Drahý bratře a sestro B, byli jste mi představeni jako ti, kteří se nacházejí v duchovním nebezpečí. Opouštěli jste správnou cestu a vykročili jste na cestu širokou. Sestra B mluvila mnoho o různých maličkostech tu i tam, což bylo jako zaseté símě a žeň jistě přijde. Podněcovala nevěru a říkala svému manželi, že cesta po níž jdou je příliš úzká a příliš všední. Domnívala se, že schopnosti jejího manžela jsou mnohem větší a daly by se lépe, účinněji a v širším měřítku využít. Bratr B smýšlel podobně; vlastně on ji k takovému smýšlení vedl. Oba jste drželi prapor, na němž bylo napsáno: "Přikázání Boží a víra Ježíšova", když jste se však dostali na své cestě do styku s lidmi, o nichž jste mysleli, že jsou populární, prapor byl složen, postavili jste ho za záda a řekli: "Řekneme-li, že jsme adventisté sedmého dne, pak náš vliv je v koncích a my ztratíme mnohou příležitost." Viděla jsem prapor pravdy, jak se vlekl za vámi. Pak nastala otázka: "Proč ho vůbec nést? Můžeme věřit tomu, co pokládáme za pravdu, nemusíme však dát vychovatelům a žákům vědět, že nosíme tento nepopulární prapor." Ve vaší společnosti byli takoví, jimž se to nelíbilo a nebyli spokojeni s těmito návrhy, byli však slabí a následovali váš vliv, místo toho aby nechali své světlo zářit zřejmým vztyčením praporu. Ukryli své prapory a šli kupředu s obavou, aby světlo dané jim z nebes, zářilo pro všechny.

Viděla jsem jednoho, který se k vám přiblížil pevným krokem a se zarmoucenou tváří. Řekl: "Nechť žádný nevezme korunu tvou." Zapomněli jste na pokoru Božího Syna, když přišel na svět, jak trpěl, jak byl tupen, urážen, nenáviděn, posmíván a zrazen, jak snášel ^{5T 502} potupný soud v soudní síni poté, co vytrpěl nadlidské satanovy útoky v Getsemanské zahradě? Zapomněli jste na zuřivý řev davu: "Ukřižuj ho, ukřižuj ho" a na to, že zemřel jako zločinec? Je služebník větší nad svého Pána? Ježíšovi následovníci nebudou oblíbeni, nýbrž budou jako jejich Mistr - tiší a pokorní srdcem. Snažíte se vyšplhat na to nejvyšší místo, nakonec se však ocitnete na tom nejnižším. Chcete-li jednat spravedlivě, milovat milosrdenství, chodit pokorně s Bohem, budete spoluúčastníky Kristových utrpení a pak s Ním budete mít podíl na Jeho slávě v Jeho království. Pán vám žehnal; jak málo jste však oceňovali Jeho milosrdenství? Jak málo chvály obdržel z vašich rtů! Vy můžete vykonat dobré dílo pro Mistra, nesmíte však pokládat své názory za prvotřídní. Musíte se učit v Kristově škole, jinak nikdy nebudete připraveni pro vyšší stupeň, neobdržíte pečeť živého Boha, nevstoupíte branami Božího města a nebudete korunováni slávou, ctí a nesmrtelností.

Satan pracuje mnoha způsoby, tam kde není vidět i prostřednictvím mužů a žen na zodpovědných místech. Vnukne jejich mysli líbivé bludy, myšlenky, slova a činy, které vytvoří pochybnost a vzbudí nedůvěru právě tam, kde si lidé myslí, že jde o jistotu a bezpečí. Bude pracovat s nespokojenými živly, aby je uvedl do činnosti. Bude zde touha po velikosti a poctě. V srdci bude probuzena závist, kde bychom ji jinak neočekávali a nebudou chybět okolnosti, za nichž dojde k činům. Budou probuzeny pochybnosti a bude lichotit zisk, nebude-li vyvýšen kříž. Některé bude pokoušet satan v tom smyslu, aby naše vyznání pokládali za překážku velikého pokroku, jež je zdržuje na cestě za vysokým světským postavením a možností stát se obdivuhodnými muži a ženami.

V prvním projevu nespokojenosti byl satan velice chytrý. Vždyť tehdy usiloval jen o lepší pořádek. ^{5T 503} Chtěl provést důkladné zlepšení. Odvedl svatý pár od Boha, od poslušnosti Jeho přikázání tam, kam svádí tisíce lidí dnes a kde tisíce padají, tj. na cestu marných představ. Pravé poznání je božského původu. Satan vštípil do mysli našich prvních rodičů touhu po spekulativním poznání, čímž prohlásil, že si velice zlepší svůj stav. Aby toho dosáhl, museli nastoupit cestu proti Boží svaté vůli, neboť Bůh je nechtěl vést k největším výšinám. Nebylo Božím záměrem, aby přišli k poznání, které je základem neposlušnosti. Bylo to širé pole, do něhož se satan snažil uvést Adama a Evu a je to totéž pole, které otvírá světu dnes svými pokušeními.

Vy jste šířili myšlenku, že výchova musí být nezávislým dílem. Toto míchání náboženských věcí a biblického učení s vědeckou výchovou jste pokládali za přítěž naší výchovné práci a za překážku v díle pokroku studentů k vyššímu stupni vědeckého poznání.

Velký důvod, proč tak málo velkých mužů světa a lidí středoškolského vzdělání je vedeno k poslušnosti Božích přikázání je v tom, že oddělili výchovu od náboženství v domnění, že jde o neslučitelná pole činnosti. Bůh dal dostatečně široké pole na zdokonalení poznání všech, kteří na ně vstoupí. Toto poznání člověk přijímá pod božským dohledem; souvisí s nezměnitelným Hospodinovým zákonem a výsledkem je dokonalá blaženost.

Bůh nestvořil zlo, učinil pouze dobro, které bylo jako On sám. Satan se však nechtěl spokojit s poznáním a činěním Boží vůle. Ve své zvědavosti chtěl vědět to, co mu Bůh nechtěl dát poznat. Bůh nestvořil zlo, hřích a smrt, ony jsou výsledkem neposlušnosti, která má původ v satanovi. ^{5T 504} Všeobecné poznání zla v dnešním světě bylo způsobeno satanovým chytráctvím. Jsou to velice tvrdé a drahé lekce, lidé se jim však chtějí učit a mnozí nikdy nebudou přesvědčeni o tom, že je požehnáním neznát něco, co pochází z nenasytných tužeb a nesvatého snažení. Adamovi synové a dcery jsou právě tak zvědaví a ctižádostiví jako byla Eva, když zatoužila po zakázaném poznání. Získávají zkušenost, poznání, které jim Bůh nikdy nechtěl dát a výsledek bude jako byl u našich prvních rodičů - ztráta rajského domova. Kdy se lidé poučí z toho, co je jim tak názorně ukázáno?

Dějiny minulosti svědčí o aktivním působení satana. On nemůže být líný, jako nemůže být neškodný. Satan mohl jen u jediného stromu ohrožovat bezpečí Adama a Evy. Plánoval přivábit svatý pár k jednomu stromu, aby udělali jedinou, Bohem zakázanou věc - aby jedli ze stromu poznání dobrého a zlého. Bez jakéhokoli nebezpečí se mohli přiblížit ke kterémukoli stromu. Jak líbezný byl jeho hlas! Důkladně využil tytéž vlastnosti, které užívá dnes: lichocení, závist, nedůvěru, pochybování a nevěru.Byl-li satan tak prolhaný na počátku, jaký může být dnes po zkušenosti mnoha tisíců let? A přece Bůh, svatí andělé a všichni, kteří poslouchají Boží zjevenou vůli, jsou moudřejší než on. Satanovo chytráctví se nezmenší, avšak moudrost daná lidem skrze živé spojení s pramenem všeho světla a božské moudrosti bude úměrně větší, než jeho triky a nástrahy.

Kdyby lidé obstáli ve zkoušce, v níž Adam padl a kdyby v Ježíšově síle poslouchali všechny Boží požadavky, neboť jsou spravedlivé, pak by nikdy nebyli obeznámeni s pochybným poznáním. Bůh nikdy nechtěl, aby lidé měli poznání, jež má původ v neposlušnosti a které v praxi končí věčnou smrtí. Když lidé téměř neústupně ^{5T 505} volí satanem nabízené poznání, když jejich chuť je tak zvrácená, že touží po této známosti, jako by to byl zdroj nejvyšší moudrosti, potom dokazují, že jsou odloučeni od Boha a bojují proti Kristu.