Při šíření světla a pravdy na zemi, počítá Pán s dobrovolnými snahami a obětmi těch, kteří se stali účastníky nebeských darů. Poměrně málo je těch, kteří jsou povoláni za kazatele anebo misionáře. Bůh však přizval celé zástupy, aby svými prostředky spolupracovali na rozšíření pravdy.

Příběh Ananiáše a Zafíry jsme dostali proto, abychom pochopili svůdnost hříchu v otázce našich darů a obětí. Oba dobrovolně slíbili dát část svého majetku na podporu Kristova díla, ^{5T 149} když však měli peníze v rukou, odmítli splnit svoji povinnost, při čemž chtěli u jiných vzbudit dojem, že dali všechno. Jejich trest je zaznamenán proto, aby sloužil jako trvalá výstraha křesťanům všech dob. Tento hřích strašně převládá v dnešní době, i když neslyšíme již o žádném tak zjevném trestu. Pán tu jednorázově ukazuje lidem, s jakým opovržením hledí na takovou urážku svých svatých požadavků a své důstojnosti, a že nechává na nich, jak uplatní všeobecné zásady Božího šafářství.

Dobrovolné oběti a desátky tvoří příjem evangelia. Z prostředků, svěřených člověku, žádá Bůh určitou část - desátek. Nechává však každého dobrovolně rozhodnout, kolik ta desetina tvoří a zda dají ještě více, nebo ne. Mají dát podle vlastního rozhodnutí. Když však Duch Svatý ovlivňuje srdce a člověk slíbí dát určitou část, potom už slibující nemá žádné právo na posvěcenou část. Sliboval před lidmi a oni jsou svědky této smlouvy. Současně si vzal za povinnost co nejsvatěji spolupracovat s Pánem při budování Jeho království na zemi. Kdybychom takto slibovali lidem, slib by se považoval za závazný. Což není svatější a závaznější to, co jsme slíbili Bohu? Což sliby našeho svědomí jsou méně závazné než napsané smlouvy s lidmi?

Když Boží světlo osvěcuje srdce zvláštním jasem a mocí, obvyklé sobectví povoluje a člověk je nakloněn obětovat pro Boží dílo. Ať však nikdo nečeká, že takovéto sliby splní bez satanova protestu. Jemu se nelíbí, když vidí, jak se na zemi buduje Vykupitelovo království. Našeptává, že slib byl příliš velkodušný, že může člověka poškodit ve snaze získat si nějaký majetek, anebo uspokojit potřeby ^{5T 150} vlastní rodiny. Satanova moc umí obdivuhodně ovládnout mysl člověka. Co nejvíce se snaží zachovat srdce v poutech sobectví.

K pokroku svého díla svěřil Bůh lidem hmotné požehnání. On jim dává sluneční svit a déšť, podporuje vzrůst rostlinstva, dává zdraví a schopnost získávat prostředky. Všechno naše požehnání pochází z Jeho štědré ruky. A za to by chtěl vidět, aby lidé projevili svoji vděčnost tím, že Mu vrátí určitou část v desátcích a obětech - obětech díků, obětech za vinu a dobrovolných obětech.

Lidská srdce jsou zatvrzena sobectvím. Jako Ananiáš a Zafíra jsou v pokušení ponechat si část sumy a přitom předstírat, že splnili požadavek o desátcích. Může člověk okrádat Boha? Kdyby prostředky přicházely do Boží pokladnice podle Božího plánu - desetina z každého příjmu - byla by hojnost prostředků pro pokrok Jeho díla.

Dobře, řekne si někdo, ale stále jen samé výzvy pro podporu díla? Člověk je už z toho unavený. Opravdu jsi unavený? Potom mi dovol otázku: Jsi též unavený přijímat požehnání z Boží štědré ruky? Dokud ti On nepřestane požehnávat, dotud jsi zavázán Mu vracet část, kterou požaduje. On ti požehnává, abys mohl žehnat jiným. Když se unavíš přijímat, potom můžeš říci: jsem unaven z tolika výzev k dávání. Bůh si vyhrazuje část ze všeho, co přijímáme. Když Mu tuto část vrátíme, zbytek je požehnaný, když ji zadržíme, bude dřív či později zlořečený. Boží požadavky jsou na prvém místě, všechno ostatní je druhotné.

V každém sboru by měla být zřízena pokladna pro chudobné. Každý člen by měl přinést oběť díků jednou za týden, anebo jednou za měsíc, jak mu to vyhovuje. Tato oběť vyjádří naši vděčnost za dary zdraví, pokrmu, oděvu. A podle toho, jak nám Bůh ^{5T 151} tyto dary požehnal, podle toho odložíme pro chudobné, trpící a potřebné. Pamatujte na chudobné. Vzdejte se něčeho ze svého přepychu a pohodlí a pomozte těm, kteří si mohou dovolit jen nejskromnější pokrm a oděv. Co vykonáte pro ně, konáte pro Ježíše v osobě Jeho svatých. On sám se ztotožňuje s trpícím lidstvem. Nečekejte, až si splníte všechny své vysněné představy. Nedůvěřujte svým pocitům a dejte, když k tomu cítíte povinnost a nedejte, když ji necítíte. Dávejte pravidelně. Ať již deset, dvacet anebo padesát korun týdně, podle toho, co byste chtěli vidět v nebeském záznamu v den Hospodinův.

Děkujeme za vaše dobrá přání, ale chudí jen z dobrých přání nežijí. Musí vidět hmatatelné důkazy vaší laskavosti a to ve formě pokrmu anebo oděvu. Bůh nechce, aby někdo z Jeho následovníků si musel vyžebrávat na chléb. Dal vám hojnost, abyste mohli poskytnout a uspokojit potřeby těch, kteří při všem svém úsilí a šetrnosti nejsou schopni si je opatřit. Nečekejte, že vás sami upozorní, že něco potřebují. Učiňte to jako Job: o čem nevěděl, přezkoumal si. Vydejte se na takovou inspekční cestu a poznávejte potřeby trpících a zkoumejte při tom, jak jim pomoci.

Bylo mi ukázáno, že mnozí z našeho lidu okrádají Pána v desátcích a obětech, v důsledku čehož pokrok Jeho díla je velmi mařen. Boží zlořečenství spočívá na těch, kteří něco slíbili Bohu a přece zavírají svá srdce a nečiní nic, anebo skoro nic pro rozmach Jeho díla. Bratři a sestry, jak vás může žehnající Bůh pokládat i nadále za své šafáře, svěřovat vám prostředky, které máte použít pro Něho, když se zmocňujete všeho a sobecky si na to činíte nárok.

Mnozí místo, aby vrátili Bohu to, co jim svěřil, investují do svého soukromí. Před tím měli tolik, že se o to sotva stačili postarat, avšak láska k penězům a touha patřit ^{5T 152} mezi tak dobře situované, jako jejich sousedé, je vede k tomu, aby své prostředky pochovali ve světě a okradli Boha právě o to, co Jeho dílo potřebuje. Můžeme se divit, když se jim nedaří, když Pán jim nepožehnává a jsou zklamaní? Lépe by udělali, kdyby tyto prostředky vložili do Boží pokladnice. Kristus řekl: "Dbejte, aby vaše srdce nebylo obtížena obžerstvím a opilstvím a starostmi o živobytí." Lk 21,34. Satan má radost, že vám majetku přibývá a že svoje prostředky vkládáte do světských podniků, protože takto nejen brzdíte pokrok díla, ale svojí ustaraností a přepracováním oslabujete svou naději na věčný život.

Měli bychom nyní dbát na napomenutí našeho Spasitele: „Prodejte co máte, rozdejte jako almužnu. Získejte si měšce, které se nerozdírají, nehynoucí poklad v nebesích, kam se zloděj nepřiblíží.“ Lk 12,33. Naši bratři by právě nyní měli raději zmenšovat své majetky a ne je zvětšovat. Jdeme do lepší vlasti, do nebeské. Nezůstávejme proto na zemi, ale omezme se na to nejnutnější.

Přichází čas, kdy nebudeme moci prodávat, ani za žádnou cenu. Brzy vyjde zákon, který nedovolí kupovat ani prodávat, jedině těm, kteří mají znamení šelmy. Před nedávnem jsme si to mohli uvědomit v Kalifornii, to však byl jen náznak vanutí čtyř větrů. Čtyři andělé je dosud drží. Ještě nejsme připraveni. Ještě musí být vykonáno velké dílo a teprve pak dostanou andělé pokyn, aby pustili větry, aby vály na zemi. Pro Boží dítky to bude rozhodující čas. Čas soužení, jakého nebylo, co jsou lidé na zemi. Nyní máme příležitost pracovat.

Mnohé vyznavače pravdy ovládá neklid. ^{5T 153} Někteří chtějí jít do jiného kraje anebo státu, kupovat rozsáhlé pozemky a velkoryse obchodovat, jiní se chtějí stěhovat do města. Malé sbory jsou oslabeny a znechuceny hynou. Kdyby se však jednotlivci, kteří je opustili, spokojili se skromnější, ale věrně vykonanou prací, mohli by uspokojit své rodiny a sami svobodně žít v Boží lásce. Mnozí, kteří odešli jsou zklamáni. Ztratili i to málo co měli, přišli o zdraví a nakonec opustili pravdu.

Pán přichází. Každý nechť dokáže svou víru skutky. Víra v brzký druhý příchod Kristův umírá ve sbořích a sobectví způsobuje, že loupí Boha, aby sloužili osobním zájmům. Přebývá-li v nás Kristus, budeme tak sebezapíraví jako On.

Boží lid žil v minulosti velice obětavě. Neotálel, když přišla výzva pomoci různým odvětvím díla. Poslední dobou však nastala změna. Obzvláště bratři z východu zadržovali prostředky, zatímco se mezi nimi rozmohlo světáctví a láska k majetku. Lidé čím dál tím víc zapomínají na své sliby, že pomohou našim různým institucím a podnikům. Na příspěvky pro vybudování modlitebny, na podporu školy a na pomoc misijnímu dílu hledí jako na sliby, které nikdo nemusí plnit, když jim to nevyhovuje. Tyto sliby byly učiněny pod nejsvatějším působením Ducha Božího. Neolupujte Ho tedy tím, že zadržíte, co Mu právem patří. Bratři a sestry, pohleďte na svůj minulý život a podívejte se, zda jste byli věrni Pánu. Máte nějaké nesplněné sliby? Pakliže ano, rozhodněte se, že je vyrovnáte, pokud je to ve vaší moci.

Poslechněte si radu Pána: "Sneste všecky desátky do obilnice, aby byla potrava v domě mém a zkuste mne nyní v tom, praví Hospodin zástupů, nezotvírám-liť vám průduchů nebeských a nevyleji-li na vás ^{5T 154} požehnání, tak že neodoláte. A přimluvím pro vás tomu, což zžírá a nebude vám kaziti úrod zemských, aniž vám pochybí vinný kmen na poli… I budou vás blažiti všichni národové, nebo vy budete zemí rozkošnou."

Nejste ochotni přijmout zaslíbení, které vám zde Pán dává a zříci se sobectví a začít pracovat se vší opravdovostí pro pokrok Jeho díla? Nedomáhejte se svých vlastnických nároků na svět tím, že těžíte ze svého chudšího souseda, neboť Boží oko na vás hledí. On čte každou pohnutku a zvažuje vás na váhách svatyně.

Viděla jsem, že mnozí nepodporují dílo a přitom uklidňují svá svědomí, že udělají dobročinný skutek při smrti. Neodvažují se žít podle své víry a důvěřovat Bohu, aby dali cokoliv již za svého života. Avšak tato dobročinnost smrtelného lůžka není tím, co Kristus požaduje od svých následovníků, nemůže omluvit sobectví živých. Ti, kteří se pevně drží svého majetku do poslední chvíle, raději ho dávají smrti, než dílu. Ke ztrátám dochází ustavičně. Banky upadají a majetek se utrácí nejrůznějším způsobem. Mnozí chtějí něco udělat, avšak odkládají s tím a satan se snaží zabránit tomu, aby prostředky vůbec přišly do pokladny. Ztrácí se dříve, než se dostanou Bohu a satan jásá, že je tomu tak.

Chcete-li konat dobro svými prostředky, rozhodněte se proto hned, aby je satan nedostal do svých rukou a tím zabrzdil Boží dílo. Častokrát když Pán bratřím otevřel cestu, aby mohli obětovat své prostředky pro pokrok Jeho díla, satanovi pomocníci předložili nějaký podnik o němž si byli jisti, že by bratři mohli zdvojnásobit své příjmy. Přijímají vnadidlo, investují peníze i úsilí a častokrát sami nikdy nedostanou ani haléř.

Bratři, pamatujte na dílo a máte-li prostředky, udělejte pevný základ ^{5T 155} své vlastní budoucnosti, abyste mohli přijmout věčný život. Pro vás Ježíš zchudl, abyste Jeho chudobou mohli zbohatnout v nebeských stáncích. Co dáte Ježíši, který dal pro vás všechno?

Nic vám nepomůže, odkážete-li své dobročinné dary v závěti před smrtí. Nemůžete počítat ani s nejmenší jistotou, že dílo z toho bude někdy něco mít. Satan pracuje příliš obratně, aby vyburcoval příbuzné a každá faleš je dobrá k tomu, aby svět získal to, co bylo slavnostně slíbeno Božímu dílu. Vždy toho bývá mnohem méně, než je slíbený obnos. Satan to vštěpuje do srdcí mužů a žen, aby protestovali proti svým příbuzným, rozhodují-li se uštědřit ze svého majetku. Zdá se, jakoby všechno co dají Pánu, pokládali za olupování příbuzných zesnulého. Chcete-li, aby vaše prostředky dostalo dílo, věnujte všechno, co skutečně nepotřebujete na živobytí. Málokdo z bratrů a sester to dělá, aby měl potěšení, že sám rozhodl o své poslední vůli. Má je snad lidská chamtivost připravit o život, jen aby se majetek, který jim Bůh propůjčil navždy neztratil? Nechť žádný z vás nepřivodí na sebe zkázu neužitečného služebníka, který zakopal hřivnu svého Pána do země.

Štědrost na smrtelném loži je ubohou náhradou za obětavost v životě. Mnozí odkazují svým přátelům a příbuzným všechno kromě maličkosti ze svého majetku. Toto nechávají pro svého největšího Přítele, který se stal chudým pro ně, který snášel potupu, posměch i smrt, aby mohli být syny a dcerami Božími. A přitom očekávají, že když spravedliví mrtví vyjdou k věčnému životu, že tento Přítel je přijme do svých věčných příbytků.

Kristovo dílo je okrádáno, ne snad nějakou pomíjivou myšlenkou nebo nepromyšleným činem. Nikoli. Svým uváženým jednáním jste rozhodli o poslední vůli a dáváte svůj majetek ^{5T 156} k dispozici nevěřícím. Když jste okrádali Boha za svého života, okrádáte Ho dále i po své smrti a činíte to v souladu s dokladem zvaným poslední vůle. Co myslíte, že bude poslední vůlí vašeho Mistra vůči vám pro takové zacházení s Jeho majetkem? Co řeknete, když budete požádaní o počet z vašeho šafářství?

Bratři, probuďte se ze svého sobeckého života a jednejte jako důslední křesťané. Pán od vás žádá, abyste šetřili svými prostředky a každý dolar, který není potřebný pro vaše pohodlí, nechť jde do pokladny. Sestry, vezměte těch deset nebo dvacet centů, onen dolar, který hodláte utratit za pamlsky, za ozdoby nebo stuhy a věnujte je na Boží dílo. Mnoho našich sester dostává pěknou mzdu, avšak téměř všechno vydávají za okázalý oděv.

Potřeby díla budou ustavičně narůstat, čím více se blížíme sklonku časů. Prostředky jsou potřebné na krátké kurzy v našich školách, abychom připravili mladé lidi pro produktivní kazatelskou práci i v jiných odvětvích díla. V této otázce neplníme to, co je naší předností. Všechny naše školy budou brzy uzavřeny. O kolik víc by mohlo být uděláno, kdyby lidé poslouchali Kristovy požadavky o křesťanské štědrosti. Jakým vlivem by na svět působila tato pohotovost vzdát se všeho pro Krista! Byl by to jeden z nejpřesvědčivějších důkazů vyznávané pravdy - důkaz, jemuž by svět nemohl nerozumět, ani ho popřít. Pán by nás byl vyznamenal svým požehnáním i před světem.

První křesťanská církev neměla takové přednosti a příležitosti, jaké máme my. Byli to chudí lidé, cítili však moc pravdy. Cíl, který měli před sebou byl postačující, aby je vedl k tomu, aby se vzdali všeho. Uvědomovali si, že záchrana nebo ztráta světa závisí na tom, jakými budou pracovníky. Zřekli se všeho ^{5T 157} a usilovali o to, aby byli připraveni sloužit podle Boží vůle.

Říkáme, že se řídíme týmiž zásadami a že nás vede tentýž Duch. Avšak místo toho, abychom vše dávali pro Krista, mnozí vzali zlaté nádobí a babylonské roucho a skryli je v táboře. Jestliže přítomnost jednoho Achana dovedla oslabit celý tábor Izraele, můžeme se divit nad malým úspěchem, který provází naše úsilí, když každý sbor, téměř každá rodina má svého Achana? Jdeme do díla jednotlivě, abychom povzbudili jiné svým příkladem nezištné štědrosti. Dílo mohlo jít kupředu mnohem mocněji, kdyby všichni učinili, co mohli, aby pokladnu naplnili potřebnými prostředky.