Pravý misijní duch je Duch Kristův. Spasitel světa byl velkým vzorem misionářů. Mnozí z jeho následovníků vážně a nesobecky pracovali v díle záchrany duší. Ale žádné úsilí člověka nelze srovnat se sebezapřením, obětí a ochotou našeho Vzoru.

Láska, kterou nám Kristus prokázal, je nesrovnatelná. S jakou oddaností pracoval! Jak často býval sám ve vroucí modlitbě na svahu hory nebo v ústraní zahrady, kde své úpěnlivé prosby „s křikem velikým a slzami obětoval“. (Žid 5,7) Jak vytrvale předkládal své prosby za hříšníky! Dokonce na kříži zapomněl na své vlastní utrpení ve své hluboké lásce k těm, které přišel zachránit. Jak studeně působí naše láska, jak slabě naše útrpnost ve srovnání s láskou a účastí našeho Spasitele! Ježíš dal sebe sama, aby zachránil lidské pokolení; a přece jak jsme hned ochotní se vymlouvat, jestliže máme všechno své Ježíšovi obětovat! Náš Vykupitel snášel namáhavé svízele, trpěl potupu a strasti. Byl odmítán, tupen a posmíván ve velkém díle, pro které přišel na zem.

Milí bratři a sestry, tažte se: který vzor budeme následovat? Já vám nepoukazuji na velké a dobré lidi, nýbrž na Vykupitele světa. Kdybychom měli pravého misijního ducha, museli bychom být proniknuti Kristovou láskou. Hleďme na Vůdce a Dokonavatele víry, studujme jeho charakter, pěstujme jeho ducha mírnosti a pokory a kráčejme v jeho šlépějích.

Mnozí myslí, že misijní duch, schopnost misijně pracovat, je zvláštní dar, který je propůjčen kazatelům a několika málo členům církve, a že všichni ostatní jsou ^{5T 386} pouze diváky. Nikdy nebylo většího omylu. Každý pravý křesťan má misijního ducha, neboť být křesťanem znamená být podobným Kristu. Nikdo nežije sám sobě a "kdo Ducha Kristova nemá, tenť není jeho". Řím 8,9 Každý, kdo okusil sílu budoucího světa - ať je mladý nebo starý - je pohnut Duchem, který pudil Krista. Prvním podnětem obnoveného srdce je, aby také jiné přivedl ke Spasiteli. Kdo nemá tuto touhu, dokazuje, že svou první lásku ztratil. Proto ať zkoumá své srdce přesně ve světle Božího slova a opravdově dychtí po novém křtu Kristovým Duchem. Měl by prosit o hlubší pochopení té podivuhodné lásky, kterou k nám projevil Ježíš, když opustil království slávy a přišel na padlý svět, aby zachránil ztracené.

Na vinici Páně je práce pro každého z nás. Nesmíme ale hledat místo, které nám slibuje nejlepší radost a největší zisk. Pravá víra je prosta sobectví. Misijní duch je duchem osobní obětavosti. Máme vždy a všude pracovat pro Mistrovo dílo, až do posledního využití.

Jakmile je někdo obrácen, vznikne v srdci vážná touha, vypravovat příteli nebo sousedovi o vzácném světle, jež září z Písma svatého. Ve svém nesobeckém úsilí, aby jiné zachránil, stává se živým listem, který všichni lidé znají a čtou. Každodenním životem dokazuje, že se obrátil ke Kristu a stal se jeho spolupracovníkem.

V celku jsou adventisté sedmého dne štědří a vroucího srdce. Při hlásání pravdy na tuto dobu je možné se spoléhat na jejich silný a pohotový soucit. Jakmile jim poukážeme na vhodný předmět pro jejich štědrost a obrátíme-li se na jejich uznání a na jejich svědomí, můžeme si být vždy jisti srdečnou odpovědí. Jejich dary na podporu díla dosvědčují, že je to pro ně věcí pravdy. Jsou však zde i výjimky. Ne všichni, kteří tvrdí, že mají pravou víru, jsou opravdovými, upřímnými věřícími. ^{5T 387} Totéž platilo v době Kristově. Dokonce mezi apoštoly byl jeden Jidáš, tím ale není řečeno, že všichni projevovali tutéž povahu. Nemáme důvod k malomyslnosti, protože víme, že tak mnozí jsou oddáni věci pravdy a jsou ochotní na její rozšíření přinést velkorysé oběti. Přesto panuje stále ještě velký nedostatek a velká potřeba. Ještě je málo pravého misijního ducha. Všichni misijní pracovníci měli by cítit se svými bližními onu hlubokou účast, která spojuje srdce se srdcem v Ježíšově lásce. Proste opravdově o božskou pomoc a pracujte moudře, abyste získali duše pro Krista. Chladné a bojácné úsilí nedokáže nic. Je třeba, aby Duch Kristův sestoupil na prorocké syny. Pak budou dávat najevo takovou lásku k lidem, jak Ježíš sám ukázal svým životem.

Příčinu nepatrné horlivosti ve víře a nedostatečné vzájemné lásky ve sboru je třeba hledat v usínajícím misijním duchu. Jak málo se nyní mluví o Kristově příchodu, což bylo dříve předmětem uvažování a rozhovorů. Jeví se nevysvětlitelná nechuť, vzrůstající nepřekonatelný odpor k náboženským rozhovorům; a místo toho je slyšet neužitečné, lehkovážné povídačky, a to dokonce mezi těmi, kteří se veřejně hlásí ke stoupencům Kristovým.

Moji bratři a sestry, netoužíte zlomit okouzlení, které vás drží? Chcete se probudit ze své těžkopádnosti, která je tak podobná smrtelné strnulosti? Pusťte se do práce, ať máte k tomu chuť, nebo ne! Vytrvalým, osobním úsilím přivádějte duše k Ježíši a k poznání pravdy! Při takové práci budete povzbuzeni a posíleni; práce vás oživí a upevní. Cvičením vám budou přibývat duchovní síly, takže s větším úspěchem budete také pracovat na svém vlastním spasení. Smrtelná ztrnulost zachvátila mnohé, kteří se přiznávají ke Kristu. Snažte se je probudit. Varujte je, proste je, vlídně jim domlouvejte. Modlete se, aby působením něžné Boží lásky roztála a rozehřála se jejich ledová povaha. I když hned nechtějí slyšet, přesto není vaše námaha marná. Jestliže se snažíte být požehnáním pro jiné, budete sami požehnáni. ^{5T 388}

Máme sice teorii pravdy, ale nyní musíme také vážně usilovat o její posvěcující moc. Neodvažuji se mlčet v této nebezpečné době. Je doba pokušení a sklíčenosti. Jsme obklopeni satanovými úskoky a měli bychom se úžeji semknout, abychom čelili jeho moci. Měli bychom být jedné mysli, hovořit právě o těch věcech a jako jedněmi ústy velebit Boha. Pak můžeme úspěšně připravovat obsáhlejší plány a pečlivou misijní prací využít každé nadání, jaké můžeme upotřebit v různých odvětvích díla.

Snahou misionářů šíří světlo pravdy své jasné paprsky na svět. Tisk je prostředek, který dojde k mnohým, k nimž není možno kazateli dojít. Mnoho práce by bylo možno učinit, kdyby se lidem nabídla bible v nezměněné formě. Neste proto Boží slovo ke všem dveřím, dávejte jeho jasné výroky každému důrazně na vědomí, opakujte všem Spasitelův rozkaz: "Ptejte se na písma" J 5,39 Napomínejte je, aby bibli brali tak, jak je, aby úpěnlivě prosili o osvícení shůry a pak, když světlo svítí, radostně přijímali každý drahocenný paprsek světla a nebáli se následků.

Pošlapaný Boží zákon musí být opět povýšen před lidmi. Jakmile se opravdově a pokorně obrátí k Písmu svatému, bude jim shůry odhaleno poznání podivuhodných věcí z Božího zákona. Významné pravdy, jež pověrami a falešným učením byly dlouho zatemněny, budou vysvítat z osvětlených stran svatého slova. Živé Boží slovo vydá své staré a nové poklady a přinese světlo a radost všem, kteří je chtějí přijmout. Mnozí budou probuzeni ze svého spánku. Vstanou jako z mrtvých a přijmou světlo a život, jak to může dát jedině Kristus. Boží děti ve víře pochopí nyní pravdy, které byly velkému rozumu uzavřeny. Je jim jasně zjeveno, co bylo zahaleno duchovnímu zraku nejučenějších vykladačů slova, protože oni jako saduceové před věky neznali Písmo a Boží moc. ^{5T 389}

Kdo zkoumá Bibli s upřímným úsilím, aby poznal a řídil se Boží vůlí, stane se moudrým ke spasení. Sobotní škola je důležitým odvětvím misijní práce, nejen tím, že mladým a starým dává poznání Božího slova, ale proto, že v nich probouzí lásku ke vznešeným pravdám a touhu po osobním studiu a především je učí, aby svůj život zařídili dle jeho svatých pouček.

Všichni, kteří si vybrali Boží slovo za směrnici svého života, dostávají se spolu do úzkých vztahů. Bible je tím poutem, jež je spojuje. Kdo se ale neskloní před svatým slovem jakožto neomylnou směrnicí, nebude vyhledávat jejich společnost. Nebudou se moci sjednotit ve víře a v životě. Mezi nimi nemůže nastat soulad, jsou nesmiřitelní. Jako adventisté sedmého dne, nedbáme na zvyky a tradice, odvoláváme se na jasné "tak mluví Pán" a proto nemůžeme souhlasit s velkým množstvím, které učí lidskému učení a poslouchá lidské zákony.

Všichni, kteří se zrodili z Boha, budou Kristovými spolupracovníky. Oni jsou solí země. "Jestliže sůl zmařena bude, čím bude osolena?" Když víra, kterou vyznáváme, neobnovuje naše srdce a neposvěcuje náš život, jak se má potom stát pro nevěřící zachraňující silou? "K ničemuž se nehodí více, než aby byla ven vyvržena a od lidí pošlapána." Mt 5,13 Víra, která nevyzařuje do světa obnovující sílu, je bezcenná. Nemůžeme se, pokud se týká našeho spasení, na ni spoléhat. Čím dříve odložíme takovou víru, tím lépe, neboť je nepravá a bez síly.

Máme sloužit našemu nebeskému Vojevůdci a čelit každému protichůdnému vlivu, chceme-li být Božími spolupracovníky. Nám přidělenou úlohou je rozsívat símě evangelia u všech vod. V tomto díle musí každý převzít určitou úlohu. Propůjčená nám mnohonásobná Kristova milost ustanovuje nás za správce darů, které musíme rozmnožit, když je přineseme směnárníkům, aby Mistr až je požádá zpět, mohl obdržet své vlastnictví s úroky.