Duchovním zájmům sboru --- něco škodí. Velice zde chybí živá zbožnost a náboženství zkušenosti. Nebudu nikoho jmenovat. Každý ať prozkoumá své vlastní srdce a snaží se porozumět svým nedostatkům. Jsou takoví, kteří se stále kloní ke světu, a svým světským obcováním ustavičně snižují úroveň náboženského života. Ve svém srdci nemají Boží lásku. Jsou neochotní, když sbor potřebuje skutečnou pomoc. Tato duchovní slabost je výsledkem jejich vlastní neochoty nést břemena tehdy a tam, kde by toho bylo nejvíce zapotřebí. Kdykoliv však jde o jejich plány nebo nápady, ochotně přebírají na sebe jakoukoli odpovědnost, jejich cílem je jít vlastní cestou. Kdyby to byla cesta posvěcená, nebylo by to tak zlé, avšak není tomu tak.

Boží dílo velice potřebuje horlivé, nezištné pracovníky. Jediný, Krista milující, posvěcený člen, vykoná ve sboru více dobra, než sto poloobrácených, neposvěcených, soběstačných pracovníků. Není možné, aby sbor byl živý a činný, nebudou-li jeho členové nést starosti a určité odpovědnosti. Ve sborovém obecenství jsou pospolu různé povahy a sklony. Ve sboru --- je jen málo posvěcených, bohabojných, věrných duší, které se mnoho modlí a nesou břímě a starosti církve a jsou šťastni ze zdárného růstu členů. Zde, jakož i jinde, se satan ustavičně snaží rozvracet a demoralizovat. Nepřítel duší se usiluje znechutit a zničit každou organizaci, která by v případě zdárného rozmachu byla k Boží slávě.

Mladí lidé obdrželi pravdu a jistou dobu běželi dobře, satan však kolem nich připravil sítě v podobě různých, nerozumných závazků a ubohých manželství. Viděl, že to bude ta nejúspěšnější cesta, jak ^{5T 115} je odvrátit od zbožného života. Určitou dobu tito mladí lidé nesli výzbroj evangelia důstojně a na modlitbách. Dokud srdce a mysl byly podřízeny Boží vůli, byl zde patrný prospěch, když se však oči odvrátily od Ježíše a ulpěly na bezvýznamných věcech, začalo vládnout vlastní já, tělesná mysl přemohla rozumný úsudek a čest, křesťanská výzbroj se stala příliš těžkou pro tyto mladé lidi. Ještě by se snad hodila pro staré, zkušené vojíny evangelia, příliš těžká však byla pro mládež. Pokušitel nabídl mnoho výmluv vypočtených na nedůslednost a váhavost v křesťanském běhu.

Původce jejich spasení je napomínal: "Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení", to však bylo příliš těžké věrně bdít nad duší a svůdná satanova moc a klamná srdce odvedly je od Krista. Kdyby tito mladí lidé dbali varovných slov apoštola: "Nejste svým vlastnictvím, byli jste draze vykoupeni", nebyli by si dovolili zadržovat Bohu to, co vykoupil za nekonečnou cenu.

Ani jediný ze sta mladých lidí necítí odpovědnost, která mu byla svěřena Bohem. Každá tělesná a duševní schopnost měla by být pečlivě šetřena a použita pro tu nejlepší a nejvyšší službu, pro rozmach Boží slávy. Ti mladí lidé, kteří dovolují, aby jejich síly byly zmařeny a Boží dary znehodnoceny, budou voláni k přísné odpovědnosti za to dobro, které mohli vykonat, kdyby byli využili vše, co pro ně skrze Ježíše Krista bylo připraveno. Bůh žádá, aby každá schopnost byla uplatněna.

Ve sboře --- jsou mladí lidé, kteří by měli pěstovat dar křesťanské zásadnosti a dorůstat v muže víry. Měli by být pevnými, neochvějnými, zakořeněnými a utvrzenými v pravdě. Církev potřebuje ^{5T 116} každou pomoc, kterou jí mohou podle Božího záměru poskytnout. Ti, kteří vyznávají Jeho jméno, neposvětili Mu všechny své síly a schopnosti; do určité míry je přenechali satanově službě. Takoví olupovali a olupují Boha. Tak, jako nevěrný hospodář, jemuž byly svěřeny hřivny, ukryli Boží dary ve světě.

Jinou velikou škodou sboru --- byl materiál, který se tam dostal. Tento materiál musí opracovat Duch Boží. Struska představuje hrubé, tvrdé rysy charakteru a ta mohla být odstraněna, kdyby se tito jednotlivci učili u Krista. Oni se však cele nevzdali ducha a vlivů světa. Olupují Boha každodenním směšováním Jeho času, Jeho nadání a Jeho síly s pozemským prvkem. Tyto síly nelze z Božích zásob marnivě utrácet bez následující věčné zkázy. Byli jste draze vykoupeni a to i tehdy, jestliže zahynete, protože nechcete být zachráněni Boží cestou.

Svatí andělé s velikým zájmem pozorují, zda někteří jednotliví členové budou ctít svého Vykupitele, zda se spojí s nebesy a nebudou již loupit Boha, o němž vyznávají, že Ho milují a slouží Mu. Bůh se dovolává svého vlastnictví. Patříte Mu právem stvoření a dvojnásobně Mu náležíte, protože vás vykoupil. Když však strpíte, aby oheň neposvěcené vášně rozzářil vaše oči, mluvíte-li slova, která odpuzují svaté anděly, smýšlíte-li zle o svých spolubratřích, když znesvěcujete své ruce ziskem bezbožnosti, pak vydáváte své údy za nástroje bezbožnosti.

Bratře --- viděla jsem, že naproti tvému jménu v nebeských záznamech bylo napsáno slovo "nedostatek" - nedostatek trpělivosti, snášenlivosti, sebeovládání, tichosti a pokory. Nedostatek těchto nebeských darů určitě zavře před tebou nebeské dveře. Tvoje tělo, tvá duše, ^{5T 117} celá tvá bytost se všemi jejími schopnostmi, všechno to Bůh pokládá za své. Ta prudká, neovladatelná povaha musí být přemožena. Duchovní nemoc je jistým výsledkem povolování tomuto zlobivému, naříkavému, reptavému duchu. A tato nemoc duše bude tvým nedostatkem. Přestaň se zlobit, přestaň s tvrdohlavostí, přestaň hýčkat vlastní já a buď ušlechtilým, statečným Božím mužem. Ježíš tě miluje. Cožpak se cele nepostaral o tebe, abys měl pomoc, když se dostaneš do těžkostí? Říká: "Což ještě činěno býti mělo vinici mé, ježto bych já neučinil? Proč, když jsem očekával, aby nesla hrozny, plodila plané víno?" Ovoce Kristových požadavků po vynaložení všeliké péče o církev je víra, trpělivost, láska, shovívavost, nebeské smýšlení a pokora. Toto jsou hrozny, ovoce, které dozrává za bouří a mračen, temnoty i slunečního svitu.

Bratr --- patří k církvi, ne však Pánu. Má nechutné náboženství. Není smířen s Bohem, je pln vlastního já. Ztratil mnoho tím, že se spojil s jednotlivci nemajícími Kristova Ducha. Chybí mu téměř každý duchovní dar. Je neužitečný pro sebe a velkou překážkou církvi. Drahý bratře, satan tě ovládá velkou měrou, tvé myšlenky nejsou posvěceny. Tvé činy nejsou ve shodě s duchem pravého křesťana. Sám sis přivodil nemoc, sám se musíš léčit pomocí božského Lékaře. Tvé mravní síly jsou podlomeny pro nedostatek výživy, duchovně hladovíš po biblické pravdě - chlebu života. Potřebuješ se denně sytit z živého vinného kmene. Nejsi žádnou posilou pro sbor a za daných okolností by sboru bylo lépe bez tebe, nebo jestliže ti někdo dnes odporuje a ty se nemůžeš ovládnout, zatvrzuješ se a jsi mrtvou přítěží sboru. Ani v nejmenším nedbáš na dílo. Bůh byl k tobě dlouho shovívavý, avšak Jeho shovívavost má jisté meze, ^{5T 118} linii, kterou není radno překročit, kdy Jeho Duch tě již přestane napomínat, zanechá tě ve tvé převrácenosti, poznamenané sobectvím a ponížené hříchem.

Bratr --- nemá pravého ducha. Jeho vůdčí sklony mu škodí, neboť pro takovou práci není uzpůsoben. Může dosáhnout dobré výsledky ve sboru, jestliže nebude na prvním místě vlastní já. Více pokory a tichosti může přispět k tomu, že bude požehnáním sboru a ne přítěží.

Bratře a sestro ---, také naproti vašim jménům jsem viděla v nebeských záznamech slovo "nedostatečný". Musíte se zbavit vlastního já a očistit chrám duše. Oba dovedete konat dobro. Je to však neposvěcené. Velice se vám nedostává prosté zbožnosti. Jestliže by církev měla být formována úrovní vašeho náboženského života, pak by byla demoralizovaná a neposvěcená. Mohli byste být velikým požehnáním sboru, ale velice jste klesli. Ježíš vás napomíná, abyste se rozloučili z duchem světa. Sestro ---, velice se o tebe bojím, jakož o ty, kteří jsou pod tvým vlivem. Dosahuješ nízké úrovně. "Co člověk rozsévá, to bude sklízet." Svými slovy a činy nyní rozséváš určité símě. Rozséváš buď tělu, nebo duchu. V den posledního účtování musí každý vzít srp a požnout úrodu, kterou zasela jeho vlastní ruka.

Tvůj manžel si špatně volil povolání. Pokoří-li své srdce jako malé dítě a bude-li se cítit méně důležitým a více potřebovat Boží pomoci, pak bude použit tam, kde to bude sloužit k Boží slávě. Avšak nyní, takový jaký je, nemůže plnit požadavky díla. Je zde tak veliké já a tak málo uplatněn Ježíš v životě a povaze mnohých, že Bůh nepřijme nic z jejich rukou. Je jen málo těch, kteří si uvědomují vážnost doby v níž žijeme - den Boží přípravy. Kéž byste oba ^{5T 119} byli obráceni a věnovali své schopnosti studiu, jak budovat církev a ne, jak ji oslabovat a pomáhat nepříteli vést její členy do světa. Získává-li byste vzácnou zkušenost každý den. Bratr --- byl velikou překážkou sboru. Neměl být členem církve, dokud by jeho každodenní život nebyl v souladu s jeho přesvědčením. Bůh ho neuznává za své dítko. Dnes stojí pod černým praporem mocnosti temna. Satan jej cele ovládá.

Takové silné, znechucující vlivy jako tyto, byly příliš silným proudem, aby církev proti nim obstála. Deset pokorných členů mělo by mnohem větší vliv na svět, než celá církev s jejím přítomným počtem členů a nedostatkem jednoty. Čím větší je zde rozdělení a nejednota, tím méně síly bude mít církev pro dobrou službu světa.

Drazí bratři, kéž bych mohla vašim zatemněným smyslům objasnit veliké nebezpečí, v němž se nacházíte. Každý čin, dobrý nebo zlý, usnadňuje jeho opakování. Jak to bylo s faraónem? Písmo říká, že Bůh zatvrdil jeho srdce a při každém opakovaném světle v projevu Boží moci, opakuje se tento výrok. Pokaždé, když odmítl podřídit se Boží vůli, jeho srdce se stalo tvrdší a méně povolné Božímu Duchu. Zaséval símě neústupnosti a Bůh jej nechal živořit. Mohl tomu nějakým zázrakem zabránit, nebylo to však v Jeho plánu. Dovolil, aby símě rostlo a přineslo žeň podle svého druhu, a aby se prokázala pravdivost Písma: "Co člověk rozsívá, to bude sklízet." Když člověk rozsévá pochybnosti, sežne také pochybnosti. Zavržením prvního a každého dalšího paprsku světla, Faraón klesal z jednoho stupně tvrdosti srdce na nižší stupeň, až chladná, mrtvá ^{5T 120} těla prvorozených zpečetila jeho nevěru a tvrdohlavost. Pak rozhodnut neposlechnout Boží radu, pokračoval ve své tvrdošíjné cestě, až jej pohltily vody Rudého moře.

Tento příběh byl zaznamenán k našemu poučení. Právě to, co se odehrálo ve faraónově srdci, odehrává se v každé duši, která zanedbává světlo a nechce okamžitě kráčet v jeho záři. Bůh nikoho nezničí. Hříšníka ničí jeho vlastní nekajícnost. Když někdo nedbá pozvání, pokárání a varování Ducha Božího, jeho svědomí se zatvrzuje a když je příště napomenut, bude pro něj těžší uposlechnout, než předtím. Podobně to bude při každém opětovném rozhodování. Svědomí je Boží hlas, ozývající se uprostřed zápasů lidských vášní, když mu odporujeme, Boží Duch je zarmoucen.

Chceme, aby všichni porozuměli, jak bývá duše zničena. Ne z nějakého Božího rozhodnutí člověk nepřichází k spasení. On nevrhá před oči temnotu, kterou nelze proniknout. Nýbrž člověk zpočátku odporuje napomínání Božího Ducha a když mu jednou odolal, pak je to snadnější podruhé, ještě snadnější potřetí a mnohem snadnější počtvrté. Pak dozrává žeň ze semene nevěry a odboje. Ó, jaká úroda hříšné povolnosti je připravena pro žeň.

Když modlitba v komůrce a četba Písma je zanedbána dnes, zítra může být opomenuta s menší výčitkou svědomí. Tato opomenutí vytvoří veliký seznam a to všechno pro jediné semínko zaseté do půdy srdce. Naproti tomu, každý přijatý paprsek světla připraví žeň světla. Jednou přemožené pokušení dodá sílu pevněji odolávat po druhé; každé nové vítězství nad sebou, usnadní cestu k vyšším a účinnějším vítězstvím. Každé vítězství je zaseté símě pro věčný život.

V celé zemi velice potřebujeme v našich sborech horlivé, věrné, sebezapíravé pracovníky. ^{5T 121} Nikdo nemůže pracovat v sobotní škole, anebo v oddělení střídmosti bez toho, aniž by sklízel hojnou žeň, nejen na konci světa, nýbrž i v tomto životě. Každé úsilí pracovníka o rozšíření světla a požehnání jiným, objasní a rozšíří jeho vlastní náhledy. Čím víc se v lásce snažíme vysvětlit pravdu jiným, tím jasnější bude i nám. Vždy s novou krásou a sílou slouží k porozumění tomu, kdo ji zvěstuje. Ve vašem sboře je několik dobrých pracovníků a tito sebezapíraví jednotlivci se nikdy nedoví, kolik dobra v misijním poli prokázali svým vytrvalým úsilím.

Pán však vyzývá mnohem více mužů a žen v církvi, než kolik poslechlo Jeho výzvu. Některé z těchto kamenů tvořících svatý Boží chrám odráží světlo, které přichází od Ježíše Krista, zatímco jiní nevyzařují žádné světlo, čímž jasně dokazují, že nejsou živými kameny, vyvolenými a vzácnými. Nepěstují zbožnost, nemodlí se, jsou mnohomluvní, nevěřící. Praví křesťané budou napodobovat vzor svého Spasitele a budou pokorní, tiší, dlouhoshovívaví, ušlechtilí, povolní, bez okázalosti a tvrdošíjnosti.

Nebezpečí mládeže

Přítel --- má takovou povahu, že satan si s ní obdivuhodně úspěšně pohrává. Toto je případ, který by měl být poučením pro mladé v otázce manželství. Jeho manželka se řídila pocity a náladou a ne rozumem a rozvahou při volbě svého společníka. Bylo jejich manželství výsledkem pravé lásky? Ne, ne, byl to výsledek pudového jednání - slepé neposvěcené vášně. Nebyla také vůbec připravena pro zodpovědnosti manželského života. Když opadl půvab novoty a každý byl již s tím druhým obeznámen, byla snad jejich láska silnější, jejich náklonnost hlubší a jejich životy ^{5T 122} splynuly spolu v krásné harmonii? Pravý opak. Průběžně se začaly umocňovat nejhorší rysy jejich povahy a místo toho, aby jejich manželský život byl štěstím, stal se utrpením obzvláště pro ženu. Bůh ji ve své milosti zkoušel, uchoval její život a prodloužil její zkoušku, aby mohla být uzpůsobena pro budoucí život.

Její manžel má velice porušenou povahu. Bez naprosté změny skrze Boží milost, by se nehodil do manželství s žádnou ženou. Natolik je proniknut sobectvím, tak naprosto uvyklý povolovat vlastnímu já a podléhat lenosti, že sám musí být kázněn, než aby mohl káznit ženu nebo děti. Myšlení tohoto člověka je na nízké úrovni. Pěstoval hrubost a pochybné rysy charakteru, až mi byl představen bez jakéhokoli slibného rysu ve své povaze. Existuje pouze jediná naděje, že totiž pozná sám sebe a tak se zprotiví a zoškliví sám sobě, že bude hledat nové srdce a toužit po znovuzrození a novém člověku v Kristu Ježíši. Měl by se stát pilným mužem. Pilnost mu bude k velikému požehnání. Jeho život je urážkou Bohu, neboť přivolává pokušení. Jeho hrubost, vyhrůžky, jeho nezkrotný, nezdvořilý duch, učiní je kletbou sobě samému i jiným. Jeho chování vůči tchyni bylo hrubé a nezpůsobné. Měli proto oba, muž i žena, zkoumat, jak se vyhnout všemu co vytváří napětí a zachovávat manželské sliby.

A takováto neposvěcená manželství naplňují řady světitelů soboty. Bůh si přeje, aby Jeho dítky byly šťastné a kdyby se chtěli od Něho učit, ušetřil by je od každodenního utrpení, které přichází v důsledku těchto nešťastných spojení. Mnohá manželství mohou vytvářet pouze bídu a přece mysl mladých je vedena tímto směrem, ^{5T 123} neboť satan je vede k tomu, aby uvěřil, že se musí oženit a vdát, chtějí-li být šťastni, zatímco nemají schopnost ovládat sami sebe a uživit rodinu. Ti, kteří nejsou ochotni přizpůsobit se jeden druhému, aby se vyhli nepříjemným rozporům a napětí, neměli by se rozhodovat pro tento život. Měli bychom se mít na pozoru před představivostí a chorobnou přecitlivělostí jako před malomocenstvím. Velmi mnohým mladým mužům a ženám dnes chybí ctnost, a proto musíme být velice opatrní. Čestný charakter je základem, na němž lze budovat, avšak jestliže tento základ povolí, budova je bez ceny. Ti, kteří si zachovali čestný charakter, i když se jim snad nedostává některých jiných potřebných kvalit, mohou mít skutečnou mravní hodnotu.

Má-li církev prospívat, její členové musí se vší pilností pěstovat převzácnou květinu lásky. Měla by se jí věnovat každá příležitost, aby mohla v srdci růst. Každý pravý křesťan rozvine ve svém životě charakteristické rysy této božské lásky a projeví ducha snášenlivosti, dobročinnosti a bude zbaven vší závisti a žárlivosti. Tento charakter rozvinut v slovu a činu, nebude odpuzovat a nebude nepřístupný, chladný a lhostejný k zájmům jiných. Ten, kdo pěstuje tuto převzácnou květinu lásky, bude sebezapíravý a nepovolí v sebeovládání, ani když bude provokován. Nebude přisazovat nesprávné pohnutky a škodlivé úmysly jiným, hluboce se ho bude dotýkat hřích u kohokoliv z Kristových učedníků.

Láska se nevynáší nad jiné. Je skromná, nikdy nevede člověka k vychloubání, k povyšování. Láska k Bohu a spolubližním se nebude projevovat v unáhlených činech a nepovede nás k nadutosti, vyhledávání chyb nebo k panovačnosti. Láska se nevychloubá. Srdce, v němž vládne láska, probouzí ušlechtilé, ^{5T 124} zdvořilé, soucitné jednání s jinými, ať už následují naše představy nebo ne, ať nás respektují, anebo pokládají za pošetilé. Láska je činorodý princip, ustavičně nás usměrňuje k blahu jiných a tím nás zdržuje od nerozvážných činů, abychom neztratili ze zřetele získávání duší pro Krista. Láska nehledá své vlastní zájmy. Nevede lidi k tomu, aby hledali jen své pohodlí a hověli sobě. Nejčastěji je to právě úcta k vlastnímu já, která brání vzrůstu lásky.

Na světě žijí chudí a nevzdělaní lidé, jejichž život by Bůh přijal a učinil je užitečnými na zemi a k slávě v nebesích. Satan však ustavičně poráží jejich záměry, strhává je do záhuby tím, že je vede do manželství s těmi, jejichž charakter se přímo staví do cesty života. Jen málokdo se z tohoto zajetí dostane vítězně ven. Bratře ---, ty chceš zkusit a dokázat, že jsi výjimkou tohoto všeobecného pravidla. Josef byl jedním z mála, kteří obstáli v pokušení. Ukázal, že jeho pohled směřuje pouze ke slávě Boží. Projevil velikou úctu k Boží vůli, jak ve vězení tak i na trůnu. Víra ho provázela všude, kamkoli šel, do každé situace, do níž se dostal. Pravé náboženství je všechno pronikající moc. Poznamenává všechno, co člověk koná. Nemusíš vyjít ze světa, abys byl křesťanem, nýbrž musíš vnést své náboženství se všemi jeho posvěcujícími vlivy do všeho, co činíš a mluvíš. Dobře můžeš vykonat své povinnosti v té situaci, do níž tě Bůh postavil, budeš-li mít srdce otevřené pro nebeské věci a unikneš-li svůdnému kouzlu nerozumného společenství. Kdybys následoval světlo, dnes bys byl schopen uniknout nástrahám, které nastražili takoví, jenž nerozeznají Boží vůli, aby polapili tvoji duši.

Dalším významným rysem Josefovy povahy, ^{5T 125} hodným následování celou mládeží, je hluboká, synovská úcta. Když potkává otce, se slzami kanoucími z očí, objímá jeho šíji laskavým, milujícím objetím. Zdá se, jako by pociťoval, že nemůže dost učinit pro rodičovské pohodlí a bdí nad tíhou jeho let něžnou, přímo mateřskou láskou. Nešetří žádnou námahou, aby projevil svoji úctu a lásku při každé příležitosti. Josef je příkladem toho, čím by mládež měla být. Láska projevená tvé matce by svědčila o překrásném rysu povahy, s nímž by Bůh souhlasil.

Nedostatek úcty k radám věřících rodičů je jedním z význačných hříchů této porušené doby. V našich zemích se mnoho životů potácí v temnotě a troskotá pro jediný krok učiněný do tmy. Jediným činem neposlušnosti mnozí z mladých zastínili celý svůj život a žalem naplnili milující matčino srdce. Nebudeš před Pánem bez viny, půjdeš-li tímto směrem. Zanedbáváním bohabojné matky, která by ochotně dala i svůj život za své děti, přestupuješ páté přikázání. Nevíš, kam tě tvé kroky zavedou.

Znovu se dovolávám matčiných nároků, a matčiny lásky. Nemůže být větší nevděčnosti, než hřešit neposlušností vůči křesťanské matce. V době tvého bezmocného dětství bděla nad tebou, nebesa jsou svědkem jejich modliteb a slz, svědčících o tom, s jakou něžnou láskou tě vychovávala. Kvůli svým dětem se namáhala, plánovala a přemýšlela, modlila se a sebezapírala. Po celý tvůj život úzkostlivě a ustaraně dbala věrným srdcem o tvé blaho. A přece nyní se rozhoduješ jít svou vlastní cestou, jdeš za svou slepou, tvrdošíjnou vůlí bez ohledu na trpkou žeň, kterou sežneš a zármutek, který jí připravíš.

Na matku doléhají nemoci. Potřebuje tě. Každá pozornost, kterou jí můžeš projevit bude pro ni vzácná. Na žádné ze svých ostatních dětí se nemůže obrátit. Necítí žádnou povinnost vůči ní. Ty však poznáš, ^{5T 126} že přednost, kterou nyní máš, může být brzy ztracena. Nemysli si však, že když zanedbáš svoji synovskou přednost a povinnost, že tvá matka bude trpět. Má skutečné přátele, kteří si to budou pokládat za přednost splnit povinnosti, jimž se sám vyhýbáš. Bůh miluje tvoji matku a postará se o ní. Pakliže se o ní její vlastní děti nestarají, povolá jiné, aby vykonali práci, kterou měly vykonat děti a obdrží požehnání, které bylo nabídnuto jim. Je to jejich přednost zpříjemnit a obšťastnit matčiny poslední dny života.

Říkám ti otevřeně, Pánu se tvé jednání nelíbí. Čekají tě těžkosti, které nevidíš a jimž se můžeš vyhnout, jestliže se rozhodneš jít podle moudré rady. Náš Spasitel tě učinil předmětem svého neochvějného zájmu a něžné péče, abys mohl být moudrý a nezahynul. On touží po tobě nekonečným soucitem a s láskou ti připomíná: "Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé dítky, jako kvočna shromažďuje svá kuřátka pod křídla svá, ale nechtěli jste." Tvé pošetilé srdce se odvracelo od rad tvých nejlepších přátel.

Protože se ti dostalo opravdových, upřímných napomenutí, která tě měla uchránit před životními omyly, domníval ses, že jsi nějakým velikým požehnáním pro církev. Je pravda, že skrze Ježíše Krista může z tebe něco užitečného být, avšak přesto všechno, Pán i církev bez tebe může existovat. Chceš-li, můžeš se připojit k zástupu Kristových následovníků, můžeš mít podíl v jejich boji i vítězství. Pakliže se pro to nerozhodneš, sebezapíravá armáda pod zkrvaveným praporem kříže půjde vpřed k jistému vítězství a ty zůstaneš stranou. Pakliže se rozhodneš řídit svoji křehkou lodičku v rozbouřeném proudu života, musíš se zodpovídat za tuto odvážnost jakož i za všechny důsledky.

Kdybys mohl vidět jak jsi již oslaben v zásadách, kdybys mohl vidět, jak je tvá pověst a počestnost ohrožena, pak bys viděl, že Bůh není s tebou a že bys neměl ^{5T 127} stát na tom odpovědném místě, které zastáváš; nejsi toho hoden. Smutek mi skutečně svírá srdce, když vím, čím bys mohl být, kdyby ses cele odevzdal Bohu a pak uviděl moc nepřítele, kterou tě ovládá.

Dílo sobotní školy je důležité a všichni, kteří se zajímají o pravdu, měli by se zasazovat o jeho prospěch. Bratr --- mohl v tomto odvětví dobře posloužit, kdyby si on i ostatní ve sboře správně počínali. Byl však příliš vychvalován a hýčkán. To ho téměř zničilo. Pán toto dílo může vykonat i bez něj, on si však nemůže dovolit konat dílo bez Boha. Pán svěří své dílo lidem čistých rukou a čistého srdce, protože je to čest, nést odpovědnosti v Jeho díle.

Dílo střídmosti si také zaslouží tvé nejlepší úsilí. Měli bychom však věnovat velikou péči shromážděním střídmosti, aby byla, jak je to jen možné, vznešená a zušlechťující. Zanechejte povrchní práci a všechno, co má nějaký divadelní ráz. Ti, kteří si uvědomují slavnostní charakter tohoto díla, vysoce vyzvednou prapor. Jsou zde však takoví, kteří necítí žádnou skutečnou úctu k dílu střídmosti; jejich nejhlavnějším zájmem je okázalost. Lidé s čistým srdcem a smýšlením, spolu s těmi, kteří chápou cíl tohoto díla, měli by být povzbuzeni k práci v těchto důležitých reformních odvětvích. Nemusí být rozumovými velikány, budou-li však mít čisté a pokorné srdce, budou-li bohabojní a upřímní, Pán přijme jejich úsilí.

Často byly organizovány literární kroužky, avšak v devíti případech z deseti byly ke škodě duchovního života a ne k požehnání. Je to proto, že zde byla učiněna smlouva se světem nebo lidmi, jejichž vliv a tendence se vždy snaží odvést zájemce od zásadního k povrchnímu, od skutečnosti k výmyslům. Literární společnosti by měly velikou cenu, kdyby byly proniknuty náboženským duchem, avšak dřív nebo později nenáboženský živel zcela určitě získá převahu a rozhodující vliv. Právě tak ^{5T 128} je to i s našimi kroužky střídmosti. Všechna sláva tohoto díla je nahrazena povrchností a mládeži, kterou chceme zachránit, předkládáme ustavičná pokušení.

Tyto skutečnosti jsou před námi. Zodpovědní lidé mezi námi odchází do tichých hrobů. Živí členové církve, skuteční pracovníci ve všech reformních snahách, po většině dosáhli vrchol života a ubývá jim tělesných i duševních sil. Měli bychom s úzkostí čekat, kdo vyplní jejich místo. Komu mají být svěřeny živé zájmy církve? S nejhlubším porozuměním bychom si měli klást tuto otázku: Kdo ponese odpovědnosti Božího díla, když ještě několik praporečníků padne? Jen s úzkostí můžeme hledět na dnešní mládež, jako na ty, kteří musí vzít tato břemena a připadnou jim tyto odpovědnosti. Musí převzít práci tam, kde ji jiní zanechali a jejich jednání rozhodne, zda převládne mravnost, náboženství a živá zbožnost nebo nemravnost a nevěrnost poruší a oslabí všechno hodnotné. Způsob, jakým je prapor nesen dnes, rozhodne o budoucnosti.

Rodiče, chcete nyní svým jednáním ukázat, že vládnoucí zásadou bude zdravá kázeň, dobrý pořádek, soulad a pokoj? Anebo budou ti, jejichž cesta života naznačuje, že smýšlejí světsky a jsou na nízké mravní úrovni, mít utvářející, rozhodující vliv? Bůh vyzývá svůj věřící lid, aby se spojil s Ním a připravil svoji duši pokorným chozením v Ježíšových šlépějích. Bůh vás vyzývá, abyste odvrhli svou domýšlivost, pýchu odívání a sebevyvyšování a nechť správné užívání vzácných a ušlechtilých schopností umocňuje duchovní život.

Chtějí mužové a ženy, vyznávající nejvznešenější pravdy, jakých se kdy dostalo smrtelníkům, být věrni zásadám? Chtějí-li mít určitý vliv, aby vedli svět k vážnému zamyšlení, pak jejich oděv a jednání se musí důsledně ^{5T 129} shodovat s jejich zvláštní vírou. Starší musí vychovávat mladé naučením a příkladem, jak splnit požadavky, které společnost a jejich Mistr na ně vkládá. Na tyto mladé lidi musí být vloženy vážné odpovědnosti. Otázkou je, zda jsou schopni ovládat se a stát před Bohem v čistotě svého člověčenství, majíce v nenávisti vše, co zavání žádostivostí a neshodou.

Mohu říci něco, co by mohlo zapůsobit na mládež? Nikdy před tím nebylo tolik v sázce, nikdy tak těžké důsledky nezávisely na některé generaci, jako na pokolení, které přichází na jeviště. Ani na chvíli by neměli myslet, že bez dobrého charakteru mohou zastávat nějaké odpovědné místo. Pak by zrovna tak mohli sbírat hrozny z trní nebo fíky z bodláčí. Dobrý charakter musí být budován postupně, každodenním vzrůstem odpovídajícím vynaloženému úsilí. Ty charakteristické vlastnosti, které si vezmou sebou do nebe, musí být získány pilným vzděláváním vlastních schopností a zužitkováním každé přednosti, kterou jim Prozřetelnost dává; musí být spojeni se Zdrojem vší moudrosti. Neusilujte o žádnou nízkou úroveň. Ať vaše myšlenky nejsou strhávány do přízemí. Povaha Josefova a Danielova jsou dobrým příkladem k následování, avšak Kristus je nejdokonalejším vzorem.

Někteří bratři a sestry ve --- sboru vykonali dobré misijní dílo, avšak jejich zájem nesmí ochabovat. Někteří vykonali více, než dovolují jejich síly, toto úsilí bylo jejich každodenním pokrmem a nápojem. V tomto díle může vykonat každý určitý díl a žádný není bez omluvy. Ježíš chce, aby všichni, kteří vyznávají Jeho jméno, stali se opravdovými dělníky. Je nutné, aby každý jednotlivý člen budoval na skále, na Ježíši Kristu. Zvedá se bouře, která zkusí a prověří duchovní základ každého jednotlivce do krajnosti. Vyhněme se proto pískovému základu a ztroskotání v úskalí. Kopejte hlouběji, budujte ^{5T 130} pevný základ. Budujte, ó, budujte pro věčnost! Budujte v slzách a na srdcervoucích modlitbách. Nechť každý z vás od nynějška okrášlí svůj život dobrými činy. V těchto posledních dnech potřebujeme muže typu Kálefova. To, co učiní z našich sborů statečné a úspěšné sbory, není shon, nýbrž tichá pokorná práce, ne okázalost a vychloubačnost, nýbrž tiché a vytrvalé modlitební úsilí.

Kristus řekl: "Kdož není se mnou, proti mně jest". Mt 12,30. Nyní ostojí jen mužové a ženy celého srdce úplně rozhodní. Kristus opětovně prosíval své následovníky, až jich najednou zůstalo pouze jedenáct a několik věrných žen, kteří položili základ křesťanské církve. Jsou takoví, kteří zůstávají pozadu, když jde o nesení odpovědnosti. Když však celá církev je v plném žáru, pak se rozhorlují, zpívají a jásají a jsou uchvácení; střežte se jich. Když pomine nadšení, pouze několik věrných Kálefů půjde kupředu a osvědčí neochvějné zásady. Toto je sůl, která má svoji slanou chuť. Teprve tehdy když je dílo v těžkostech, se ve sboru osvědčí praví pomocníci. Tito nebudou mluvit o sobě, hledat své vlastní zájmy, nýbrž budou skryti v Ježíši Kristu. Být velikým v Božím království znamená, být pokorným dítětem, mít prostou víru a čistou lásku. Všechna pýcha musí pominout, každá žárlivost musí být přemožena, každé ctižádosti po nadvládě je nutno se vzdát. Něha a důvěra dítěte musí být zřejmá. Všichni takoví budou mít v Kristu svou útočištnou skálu, svoji pevnou věž. V Něj mohou bezpečně doufat, On je nikdy nezklame.

Kéž by byli všichni, kteří věří přítomné pravdě, vyzváni k hledání Pána. Přemýšlení o Božím nekonečném milosrdenství a o Jeho neposkvrněné lásce, by mělo ovlivnit všechny, aby následovali Jeho příklad. Avšak není tomu tak. Některé z našich sester jsou příliš povolné módě a okázalosti. Vůbec se neodívají podle zásad naší svaté víry. To je pravda i u sestry --- . Svět potřebuje lepší příklad, než jaký ^{5T 131} tato sestra dává. Měla by si uvědomit Bohem jí svěřenou odpovědnost, celou váhu svého vlivu soustředit na stranu Kristovu a usilovat o to, aby ti, s nimiž se stýká, byli lidé méně světští. Ona a sestra --- mohly by být sboru prospěšnější, kdyby se snažily odívat prostěji sebe i jiné. Sestry švadleny a ty, které se zajímají o nejposlednější módu, častokrát navádí i ostatní ve sboru konat to, co se nelíbí Bohu tím, že je vedou k tomu, aby stříhaly a ozdobovaly své oděvy podle světa. Úsilí těchto sester o dobrou službu by bylo Bohu mnohem milejší, kdyby se ve svém životě méně světsky odívaly, méně nesmyslně světsky mluvily a méně se navštěvovaly, méně si naříkaly a stěžovaly na kazatele, kteří pracují ve vašem zájmu a více se modlily a četly Písmo.

Postoj mnoha členů k jejich kazatelům se Pánu nelíbí. Napomíná vás, abyste přestaly se svými mučivými řečmi a místo svého reptání, stěžování si a vyhledávání chyb, mluvily raději o tom, co povzbuzuje. V osobě svých svatých mluví k vám Kristus a vy jste pohrdly Jeho radou a zavrhly Jeho napomenutí. Už to nedělejte. Bratr --- musí vykonat určité dílo nejen na Východě, nýbrž v mnoha jiných místech. Bůh bude s ním a pomůže mu, pakliže jeho život bude skryt v Kristu. Není neomylný; někdy se v názorech může mýlit. Dávejte však pozor na to, co mluvíte, aby nebyla zmařena slova, jež mu svěřuje Bůh.

Když ví, jaká je Boží vůle, neměl by váhat ji splnit i za cenu svého života. Zatímco mnozí z vás přemýšlí jen o tom, jak se zalíbit sobě a zpohodlnit si život; jeho celý život a zájem je oddán Božímu dílu. Při studiu a plánování v Božím díle někdy projevil důvtip i drsnost, což vedlo ostatní k tomu, aby ho nesprávně soudili. Jeho úsilí nebylo zaměřeno k vlastnímu prospěchu, ale k dílu, které miloval. Zatímco Pán chce, ^{5T 132} abyste věrně podepřeli ruce zkoušených služebníků, rád by vás varoval, abyste příliš velkou důvěru neskládali v ty, kteří nedávno přišli do sboru, nedávno přistoupili k církvi a z jejichž minulým životem a prací nejste obeznámeni.

Vaší předností je, abyste se stali zdárným a šťastným sborem. Každý z vás ať zkoumá své vlastní srdce, očisťuje poskvrněný chrám duše a modlitebně bdí. Rozhodněte se hledat Ježíše, dokud Jej nenaleznete; neodpočívejte, dokud Jeho láska nebude přebývat ve vašem srdci a dokud budete mít Jeho ducha, ovládajícího váš život a formujícího vaši povahu. Pak věřte a směle se můžete blížit k Jeho trůnu s tím vědomím, že vaše modlitby vyslyší.