Světáctví a sobectví zbavily církev mnoha požehnání. Chceme-li zdůvodnit ochablost církve, nemáme žádné právo předpokládat, že byla pobavena božského světla a moci nějak náhodně. Úspěch minulosti, který byl výsledkem patřičně úměrného snažení, odporuje takové představě. Úspěch byl vždy úměrný vynaloženému úsilí. Pouze malý počet pracovníků a obětí je jediným důvodem omezené prospěšnosti církve. Ochabl misijní duch, ochablo posvěcení, mezi členy církve existuje sobectví, chamtivost, chtivost a podvod.

Nezajímá se snad Bůh o tyto věci? Nemůže číst úmysly a záměry srdce? Opravdová, vroucí, zkroušená modlitba by otevřela nebeská okna a přivodila déšť milosti. Jeden pronikavý, upřený pohled na Kristův kříž, by byl lékem na jejich světáctví a naplnil jejich duši pokorou, pokáním a vděčností. Pak by pocítili, že nejsou svoji, nýbrž, že jsou koupeni Kristovou krví.

Smrtelná duchovní nemoc ovládla církev. Její členy ranil satan, oni však nechtějí pohlédnout na Kristův kříž jako Izraelité hleděli na měděného hada, aby mohli žít. Svět na ně útočí tolika požadavky, že nemají čas hledět na golgatský kříž tak dlouho, aby postřehli jeho slávu anebo pocítili jeho moc. Když tu a tam uvidí nějaký záblesk sebezapření a sebeovládání, které pravda vyžaduje, není jím to vhod a obracejí svou pozornost ^{5T 203} jiným směrem, aby na to co nejdřív zapomněli. Pán nemůže použít svůj lid a učinit ho užitečným, dokud pečlivě neplní Jeho dané podmínky.

Všude je veliká touha po světle, které Bůh dal svému lidu, avšak tyto výzvy jsou většinou marné. Kdo cítí břímě zodpovědnosti aby se posvětil Bohu a jeho dílu? Kde se připravují mladí lidé odpovědět na tuto výzvu? Před námi jsou otevřena rozsáhlá území, kde světlo pravdy dosud neproniklo. Kamkoliv se podíváme, všude vidíme připravenou hojnou žeň, chybí však ženci. Lidé prosí o vítězství pravdy. Co znamenají vaše modlitby, bratři? Po jakém úspěchu toužíte? Vyhovět svému pohodlí, své sobecké povolnosti? Po úspěchu, který se dostaví sám, bez jakéhokoliv vašeho úsilí?

V církvi musí nastat rozhodná změna, která nebude pohodlná těm, kdo se nepohnou z místa dřív, než pracovníci připraveni pro vážné dílo mohou být vysláni do pole. Musí nastat probuzení, duchovní obnova. Nutno zvýšit teplotu křesťanské zbožnosti. Nutno připravit a uskutečnit plány pro zvěstování pravdy všem národům světa. Satan uspává vyznavače Krista, zatímco duše kolem nás hynou a čím omluví Mistru svou nedbalost?

Kristova slova se týkají církve: "Co tu stojíte celý den nečinně?" Mt 20,6. Proč nějak nepracujete na jeho vinici? Opětovně vás vybízí: "Odejděte i vy do mé vinice." Mt 20,7. Velká většina však na tuto milostivou výzvu nebes nedbala. Což není nejvyšší čas, abyste poslechli přikázání Boží? Pro každého vyznavače Kristova je tu určitý úkol. Nebeský hlas ^{5T 204} vás se vší vážností zve k povinnosti. Poslouchejte tento hlas a jděte do práce okamžitě, kdekoliv a k čemukoliv. Co tu stojíte celý den nečinně? Je zde pro vás určitá práce - práce vyžadující naše nejlepší síly. Každý vzácný moment života se týká určité povinnosti, kterou musíte splnit svému Bohu anebo svým spolubližním a přece zahálíte!

Ještě má být vykonáno veliké spásné dílo pro záchranu duší. Každý anděl v slávě je zapojen do tohoto díla, zatímco každý démon temnosti mu odporuje. Kristus nám ukázal velikou cenu duší v tom, že přišel na tento svět se srdcem plným věčné lásky a nabídl člověku, že se může stát dědicem všeho Jeho bohatství. Odhaluje nám lásku Otce k ztracenému lidstvu a představuje Ho jako spravedlivého a ospravedlňujícího každého věřícího

"Vždyť ani Kristus nejednal podle své libosti." Ř 15,3. Nic nečinil sám pro sebe; všechno konal ve prospěch padlého člověka. Sobectví bylo před ním potupeno. Vzal na sebe naši přirozenost, aby trpěl místo nás. Sobectví a hříchy světa se staly běžnými hříchy církve. Sebeobětováním pro blaho lidí Kristus zasáhl kořen všeho sobectví. Nic si neponechal, ani svou čest a nebeskou slávu. Očekává podobné sebezapření a oběť ze strany těch, kterým přišel požehnat a zachránit. Od každého vyžaduje práci podle daných schopností. Každá světská úvaha by měla ustoupit v zájmu Boží slávy. Touha po světských vymoženostech je zdůvodněna jedině zájmem o lepší šíření Božího díla.

Kristovy zájmy, jakož i zájmy jeho následovníků by měly být sjednoceny; avšak svět soudí, že tyto zájmy jsou tak oddělené a odlišné, neboť ti, kdo tvrdí, že jsou Kristovi, sledují své vlastní cíle tak dychtivě a promarňují svůj majetek tak sobecky, jako nevěřící. Světský úspěch je na prvním místě, nic se mu nevyrovná. Kristovo dílo musí čekat, dokud nenahromadí jistý obnos pro sebe. Za každou cenu usilují o zvýšení ^{5T 205} svých příjmů. Duše musí hynout bez poznání pravdy. Jakou cenu má duše, za kterou Kristus zemřel v porovnání s jejich zisky, s jejich obchodem, domy a pozemky? Duše musí čekat dokud se připraví, aby mohli něco udělat. Bůh vyzývá líné a nevěrné služebníky, avšak mamon je na ně pyšný jako na své nejusilovnější a nejodevzdanější sluhy. Oni obětují statky svého Pána na pohodlí a zábavu. Jejich modlou je vlastní já.

Nečiníme nic, abychom přivedli duše k Ježíši, který obětoval všechno pro naši záchranu! Sobectví vyhání štědrost a lásku Kristovu z církve. Milióny z Božích prostředků jsou promarněny na uspokojení světské vášně, zatímco jeho pokladna je prázdná. Nevím jak bych představila tuto věc před vás tak, jako byla ukázána mně. Tisíce dolarů jsou každoročně utráceny na ukojení pýchy v odívání. Tytéž prostředky měly být použity v našich misijích. Byly mi ukázány rodiny, které pokrývají své stoly vším možným přepychem a uspokojí téměř každou touhu po krásném oděvu. Mají výnosné postavení nebo dostávají dobrou mzdu, avšak téměř každý dolar utrácí pro sebe, nebo pro své rodiny. Je to napodobování Krista? Jakou zodpovědnost tito lidé cítí, aby pečlivě šetřili a odepřeli svým sklonům a tak mohli více udělat pro pokrok Božího díla na zemi? Kdyby bratr Andrews měl možnost použít něco z těchto prostředků takto neužitečně promarněných, bylo by to pro něho velikým požehnáním, neboť by měl možnost opatřit si takové vymoženosti, které by mu pomohly prodloužit život. Toto misijní dílo mohlo být rozšířeno stonásobně, kdyby bylo možno použít více prostředků pro rozsáhlejší plánování. Avšak prostředky, které Bůh určil pro tento účel, jsou promrhány na to, co se pokládá za potřebné pro pohodlí a štěstí a co by nebylo takovým hříchem vlastnit, kdyby tak velice nebylo zapotřebí prostředků pro šíření pravdy. Jak mnozí z vás, milí bratři, hledáte své vlastní zájmy a ne věci, které jsou Ježíše Krista! ^{5T 206}

Předpokládejte, že by Kristus přebýval v každém srdci a sobectví ve všech svých podobách by bylo vyhnáno z církve, jaký by byl výsledek? Soulad, jednota a bratrská láska by byly tak zřejmé, jako v církvi, kterou Kristus založil na počátku. Křesťanská aktivita by byla viditelná všude. Celá církev by hořela jako obětní plamen k Boží slávě. Každý křesťan by přinesl ovoce svého sebezapření na oltář. Mnohem větší aktivita by byla při vynalézání skvělých pracovních metod a při studování jak se přiblížit k ubohým hříšníkům, aby byli zachráněni od věčné zkázy.

Kdybychom se odívali prostě, ozdobovali střízlivě, nedbali na módu, kdyby na našem stole byl vždy jednoduchý, zdravý pokrm bez jakéhokoliv přepychu a výstřednosti, kdyby naše domy byly budovány ve vší prostotě a zařizovány podobně, svědčilo by to o posvěcující moci pravdy a výmluvně by to působilo na nevěřící. Pokud se však v těchto věcech přizpůsobujeme světu a v některých případech viditelně usilujeme vyniknout nad světské lidi ve vrtošivé výzdobě, pak kázání pravdy bude mít jen malý, ne-li žádný účinek. Kdo uvěří vznešené pravdě na přítomnou dobu, když ti, kteří pravdu již vyznávají, protiřečí víře svými skutky? Nebeské průduchy nám nezavřel Bůh, nýbrž naše vlastní přizpůsobování se zvykům a způsobům světa.

Třetí anděl ze 14. kap. Zjevení je představen v rychlém letu prostředkem nebes, volající: "Tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázání Božích a víry Ježíšovy." Zde je zobrazena povaha díla Božího lidu. Mají tak významné poselství, že je zobrazuje let při šíření zvěsti tomuto světu. Ve svých rukou drží chléb života pro hladovějící svět. Kristova láska je nutí. ^{5T 207} Toto je to poslední poselství. Více jich nebude, žádné další pozvání milosti nemá být dáno, vykoná-li toto poselství své dílo. Jaké poslání! Jaká zodpovědnost spočívá na všech, aby zvěstovali milostivé pozvání. "Duch a nevěsta praví: Pojď. Kdo to slyší, řekni také: Přijď. Ať přijde žíznivý a kdo chce, ať nabere vodu života zdarma." Zj 22,17.

Každý kdo slyší, má říci: Přijď. Nejen kazatelé, nýbrž lid. Všichni se mají zapojit do tohoto pozvání. Nejen svým vyznáním, nýbrž svým charakterem i zevnějškem mají všichni působit přesvědčivým vlivem. Byli učiněni důvěrníky světa, vykonavateli vůle Toho, který dal lidem svatou pravdu. Kéž by si všichni uvědomili důstojnost a slávu svého, Bohem jim svěřeného poslání.