného a ten vida meč přicházející na tu zem, troubil-li by na troubu a napomínal lidu a slyše někdo zvuk trouby, však by se nedal napomenouti a v tom přijda meč, shladil by jej: krev jeho na hlavu jeho bude. Nebo slyšel hlas trouby, avšak nedal se napomenouti; krev jeho na něm zůstane. ^{5T 16} Byť se byl napomenouti dal, duši svou byl by vysvobodil. Pakli strážný vida, an meč přichází, však by nezatroubil na troubu a lid by nebyl napomenut a přijda meč, zachvátil by někoho z nich: ten pro nepravost svou zachvácen bude, ale krve z ruky strážného vyhledávati budu. Tebe pak synu člověčí, tebe jsem strážným ustanovil nad domem Izraelským, abys slyše z úst mých slovo, napomínal jich ode mne. Když bych já řekl bezbožnému: Bezbožníče, smrtí umřeš, a nemluvil bys, vystříhaje bezbožného od cesty jeho: ten bezbožný pro nepravost svou umře, ale krve jeho z ruky tvé vyhledávati budu. Pakli bys ty vystříhal bezbožného od cesty jeho, tak aby se od ní odvrátil, avšak neodvrátil by se od cesty své: on pro nepravost svou umře, ale ty duši svou vysvobodíš."

Dnes mají strážní mnohem větší odpovědnost, než v době prorokově, protože světlo dané nám je jasnější a naše přednosti a příležitosti jsou mnohem větší než jejich. Je povinností kazatele varovat každého člověka, poučovat každého ve vší tichosti a moudrosti. Nemá se přizpůsobit zvyklostem světa, nýbrž jako Boží služebník musí zápasit "o víru jednou danou svatým." Satan se ustavičně snaží strhnout hradby, které ho oddělují od volného přístupu k lidem, a když naši kazatelé nesmýšlejí duchovněji, neusilují o užší spojení s Pánem, nepřítel má velikou příležitost a Pán bere k zodpovědnosti takového strážného, aby vydal počet ze své práce.

Chtěla bych v této době varovat ty, kteří se sejdou v našem táborovém shromáždění. Konec všech věcí je blízko a ve dveřích. Moji bratři, kazatelé a laičtí členové, bylo mi ukázáno, že musíte pracovat jinak než jste zvyklí. Pýcha, závist, sebedůležitost a neposvěcená nezávislost, mařila vaše snahy. Když lidé povolují satanovu lichocení a vyvyšování, Pán může vykonat pro ně a skrze ně jen velmi málo. ^{5T 17} Jak nesmírně se pokořil Syn člověka, aby mohl lidstvo povznést! Boží služebníci a to nejen kazatelé, nýbrž i lid, potřebují Kristovu tichost a pokoru, chtějí-li být užiteční svým bližním. Tak jako Bůh, náš Spasitel, ponížil samého sebe, když vzal na sebe lidskou přirozenost. Ale On šel ještě níže. „A v způsobu nalezen jako člověk, ponížil se, poslušný byv až do smrti, a to smrti kříže.“ Kéž bych vám jen tyto myšlenky dovedla vyjádřit slovy. Kéž by jen opona byla poodhrnuta a mohli jste postřehnout příčiny své duchovní slabosti. Kéž byste mohli postřehnout bohaté zdroje milosti a moci, které jsou pro vás připraveny. Ti, kdo hladoví a žízní po spravedlnosti budou nasyceni. Musíme projevit více víry ve svých prosbách k Bohu o potřebná požehnání. Musíme usilovat o vstup těsnou branou.

Kristus říká: "Pojďte ke mně všichni, kteříž pracujete a obtíženi jste a já vám odpočinutí dám. Vezměte jho mé na se a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem a naleznete odpočinutí duším svým." Dosvědčuji vám, moji drazí bratři, kazatelé i lidé, že jste se to dosud nenaučili. Kristus snášel potupu, smrtelnou úzkost i smrt pro nás. "Mějte v sobě stejné smýšlení, jako měl Kristus Ježíš." Neste potupení i pohanu bez odvety, bez ducha pomsty. Ježíš zemřel nejen, aby nás vykoupil, nýbrž aby byl také naším vzorem. Ó, jak obdivuhodné ponížení neposkvrněné lásky! Hledíte-li na Kníže Života na kříži, můžete ještě pěstovat sobectví? Můžete uchovávat nenávist nebo pomstu?

Pyšný duch ať se pokoří. Tvrdé srdce ať je obměkčeno. Nemilujte, nemějte soucit a nevyvyšujte sebe. Hleďte, ó, hleďte na Toho, kterého naše hříchy probodly. Hleďte na Něho, jak jde krok za krokem cestou ponížení, aby nás povýšil, tak dalece ponižuje sám sebe, že se již více ponížit nemůže, aby nás všechny spasil, kteří skrze hřích padli! Proč chceme být tak lhostejní, tak chladní, tak povrchní, tak pyšní a tak soběstační? ^{5T 18}

Kdo z nás věrně následuje tento Vzor? Kdo z nás začal bojovat a pokračuje v boji proti pýše srdce? Kdo z nás zcela vážně začal zápasit se sobectvím, že již víc nepřebývá v jeho srdci a nezjevuje se v životě? Kéž by se zalíbilo Pánu, aby naučení nám daná při pohledu na Kristův kříž a na naplňující se znamení, která nás přivádějí blíže k soudu, mohli jsme být tak osloveni ve svém srdci, že bychom byli pokornější, sebezapíravější, laskavější jeden k druhému, méně pečliví o sebe, méně kritičtí, ochotnější k nošení břemen jedni druhých, více než dnes.

Bylo mi ukázáno, že jako lid opouštíme prostotu víry a čistotu evangelia. Mnozí jsou ve velikém nebezpečí. Nezmění-li svůj směr, budou odděleni od pravého kmene jako neužitečné větve. Bratři a sestry, bylo mi ukázáno, že stojíme na prahu věčného života. Nyní musíme zvítězit na každém kroku. Každý dobrý skutek je jako rozseté símě, které má přinést ovoce k věčnému životu. Každým získaným úspěchem se dostáváme na vyšší stupeň žebříku pokroku a dostáváme duchovní sílu k novým vítězstvím. Každý správný čin připravuje cestu pro jeho opakování.

Někteří uzavírají zkoušku svého života, a je to s nimi dobré? Jsou připravováni pro budoucí život? Nebude jejich záznam svědčit o promarněných příležitostech, zanedbaných přednostech, o životě sobectví a světáctví, který nepřinesl žádné ovoce na oslavu Boha? A kolik práce bylo zanedbáno, kterou nám Pán zanechal. Všichni kolem nás mají být varováni, jak často však byl čas promarněn službou samému sobě a k Bohu šel záznam o duších odcházejících do hrobů bez varování a záchrany.

Pán má ještě stále s námi milostivý záměr. Ještě je čas k pokání. Můžeme se stát Božími milovanými. Prosím vás, vy, kteří jste pustili ze zřetele příchod našeho Pána, ^{5T 19} začněte nyní vykupovat čas. Studujte Boží Slovo. Ať všichni na tomto shromáždění učiní smlouvu s Bohem a zřeknou se lehkovážných a dvojsmyslných řečí a světské, bezvýznamné četby a v přicházejícím roku usilovně a modlitebně studují Písmo, abyste "mohli dát každému člověku, který vás o to požádá, důvod naděje, která je ve vás, se vší tichostí a bez bázně." Nechcete bezodkladně pokořit svá srdce před Bohem a činit pokání ze svého odpadnutí?

Ať se nikdo neutěšuje myšlenkou, že lituji nebo odvolávám některé jasné svědectví, které jsem přinesla jednotlivcům nebo celému lidu. Jestliže jsem se v čem mýlila, pak jen v tom, že jsem ještě rozhodněji a pevněji nekárala hřích. Někteří z bratří si vzali na sebe odpovědnost kritizovat mé dílo a navrhnout snadnější cestu k nápravě chyb. Těm chci říci: Jdu Boží cestou, ne vaší. Cokoliv jsem napsala v podobě svědectví nebo napomenutí, ještě stále nebylo příliš naplno vyjádřeno.

Bůh mi svěřil úkol a já se s touto povinností musím setkat před soudem. Ti, kteří se rozhodli jít svou cestou, kteří se postavili proti jasným svědectvím, která jim byla dána a chtěli otřást víru jiných v tato svědectví, musí si to urovnat s Bohem. Nic neodvolávám. Nic neuhlazuji, abych něco přizpůsobila jejich myšlenkám nebo omlouvala jejich povahové kazy. Nemluvila jsem tak jasně, jak si to případ vyžadoval. Ti, kteří by za každou cenu chtěli zmenšit sílu ostrých napomenutí, která mi Bůh dal promluvit, musí se setkat se svým dílem před soudem.

Během několika uplynulých týdnů, když jsem stála tváři tvář smrti, viděla jsem zblízka věčnost. Jestliže se Pánu zalíbilo pozvednout mne z mého přítomného stavu slabosti, doufám v milost a sílu přicházející shůry, že budu moci věrně vyjádřit slova, která mi dává promluvit. V celém svém životě při zvěstování svědectví, které mi dal Pán bylo mi nesmírně těžko urazit city někoho, nebo vyrušit ho ze sebeklamu. Protiví se to mé přirozenosti. Stojí mne to mnoho utrpení ^{5T 20} a mnoho bezesných nocí. Ti, kteří si vzali na zodpovědnost kritizovat mne a svým omezeným soudem navrhovat cestu, která se jim zdá moudřejší, těm opětovně připomínám: nepřijímám vaše úsilí. Nechte mne s Pánem, ať mne On poučuje. Chci přijmout slova od Pána a říci je lidu. Neočekávám, že všichni přijmou napomenutí a změní svůj život, já však musím splnit svoji povinnost tak či onak. Půjdu v pokoře před Pánem konaje své dílo pro tuto dobu i věčnost.

Bůh nedal mým bratřím úkol, který dal mně. Bylo řečeno, že můj způsob zvěstování napomenutí na veřejnosti vedl jiné k tomu, aby byli drsní, kritičtí a přísní. Jestliže je tomu tak, pak si musí tuto záležitost urovnat s Pánem. Jestliže jiní přijímají zodpovědnost, kterou Bůh na ně nevložil, jestliže nedbají na napomenutí, která jim znovu a znovu dal skrze pokorný nástroj, který si zvolil, aby byli laskaví, trpěliví a snášenliví, pak za důsledky musí zodpovídat sami. Se srdcem naplněným zármutkem splnila jsem svoji nepříjemnou povinnost ke svým nejdražším přátelům, neodvažuje se líbit sama sobě, abych zadržela napomenutí určené i mému manželovi a nebudu méně věrná při varování jiných, ať to už chtějí slyšet nebo ne. Mluvím-li k lidu, mluvím častokrát o tom, o čem jsem před tím nepřemýšlela. Boží Duch častokrát přichází ke mně. Připadá mi, to jako bych byla vytržena mimo sebe; život a povaha různých osob je mi jasně představena. Vidím jejich úsilí i nebezpečí a cítím se být nucena mluvit o tom, co je mi představeno. Neodvažuji se odporovat Božímu Duchu.

Vím, že některým se mé svědectví nelíbí. Nepřizpůsobuji se však jejich pyšným a neposvěceným srdcím. Stále hlouběji si uvědomuji ztrátu, kterou náš lid utrpěl tím, že nepřijal a neposlouchal světlo, které dal Bůh. Moji mladší bratři v kazatelské službě, prosím vás, ^{5T 21} zamyslete se nad svou vážnou odpovědností. Jste-li posvěceni Bohu, můžete uplatnit mocný vliv k dobru v církvi i ve světě, avšak nedostává se vám srdečné zbožnosti a posvěcení. Bůh vás poslal, abyste byli světlem světu svými dobrými skutky jakož i svými slovy a učením. Avšak mnohé z vás lze připodobnit k nemoudrým pannám, které nemají olej ve svých lampách.

Moji bratři, dbejte napomenutí Věrného Svědka a Bůh vám bude pomáhat a bude s vámi. Vaši nepřátelé mohou být silní a rozhodní, avšak Ten mocnější než oni, bude vaším pomocníkem. Světlo ať svítí a ono vykoná své dílo. Pán zástupů je s námi, Bůh Jákobův je naším útočištěm.