"Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Jezukrista, kterýž požehnal nám všelikým požehnáním duchovním v nebeských věcech v Kristu, jakož vyvolil nás v něm..., abychom byli svatí a neposkvrnění před obličejem jeho v lásce, předzřídiv nás k zvolení za syny skrze Ježíše Krista pro sebe... k chvále slávy milosti své, kterouž vzácné nás učinil v tom Nejmilejším, v němž máme vykoupení skrze krev jeho, totiž odpuštění hříchů, ^{5T 730} podle bohatství milosti jeho." Ef 1,3-7

"Ale Bůh, bohatý jsa v milosrdenství pro velikou lásku svou, kterouž zamiloval nás, také i nás, když jsme mrtví byli v hříších, obživil spolu s Kristem ... a spolu s ním vzkřísil i posadil na nebesích v Kristu Ježíši, aby ukázal v věku budoucím nepřevýšené bohatství milosti své, z dobroty své k nám v Kristu Ježíši." Ef 2,4-7

Těmito slovy se pokusil "starý Pavel", "vězeň Ježíše Krista", ze svého vězení v Římě písemně vyložit svým bratřím, co nemohl plně popsat slovy, "ta nestihlá bohatství Kristova" Ef 3,8 , ty poklady milosti, jež padlým synům lidským jsou ochotně nabízeny. Vykupitelský plán byl založen na oběti, na daru. Apoštol praví: "Nebo znáte milost Pána našeho Jezukrista, že pro vás učiněn jest chudý, jsa bohatý, abyste vy jeho chudobou zbohatli." 2K 8,9 "Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal.“ Kristus „dal sebe samého za nás,aby nás vykoupil od všeliké nepravosti." Tt 2,14 Korunou požehnání našeho vykoupení je dar z "milosti Boží, život věčný v Kristu Ježíši, Pánu našem." Ř 6,23

"Čeho oko nevídalo, ani ucho neslýchalo, ani na srdce lidské nevstoupilo, to připravil Bůh těm, kteříž jej milují."1K 2,9 Určitě žádný člověk, který uvažuje o bohatství Jeho milosti, nemůže opomenout zvolat s apoštolem: "Díky pak Bohu z nevýmluvného daru jeho." 2K 9,15

Jako vykupitelský plán začíná a končí darem, tak se to má skutečně stát. Tentýž obětní duch, který nám získal spasení, bude přebývat v srdcích všech, kteří ten nebeský dar obdrželi. Apoštol Petr praví: "Jeden každý jakž vzal dar, tak vespolek tím sobě přisluhujte, jako dobří šafáři rozličné milosti Boží." 1Pt 4,10 Když Ježíš rozesílal své učedníky, ^{5T 731} pravil k nim: "Darmo jste vzali, darmo dejte." Mt 10,8 Je-li někdo v úplném společenství s Kristem, pak není ani sobecký ani uzavřený. Kdo pije vodu života, shledá, že v něm bude studnice "vody prýštící se k životu věčnému". J 4,14 Přebývající v něm Duch Kristův podobá se studni, která vytryskla v poušti a občerstvuje všechny, kteří umírají a způsobuje, že jsou chtiví pít vodu života. Tentýž Duch lásky a sebeobětování, jenž přebýval v Kristu, pudil apoštola Pavla k jeho různorodé práci. Pravil: "Nebo Řeků i kterýchkoli jiných národů, i moudrých i nemoudrých, dlužník jsem." Ř 1,14 "Mně nejmenšímu ze všech svatých dána jest milost ta, abych mezi pohany zvěstoval ta nevystihlá bohatství Kristova." Ef 3,8

Je to Boží vůlí, že Jeho církev má vyzařovat před světem plnost a plnou hojnost, kterou v Něm nacházíme. Neustále se nám dostává Božího dobrodiní. Tím, že je prokazujeme jiným, máme světu představovat lásku a dobročinnost Kristovou. Nyní, kdy celé nebe je v pohybu a posílá posly do všech úhlů země, aby vykupitelské dílo pokračovalo, má církev živého Boha rovněž spolupůsobit s Kristem. Jsme údy na Jeho duchovním těle. On jako hlava vládne všemi údy těla. Ve své nekonečné milosti Ježíš sám působí na lidské srdce a způsobuje tak úžasnou duchovní přeměnu, že andělé se dívají plni údivu a radosti. Táž nesobecká láska, kterou se vyznačuje Mistr, zjeví se v povaze a životě Jeho pravých následovníků. Kristus očekává, že lidé se stanou účastni Jeho božské přirozenosti, dokud žijí na tomto světě, a že takto bude se v nich odrážet nejen Jeho sláva ku poctě Otce, nýbrž že také osvětlí temnotu světa leskem z nebe. Takto se mají vyplnit Kristova slova: "Vy jste světlo světa." Mt 5,14

"Boží jsme zajisté pomocníci." 1K 3,9 "Šafáři rozličné milosti Boží." 1Pt 4,10 Poznání Boží milosti, pravdy jeho Slova, ^{5T 732} ale také pozemské statky, jako čas, prostředky, schopnosti a vliv, to všechno jsou Boží odkazy, jichž máme používat k Jeho cti a k záchraně duší. Nic nemůže víc urazit Boha, který stále požehnává člověka svými dary, jako když člověk sáhne sobecky po těchto darech, aniž Dárci za ně něco nahradí. Ježíš je nyní v nebi, kde pro ty, kteří Ho milují, připravuje příbytky - ano, daleko víc než příbytky, království, které nám má náležet. Ale všichni, kteří chtějí být účastni těchto požehnání, musí ku blahu jiných také mít podíl na sebezapření a sebeobětování Kristově.

Ještě nikdy nebyla vážná a obětavá práce v Kristově díle tak potřebná jako nyní, kdy doba se zkoušky rychle blíží svému konci a světu má být hlásáno poslední milostivé poselství. Mé srdce je uchváceno, neboť macedonské volání zaznívá ze všech světových stran, z měst a vesnic USA, z druhé strany Atlantiku, z Pacifiku a ostrovů moře: "Přijda ... pomoz nám." Sk 16,9 Milí bratři a sestry, chcete odpovědět na toto volání? Chcete říci: "Uděláme to nejlepší a pošleme vám misionáře a peníze. Uskrovníme se ve výzdobě svých domů a naší osoby, jakož i v ukojení naší chuti k jídlu? Svěřené nám prostředky dáme Božímu dílu a zasvětíme se nepokrytě Jeho dílu?" Potřeby díla byly vyloženy, prázdné pokladny prosí nás důtklivě o pomoc. Jedna koruna má dnes větší cenu než v budoucnu deset.

Pracujte, moji bratři, pracujte, dokud máte k tomu možnost, dokud je den. Pracujte, neboť „přichází noc, když žádný nebude moci dělati." J 9,4 Nemůžete říci, jak brzy může nastat tato noc. Dnes máte příležitost, využijte ji. Když někdo nemůže osobně pracovat v misijním díle, pak ale může hospodárně žít a dát ze svých příjmů. Tak může svými prostředky umožnit zasílání časopisů ^{5T 733} a knih lidem, kteří nepoznali pravdu. Může vypomáhat uhradit vydání na misijní žáky, kteří se připravují na misijní činnost. Každou korunu, kterou můžete ušetřit, ukládejte do nebeské banky.

"Neskládejte sobě pokladů na zemi, kdež mol a rez kazí, a kdež zloději vykopávají a kradou. Ale skládejte sobě poklady v nebi, kdež ani mol ani rez nekazí a kdež zloději nevykopávají a nekradou. Nebo kdež jest poklad váš, tuť jest i srdce vaše." Mt 6,19-21

Toto jsou Ježíšova slova, který vás tak velice miloval, že dal svůj vlastní život, abyste mohli mít místo u něho v Jeho království. Nezneuctěte svého Pána, nedbajíce Jeho jasného příkazu.

Bůh vyzývá všechny, kteří jsou majiteli pozemků nebo domů, aby majetek prodali a peníze uložili tak, aby se zmírnila pronikavá tíseň v misijních polích. Jestliže jste jednou zakusili uspokojení, jež následuje za takovým jednáním, budete pokračovat na této cestě a prostředky, které vám Pán svěřil, poplynou stále do Jeho pokladnice, aby se duše obracely. Tyto duše budou taktéž projevovat pro Krista totéž sebezapření, šetrnost, a prostotu, aby rovněž mohly přinést Bohu oběť. Moudrým použitím takových prostředků mohou být získány zase jiné duše. Takovým způsobem dílo spěje rychle vpřed a to je znamením, že si člověk váží Božích darů. Dárce je ctěn a věrností svého šafáře veleben.

Když tak naléhavě prosíme o pomoc pro Boží dílo a poukazujeme na okamžité peněžní potřeby našich misijních polí, budou tím hluboce dotčeny svědomité duše, jež věří pravdě. Podobni chudé vdově, kterou Kristus chválil, protože do Boží pokladny vložila své dva šarty, dají při své chudobě až po hranici možností. Často si odepřou sami to opravdu nutné pro život. Na druhé straně jsou muži a ^{5T 734} ženy, kteří mají domy a pozemky, ale na svých pozemských pokladech lpí se sobeckou houževnatostí a nemají dost víry v Boha a Jeho poselství, aby své prostředky dali dílu. Takovým zvlášť platí Kristova slova: "Prodávejte statky své a dávejte almužnu." Lk 12,33

Psali mi chudí mužové a ženy a prosili o radu, mají-li prodat své domovy a výtěžek dát dílu k volnému použití. Pravili, že volání o prostředky pohnulo jejich srdcem a chtěli by něco učinit pro Mistra, který pro ně učinil všechno. Chtěla bych jim odpovědět: "Snad to není vaší povinností, abyste právě nyní prodali své malé usedlosti. Ale obraťte se sami na Pána. Pán jistě vyslyší vaše vážné modlitby o moudrost k poznání vaší povinnosti." Kdybychom prosili Boha více o nebeskou moudrost a méně hledali moudrost u lidí, daroval by nám Bůh více poznání s hůry a žehnal by pokornému modlitebníku. Ale komu Bůh svěřil statky, kdo má pozemky nebo domy, tomu mohu říci: "Začněte prodávat a dávejte almužnu. Nezdráhejte se. Bůh čeká od vás víc, než jste byli dosud ochotni učinit." Mluvím k vám, kteří vlastníte prostředky, abyste se zeptali v hluboké modlitbě: Jak dalece se vztahuje Boží požadavek na mne a na mé vlastnictví? Před námi je práce, která musí být vykonána dnes pro přípravu lidu, aby mohl obstát v den Hospodinův. Dílu musí být dány k volnému použití prostředky, aby se zachránili lidé, kteří pak rovněž mohou pracovat pro jiné. Buďte ochotní dát Bohu to, co mu náleží. Jedním z důvodů, že je tak veliký nedostatek Božího Ducha je to, že tak mnozí olupují Boha.

Zkušenost církve v Macedonii, jak ji Pavel popisuje, obsahuje poučení pro nás. On praví, že se nejdřív sami oddali Pánu. 2K 8,5 Potom byli ochotni také své prostředky dát pro Krista. "Že v mnohém zkušení soužení rozhojnila radost jejich a převeliká chudoba jejich rozhojněna jest v bohatství upřímnosti jejich. Nebo svědectví jim vydávám, že podle možnosti, ba i nad možnost hotovi byli, ^{5T 735} mnohými žádostmi prosíce nás, abychom tu milost a sbírku, která se děje na světě, na se přijali." 2K 8,2-4

Pavel stanovil pravidlo pro dávání na Boží dílo a praví nám k jakému výsledku to vede jak pro nás, tak pro Boha. „Jeden každý jakž uložil v srdci, ne s neochotnou myslí nebo z mušení. Neboť ochotného dárce miluje Bůh." "Ale totoť pravím: Kdo skoupě rozsívá, skoupě i žíti bude; a kdož rozsívá ochotně, ochotně i žíti bude." "Mocen jest pak Bůh všelikou milost rozhojniti v vás, abyste ve všem všudy všeliký dostatek majíce, hojní byli ke všelikému skutku dobrému... Ten pak, kterýž dává símě rozsívajícímu, dej i vám chléb k jedení a rozmnožiž símě vaše a přispořiž úrody spravedlnosti vaší, abyste všelijak zbohaceni byli ke všeliké sprostnosti, kteráž působí skrze nás, aby díky činěny byly Bohu." 2K 9,6-11

Nesmíme si myslet, že můžeme něco vykonat nebo dát, abychom si zakoupili Boží přízeň. Apoštol praví: "A co máš, ježto bys nevzal? A když jsi vzal, proč se chlubíš, jako bys nevzal?" 1K 4,7 Když David a lid Izraele shromáždili připravený materiál na stavbu chrámu a král odevzdal poklad věrným knížatům, radoval se a děkoval Bohu slovy, jež by měla stále přebývat v srdcích dítek Božích: "A protož dobrořečil David Hospodinu před obličejem všeho shromáždění a řekl David: Požehnaný jsi Hospodine, Bože Izraele otce našeho od věků až na věky. Tvá jest ó Hospodine, velebnost i moc i sláva, i vítězství i čest, ano i všecko, což jest v nebi i na zemi... A v ruce tvé jest i to, kohož chceš zvelebiti a upevniti. Nyní tedy Bože náš, děkujeme tobě a chválíme jméno slávy tvé. Nebo kdo jsem já a kdo jest lid můj, abychom mohli míti moc k tak dobrovolnému obětování tobě? Od tebe jest zajisté všecko ^{5T 736} a i to z ruky tvé dali jsme tobě. Nebo my příchozí jsme a hosté před tebou, jakož i všichni otcové naši; dnové naši jsou jako stín běžící po zemi beze vší zástavy. Hospodine, Bože náš, všecka ta hojnost, kterouž jsme připravili k stavění domu tvého, jménu svatému tvému, z ruky tvé jest a tvé jsou všecky věci. Známť pak, Bože můj, že ty zpytuješ srdce a upřímnost oblibuješ; protož já z upřímnosti srdce svého ochotně obětoval jsem toto všecko. Ano i lid tvůj, kterýž se teď shledal, viděl jsem, jak s radostí chtivě obětuje tobě." 1Pa 29,10-17

Bůh opatřil svému lidu bohatství země a jeho Duch způsobil, že Izraelité ochotně přinášeli své poklady pro chrám. Všecko přišlo od Hospodina. Kdyby Jeho božská síla nepohnula srdci lidu, pak by bylo královo úsilí marné a chrám by nikdy nebyl postaven.

Vše, co lidé dostávají z Boží hojnosti, zůstává Božím vlastnictvím. Cokoli je nám svěřeno ze vzácných a krásných statků země, bylo nám předáno, aby nás Bůh zkoušel, aby poznal, jak hluboká je naše láska k Němu a zdali si vážíme Jeho dobroty. Ať jsou to hmotné nebo duchovní statky, máme je ochotně jako oběť položit k Ježíšovým nohám.

Nikdo z nás nemůže obstát bez Božího požehnání, ale když Bůh chce, může své dílo vykonat bez lidské podpory. Avšak on dal každému jeho dílu a svěřil lidem jako svým šafářům hmotné nebo duchovní statky. Cokoliv dáme Bohu, bude jeho milosti a dobrotou nám připočteno jako jeho věrným šafářům. Ale máme si vždy uvědomit, že toto dílo není vybudováno na lidských výkonech. Ať zdatnost člověka je jakkoliv veliká, přece nemá nic, co mu Bůh nedal a co nemůže odejmout, když takové vzácné důkazy jeho přízně nejsou oceněny nebo správně upotřebeny. Boží andělé, jejichž schopnost chápání není zakalena hříchem, poznávají, že nám dary nebes byly propůjčeny k tomu, ^{5T 737} aby byly velikému Dárci navráceny k rozmnožení Jeho slávy. S Boží svrchovaností je nejtěsněji spojeno blaho člověka. Boží nádhera je jeho tvorům k radosti a k požehnání. Snažíme-li se velebit Boží čest, pak usilujeme o ten nejvyšší statek, který vůbec můžeme obdržet. Milí bratři a sestry v Pánu, Bůh vás vyzývá, abyste všechny své schopnosti a všechny dary, jež jste od Něho dostali, zasvětili jeho službě. On chce, abyste jako David zvolali: "Od tebe jest zajisté všecko, a i to z ruky tvé dali jsme tobě." 1Pa 29,14