Božímu lidu nastává veliká krize. Krize přichází na svět. Brzy vypukne nejosudnější boj všech dob. Události, na jejichž příchod jsme na základě prorockého slova poukazovali více než před čtyřiceti lety, se valí před našimi zraky. Zákonodárcům USA již byla doporučena otázka dodatku k ústavě, jímž se má omezit svoboda svědomí. Nucené svěcení neděle stalo se otázkou národního zájmu a významu. My víme dobře, jaké následky bude mít toto hnutí. Ale jsme připraveni na tento výsledek? Splní-li jsme věrně Bohem nám svěřenou povinnost a varovali jsme lidi před očekávaným nebezpečím?

I mezi těmi, kteří podporují hnutí pro nucené svěcení neděle jsou lidé, jejichž oči jsou zavřeny před následky tohoto úsilí. Oni nevidí, že bojují přímo proti náboženské svobodě. Mnozí lidé nikdy nepoznali, že Bible požaduje svěcení soboty a že odůvodnění, na němž spočívá zavedení neděle, je falešné. Každé hnutí na podporu náboženského zákonodárství představuje vlastně ústupek papežství, jež po staletí ^{5T 712} stále bojovalo proti svobodě svědomí. Svěcení neděle ve smyslu takzvaného "křesťanského zařízení" děkuje za své trvání "tajemství bezbožnosti". Chtít vynutit svěcení neděle, znamená účinné uznávaní zásad, jež tvoří skutečný základní kámen Říma. Když USA tak daleko opustí směrnice své ústavy, že vydají nedělní zákon, pak tím protestantismus podává ruku papežství; to neznamená nic jiného, než že se oživuje tyranie, která tak dlouho horoucně čekala na opětné rozvinutí své násilnické nadvlády.

Když Nacionální reformní hnutí uplatňuje moc náboženského zákonodárství a dojde k jeho plnému rozvoji, bude projevovat tutéž nesnášenlivost a útisk, jež vládly v minulých staletích. Tehdy si lidská sdružení osobovaly božské přednosti a s despotickým násilím potlačovaly svobodu svědomí. Žalařování, vyhnanství a smrt byly osudem těch, kteří se protivili jejich nařízením. Když papežství nebo jeho učení opět přijde uzákoněním k moci, budou zase zapáleny ohně pronásledování proti všem, kteří své svědomí a pravdu nechtějí prodat kvůli obvyklým bludům. Tato pohroma je před uskutečněním.

Poněvadž nás Bůh seznámil s nebezpečím ležícím před námi, jak můžeme v Jeho očích obstát, když zanedbáváme vykonat vše, co je v naší moci, abychom přinesli toto poznání jiným? Můžeme se smířit s tím, abychom je ponechali bez varování před tím nebezpečím?

Hájíme-li Boží zákon, jemuž lidské zákony odnímají platnost, máme před sebou neustálý boj a jsme v nebezpečí, že budeme uvězněni nebo zbaveni majetku a dokonce i života. V této situaci, aby byl klid a mír, bude vedení státu žádat úplné podrobení se zemskému zákonu. Přitom bude mnohý uvádět z Písma potřebu takového počínání. "Každá duše vrchnostem poddána buď ... kteréž vrchnosti jsou, od Boha zřízené jsou." Ř 13,1 ^{5T 713}

Ale jak se chovali Boží služebníci v minulosti? Když po zmrtvýchvstání Kristově kázali o Něm jako o ukřižovaném, úřady jim přikázaly, aby již nemluvili nebo neučili v Ježíšově jménu. "Tedy Petr a Jan odpovídajíce jim, řekli: Jest-li to spravedlivé před obličejem Božím, abychom vás více poslouchali než Boha, suďte. Neboť my nemůžeme nemluviti toho, co jsme viděli a slyšeli." Sk 4,19.20 Pokračovali v kázání dobrého poselství o vykoupení skrze Krista a moc Boží provázela jejich zvěstování. Nemocní byli uzdravováni a tisíce se připojili k církvi. "Tedy povstav nejvyšší kněz a všichni, kteříž byli s ním (jenž byli saducejské sekty), naplněni jsou závistí. I vztáhli ruce na apoštoly a vsadili je do žaláře obecného." Sk 5,17.18

Avšak nebeský Bůh, mocný vládce nade vším, vzal tuto záležitost do svých vlastních rukou, neboť zde bojovali lidé proti Jeho dílu. On jim zřetelně ukázal, že nad lidmi stojí Panovník, jehož autority si mají vážit. Pán poslal v noci svého anděla, aby otevřel dveře žaláře a tyto muže, jež Bůh povolal ke svému dílu, vyvedl ven. Světští vladaři "přikázali jim, aby nikoli nemluvili ani neučili ve jménu Ježíšovu" Sk 4,18 , avšak Bohem vyslaný nebeský posel pravil: "Jděte a postavíce se, mluvte lidu v chrámě všecka slova života tohoto." Sk 5,20

Kdo se pokouší nutit lidi, aby se podrobili papežskému ustanovení a autoritu Boží pošlapává, koná něco podobného jako židovští vedoucí za dnů apoštolů. Když zákony pozemských mocnářů se protiví zákonům nejvyššího Panovníka nade vším, všichni skuteční Boží poddaní zachovají mu věrnost.

My, jako lid, jsme ještě nevykonali dílo, jež nám Bůh uložil. Ještě nejsme připraveni na situaci, do které nás přivede porušování nedělního zákona. Když poznáme znamení blížícího se nebezpečí, je naší povinností vzmužit se k ráznému jednání. Nikdo nesmí nečinně vyčkávat na pohromu a utěšovat se vírou, ^{5T 714} že toto dílo musí pokračovat, protože proroctví to předpovědělo a že Pán bude chránit svůj lid. Nekonáme Boží vůli, když tu sedíme s klidnou myslí a nepodnikáme nic, abychom zajistili svobodu svědomí. Vážné a naléhavé modlitby mají být vysílány vzhůru k nebi, aby tato pohroma byla zadržena, bychom mohli ukončit dílo, jež bylo tak dlouho zanedbáváno. Modleme se s největší vážností o to, a potom v souladu s našimi modlitbami jděme do práce. Může to vypadat, že satan jásá a že pravda je potlačena falší a bludem. Lid, nad nímž Bůh držel svou ochrannou ruku a země, která byla útočištěm Božích služebníků a zastánců Jeho pravdy, když byli pronásledováni pro svědomí, mohou přijít do nebezpečí. Ale Bůh touží, abychom si připomněli Jeho jednání s lidem v minulosti, když jej chtěl zachránit před jeho nepřáteli. Vždycky v největší nesnázi, když se zdálo, že není možná záchrana ze satanovy ruky, zvolil si čas k zjevení své moci. Lidská bezradnost je Boží příležitostí. Je možné, že Božímu lidu bude ještě poskytnut odklad, aby se probudil a nechal svítit své světlo. Kdyby bylo jen deset spravedlivých, byla by zachráněna zkažená města jordánské roviny. Nezadržuje Bůh, jako odpověď na modlitby svého lidu, také ještě dnes působení lidí, kteří chtějí zrušit Jeho zákon? Nemáme se vážně a pokorně utéci k trůnu milosti a úpěnlivě Boha prosit, aby zjevil svou ohromnou moc?

Když Boží děti zůstanou nadále lhostejné jako dosud, Bůh nemůže na ně vylit svého Ducha. Nejsou připraveny, aby s Ním pracovaly. Nejsou sto vystihnout situaci a nejsou si vědomy hrozícího nebezpečí. Jako ještě nikdy předtím měly by nyní poznat nutnost bdění a v práci držet spolu.

Důležitost zvláštní úlohy třetího anděla nebyla poznána. Boží vůlí bylo, aby se Boží lid rozhodně dostal dále, ^{5T 715} než se to děje dnes. A přece když nyní nastal pro ně čas, aby přijali boj, vyžaduje to přípravy. Když Nacionální reformní hnutí začalo podporovat opatření k omezení náboženské svobody, naši vedoucí mužové měli chápat situaci, měli vážně usilovat, aby těmto snahám čelili. Není v Božím plánu, aby někdo zadržoval Jeho lidu světlo - totiž přítomnou pravdu, které je potřebí pro tuto dobu. Ne všichni naši kazatelé, kteří kážou o poselství třetího anděla, skutečně chápou, co toto poselství oznamuje. Mnozí přikládali Národnímu reformnímu hnutí tak nepatrný význam, že nepovažovali za nutné, aby mu věnovali mnoho pozornosti, mínili dokonce, že kdyby tak přece učinili, vynaložili by čas na otázky, jež nemají nic společného s třetím andělským poselstvím. Kéž Pán odpustí našim bratřím, že skutečné poselství pro naši dobu takovým způsobem tak falešně vykládali.

Lidu se musí otevřít oči před nebezpečím přítomné doby. Strážní spí. Jsme roky pozadu. Ať hlavní strážní přece poznávají naléhavou nutnost, dávat pozor na to, aby neztratili příležitost zpozorovat nebezpečí.

Když vedoucí muži našich sdružení Bohem jim poslané poselství nyní nepřijmou a nepřejdou k činu, pak sbory utrpí velké škody. Když strážný vidí přicházet meč a hlasitě zatroubí, lid ve frontě uslyší varovné volání a všichni budou mít příležitost se připravit k boji. Avšak příliš často zde vedoucí stojí a váhavě a říká: "Nesmíme se ukvapit. Může to být omyl. Musíme být opatrní, abychom nezpůsobili falešný poplach." Jeho váhání a jeho nerozhodnost znamená: "Pokoj a klid. Jen se nerozčilujte a neznepokojujte. Tomu dodatečnému návrhu o náboženských otázkách věnovalo se více pozornosti než zasluhuje. Toto vzrušení zase pomine." Takovým způsobem popírá, že poselství přišlo ^{5T 716} od Boha a varování, jež mělo otřást sbory, pozbývá svého účelu. Trouba strážného nedává jasný tón a lid se nepřipravuje k boji. Strážný musí se mít na pozoru, aby jeho váhavostí duše neupadly do záhuby a jejich krev nebyla požadována z jeho ruky.

Již před mnoha lety jsme s tím počítali, že v USA bude vydán zákon o neděli a nyní, když toto hnutí se stalo skutečností, tážeme se: Splní náš lid zde svou povinnost? Můžeme k tomu přispět, abychom vysoko drželi korouhev a odpovědnost svěřit takovým mužům, kteří si cení náboženských práv a náboženské svobody? Rychlými kroky se přibližuje doba, kdy ti, kteří si vybrali raději příslušnost k Bohu, než ke člověku, pocítí útisk. Máme snad zneuctít Boha svým mlčením, když Jeho svatá přikázání jsou pošlapávána?

Zatím, co protestantismus svým jednáním činí Římu stále více ústupků, probuďme se, abychom pochopili situaci. Poznávejme pravý stav nastávajícího boje. Strážní mají nyní pozvednout své hlasy a hlásat poselství, jež představuje přítomnou pravdu pro naši dobu. Ukažme lidu, na kterém místě prorockých dějin stojíme. Usilujme o to, abychom vyburcovali svět k poznání ceny náboženské svobody, kterou jsme se směli těšit tak dlouho.

Bůh nás vybízí, abychom bděli, protože konec je blízko. Každá uplynulá hodina je hodina práce pro nebe, aby se na zemi připravil lid na veliké události, jež nás brzy postihnou. Tyto ubíhající okamžiky, jejichž cena se nám jeví tak často nepatrná, mají velký význam pro věčnost. Rozhodují o určení duší k věčnému životu nebo k věčné smrti. Slova, která dnes lidem mluvíme, skutky, které konáme, duch poselství, které neseme, vše bude vůní života k životu nebo vůní smrti ke smrti.

Milí bratři a sestry, je vám jasno, že vlastní spasení, ale také osud jiných duší ^{5T 717} závisí na přípravě, kterou vykonáte nyní před nastávajícím soužením? Máte onu živou horlivost, zbožnost a oddanost, jež vás učiní schopnými, abyste odolali, když vám budou kladeny překážky? Jestliže někdy Bůh skrze mne mluvil, vězte, že přijde čas, kdy budete postaveni před soud a každá otázka víry, k níž se přiznáváte, bude podrobena přísné kritice. Čas, kterého nyní mnozí nevyužívají, měli bychom věnovat úloze, kterou Bůh dal, abychom se připravili na nastávající rozhodnutí.

Boží zákon by měl u pravého Božího lidu nacházet nyní více než dříve lásku a vážnost. Je naléhavě nutno, všem věřícím mužům a ženám, mládeži a dětem klást na srdce závažný Kristův požadavek: "Ptejte se na Písma!" J 5,39 Hledejte v Písmě tak, jak jste ještě nikdy předtím nečinili. Jestliže nedospějete k vyššímu a světějšímu postoji ve svém duchovním životě, nebudete připraveni na zjevení našeho Pána. Bylo nám dáno velké poznání. Přiměřeně tomuto poznání očekává Bůh od svého lidu nyní horlivost, věrnost a oddanost. Musí vést duchovní život, hlubší zasvěcení Bohu a ukázat horlivost v Jeho díle, kterých se dosud nedosáhlo. Na modlitbách měli bychom strávit mnoho času, aby se naše povaha umyla a vybílila v krvi Beránkově.

Zvlášť bychom měli s neochvějnou vírou úpěnlivě prosit Boha, aby nyní dal svému lidu milost a sílu. Nevěříme, že přišel čas, kdy nám bude úplně odňata svoboda. Prorok viděl "Čtyři anděly, stojící na čtyřech úhlech země, držící čtyři větry zemské, aby nevál vítr na zemi, ani na moře, ani na žádný strom." Jiný anděl, který vystupoval od východu, na ně volal a pravil: "Neškoďte zemi ani moři, ani stromům, dokud nezaznamenáme služebníků Boha svého na čelích jejich!" Zj 7,1.3 Toto nám ukazuje práci, kterou nyní musíme vykonat. Obrovská odpovědnost spočívá na všech modlících se mužích ^{5T 718} a ženách v zemi, aby úpěnlivě prosili Boha, aby mraky pohromy zatlačil a ještě několik let dával milost k práci pro Mistra. Volejme k Bohu, aby andělé drželi ty čtyři větry, než misionáři budou vysláni do všech dílů světa a budou varovat před neposlušností zákona Páně.