Satan používá za své pomocníky muže a ženy, aby podněcovali k hříchu a učinili ho přitažlivým. Tyto pomocníky pečlivě vychovává, aby hřích tak zastřeli, aby úspěšněji mohl ničit duše a připravit Krista o jeho slávu. Satan je největší nepřítel Boží a lidský. Prostřednictvím svých pomocníků se proměňuje v anděla světla. Písmo jej nazývá ničitelem, žalobcem bratří, svůdcem, lhářem, tyranem a vrahem. Satan zaměstnává mnohé, avšak největší úspěch má, když může použít věřící křesťany pro své satanské dílo. Čím větší je jejich vliv, čím vyšší je jejich postavení, čím větším poznáním Boha a jeho službou se vyznačují, tím úspěšněji je může satan použít. Kdokoliv svádí k hříchu, je jeho pomocníkem.

^{5T 138} Při návštěvě jednoho z velikonočních stanových shromáždění jsem byla jednou v pátek přivedena k muži, který bydlel ve stanu a bylo tu několik žen a dětí. Oné noci jsem nemohla spát, mé srdce bylo hluboce zarmouceno. Když jsem se v noci modlila k Bohu, přišlo mi jasně na mysl vidění, které jsem dostala před léty, v době, když bylo káráno jednání Nathana Fullera. V té době mi byli ukázáni mužové, s nimiž jsem se měla setkat, kteří měli jednat podobným nesprávným způsobem pod rouškou pobožnosti. Tento muž byl jedním z nich. Když jsem přinášela své svědectví v dopoledním shromáždění, moc a Duch Boží spočinuli na mně, nezmiňovala jsem se však o žádných jednotlivých případech. Později v ten den jsem jasně pocítila svou povinnost a přinesla jsem svědectví týkající se toho případu jako nejvýraznějšího. Svým jednáním tento člověk jednal úplně proti apoštolovu napomenutí, podle něhož je nutno "varovat se všeliké zlé tvárnosti." Vyznával, že zachovává čtvrté přikázání a přitom přestupoval sedmé. Svým svůdným jednáním shromáždil kolem sebe společnost žen, které šly s ním z místa na místo, jako když věrná manželka doprovází svého manžela.

Svět na nás hledí jako na zvláštní lid. Naše stanovisko a víra nás odlišují od každé jiné denominace. Nejsme-li v životě a povaze dál než svět, budou poukazovat na nás prstem a řeknou: "Toto jsou adventisté sedmého dne. Zde máme příklad lidu, který zachovává sedmý den místo neděle." Skvrna, která právem patří na takové lidi, se přenáší na všechny, kteří svědomitě zachovávají sedmý den. O kolik lepší by bylo, kdyby se takoví lidé netvářili, že zachovávají pravdu!

Cítila jsem se nucena pokárat tohoto muže ve jménu Páně a vyzvat ženy, které byly s ním, aby ho opustily a odvolaly svou nemístnou důvěru, neboť na cestě po které se vydaly bylo jen neštěstí a zkáza. ^{5T 139} Nebeská kniha svědčí o tomto muži: "Svůdce, smilník, vkrádající se do domácností a ovládající nerozumné ženštiny." Jen poslední soud zjeví kolik duší zničí svým satanským chytráctvím. Takoví lidé by měli být pokáráni a okamžitě odraženi, aby nemohli přivádět ustavičnou pohanu na dílo.

Jak se blížíme konci pozemských dějin, množí se kolem nás nebezpečí. Pouhé vyznávání náboženství nám nepomůže. Potřebujeme živé spojení s Bohem, abychom duchovně viděli a mohli postřehnout bezbožnost, která se všemožně a co nejskrytěji vkrádá mezi nás v osobě těch, kteří se přiznávají k našemu vyznání. Největších hříchů se dopouštějí ti, kteří vyznávají, že se posvěcují a tvrdí, že už nemohou hřešit. A přece mnozí z této skupiny denně hřeší a jejich srdce i životy jsou porušeny. Jsou to lidé soběstační, samospravedliví, žijící podle vlastní normy spravedlnosti, nijak však nedosahují biblické úrovně. Ať jakkoliv vyzdvihují své vznešené požadavky, cizí jsou smlouvě zaslíbení. Je to jen veliká milost Boží, že Bůh snáší jejich převrácenost, že nejsou vyťati jako překážka ze země, nýbrž stále mají možnost odpuštění. Lidé ustavičně opouštějí a zneužívají Boží shovívavost a jeho milost. David se ve své době domníval, že lidé přestoupili hranice Boží shovívavosti a že musí zasáhnout na obhajobu jeho cti a potlačení nespravedlnosti.

Pan --- je učitelem nauk, které poskvrňují Boží chrám. Sotva je pro něho nějaký paprsek naděje; tak dlouho klamal sám sebe a sváděl jiné, že satan téměř úplně ovládá jeho mysl i tělo. Bude-li z něho strženo domnělé roucho spravedlnosti a jeho chlípné záměry a myšlenky budou odhaleny, takže nebude již moci svádět jiné na cestu pekla, bude to vše, co můžeme očekávat.

Boží varování zpočátku nenáviděl a pak jim odporoval, ^{5T 140} protože uváděla jeho bezbožné jednání do světla Božího zákona. Nejsmutnějšími důkazy oslepujícího vlivu hříchu je to, že se po celé měsíce a roky nejeví žádná touha po pokání. S rozhodnou vytrvalostí šel svou cestou dolů. Necítí žádné trpké výčitky ani hrozbu nebeské pomsty. Jestliže lží a svodem může ukrýt své hříchy před pozorností, je tím spokojen. Jakýkoliv smysl pro spravedlnost a nepravost je u něho odumřel. Má před sebou žeň, které se zděsí.

Tím nejhorším ze všeho je to, že celé své satanské dílo koná pod záminkou, že je představitelem Ježíše Krista. Hříšník oděn rouchem anděla světlosti může způsobit nesmírnou škodu. Temné a strašné plány jsou připraveny na odloučení muže a ženy. Apoštol říká: "Z těch jsou i ti, kteříž nacházejí do domů a jímajíce, vodí ženky obtížené hříchy, kteréž vedeny bývají rozličnými žádostmi." 2 Tm 3,6. Tyto chlípné povahy pronikají i do úctyhodných rodin a svými svody a intrikami maří jejich svědomitost. Bludné učení hodné k odsouzení je přijímáno jako pravda. Nejodpornější hříchy se páší jako skutky spravedlnosti, protože svědomí je zmateno a otupeno.

Tento člověk přijal nepopulární učení, že sedmý den je sobota Hospodinova, aby dal svému zkaženému životu zdání čestnosti. Naše názory byly jasně definovány v našich publikacích, avšak zastíraje tuto skutečnost, smísil pravdu se svými vlastními poskvrňujícími bludy a snažil se přivést k víře i ostatní, že Bůh mu dal nové světlo o Bibli. Vyznávaje, že má veliké světlo pro lid o sobotě čtvrtého přikázání a o ostatních pravdách, jevil se nic netušícím lidem jako člověk skutečně veden Bohem. Je-li však jednou důvěra získána, začíná své satanské dílo překrucováním pravého významu Písma, snaží se dokázat, že cizoložství, ^{5T 141} které Boží zákon odsuzuje, neznamená to, co se tím všeobecně míní. Skutečně se snaží citlivé ženy k tomu vést, že před Bohem to není urážkou, když se ženy zpronevěří svým manželským slibům. Nechce ani připustit, že by to bylo přestupováním sedmého přikázání. Satan se těší, že do církve se dostávají jako světitelé soboty hříšníci, dovolující mu ovládat jejich mysl i city, aby je mohl použít ke svodu a ke zkáze jiných.

V tomto porušeném věku se najdou mnozí, kteří jsou tak oslepeni hříšností hříchů, že si zvolí chlípný život, protože vyhovuje jejich přirozené a zvrácené náklonnosti srdce. Místo toho, aby se podívali do zrcadla Božího zákona a uvedli své srdce a povahu do souladu s Božím měřítkem, dovolují satanským pomocníkům, aby v jejich srdci vztyčili jeho prapor. Porušení lidé si myslí, že je snadnější falešně vykládat Písmo na obhajobu vlastní nepravosti, než vzdát se své porušenosti a hříchu a mít čisté srdce i život.

Je více lidí takové povahy, než si mnozí představovali. Bude jich ještě více, čím blíže bude konec. Nejsou-li zakořeněni a upevněni v pravdě Písma a nemají-li živé spojení s Bohem, budou mnozí oklamáni a svedeni. Naši stezku ohrožují neviditelná nebezpečí. Jedinou naší jistotou je ustavičná bdělost a modlitba. Čím bližší máme společenství s Ježíšem, tím větší budeme mít podíl na jeho čisté, svaté povaze a čím odpornější se nám jeví hřích, tím vznešenější a žádoucnější se nám bude jevit Kristova čistota a jas.

Tento muž uvádí příklady zaznamenané v Bibli, kde Boží mužové upadli do pokušení, aby přikryl svůj porušený život a ukázal své hříchy jako neškodné. Pavel se právě s takovými lidmi ve své době setkal a církev byla jimi postižena ve všech dobách. V Milétu Pavel svolal starší církve a varoval je před tím, ^{5T 142} s čím se setkají: "Buďte tedy sebe pilni i všeho stáda, v němž Duch svatý ustanovil vás biskupy, abyste pásli Boží církev, kteréž sobě dobyl svou vlastní krví. Nebo já to vím, že po mém odejití vejdou mezi vás vlci hltaví, kteříž nebudou litovati stáda. A z vás samých povstanou muži, kteříž budou mluvit převrácené věci, aby obrátili učedlníky po sobě. Protož bděte, v paměti majíce, že jsem po tři léta nepřestával dnem i nocí se slzami napomínat jednoho každého."

Kdo chce pravdu zachovávat nepoctivě, kdo tvrdí, že Božímu slovu věří a přece jej každý den tupí svým nedůsledným životem, sám se oddává satanově službě a svádí duše do zahynutí. Tato skupina udržuje styk s padlými anděly, kteří takovýmto lidem pomáhají ovládat mysl jiných. Ovládá-li někoho satanova okouzlující moc, zapomíná na Boha a člověk, který je plný zkažených myšlenek, je vychvalovaný. Tyto svedené duše tajně provádí prostopášnost jako ctnost. Toto je jistým druhem mámení. Právem tu může platit apoštolova otázka Galatským: "Ó nemoudří Galatští, kdo vás tak zmámil, abyste nebyli povolni pravdě, kterýmž před očima Ježíš Kristus prvé byl vypsán a ve vás ukřižován?" Ga 3,1. Bludy a nevázanost mají vždy omamnou moc. Mysl je tak svedena a oklamána, že nemůže správně smýšlet a lidská představivost ji pořád odvádí od čistoty. Duchovní zrak se zatemňuje a lidé s neposkvrněnými mravy jsou zmateni svůdným mudrováním těchto satanských spolupracovníků, kteří vyznávají, že jsou posly světla. Právě tento svod dává oněm nástrojům moc. Kdyby přišli směle a vystupovali otevřeně, každý by je bez váhání odmítl. Oni však usilují předně o to, aby se spřátelili a získali důvěru v sebe tak, že jsou posvěcenými, sebeobětavými Božími muži. Jako jeho zvláštní poslové začínají potom své chytrácké dílo sváděním duší ^{5T 143} z pravé cesty a snaží se podkopat platnost Božího zákona.

Když se kazatelé takto přednostně zmocní důvěry, kterou v ně chová lid a vedou duše do zahynutí, jsou o tolik hříšnější, oč vyšší je jejich poznání. V den Boží, když se v nebi otevře ona veliká kniha, se zjistí, že je v ní mnoho jmen kazatelů, kteří působili dojmem čistého srdce a života, vyznávali, že byli prověřeni Kristovým evangeliem, kteří však zneužili své postavení a sváděli duše k přestupování Božího zákona.

Dostanou-li se lidé pod ničivou satanovu moc, není jim téměř možné vysvobodit se ze strašných osidel a získat čisté myšlenky a jasné pochopení Božích požadavků. Příklad kazatele natolik ospravedlnil hřích v jejich oklamané mysli, že ho již nikdy nevidí v jeho odporném zjevu, jak ho vidí Bůh. Když se mravní vědomí těchto mužů oslabilo, jejich soudnost je převrácena a oni hledí na hřích jako na spravedlnost a spravedlnost pokládají za hřích. Tím, že se spolčují s těmi, jejichž sklony a zvyky nejsou ušlechtilé a čisté, stávají se i oni podobnými. Jejich záliby a zásady jsou přijaty téměř nepozorovaně.

Jestliže vědomě dáme ve společnosti přednost člověku nečistého smýšlení a nevázaných zvyků před člověkem čestným a nezkaženým, je to spolehlivé znamení toho, že záliby a sklony jsou v souladu a nízká úroveň morálky je dosažena. Tyto svedené, zaslepené duše nazývají tuto úroveň vysokým a posvátným sbližováním ducha - duchovní harmonií. Apoštol to však nazývá duchovní mocí zla ( Ef 6,12 ), proti níž musíme vést statečný boj.

Když svůdce začíná své podvodné dílo, častokrát nachází rozmanitost zálib a zvyků; mocným zdáním ^{5T 144} pobožnosti získává důvěru a když ji má, pak svou úskočnou, klamnou mocí provází své plány. Spolčováním se s takovým nebezpečným jednotlivcem, si ženy zvykají vdechovat takové ovzduší nečistoty a téměř nepozorovaně jsou proniknuty týmž duchem. Ztratily svou osobnost, staly se stínem svého svůdce.

Lidé tvrdící, že mají nové světlo, že jsou reformátory, budou mít veliký vliv na jistou skupinu, která je přesvědčena o bludech přítomnosti a která není spokojena s duchovním stavem církve. Tito opravdově a upřímně touží vidět změnu k lepšímu a postup k vyšší úrovni. Kdyby věrní Kristovi služebníci podávali čistou a neposkvrněnou pravdu této skupině, ta by ji přijala a očistila by se poslušností pravdě. Satan však tyto hledající duše bděle a vytrvale stopuje a přepadává. Někdo, kdo se příliš vydává za reformátora, přichází k nim jako satan přišel ke Kristu, přestrojen za anděla světla, a odvádí je vždy dál od cesty spravedlnosti.

Neštěstí a ponížení vyplývající z nevázanosti nelze odhadnout. Země je poskvrněna jejími obyvateli. Míra nepravosti je téměř naplněna, nejtěžší odplatu si však vyslouží bezbožnost v rouše pobožnosti. Vykupitel světa nikdy nezavrhl pravé pokání, i kdyby vina byla jakkoliv veliká. Uvedl však palčivá obvinění proti farizejům a pokrytcům. Větší je naděje pro zjevného hříšníka, než pro takové lidi.

"A protož pošle jim Bůh mocné dílo podvodu, aby věřili lži a aby odsouzeni byli všichni, kteříž neuvěřili pravdě, ale oblíbili sobě nepravost." 2.Tess. 2,11.12. Tento člověk a lidé jím svedeni nemilují pravdu, ale mají zálibu v nepravosti. A který mocnější svod by je mohl ^{5T 145} zastihnout než ten, že v chlípnosti a cizoložství není Bohu nic nepříjemného? V Písmu svatém je mnoho varovných napomenutí proti těmto hříchům. Pavel píše Titovi o těch, kteří "vypravují o tom, že Boha znají, ale skutky svými toho zapírají, ohavní jsouce a nepoddaní a ke všelikému skutku dobrému nehodní." Tt 1,16. "Bývali pak i falešní proroci v lidu, jakož i mezi vámi budou falešní učitelé, kteříž uvedou sekty zatracení, toho Pána, kterýž je vykoupil, zapírajíce, uvodíce na sebe rychlé zahynutí. A mnozí následovati budou jejich zahynutí, skrze něž cesta pravdy bude v porouhání dávána." 2 Pt 2,1.2. Ti, o nichž je zde zmínka, nejsou ti, kteří otevřeně tvrdí, že nevěří v Krista, nýbrž ti, kteří vyznávají, že věří pravdě ale svým hanebným charakterem ji potupují, způsobujíc, aby se o ní špatně mluvilo.

"A lakomě skrze vymyšlené řeči vámi kupčiti budou; kterýchž odsouzení již dávno nemešká a zahynutí jejich nespí." 2 Pt 2,3. "Tito pak jako nerozumná hovada, kteráž za přirozením jdou, zplozená k zjímání a k zahynutí, tomu, čemuž nerozumějí, rouhajíce se, v tom svém porušení zahynou. A odplatu nepravosti ponesou, jakožto ti, kteří sobě za rozkoš položili, aby se každý den v libostech svých kochali, poskvrny a mrzkosti, ti, kteříž s vámi hodujíce, ve svých lstech se kochají. Oči majíce plné cizoložstva a bez přestání hřešící, přeluzujíce duše neutvrzené, srdce majíce vycvičené v lakomství, synové zlořečenství. Kteříž opustivše cestu přímou, zbloudili, následujíce cesty Balámovy, syna Bozorova, kterýž mzdu nepravosti zamiloval.“ 2 Pt 2,12-15.

"Tiť jsou studnice bez vody, mlhy vichrem zbouřené, jimžto mrákota tmy schována jest na věčnost. Nebo přepyšně marné věci vypravujíce,“ vychloubajíce se svým světlem, svým poznáním a svou láskou k pravdě, "žádostmi těla a chlípnostmi loudí ty, ^{5T 146} kteříž byli v pravdě utekli od těch, jenž bludu obcují." 2 Pt 2,17.18.

V tomto porušeném věku, kdy nepřítel - ďábel obchází jako lev řvoucí hledaje koho by sežral - vidím potřebu ozvat se a varovat. "Bděte a modlete se, abyste nevešli v pokušení." Mt 14,38. Mnozí se skvělými dary se bezbožně odevzdávají satanově službě. Jak mám napomenout lid, který vyznává, že opustil svět a zanechal skutky temnosti, lid, který si Bůh vyvolil za zvěstovatele svého zákona, který však jako okázalý fíkovník, má jen zdánlivě plodné větve před tváří Všemohoucího, nepřináší však žádné ovoce k Boží slávě? Mnozí z nich pěstují hříšné myšlenky, nesprávné představy, neposvěcené touhy a nízké vášně. Bůh nenávidí ovoce takových stromů. Čistí a svatí andělé hledí na jejich jednání s odporem, zatím co satan jásá. Ó, kdyby se jen lidé zamysleli nad tím, kam je zavede přestupování Božího zákona! Přestoupení každopádně znevažuje Boha, uvádí kletbu na člověka. Takto musíme hledět na nepravost, ať je její vzezření jakkoli krásné a ať ji páchá kdokoliv.

Jako Kristova služebnice snažně prosím vás, kteří vyznáváte přítomnou pravdu, abyste se neprodleně vzepřeli každé nečistotě a opustili společnost těch, kteří šíří nečistý vliv. Zošklivte si tyto poskvrňující hříchy a odrazte je s nejrudší nenávistí. Utečte od těch, kteří by i jen v rozhovoru takto usměrňovali myšlenky: "nebo z hojnosti srdce ústa mluví." Mt 12,34.

Protože těch, kteří provádějí tyto poskvrňující hříchy stále přibývá a dostali by se do našich sborů, varuji vás, abyste jim nedávali žádný prostor. Odvraťte se od jejich cesty. I kdyby to byl nějaký Kristův následovník, je to satan v lidské podobě. Vypůjčil si nebeský oděv, aby mohl lépe sloužit svému mistru, satanu. Ani na chvíli ^{5T 147} byste neměli dát prostor nějaké tajné, nečisté myšlence, neboť už toto poskvrňuje duši, jako když nečistá voda zanáší potrubí, jimž protéká.

Zvolte si raději chudobu, opovržení, odloučení od přátel nebo jakékoliv utrpení, než hříchem poskvrnit duši. Raději zemřít, než zneuctít nebo přestoupit Boží zákon - mělo by být heslem každého křesťana. Jako lid vyznávající že je reformátorem a ochráncem nejslavnějších a očisťujících pravd Božího slova, musíme pozvednout úroveň mnohem výš, než je tomu nyní. S hříchem a hříšníky je třeba v církvi náhle skoncovat, aby se jiní nenakazili. Pravda a čistota vyžadují, abychom vykonali důkladnou očistu tábora od Achanů. Nechť ti, kdo jsou na zodpovědných místech, netrpí hřích žádného bratra. Ukažte mu, že buď se vzdá svých hříchů, anebo bude z církve vyloučen.

Když jednotliví členové církve budou jednat jako praví následovníci toho tichého a laskavého Spasitele, bude méně přikrývání a omlouvání hříchů. Všichni se budou snažit jednat jako by byli v Boží přítomnosti. Uvědomí si, že Jeho všemohoucí oko je ustavičně pozoruje a že pozná i ty nejtajnější myšlenky. Charakter, pohnutky, touhy a předsevzetí jsou oku Všemohoucího tak jasné, jako světlo slunce. Jen málo věřících na to myslí. Velká většina si ani zdaleka neuvědomuje, jak strašně budou muset účtovat při Božím soudu všichni přestupníci Božího zákona.

Můžete se vy, kteří vyznáváte, že jste přijali tak velké světlo, spokojit s nějakým nižším stupněm? Jak vážně a ustavičně bychom měli hledat Boží přítomnost a uskutečnění vznešených pravd nyní, když se všemu přiblížil konec a Soudce celé země stojí u dveří! Jak můžete zanedbávat jeho spravedlivé, svaté požadavky? Jak můžete hřešit v přítomnosti Boží? Jak můžete pěstovat nesvaté a nízké vášně před pronikavým pohledem čistých andělů, Vykupitelem, který dal sám sebe za vás, ^{5T 148} aby vás vykoupil z každé nepravosti a očistil si lid zvláštní, horlivý pro dobré skutky? Hledíte-li na to vše ve světle Kristova kříže, což se vám nebude zdát hřích příliš nízký, příliš nebezpečný, abyste si s ním zahrávali na prahu věčného života?

Mluvím k našemu lidu. Přimknete-li se lépe k Ježíši a vynasnažíte-li se ozdobit své vyznání spořádaným životem a zbožnou mluvou, vaše nohy budou uchráněny před blouděním po zakázaných stezkách. Jen budete-li bdít, neustále bdít na modlitbách, budete-li všechno konat jako byste byli v bezprostřední blízkosti Boží, budete zachráněni od povolnosti k pokušení a můžete doufat, že budete zachováni čistí, bez poskvrny a nečistoty až do konce. Zachováte-li počátek své naděje pevně do konce, vaše cesty budou upevněny v Bohu a to, co začalo milostí, bude korunovat sláva v království našeho Boha. Ovocem Ducha je: láska, radost, pokoj, tichost, dobrotivost, dobrota, věrnost, krotkost, středmost. Je-li Kristus v nás, ukřižujeme tělo s jeho touhami a vášněmi.